Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 59/2020-35
: Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce právnická osoba, IČO, sídlem v obec, ulice a číslo, zast. advokátem Mgr. jméno příjmení, LL.M., sídlem v obec a číslo – část obce, ulice a číslo, proti žalované celé jméno žalované, datum narození, bytem v obec – část obce, ulice a číslo, o zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka spolu s ročním 9% úrokem z prodlení od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu s ročním 9% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku [částka], spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobou podanou soudu dne datum se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím. Uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovanou (dále jen dlužník) dne datum Smlouvu o úvěru číslo (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi úvěr ve výši částka a dlužník se zavázal čerpaný úvěr vrátit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po částka. K čerpání úvěru došlo datum a prvá splátka byla splatná datum. Před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Žalovaná na čerpaný úvěr uhradila celkem částku částka, a protože neplnila řádně, došlo ke dni datum k zesplatnění. Žalobce požaduje zaplacení zůstatku jistiny ve výši částka, náklady na vymáhání částka K a smluvní pokuty ve výši částka. K výzvě soudu potom žalobce doplnil svá tvrzení a uvedl, že při posuzování úvěruschopnosti dlužníka je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Ve vztahu ke smlouvě číslo bral žalobce v úvahu čistý měsíční příjem žalované částka, fakt, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost k dětem ani k jiným osobám, měsíční náklady její domácnosti na bydlení činí částka, životní minimum jednoho dospělého člověka činí částka a má jeden úvěr se zbývající jednou měsíční splátkou ve výši částka. K těmto doplněným tvrzením žalobce neoznačil žádné důkazy.
Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, ovšem s výjimkou tvrzení žalobce o tom, že před uzavřením Smlouvy řádně zkoumal úvěruschopnost dlužníka. K těmto svým tvrzením neoznačil ani nepředložil žádný důkaz a nesplnil tedy svou povinnost ve smyslu ust. §101 odst.1 písm.b) o.s.ř. , a to ve vztahu k takové rozhodující skutečnosti, která může vliv na platnost uzavřené smlouvy. Ze Smlouvy samotné potom vyplývá pouze, že dlužník dosahoval v zaměstnání měsíčně částka (není uvedeno, jak bylo zjištěno či z čeho to vyplývá), je svobodný a nemá žádné děti, smlouva již ovšem neobsahuje informace o tom, jaké nutné pravidelné měsíční výdaje dlužník má; ty, které žalobce zmínil v doplnění tvrzení, ničím neprokázal ani nevysvětlil, jak k těmto informacím přišel. Nelze tak učinit závěr o tom, zda byl v době uzavření Smlouvy dlužník schopen úvěr splácet. Zejména je ovšem zcela zjevné, že věřitel zkoumal úvěruschopnost pouze obecně na základě statistiky, nikoliv konkrétně na základě od dlužníka doložených informací.
Podle §9 odst.1 zák.č. 145/2010 Sb. , ve znění účinném ke dni uzavření předmětných smluv o zápůjčce, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Podle ust. §2991 obč. zák.
(1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
(2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze pokud jde o dosud nesplacenou jistinu úvěru. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že jeho právní předchůdce poskytl žalované částku ve výši částka, z níž zbývá dle tvrzení žalobce uhradit částku částka. Zbývající částky představují smluvní pokuty a náklady na vymáhání vyplývající ze smluvních ujednání soud nepřiznal, neboť tato smluvní ujednání a vůbec Smlouvu o úvěru jako celek soud vyhodnotil jako neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že byla splněna povinnost dle §9 odst. zák. č. 145/2010 Sb. Žalobce sice v řízení tvrdil, že vyhověl požadavku zákona a prozkoumal poměry žalované tak, aby dospěl k závěru, že tato je schopna úvěr splácet. Tato tvrzení však již nemají oporu v provedeném dokazování, jak shora uvedeno. Soud má za to, že věřitel nesplnil podmínky ve shora citovaném zákonném ustanovení §9 odst.1 zák.č. 145/2010 Sb. , a z tohoto důvodu je nutné Smlouvu vyhodnotit jako neplatnou. Ze zjištěného skutkového stavu tak je zřejmé pouze to, že dlužník obdržel od právního předchůdce žalobce bez právního důvodu částku ve výši částka, z níž nevrátil částku částka, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci, na kterého pohledávka byla postoupena, vydat. K tomu byl dlužník prokazatelně vyzván doručením výzvy ze dne datum, proto byl úrok z prodlení přiznán až ode dne následujícího po splatnosti, která nastala 14. dnem po sepisu výzvy. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č.351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že nelze po žalobci žádat, aby prokazoval negativní skutečnosti o tom, že dlužník požadované neuhradil v plné výši, bylo na dlužníkovi, aby prokázal, kolik uhradil. Jelikož však žalovaná zůstala ve věci nečinná, k závěru o prokázání existence tvrzeného dluhu v dané výši a za situace, kdy žalobce nežádá více, než žalované poskytl, postačovalo žalobcovo vylíčení rozhodujících skutečností. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku.
Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. §142 odst.1 a §146 odst.2 věta prvá ve spojení s §142 odst.2 o.s.ř. , kdy žalující strana byla procesně převážně neúspěšná, a žalované straně dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.