Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 278/2020-20
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Urbánkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 17 564 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 564 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 364 Kč od 27. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 564 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 364 Kč od 27. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 564 Kč a příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že se žalovanou uzavřela dne 30. 11. 2017 smlouvu o dodávce plynu, na jejímž základě dodávala žalované plyn do odběrného místa na adrese adresa, kde jej žalovaná odebírala. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky poskytování služeb žalobkyně. Fakturou číslo vyúčtovala žalobkyně plyn dodaný žalované ve zúčtovacím období od 20. 11. 2018 do 26. 2. 2019 s nedoplatkem 17 364 Kč, splatným ke dni 26. 3. 2019. Na uvedený nedoplatek žalovaná ničeho neuhradila. K úhradě dlužných plateb byla žalovaná opakovaně vyzývána prostřednictvím upomínek, proto žalobkyni v souladu s čl. IV. všeobecných podmínek vzniklo právo na poplatek ve výši 100 Kč za každou z upomínek. Poplatky byly vyúčtovány fakturou ze dne 30. 1. 2019 a fakturou ze dne 15. 4. 2019 Ani tyto poplatky žalovaná neuhradila.
2. Žalovaná je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou, která má sídlo v České republice, tedy státu, který je členem Evropské unie a žalovaná je státním občanem Slovenské republiky. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a právního řádu, jímž se věc řídí, je proto nutno vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaná má bydliště v České republice na ulice a číslo, PSČ obec. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaná není státním příslušníkem České republiky, má zde však své bydliště.
3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. ”) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř. ). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. , proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 30. 11. 2017 uzavřela žalobkyně se žalovanou Smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalované sjednané množství plynu, převzít odpovědnost za odchylku a zajistit distribuci plynu do odběrného místa na adrese adresa. Žalovaná se zavázala žalobkyni za dodaný plyn řádně a včas zaplatit sjednanou cenu, další sjednané platby a za související distribuční služby cenu regulovanou. Žalovaná se zavázala platit zálohy ve výši 2 000 Kč měsíčně (prokázáno Smlouvou o sdružených službách dodávky plynu a Všeobecnými podmínkami poskytování služeb). Fakturou číslo vyúčtovala žalobkyně plyn dodaný žalované ve zúčtovacím období od 20. 11. 2018 do 26. 2. 2019 v celkovém množství 13 213,74 MWh s nedoplatkem 17 364 Kč, splatným ke dni 26. 3. 2019 (prokázáno fakturou číslo). K úhradě dlužných plateb byla žalovaná ve dvou případech vyzývána, čímž jí vznikla povinnost zaplatit poplatek ve výši 100 Kč za každou z upomínek (předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2019 a Všeobecnými podmínkami poskytování služeb a Sazebníkem poplatků a smluvních sankcí).
5. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu: žalobkyně dodávala žalované plyn na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu. Žalobkyně následně poskytnuté služby dodávky plynu vyúčtovala fakturou číslo s nedoplatkem 17 364 Kč splatným ke dni 26. 3. 2019, na který žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně žalované dále vyúčtovala dva poplatky ve výši 100 Kč za každou ze dvou upomínek k úhradě dlužných plateb.
6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací.
7. Mezi žalobkyní a žalovanou tedy byla v souladu s ustanovením § 72 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb. , uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu, kterou žalobkyni vznikla povinnost dodávat žalované plyn do odběrného místa oproti povinnosti žalované za dodaný plyn zaplatit. Žalobkyně své povinnosti splnila a dodaný plyn řádně vyúčtovala. Řádně vyúčtovala také smluvené poplatky za upomínky k úhradě dlužných plateb. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by vzniklé pohledávky žalobkyně uhradila, že její povinnost k úhradě těchto částek nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu nedoplatku za dodávku plynu a z titulu sjednaných poplatků za oprávněný a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.
8. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě pohledávek žalobkyně nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok na úroky z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.
9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 564 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
12. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a.t. neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyní podávané návrhy v druhově totožných věcech (neuhrazené faktury za spotřebu plynu a elektřiny, včetně navazujících poplatků), mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobkyně podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Její žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b a. t.
13. Soud dále dodává, že uvedení rozhodných skutečností v žalobě je zákonnou povinností žalobkyně (§ 79 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). V opačném případě by skutek, který je předmětem soudního řízení, nebyl řádně individualizován. Žaloba by byla věcně nepro jednatel. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem soud považuje popsané žaloby za skutkově i právně jednoduché, pročež nesdílí názor žalobkyně, že se nejedná o ustálený vzor (formulářovou žalobu).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.