Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 60/2020-23
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Gerlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 7 160 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 1 000 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 160 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 160 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 160 Kč od datum do datum a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 000 Kč za dobu od datum do zaplacení, se zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 073 Kč k rukám advokáta Mgr. jméno jméno do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 1 000 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 160 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 160 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6 160 Kč od [datum] do [datum] a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 073 Kč k rukám advokáta Mgr. [jméno] [jméno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 160 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Žalobkyně uváděla, že původní věřitelka právnická osoba uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne datum úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne datum. Popsala, jakým způsobem byla úvěrová smlouva prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč. Celková výše nároků žalobkyně po zohlednění dílčích plateb ze strany žalovaného ve výši 1 840 Kč činí 7 160 Kč nejpozději splatných dne datum. Původní věřitelka postoupila pohledávku žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, která byla odeslána datum. V případě, že by soud neměl za prokázaný nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud její uplatněný nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Posléze žalobkyně ve vyjádření ze dne datum sdělila soudu, že v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu chybně započetla částečné úhrady žalovaného ve výši 1 840 Kč ze dne datum, jistina správně činí 6 160 Kč, v rozsahu dosud nezapočtených úhrad žalovaného ve výši 1 000 Kč tak vzala žalobu zpět a navrhla soudu, aby žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 6 160 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % z částky 6 160 Kč od datum do zaplacení. Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně k výzvě soudu uvedla pouze to, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala původní věřitelka v souladu s čl. 2 úvěrové smlouvy, který citovala, podle nějž byla původní věřitelka oprávněna nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta a žalovaný souhlasil i s použitím aplikací Instantor či Kontomatik a/nebo TelcoScore i s lustrací v dlužnických registrech. Dále původní věřitelka ověřovala úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životními minimu 3 410 Kč. příjmení konkrétní údaje týkající se žalovaného neuvedla. Původní věřitelka postoupila pohledávku na právní předchůdkyni žalobkyně právnická osoba smlouvou ze dne datum a tato společnost postoupila pohledávku žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.
2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou (náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen.
3. Žalobkyně již v podané žalobě vyznačila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak vyzval žalovaného usnesením, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, zejména se nevyjádřil jak k textu podané žaloby a vyjádření žalobkyně (které mu byly doručeny spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.
4. Vzhledem k tomu, že v této věci jde o rozsudek, proti kterému není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), obsahuje další text odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Co do jistiny 1 000 Kč, soud řízení z důvodu zpětvzetí žaloby žalobkyní v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Žalobkyně po tomto zpětvzetí požadovala pouze zaplacení částky 6 160 Kč s úrokovým příslušenstvím z této částky, ke zpětvzetí žaloby ohledně příslušenství z částky 1 000 Kč však žalobkyní nedošlo. Řízení tak nemohlo být zastaveno ohledně úrokového příslušenství z částky 1 000 Kč a uplatněný nárok na úroky z prodlení z této částky je proto součástí zamítavého výroku III. této žaloby.
6. V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi původní věřitelkou právnická osoba jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právnická osoba poskytla žalovanému dne datum úvěr ve výši 8 000 Kč, což je zjevné z předloženého potvrzení o platbě. Žalovaný se zavázal úvěr včetně smluvního úroku 276 % p.a. zaplatit v době splatnosti do datum. Žalovaný měl ve vztahu ze smlouvy o úvěru postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné smlouvě a vedle zákonných ustanovení občanského zákoníku (dále jen o.z.) o tomto smluvním typu, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o.z., která regulují spotřebitelské smlouvy a ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ). V žádném z dokumentů předložených žalobkyní nejsou obsaženy žádné údaje o příjmech a výdajích žalovaného. V úvěrové smlouvě je uvedeno pouze to, že původní věřitelka může nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta a dále, že klient souhlasí s použitím aplikací uvedených ve smlouvě. příjmení konkrétní údaje ve vztahu k žalovanému o jeho příjmech a výdajích, příp. o dalších jeho poměrech, žalobkyně soudu nesdělila, rovněž nedoložila, že údaje o úvěruschopnosti žalovaného byly skutečně vyhledány prostřednictvím jakýchkoli databází. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena z původní věřitelky právnická osoba na právnická osoba a smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum ze právnická osoba na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou z datum, která byla žalovanému odeslána téhož dne.
7. Původní věřitelka byla dle § 86 ZosÚ povinna zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. Z uvedených tvrzení a důkazů soud dospěl k závěru, že původní věřitelka povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť nezjišťovala příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně nebyla soudu schopna sdělit žádné konkrétní údaje zjištěné při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, odkazovala pouze na znění smlouvy. Původní věřitelka porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ původní věřitelka zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto původní věřitelka smlouvu o úvěru uzavřela s vědomím sjednání vysokých úroků. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti původní věřitelky byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné. Ve smyslu § 2993 o.z. tak má žalobkyně právo jen na to, co původní věřitelka žalovanému plnila, tedy na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 6 160 Kč. Žalobkyně se ostatně také ničeho jiného podanou žalobou nedomáhá. Tato částka tedy byla na jistině žalobkyni přiznána výrokem II. tohoto rozsudku.
8. Úroky z prodlení v rozsahu dle výroku II. z přiznané jistiny 6 160 Kč byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení se stalo splatným až na výzvu k zaplacení. Soud má za prokázáno odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne datum, za doručenou ji v souladu s ust. § 573 o.z. považuje dne datum. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění tří dnů, bezdůvodné obohacení se tak stalo splatným dnem datum. Ode dne datum je tak žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Zákonná sazba úroků z prodlení činila první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení žalovaného (tj. k datum), 10 % ročně, jelikož však žalobkyně učinila předmětem žaloby pouze úroky z prodlení ve výši 9 % ročně, byly jí přiznány úroky z prodlení v této procentní výši od prvního dne prodlení, tj. ode dne datum. Výrokem III. soud žalobu zamítl ohledně uplatněného nároku na úroky z prodlení 9 % ročně z částky 6 160 Kč od datum do datum a dále ohledně úroků z prodlení 9 % ročně z částky 1 000 Kč, ohledně níž byla žaloba vzata částečně zpět, od datum do zaplacení.
9. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 6 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci a kritéria procesního zavinění na zastavení řízení. Žalobkyně požadovala na jistině celkem částku 7 160 Kč, v částce 1 000 Kč žalobkyně zavinila, že řízení muselo být zastaveno, v částce 6 160 Kč byla v řízení úspěšná. Žalobkyně tak byla úspěšná v 86,03 %, neúspěšná ve 13,97 %, má tak nárok na náhradu 72,06 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze:
a) zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/ 1991 Sb.;
b) odměny advokáta za tři úkony právní služby, tj. přípravu a převzetí dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jako „advokátní tarif“), sepis výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, ve výši 3 x 200 Kč = 600 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 advokátního tarifu,
c) paušální náhrady hotových výdajů za úkony uvedené ad b) výše ve výši 3 x 100 Kč = 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu;
d) náhrady za 21% DPH ve výši 189 Kč;
tj. celkem 1 489 Kč 72,06 % z této částky činí 1 073 Kč, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Na odměnu a režijní paušál za vyjádření žalobkyně ze dne datum nemá žalobkyně nárok, jelikož se nejedná o účelně učiněný úkon právní služby. Obsahovalo-li zmíněné podání částečné zpětvzetí žaloby žalobkyně, tak tento úkon byl činěn výlučně jejím zaviněním v důsledku početní chyby v podané žalobě. Povinností žalobkyně bylo podat žalobu řádně s uvedením všech rozhodujících tvrzení, aniž by musela být soudem vyzývána k jejich doplnění. V případě žaloby, kterou se žalobkyně domáhá plnění z titulu spotřebitelského úvěru, je povinností žalobkyně již v žalobě tvrdit, jak byla zkoumána a prověřována úvěruschopnost žalovaného. V případě, že tvrdí, že na ni byla pohledávka postoupena jiným subjektem, je povinna to doložit již s podanou žalobou. Pokud tak žalobkyně neučinila, nelze podání, kterým svá tvrzení doplnila, považovat za účelně učiněné a odměna a režijní paušál za takové podání nenáleží.
Poučení:
Proti výroku I. tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve obec - pobočky ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Proti výrokům II., III. a IV. tohoto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.