Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 203/2020-32

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 8 984 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 5. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 4 584 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 400 Kč od 19. 9. 2015 do 4. 11. 2019 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 584 Kč od 19. 9. 2015 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 5. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 4 584 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 400 Kč od 19. 9. 2015 do 4. 11. 2019 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 584 Kč od 19. 9. 2015 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 8 984 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba se žalovanou uzavřel dne datum smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované na její účet finanční prostředky ve výši 4 400 Kč. Žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 584 Kč právnímu předchůdci žalobkyně splatit do 18. 9. 2015. Ke způsobu kontraktace žalobkyně uvedla, že žalovaná se nejdříve zaregistrovala na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně anonymizováno, kde zadala své osobní údaje včetně telefonního čísla a e-mailové adresy, čímž zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace žalovaná zaslala právnímu předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, načež jí byl zaslán návrh smlouvy, který žalovaná odsouhlasila, a posléze jí již byly vyplaceny finanční prostředky. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalované, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce provedl odečet doložených výdajů žalované od doložených příjmů, přičemž dbal na to, aby po tomto odečtu žalované zbývala rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a výdaji mimo splátku a aby tato rezerva odpovídala minimálně životnímu minimu ve výši 3 410 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně provedl rovněž lustraci žalované v databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Žalovaná však své povinnosti ze smlouvy nedostála, když právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Zažalovaná částka pak představuje dlužnou jistinu ve výši 4 400 Kč, dlužný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 584 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou žalobkyně požadovala rovněž zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny, poplatku za poskytnutí i smluvní pokuty, a to od 19. 9. 2015 do zaplacení v zákonné výši. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v  , (dále jen „ “), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované částku 4 400 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 584 Kč splatit do 18. 9. 2015. Tato smlouva pak byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku shora uvedeným způsobem, přičemž žalovaná text smlouvy odsouhlasila a smlouvu podepsala prostřednictvím SMS kódu. Dle doloženého výpisu z účtu právní předchůdce žalobkyně zaslal dne 25. 8. 2015 na účet žalované uvedený ve smlouvě částku 4 400 Kč.

4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 29. 10. 2019, k níž žalobkyně doložila rovněž podací lístek z téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů, přičemž jí téhož dne bylo zároveň oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

5. Podle , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru (účinného do 30. 11. 2016), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Podle , k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

1. Podle , písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

1. Podle , o elektronickém podpisu, se elektronickým podpisem rozumí údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě.

1. Podle , právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

2. Podle , má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

3. Podle , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

4. Podle , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

1. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru uzavřené distančním způsobem za pomocí prostředků komunikace na dálku dne datum finanční prostředky ve výši 4 400 Kč, které měla žalovaná splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru nejpozději do 18. 9. 2015. Soud dospěl k závěru, že ze strany žalované došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za prostý elektronický podpis tvořený kombinací zaškrtnutí žádosti o poskytnutí úvěru v chráněném webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně, kam měla po provedené registraci přístup pouze žalovaná, a následným odsouhlasením smlouvy prostřednictvím SMS kódu. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy prostý elektronický podpis postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. ). Pohledávka za žalovanou z tohoto titulu byla následně postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k vymáhání dlužné částky.

1. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdce údajně zkoumal za účelem prověření úvěruschopnosti žalované její příjmy a výdaje a dále, že provedl lustraci žalované v příslušných registrech, avšak tato tvrzení ničím nepodložila, když nedoložila dokumenty osvědčující příjmy a výdaje žalované ani výpisy z příslušných registrů. Soudu proto nezbylo než dospět k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně nedostál své povinnosti zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované.

1. Shora citované ustanovení , explicitně nestanoví, zda je následkem porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele absolutní či relativní neplatnost uzavřené smlouvy, a je proto třeba vycházet z obecné úpravy neplatnosti v citovaných ustanoveních . Je zřejmé, že nový již rozpor se zákonem nepovažuje automaticky za důvod absolutní neplatnosti. Pro posouzení toho, o jaký druh neplatnosti se v konkrétním případě jedná, je podstatné, zda je neplatnost stanovena v zájmu některého z účastníků, anebo zda právní jednání kromě zákona porušuje také veřejný pořádek. V daném případě by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti je stanovena pouze v zájmu spotřebitele. Nicméně součástí veřejného pořádku je mimo jiné také ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné, do této skupiny osob patří rovněž spotřebitelé, neboť jejich postavení je ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat smluvní podmínky. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl (a tyto závěry jako správné převzal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. ), že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka (spotřebitele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

1. Jelikož žalovaná z titulu předmětné smlouvy ničeho neuhradila, soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení jistiny v plné výši, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této jistiny z důvodu prodlení žalované s úhradou. Pokud jde o den, od kterého náleží žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení, pak povinnost k vydání bezdůvodného obohacení patří k nárokům, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu a doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. ze dne 17. 10. 2018). V daném případě soud vázal počátek prodlení žalované na zaslanou předžalobní upomínku, která byla dle doloženého podacího lístku odeslána dne 29. 10. 2019, přičemž dle shora citované zákonné domněnky se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 1. 11. 2019. Jelikož dle zaslané předžalobní výzvy byla žalované pro úhradu určena lhůta tří dnů, byla povinna provést úhradu do 4. 11. 2019. Ode dne následujícího, tedy od dne 5. 11. 2019, byla žalovaná v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení právě od tohoto data. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši ke dni 19. 9. 2015, tj. ve výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni 5. 11. 2019. Ve zbývající části (tj. ohledně poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty včetně úroku z prodlení z tohoto poplatku a smluvní pokuty a úroku z prodlení z jistiny za období od 19. 9. 2015 do 4. 11. 2019) soud žalobu zamítnul tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

1. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Je zřejmé, že ve věci byla z větší části úspěšná žalovaná, a tudíž by měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované dle obsahu spisu v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.