Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 C 425/2018-59

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 165 717,27 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 154 643,41 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 154 643,41 Kč od 5. 8. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se na jistině částka ve výši 10 090,86 Kč, úrok 14,9 % ročně z částky 164 734,27 Kč od 26. 7. 2018 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 090,86 Kč od 5. 8. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 6 084,74 Kč od 25. 4. 2018 do 25. 7. 2018, částka 983 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6 929 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 154 643,41 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 154 643,41 Kč od 5. 8. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se na jistině částka ve výši 10 090,86 Kč, úrok 14,9 % ročně z částky 164 734,27 Kč od 26. 7. 2018 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 090,86 Kč od 5. 8. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 6 084,74 Kč od 25. 4. 2018 do 25. 7. 2018, částka 983 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6 929 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podáním ze dne 31.8.2018 ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s žalovaným dne 27.4.2017 uzavřela rámcovou smlouvu číslo na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. bankovní účet. Dodatkem č. 7 k rámcové smlouvě žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 170 000Kč. Tento mu byl poskytnut vyplacením na běžný účet dne 28.11.2017. Žalovaný byl podle úvěrové smlouvy povinen splácet úvěr pravidelně měsíční splátkou ve výši 3 055Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 14,9% p.a., a to vždy ke 13. dni měsíce, počínaje dne 13.12.2017. Předpokládané datum splacení bylo stanoveno na 13.10.2025. Dne 15.12.2017 uzavřel žalovaný s žalobcem Dodatek č. 11 k rámcové smlouvě, na základě kterého byla provedena změna data splátek na 17. den v měsíci. První splátka proběhla dne 17.1.2018. Dne 14.4.2018 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. 14 k rámcové smlouvě, na základě kterého byla provedena změna data splátek ze 17. dne v měsíci na 25.den v měsíci. První splátka s touto změnou proběhla dne 25.4.2018. Na splátku dne 25.5.2018 bylo ze strany žalovaného zaplaceno pouze 0,39Kč. Úvěr byl v důsledku neplacení prohlášen dne 26.7.2018 za splatný výzvou ze dne 26.7.2018. Dluh ke dni zesplatnění tvořila jistina ve výši 164 734,27Kč a úrok z úvěru ve výši 6 084,74Kč za dobu od 25.4.2018 do 25.7.2018, přičemž jejich výše byla stanovena ke dni 25.7.2018. Součástí žalované částky byla rovněž částka ve výši 600Kč odpovídající nezaplaceným nákladům účelně vynaložených žalobkyní na vymáhání dluhu po žalovaném, které byly sjednány v podmínkách pro používání úvěru. Dlužná částka ve výši 383 Kč odpovídala dlužnému pojistnému, které bylo z účtu žalovaného po ukončení pojištění doplaceno pojišťovně.

2. Žalobkyně v doplnění svých žalobních tvrzení ze dne 21.2.2020 uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného formou žádosti o úvěr, kde měl žalovaný uvést, že bydlí u rodičů, je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, nehradí jiné splátky úvěrů, je zaměstnán u právnická osoba CZ a jeho průměrný čistý měsíční průměr je 16 855Kč. Žalobkyně dne 2.11.2017 ověřila pracovní poměr žalovaného telefonátem do jeho zaměstnání a požádala žalovaného o doložení potvrzení o prodloužení pracovního poměru. Žalovaný rovněž používal běžný účet vedený žalobkyní kam mu byla mzda zasílána. Žalobkyně si proto informace sdělené žalovaným ověřila z výpisu z účtu. Dále žalobkyně posuzovala informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a vyžádala si tzv. úvěrovou zprávu ke dni 2.11.2017.

3. Žalovaný k věci uvedl, že mu byl úvěr ve výši 170 000Kč poskytnut připsáním na účet. Poskytovatelé úvěru se zajímali o to, zda je zaměstnán a po jak dlouhou dobu. Žalovaný potvrdil, že předával poskytovateli úvěru potvrzení, že mu bude pracovní smlouva prodloužena. Žalovaný uvedl, že splátky úvěru platil tak, že ponechal každý měsíc na svém účtu výši měsíční splátky a zbytek peněz v hotovosti vybral. Takto úvěr splácel až do 25.4.2018 než-li přišel o práci.

4. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z vyjádření žalovaného a z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud má za to, že dne 27.4.2017 byla s žalovaným uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému založen běžný a spořící účet, předána platební karta, platební nálepka, kód pro vklad či výběr aj. platební služby. Žalobkyně označila tuto smlouvou jako rámcovou číslo.

5. Dne 2.11.2017 byl k této smlouvě vytvořen dodatek č. 7, kterým byla sjednána úvěrová smlouva č. anonymizováno týkající se částky ve výši 170 000Kč. Žalovaný ji měl splácet měsíčně částkou ve výši 3055Kč.

6. Podle výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet ke dni 28.11.2017 byla tohoto dne na účet žalovaného připsána částka ve výši 170 000Kč. Podle vyjádření žalovaného tento poskytl na úhradu úvěru celkem 5 měsíčních splátek.

7. Podle přehledu plateb byla splátka v únoru zaplacena částkou ve výši 2815,42Kč k 17.2.2018 a částkou ve výši 239,58Kč k 21.2.2018 Poslední splátka nesla podle přehledu plateb datum 26.4.2018.

8. Z úvěrové zprávy vytvořené ke dni 2.11.2017, která měla žalobkyni poskytnout informace z bankovního registru klientských informací a dále údaje z nebankovního registru klientských informací a rovněž informace z některých společností patřících do skupiny PPF soud zjistil, že žalovaný dne 13.5.2015 získal úvěr ve výši 8 000Kč, který měl splácet měsíčně po 895Kč, a který doplatil. Dále soud zjistil, že žalovanému byl dne 25.9.2017 poskytnut úvěr ve výši 35 000Kč, výše měsíční splátky činila 2 855Kč a z tohoto úvěru zbývalo ke splacení podle stavu k září 2017 68 515Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný získal dne 12.2.2017 úvěr ve výši 45 000Kč, když výše měsíční splátky činila 2 960Kč z tohoto úvěru zbývalo podle stavu k září 2017 k doplacení 50 317Kč. Dále soud zjistil, že žalovaný dne 27.4.2016 získal úvěr ve výši 14 000Kč, který měl splácet měsíční splátkou ve výši 1 665Kč. Úvěr byl doplacen v květnu 2017. Dále soud zjistil, že žalovaný dne 3.12.2015 získal úvěr ve výši 22 000Kč, který měl splácet měsíční splátkou ve výši 1296Kč, tento úvěr měl být doplacen v únoru 2017. Dále soud zjistil, že byly odmítnuty žádosti žalovaného o osobní úvěry ve výši 200 000Kč, 150 000Kč a žádost o poskytnutí kontokorentu do 10 000Kč.

9. Z potvrzení o prodloužení pracovního poměru ze dne 28.11.2017 soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného příjmení jméno, zaměstnal žalovaného od 1.1.2017 na dobu neurčitou.

10. Z přehledu odeslaných emailových zpráv z února 2018 do července 2018 soud zjistil, že žalobkyně komunikovala s žalovaným ohledně neplnění závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy, zejména jej informovala o tom, že přichází o splátkový kalendář, že nemá na účtu dost peněz na zaplacení dluhu a první zprávou ze dne 20.2.2018 jej nabádala k převedení peněz na účet.

11. Z přehledu SMS zpráv od února 2018 do července 2018 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému zasílala zprávy z obsahem, že na účtu není dostatek peněz k zaplacení splátky půjčky a následně z obsahem, že pokud nebudou zaplaceny dluhy, dojde k ukončení půjčky.

12. Ze smlouvy o pojištění pravidelných výdajů při pracovní neschopnosti a ztrátě zaměstnání s datem 9.5.2018 soud zjistil, že není žalovaným podepsána a je pouze označena ID hovoru: 00A302BD92E1A95 s uvedením jména žalovaného a jeho rodného čísla.

13. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet za období od 1.8.2017 do 31.8.2017 soud zjistil, že dne 11.8.2017 byla na účet žalovaného připsána od právnická osoba CZ platba ve výši 21 447Kč a následně byla dne 15.8.2017 u bankomatu v obchodní zóně 650 vybrána částka 21 000Kč.

14. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet za období od 1.9.2017 do 30.9.2017 soud zjistil, že dne 12.9.2017 byla na účet žalovaného připsána od právnická osoba CZ platba ve výši 17 220Kč a následně byla dne 14.9.2017 u bankomatu CS ulice a číslo vybrána částka 15 000Kč.

15. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet za období od 1.10.2017 do 31.10.2017 soud zjistil, že dne 12.10.2017 byla na účet žalovaného připsaná mzda ve výši 14 667Kč a následně byla dne 16.10.2017 u bankomatu v obchodní zóně 650 vybrána částka ve výši 12 000Kč.

16. Z dopisu žalobkyně ze dne 13.7.2018 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno, že pojištění ke dni 13.7.2018 končí, protože na účtu nebylo dost peněz na zaplacení pojistného.

17. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet za období od 4.7.2018 do 30.8.2018 bylo zjištěno, že zůstatek v tomto období činil - 983Kč.

18. Z výpisu z běžného účtu č. bankovní účet za období od 30.8.2018 do 31.8.2018 soud zjistil, že zůstatek za tyto dva dny činil stále - 983Kč.

19. Z Předžalobní výzvy s datem 26.7.2018 soud zjistil, že žalovanému byla k zaplacení dluhu ve výši 171 802,01Kč poskytnuta lhůta do 4.8.2018.

20. Z přehledu odchozí pošty byla předžalobní výzva žalovanému odesílána buď dne 26.7.2018 nebo dne 27.7.2018.

21. Na základě zjištění učiněných ze shora citovaných listin, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

22. Žalobkyně poskytla žalovanému na účet č. bankovní účet, který mu vedla, částku ve výši 170 000Kč. Měla tak učinit na základě žádosti žalovaného, v níž měl žalovaný uvést informace sloužící k posouzení jeho úvěruschopnosti. Takovou žádost však žalobkyně mezi listinnými důkazy nepředložila a soud proto mohl vycházet jen z údajů, které byly zjištěny z listin tak, jak byly shora popsány. Výpisy z účtu za měsíce srpen 2017, září 2017 a říjen 2017 neposkytovaly vůbec žádný přehled o příjmech a výdajích žalovaného, protože žalovaný vždy vybral mzdu v hotovosti a přes účet již žádné další např. trvalé platby neprobíhaly. V době, kdy žalovaný měl žádat o úvěr měl podle úvěrové zprávy již další dva úvěry splácet. Vzhledem k výši těchto částek 50 317Kč a podle stavu k září 2017 muselo být žalobkyni zřejmé, že částka 170 000Kč přesahuje další finanční možnosti žalovaného, jestliže měl sdělit výši své mzdy 16 855Kč. Splátky za tyto tři úvěry by odčerpaly z takto uvedené mzdy celkem částku ve výši 8870Kč (3 055Kč + 2 960Kč + ). Částka zbývající by nevystačila na plnění vyživovací povinnosti, na bydlení ani na stravu po dobu do dalšího výplatního termínu. Soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost zkoumat řádně úvěruschopnost žalovaného, když přehled o pohybech na účtu žalovaného ze shora uvedených důvodů mít nemohla a věděla o jeho dalších závazcích, aniž by jakkoliv tuto znalost vyhodnotila ve vztahu k realitě života, tak jak ji žalovaný uváděl.

23. Pokud se jednalo o pojistnou smlouvu ze dne 9.5.2018, pak dospěl soud k závěru, že nebyla platně uzavřena. Žalovaný ji vlastnoručně nepodepsal a nevyužil ani elektronický podpis s platným certifikátem. Nebylo možné ani učinit závěr o tom, že by byla uzavřena konkludentně zaplacením prvého sjednaného pojistného, neboť takový důkaz žalobkyně nepředložila.

24. Dle , (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho pořádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Dle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

26. Dle § 1813 věta první o.z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

27. Dle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

28. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporu zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Dle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

30. Dle § 2993 věta první o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, mám právo na vrácení toho, co plnila.

31. Podle ust. § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. Podle ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečné nebo úplně splacen výnosem z prodlení majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

33. Podle §87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

34. Na základě zjištěných skutečností a skutkového závěru, který z nich soud učinil, považoval soud předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatnou absolutně pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Neposouzení schopnosti splácet úvěr je přitom nutné považovat za rozpor se smyslem a účelem zákona o spotřebitelském úvěru, a navíc z pohledu soudu zjevně narušuje veřejný pořádek. Právě neposouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr totiž potlačuje ochrannou funkci, kterou má zákonná regulace smluv o spotřebitelském úvěru, resp. Spotřebitelských smluv obecně; zprostředkovaně totiž dochází k narušení ochrany společnosti před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitelů splácet dluhy spojeny, např. rozpad rodiny, závislosti, ztráta bydlení apod. K tomuto závěru ostatně vedly soud i důvody, které ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26.2.2019 uvedl Ústavní soud: …obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

35. Výrok I. tohoto rozsudku je pak důsledkem závěru o tom, že žalovaný úvěr ve výši 170 000Kč obdržel vyplacením této částky bezhotovostně na svůj účet a je tedy povinen tuto částku z důvodu neplatné smlouvy žalobkyni vrátit podle shora uvedených ustanovení o bezdůvodném obohacení. Soud vycházel ze skutečnosti, že žalovaný poskytl žalobkyni celkem pět měsíčních splátek tj. částku ve výši 15 275Kč. Tato částka po odečtení od 170 000Kč činí 154 725Kč. Žalobkyně měla právo na zaplacení částky ve výši 154 725Kč a na úrok z prodlení z této částky se splatností stanovenou v předžalobní výzvě, kde bylo stanoveno zaplatit dlužnou jistinu do 4.8.2018. Dnem následujícím byl žalovaný v prodlení.

36. Výrok II. Je důsledkem předcházející úvahy soudu o tom, že důvodná je žaloba co do částky 154 725Kč nikoliv do 164 734,27Kč. V částce jejich rozdílu bylo nutné žalobu zamítnout spolu s úrokem z prodlení a včetně všech dalších nároků, které vyplývaly z neplatné úvěrové smlouvy. Pokud se jednalo o částku ve výši 600Kč, kterou žalobkyně opírala o náklady vynaložené na vymáhání a dále částku ve výši 383Kč, která měla vyplývat z nezaplaceného pojistného, pak soud dodává, že oprávněnost nároku na zaplacení částky 600Kč nemůže být dána, jestliže smlouva byla považována za neplatnou. Obchodní podmínky, které by neplatnou smlouvu ve výši těchto nákladů doplňovaly (např. Ceník, Sazebník poplatků) nemohou samy o sobě oprávněnost tohoto nároku založit (viz nález Ústavního soudu sp. zn.: I.ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, kde se mimo jiné uvádí:…,,Je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu…“. Velký počet emailových zpráv a SMS zpráv, kterými žalobkyně prokazovala snahu přistoupit k vymáhání dluhu, nelze považovat za účelné, jestliže již na počátku zanedbala zákonný požadavek zkoumat úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pojistné ve výši 383 Kč pak žalobkyni nepříslušelo proto, že pojistnou smlouvu žalovaný neuzavřel.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná z větší části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 929 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 629 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s  za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon (žaloba) dle uvedené vyhlášky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.