Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 219/2020-36
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 11 340 Kč s příslušenstvím
takto:
I.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II.) Žaloba, v rozsahu v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 340 Kč s úrokem z prodlení, se zamítá.
III.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 711,52 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II.) Žaloba, v rozsahu v jakém se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 340 Kč s úrokem z prodlení, se zamítá. III.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 711,52 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1.) Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 340 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel se právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o úvěru. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím webové stránky předchůdkyně žalobkyně, na které se žalovaný zaregistroval, uvedl své osobní údaje a souhlasil s návrhem smlouvy. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 340 Kč nejpozději do datum. Žalovaný tak ve lhůtě neučinil. Pohledávka za žalovaným v celkové výši 11 340 Kč byla ke dni datum postoupena na žalobkyni. Žalovaný poté svůj dluh neuhradil ani k předžalobní upomínce žalobkyně.
2.) K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy její předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejných databází (ISIR, příjmení, CRKI, EUCB) a výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného, jímž byla zjištěna dostatečná měsíční finanční rezerva žalovaného pro splácení měsíčních splátek sjednaného úvěru. Uvedeným postupem nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
3.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Žalobkyně řádně omluvila svoji nepřítomnost při jednání soudu, soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, přičemž při rozhodování vycházel z listinných důkazů obsažených ve spise.
4.) Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru číslo soud zjistil, že je datována ke dni datum a je podepsána pouze ze strany věřitele (tj. předchůdkyně žalobkyně). Na smlouvě absentuje podpis klienta, tj. žalovaného. Z čl. 3 smlouvy, čl. 4 Všeobecných podmínek poskytnutí úvěru, jež jsou nedílnou součástí smlouvy, a tvrzení žalobkyně soud zjistil, že kontraktační proces probíhal prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy se žalovaný registroval na internetové stránce předchůdkyně žalobkyně a odsouhlasil znění smlouvy. Z výpisu z účtu dále vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla na účet žalovaného č. bankovní účet (uvedený v záhlaví smlouvy o úvěru i Všeobecných podmínek) dne datum částku 10 000 Kč. V čl. 2 smlouvy bylo ujednáno, že žalovaný vrátí poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 340 Kč jednorázově do datum. V čl. 5 smlouvy byla dále ujednána povinnost žalovaného uhradit zákonný úrok z prodlení v případě prodlení žalovaného se splácením úvěru. Žalovaný ve lhůtě splatnosti úvěr spolu s poplatkem předchůdkyni žalobkyně neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na přechodného věřitele (právnická osoba) a poté na žalobkyni, jak vyplývá z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené s přechodným věřitelem. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky kromě oznámení o postoupení pohledávky vyzván také předžalobní upomínkou ze dne datum (dle podacího lístku odeslané žalovanému téhož dne), a to do 3 dnů. Žalovaný svůj dluh ve lhůtě neuhradil a žalobkyně se žalobou domáhá úhrady neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatku ve výši 1 340 Kč.
5.) Ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalovaného soud uvádí, že žalobkyně žádným způsobem nedoložila, že by její předchůdkyně před uzavřením smlouvy s žalovaným s odbornou péčí prověřila jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet. Z tvrzení žalobkyně soud pouze zjistil, že její předchůdkyně provedla lustraci osoby a majetku žalovaného v příslušných databázích a rejstřících a dále porovnáním příjmů a výdajů žalovaného dospěla k závěru, že žalovaný je způsobilý disponovat dostatečným měsíčním zůstatkem finančních prostředků pro účely řádného splácení měsíčních splátek úvěru.
6.) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7.) Podle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., tj. účinném v období od datum do datum (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle ustanovení § 3 zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil.
8.) Soud na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vedle obecných ustanovení občanského zákoníku aplikoval i shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání). Věřitel je dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru povinen při poskytování spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet tento spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak věřitel vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Věřitel však musí při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr postupovat s takovou obezřetností, že se nespoléhá pouze na tvrzení spotřebitele, ale jeho tvrzení si sám prověří například nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele atd. (k uvedeným závěrům viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Z výše uvedeného vyplývá, že úvěr tedy může být poskytnut pouze za situace, kdy je z informací zjištěných věřitelem zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splatit, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
9.) Žalobkyně v tomto případě k otázce prověřování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tvrdila, že její předchůdkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích a porovnala doložitelné příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně již netvrdila ani nedoložila, k jakým konkrétním závěrům výše uvedeným postupem dospěla. Žalobkyně pro prokázání svých tvrzení dokonce nijak nedoložila, jaké byly skutečně zjištěné příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně žádným způsobem neověřovala osobní, majetkové, pracovní, příp. jiné poměry žalovaného, které mohou mít pro pravidelné splácení úvěru žalovaným zásadní význam. S ohledem na uvedené soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně nesplnila zákonnou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud proto v souladu s § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou. K této neplatnosti soud přihlédl dle § 588 o.z. i bez návrhu pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť žalovaný je slabší smluvní stranou a při právním jednání s podnikatelem se vyžaduje vyšší míra ochrany jeho práv, která v tomto případě nebyla zajištěna. Z důvodu neplatnosti smlouvy ex-tunc nebylo současně možné učinit závěr o tom, že mezi stranami byly platně ujednány další související platby jako poplatek za poskytnutí úvěru.
10.) Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11.) Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12.) S přihlédnutím ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi jejími stranami současně není jiné platné smluvní ujednání. Žalobkyně nicméně v řízení prokázala, že její předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč. V úvahu tak přichází vyhovění žaloby v rozsahu povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni (na kterou byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena) vzniklé bezdůvodné obohacení, neboť žalovaný převzal předmět úvěru bez platného právního důvodu. Bezdůvodné obohacení tak odpovídá té části fakticky čerpaného úvěru, na který žalovaný doposud ničeho neuhradil. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni právo na zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč. Žalovanému byla současně uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, na nějž žalobkyni vzniklo právo v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny úvěru od datum (tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru) do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. bylo poté žalovanému uloženo, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
13.) Zbývající část žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 340 Kč, soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítnul, a to včetně úroku z prodlení.
14.) O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci jen částečný úspěch. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zohlednil částečný úspěch žalovaného představovaný částkou 1 340 Kč, který ve vztahu k úspěchu žalobkyně představovaný částkou 10 000 Kč, představuje úspěch 12 % z celkového předmětu řízení, čemuž odpovídá úspěch 88 % žalobkyně. Žalobkyně tak má ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. vůči žalovanému, po započtení procesního úspěchu žalovaného, právo na náhradu 76 % jí vzniklých nákladů řízení.
15.) V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí náležela náhrada nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., jenž by představovalo právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a žaloby) ve výši 3x 300 Kč podle § 8 odst. 1, § 14b bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dále by žalobkyni náležel třikrát režijní paušál po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT, z uvedených částek náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 252 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem by tak náklady řízení na straně žalobkyně činily 2 252 Kč.
16.) S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou, žalobkyni dle úspěchu v řízení přiznanou částečnou náhradu nákladů řízení (76 %) ve výši 1 711,52 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.