Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 206/2020-14
Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená Mgr. jméno příjmení, advokátkou
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa,
o zaplacení 1 194 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 594 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 31,40 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 31,60 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 594 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 31,40 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 31,60 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 7.7.2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 1 194 Kč s příslušenstvím, z titulu neuhrazeného pojistného za období od 21.9.2019 do 27.12.2019 na základě mezi účastníky uzavřené smlouvy ze dne 20.9.2017 č. 3951139264 pro pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli a z titulu sjednaných poplatků ve výši 600 Kč (2x 300 Kč) za vyhotovení a odeslání upomínky s upozorněním na možný zánik pojištění a za vyhotovení a odeslání upomínky po zániku pojištění. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalovaný byl usnesením ze dne 14.10.2020, č. j. 21 C 206/2020 -12, vyzván, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy písemně vyjádřil k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a aby označil důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byl žalovaný v usnesení vyzván, aby se ve lhůtě 14 dnů vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, a soud tak jeho souhlas předpokládal. Žalobkyně rovněž souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.
3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř. ), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání.
4. Soud učinil tato skutková zjištění:
Z pojistné smlouvy č. 3951139264 ze dne 20.9.2017 ve spojení se Záznamem z jednání ze dne 20.9.2017 vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovaným byla s účinností od 21.9.2017 na dobu neurčitou uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli. Žalovaný jako pojistník se v předmětné smlouvě zavázal platit žalobkyni roční pojistné ve výši 2 240 Kč, splatné ročně.
Ze Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění majetku a odpovědnosti občanů plyne, že běžné pojistné je splatné vždy první den příslušného pojistného období, není-li ujednáno jinak (čl. 10).
Ze Sazebníku účinného od 1.9.2019 plyne, že poplatek za upomínku k zaplacení dlužného pojistného činí 300 Kč a poplatek za pokus o smír po zániku pojištění činí 300 Kč.
Z upomínky ze dne 4.1.12019 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nedoplatku na pojistném a upozornila jej na možný zánik pojištění. Tato upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 6.11.2019, jak plyne z dodejky.
Z dopisu ze dne 8.1.2020 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému ukončení pojistné smlouvy k 26.12.2019 a vyzvala jej k úhradě dluhu.
Z pokusu o smír ze dne 4.2.2020 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného po zániku pojistné smlouvy k úhradě částky 1 194 Kč.
Z předžalobní upomínky ze 27.4.2020 plyne, že právní zástupkyně žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení dlužné jistiny ve výši 1 194 Kč. Tato upomínka byla žalovanému zaslána dne 27.4.2020, což bylo zjištěno z poštovního podacího archu.
5. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.
6. Podle § 2782 odst. 1 ObčZ má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění.
7. Podle § 2783 odst. 2 ObčZ jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční.
8. Podle § 1968 věty první ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
9. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.
11. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla platně uzavřena smlouva pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnancem zaměstnavateli, a to s počátkem pojištění od 21.9.2017 na neurčito. V pojistné smlouvě se žalovaný zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši 2 240 Kč, splatné ročně vždy k 21. dni 9. měsíce každého roku (§ 2783 odst. 2 ObčZ). Žalovaný nezaplatil pojistné splatné k 21.9.2019, čímž porušil svou povinnost vyplývající z ustanovení § 2758 odst. 1 ObčZ. Protože má žalobkyně podle § 2782 odst. 1 ObčZ právo na pojistné za dobu trvání pojištění, soud v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za období od 21.9.2017 do 27.12.2019 v celkové výši 594 Kč.
12. Soud má dále za prokázané, že žalovaný byl s placením pojistného v prodlení, a proto má žalobkyně právo požadovat po žalovaném podle § 1970 ObčZ úrok z prodlení. První den prodlení žalovaného s úhradou pojistného připadl na den následující po jeho splatnosti, tj. na den 22.9.2019. K prvnímu dni prodlení činila výše úroku z prodlení 10 % ročně (§ 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. ). Proto soud uložil žalovanému rovněž povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v kapitalizované výši 31,40 Kč (výpočet: úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 594 Kč od 28.12.2019 do 7.7.2020).
13. Zbytek jistiny ve výši 600 Kč (2x 300 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 31,60 Kč uplatňuje žalobkyně s odkazem na Sazebník, v němž je stanovena výše poplatků za upomínky. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných pojistných podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění pojistných podmínek však není neomezené a právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva, pro kterou platí, že nesmí, a to pod hrozbou absolutní neplatnosti, obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
14. Ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce„ slabší“ smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03 ).
15. Podle ustanovení § 1813 ObčZ se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle § 6 odst. 1 ObčZ občanského zákoníku je každý povinen jednat v právním styku poctivě. Ústavní soud již několikrát zásadu poctivosti v oblasti ochrany spotřebitele aplikoval, a to ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007 sp. zn. II. ÚS 3/06 ).
16. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Pojistné podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající poplatky (sankce) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob) (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11 ).
17. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o poplatcích spojených s vymáháním pojistného v Sazebníku poplatků žalobkyně porušila zásadu rovnosti a poctivosti v oblasti spotřebitelských smluv a ujednání o poplatcích je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné (§ 547 a § 580 ObčZ). Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud proto žalobu co do částky 600 Kč včetně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 31,60 Kč zamítl (II. výrok rozsudku).
18. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. rozsudku podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 594 Kč (49,74 %), žalovaný byl úspěšný co do částky 600 Kč (50,26 %). Protože úspěch a neúspěch účastníků je téměř shodný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
19. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.