Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 313/2020-21

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 64 700 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 26 200 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 38 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 64 700 Kč od datum do datum a dále z částky 38 500 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 26 200 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 38 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 64 700 Kč od [datum] do [datum] a dále z částky 38 500 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne datum ve znění jeho doplnění domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku jako dlužného plnění ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne datum, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 38 500 Kč v týdenních splátkách po 1 475 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného kontrolou databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou dokumentů předložených při sepisování evidenční karty klienta, kontrolou v evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, kontrolou platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocením aktuální finanční situace dle podkladů zaznamenaných v evidenční kartě a vyhodnocením příslušné lokality bydliště na základě vědomostí z praxe. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil žalobkyni pouze splátky v celkové výši 23 800 Kč a dále již na svůj závazek ničeho nehradil, stal se celý zbylý dluh žalovaného vůči žalobkyni splatným ke dni datum. Žalobkyně žádala přiznat rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, ovšem pouze od doby původně sjednané splatnosti smlouvy, tj. od datum, byť by mohla požadovat úrok z prodlení za dobu delší.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Rumunské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 18 odst. 2 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky (čl. 62 odst. 1 citovaného nařízení).

4. Pop dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal splatit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu úrokem 17 500 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 10 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 11 000 Kč, tj. celkem částku 88 500 Kč, v 60 týdenních splátkách po 1 475 Kč s první splátkou splatnou dne datum. Zápůjční úroková sazba činila 66 % ročně, RPSN činila 195,34 %. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal od žalobkyně částku 50 000 Kč při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky žalobkyně ke smlouvě o spotřebitelském úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru). V den podpisu smlouvy žalovaný vyplnil se zástupkyní žalobkyně evidenční kartu, v níž uvedl, že je ženatý, vlastní vůz, nevlastní nemovitost. V jeho domácnosti žije jedna vyživovaná osoba, celkem žijí v domácnosti tři lidé. V kartě není uvedený typ bydlení žalovaného. U žalovaného je dále zaznamenáno, že pracuje na plný pracovní úvazek u právnická osoba bez uvedení pracovní pozice, což mělo být ověřeno pracovní smlouvou a potvrzením o příjmu, součástí karty tyto doklady nejsou. Dále je v evidenční kartě uvedeno, že měsíční mzda žalovaného činí 33 420 Kč, nájem činí 5 000 Kč,„ jiné“ náklady činí 10 300 Kč a výdaje na půjčky u právnická osoba pak 4 000 Kč. Disponibilní zůstatek žalovaného byl v kartě zaznamenán ve výši 14 120 Kč. Zástupkyně žalobkyně měla při podpisu evidenční karty ověřit u žalovaného občanský průkaz/povolení k pobytu a pracovní smlouvu (evidenční karta klienta). Žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu smlouvy formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (formulář).

6. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, uhradil žalobkyni pouze ve 33. týdnu roku 2017 částku 3 000 Kč, v 36. týdnu roku 2017 částku 6 400 Kč, v 41. týdnu roku 2017 částku 6 400 Kč, v 9. týdnu roku 2018 částku 2 000 Kč, v 10. týdnu roku 2018 částku 2 000 Kč, v 16. týdnu roku 2018 částku 3 000 Kč a ve 49. týdnu roku 2018 částku 1 000 Kč (tabulka splátek). Žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne datum odeslanou téhož dne (předžalobní výzva včetně podacího archu).

7. Pop stránce soud věc posoudil následovně:

8. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/ 2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovensko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. V smlouvy o spotřebitelském úvěru.

9. Věc byla soudem posuzována dle a násl. , (dále jako „o. z.“) a podle , o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. právnická osoba anonymizováno, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

14. Žalobkyně se z nařízeného ústního jednání omluvila, čímž se připravila o dobrodiní poučení ve smyslu , , o povinnosti tvrzení (doplnění tvrzení ohledně procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného) a především s ní související povinnosti důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Soud přitom nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Splnění své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného žalobkyně prokazovala pouze tzv. evidenční kartou klienta, v níž však nejsou některé uváděné údaje vůbec ověřeny – v kartě není žádný záznam o tom, že by pracovnice žalobkyně ověřila u žalovaného jiný doklad než občanský průkaz a pracovní smlouvu s potvrzením o příjmu, což znamená, že neověřovala žádný z výdajů žalovaného (nájemné, splátky úvěru u právnická osoba). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuchovala v rozporu s  a 2 písm. b) ZoSÚ ověřované dokumenty nebo to alespoň netvrdila a neprokazovala, nemůže soud ověřit, že by žalobkyně náležitě zkoumala majetkové poměry žalovaného. Z evidenční karty ani neplyne, že by si žalobkyně od žalovaného vyžádala údaje o nákladech a výdajích osob žijících s žalovaným ve společné domácnosti, které jsou nezbytné pro vytvoření úsudku o celkových poměrech žalovaného a posouzení jeho schopnosti úvěr splácet. Současně žalobkyně nijak nedoložila své tvrzení, že kontrolovala záznamy žalovaného v evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku nebo jaká byla platební historie žalovaného u žalobkyně.

15. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalovaného. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je tak smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. , dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému poskytla v hotovosti finanční prostředky ve výši 50 000 Kč při podpisu smlouvy a žalovaný žalobkyni celkem zaplatil pouze částku 23 800 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil rozdíl mezi vyčerpanými peněžními prostředky a provedenými úhradami, tj. částku 26 200 Kč (50 000 Kč – 23 800 Kč). Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny bylo přiznáno v souladu s  o. z. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené žalovanému ve výzvě, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou

18. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky 38 500 Kč (v žalobě označené jako úrok, dle provedeného dokazování se jedná o úrok 17 500 Kč spolu s plněními označeními jako poplatek za zpracování a doručení úvěru 10 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 11 000 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 64 700 Kč od datum do datum a dále z částky 38 500 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl, jelikož ujednání o poplatcích a úroku z úvěru byla dohodnuta ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle , jelikož procesně úspěšnější byl v tomto řízení žalovaný (o 19 % po odečtení jeho úspěchu 59,5 % od úspěchu žalobkyně 40,5 %), kterému však žádné náklady v řízení nevznikly, tudíž výrok soudu zní, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Třídenní lhůta ke splnění jeho povinnosti byla žalovanému stanovena dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.