Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 281/2020-21
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Jelínkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 12 297,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 896 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 896 Kč od datum do zaplacení.
II. Žaloba se co do částky 1 401,01 Kč spolu se zákonným úrokem z částky 12 247,01 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z částky 1 401,01 Kč od datum do zaplacení částečně zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 1 739 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 896 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 896 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žaloba se co do částky 1 401,01 Kč spolu se zákonným úrokem z částky 12 247,01 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z částky 1 401,01 Kč od [datum] do zaplacení částečně zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradu nákladů řízení částku 1 739 Kč.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne datum se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky ve výši 12 297,01 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 10 896 Kč, úroků ve výši 482,99 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 103,02 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 50 Kč a pojistného ve výši 162 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.
2. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně (právnická osoba) uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 10 896 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 143 Kč. Jelikož byla žalovaná v prodlení se splácením úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně předmětný úvěr zesplatnila ke dni datum a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).
4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti:
5. Výpis z obchodního rejstříku žalobkyně dokládá právní subjektivitu žalobkyně.
6. Ze smlouvy o klasickém úvěru číslo ze dne datum (dále jen„ smlouva o úvěru“) má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 10 896 Kč žalované na nákup zboží. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr právní předchůdkyni žalobkyně uhradit v 11 měsíčních splátkách ve výši 1 089 Kč počínaje dnem datum. Kč. Při sjednávání úvěru žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 18 000 Kč, je zaměstnána, bydlí u rodičů a nemá žádných nákladů na domácnost.
7. Výpis z účtu právní předchůdkyně žalobkyně prokazuje, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne datum finanční prostředky na nákup zboží formou jejich úhrady přímo prodejci zboží, a dále skutečnost, že žalovaná na předmětný úvěr neuhradila ničeho.
8. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu prodlení se splacením úvěru od smlouvy o úvěru odstoupila ke dni datum a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 12 248 Kč k témuž dni.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum má soud za to, že žalované bylo právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy k plnění ze dne datum ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne má soud za to, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru na žalobkyni a žalovaná byla opakovaně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 12 247,01 Kč, přičemž byla současně upozorněna na možnost řešení pohledávky žalobkyně za žalovanou soudní cestou.
11. Smlouva o postoupení pohledávek číslo ze dne datum, potvrzení o přijetí úplaty za postoupení pohledávek ze dne datum a předávací protokol ze dne datum dokládají postoupení pohledávky na žalobkyni.
12. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 896 Kč, přičemž na čerpané peněžní prostředky neuhradila žalovaná ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřila úvěruschopnost žalované, když si jednak neověřila její příjmy a jednak zcela rezignovala na zkoumání výdajů žalované. Soudu se jeví jako vysoce nepravděpodobné, že by žalovaná neměla žádné životní náklady, a to i přes (neověřenou) skutečnost, že bydlí u rodičů. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno.
13. Při právním hodnocení věci soud vycházel z následujících právních předpisů a tyto na zjištěný skutkový stav aplikoval následovně:
14. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
22. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
25. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
26. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
27. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
28. Dle názoru soudu, v daném případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z osobního prohlášení žalované o jejích příjmech, výdajích a zaměstnání, ovšem nikterak její měsíční příjmy neověřila a zcela rezignovala na zkoumání výdajů žalované. Pokud žalovaná uvedla, že nemá žádné životní náklady, soud tomuto tvrzení neuvěřil, když nebylo podpořeno dalším šetřením žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně.
29. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše) .
30. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení žalované vyčíslil soud částkou 10 896 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla (10 896 Kč), a částkou, kterou žalovaná žalobkyni vrátila (0 Kč).
31. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaná tak byl povinna dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou k plnění ze dne datum (u odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne datum nebylo soudu doloženo datum jejího odeslání/doručení žalované), která jí byla žalobkyní odeslána téhož dne, uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (10 896 Kč) od datum, tj. ode dne následujícího po uplynutí pětidenní lhůty k plnění stanovené ve výzvě k úhradě, když tato jí byla doručena třetí pracovní den po jejím odeslání žalobkyní (datum).
32. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno, co do platného uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednaní v žalobě uplatněných úroků, poplatků, smluvní pokuty, nákladů na vymáhání a pojistného, soudu nezbylo než žalobu co do částky ve výši 1 401,01 Kč spolu se zákonným úrokem z částky 12 247,01 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z částky 1 401,01 Kč od datum do zaplacení částečně zamítnout.
33. Pro úplnost soud uvádí, že se žalobkyně svojí neúčastí na jednání dne datum sama dobrovolně vzdala možnosti být řádně poučena dle ust. § 118b o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení do konce prvního jednání nebo ve lhůtě soudem dodatečně určené, následně být řádně poučena dle ust. § 118a o. s. ř. a rovněž ohledně následků nesplnění této výzvy.
34. Závěrem soud uvádí, že ust. § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s § 101 odst. 3. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz příjmení, anonymizováno, příjmení, anonymizováno a anonymizováno, Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 831, 832).
35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla úspěšná ve sporu ze 88,6 % a žalovaná z 11,4 %, tj. žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 77,2 % Náklady žalobkyně představují soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení, a sice odměna advokáta dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky a sepis žaloby) 900 Kč, 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, tj. 252 Kč.
36. Z částky 2 252 Kč činí 77,2 % částku 1 739 Kč a tuto je žalovaná povinna zaplatit, jak je uvedeno ve výroku III.
37. Náhradu přiznaných nákladů řízení je žalovaná povinna dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
38. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalované dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění po právní moci rozhodnutí domáhat exekučním návrhem.