Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 81/2020-30

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Masnerovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa

o zaplacení 31 150 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 11 900 Kč od 25. 4. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 19 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 31 150 Kč od 21. 12. 2018 do 24. 4. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 19 250 Kč od 25. 4. 2020 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 11 900 Kč od 25. 4. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 19 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 31 150 Kč od 21. 12. 2018 do 24. 4. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 19 250 Kč od 25. 4. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované 31 150 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení, s odůvodněním, že mezi žalobkyní, a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru ve výši 44 250 Kč, složené z půjčené částky 25 000 Kč a souhrnného poplatku 19 250 Kč, které se žalovaná zavázala splácet po 738 Kč týdně, splatných vždy do 7. dne následujícího týdne, počínaje 7. dnem od podpisu smlouvy, když nejprve je splácena cena půjčky a poté jistina. V případě prodlení žalované se stává splatným celý dluh a to v termínu nejbližší další splátky. Žalovaná splácela nepravidelně, uhradila toliko 13 100 Kč, po rozpočtení na týdenní splátky se žalovaná ocitla v prodlení. Splatnost pohledávky žalobkyně nastala ke dni 8. 3. 2018 a datum prodlení ke dni 21. 12. 2018. Žalobkyně však požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti smlouvy, tedy od 20. 12. 2018. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny 17 599 Kč a nesplacené části souhrnného poplatku 13 551 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek , (dále jen „ “) rozhodl soud ve věci na základě žalobkyní předložených listin tak, že bez nařízení jednání veřejně vyhlásil rozsudek.

3. Provedeným dokazováním, a to ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu, na základě se se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala uhradit částku 44 250 Kč, z toho vedle samotné jistiny i úrok 8 750 Kč, poplatek za zpracování úvěru 5 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 5 500 Kč, to vše v 60. týdenních splátkách po 737,50 Kč, splatných vždy do 7. dne následujícího týdne, počínaje 7. dnem od podpisu smlouvy. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná celkem uhradila 13 100 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu dopisem, který je zároveň předžalobní výzvou, přičemž z poštovního podacího archu se podává, že byl dán k přepravě dne 14. 4. 2020. Z evidenční karty, kterou žalovaná pro žalobkyni vyplnila dne datum za účelem poskytnutí úvěru, se podává, že žalovaná má čistý měsíční příjem částka, státní podporu částka. Pobírá invalidní důchod. Měsíční výdaje dosahují částka na nájem a částka za energie, ostatní výdaje domácnosti částka. Po zohlednění výdajů tak činí disponibilní zůstatek žalované částka. Z evidenční karty se rovněž podává, že žalobkyně jakožto věřitel ověřila vyplněné údaje pracovní smlouvou (dohodou), výplatní páskou 3x, výměrou důchodu, potvrzením SIPO, nájemní smlouvou. I přes výzvu soudu žalobkyně dotčené y k žalobě nepřiložila.

4. Pokud jde dále o ověření schopnosti žalované splácet úvěr, žalobkyně tvrdila, že byla učiněna kontrola v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, dálkovým systémem právnická osoba anonymizováno, náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku, kontrola zaměstnání telefonicky, platební historie žalované u společnosti, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta, kontrola předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta. Až na evidenční kartu klienta však žalobkyně žádná z těchto tvrzení i přes výzvu soudu nedoložila.

5. Podle věty první , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná.

6. Podle věty druhé , poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 580 odstavec 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle , (dále jen „ “), ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

11. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne

datum. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalované úvěr splácet tak, jak předpokládají shora citovaná ustanovení. Dospěl přitom k závěru, že žalobkyně této povinnosti nedostála. Žalobkyně k prokázání své povinnosti předložila soudu jediný důkaz, a to evidenční kartu klienta. Ačkoli v evidenční kartě je uvedeno, že žalovaná přiložila dokumenty k prokázání zaměstnání, výdajů, nájmu apod., žalobkyně k žalobě i přes výzvu soudu žádné y nedoložila, ani co do dalších žalobkyní tvrzených kontrol žalované coby dlužnice Žalobkyně proto neprokázala, že posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Ačkoli samotný text ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tj. jeho jazykový výklad, naznačuje, že absence posouzení úvěruschopnosti lze sankcionovat toliko neplatností relativní, dospěla odborná i soudní praxe k převážnému závěru, že důsledkem nedostatečného, a v tomto případě dokonce žádného, posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Opačný výklad by byl v rozporu s vývojem zásad práv ochrany spotřebitele a narušil by tak dlouhodobou tendenci nejen české, ale rovněž celoevropské právní vědy i praxe směřující k vyvážení faktické nerovnosti mezi spotřebitelem a podnikatelem, projevující se ochranou slabší strany (viz rovněž směrnice číslo o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnice č. 2008 číslo o smlouvách o spotřebitelském úvěru). Relativní neplatnost by nemohla zajistit vyvážení nerovnováhy mezi spotřebitelem a podnikatelem, neboť spotřebitel jako osoba nepožívající odborných znalostí by zpravidla ani nebyl schopen neplatnost namítnout, a to právě s ohledem na to, že jako slabší smluvní strana nedisponuje potřebnými znalostmi, jakými disponuje profesionál. Setrval-li by výklad na relativní neplatnosti, došlo by ve svém důsledku k popření zásad ochrany spotřebitele. K obdobnému závěru již dospěla i judikatura vyšších soudních instancí (viz. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. -75, usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. ), v nedávné době rovněž stanovisko Generální advokátky SD EU stanovisku ze dne 14. 11. 2019 ve věci právnická osoba proti GK, podle níž„ v případě, že vnitrostátní soud zjistil z úřední povinnosti porušení článku 8 směrnice 2008 (jenž zakládá povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy – pozn. soudu), musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce stanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené“. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). I s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) v citovaném nálezu Ústavní soud uvedl, že„ poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“.

13. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků ve výši 25 000 Kč žalované, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním od počátku, žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Soud proto uložil žalované, která žalobkyni z poskytnutých prostředků 25 000 Kč vrátila 13 100 Kč, zaplatit žalobkyni částku 11 900 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení v požadované výši 9 %, neboť nemohl překročit návrh žalobkyně, z dlužné částky od 25. 4. 2020 do zaplacení, neboť dluh byl splatný na základě výzvy odeslané dne 14. 4. 2020. Tu lze ve smyslu považovat za doručenou dnem 17. 4. 2020. Jelikož žalobkyně poskytla žalované lhůtu 7 dnů, nastalo prodlení žalované dne 25. 4. 2020 v souladu s  Lhůtu k plnění soud určil podle , (dále jen ) jako třídenní.

14. Co do zbývající části 19 250 Kč včetně zákonného úroku z prodlení, které mají původ v neplatné smlouvě o úvěru, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud v souladu s  za použití tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnější ve věci byla sice žalovaná, žádné náklady jí však nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.

Pokud by povinná dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce ( ).