Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
17 C 140/2020-50
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 23.242 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18.000 Kč od 16. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 5.242 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 23.242 Kč od 10. 2. 2020 do 15. 3. 2020, z částky 5.242 Kč od 16. 3. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.435,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 233 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18.000 Kč od 16. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 5.242 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 23.242 Kč od 10. 2. 2020 do 15. 3. 2020, z částky 5.242 Kč od 16. 3. 2020 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.435,63 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu v částce 233 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 23.242 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 10. 2019 Touto smlouvou právní předchůdce žalobkyně (příjmení příjmení p.l.c., reg. číslo: C číslo, sídlem adresa, 14 příjmení příjmení, Silema SLM číslo, Malta) poskytnul žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem do 80.000 Kč s úročením 8,5 % p. m. (102 % p. a.) a za poplatek 12,5 % z úvěru. Žalovaný měl úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 12,5 % z úvěru s úrokem a poplatkem. Žalovaný úvěr čerpal a výše celkové částky činí 23.242,07 Kč. Úvěrující měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením kterékoliv částky ve výši 250 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou je úvěrovaný v prodlení. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 na žalobkyni. Žalobkyně na základě poučení soudu doplnila svá tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak, že byla ověřována tak, že klientu je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji (mimo splátku); 10 % se musí rovnat minimálně životními minimu, které činí 3.410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází.
2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.
3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 9. 10. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 80.000 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr splácet způsobem uvedeným v žalobě (viz výše odstavec 1. odůvodnění) spolu s uvedenými úroky a poplatky. Žalovaný měl též povinen k úhradě smluvní pokuty pro případ prodlení.
4. Z výpisu z evidence právního předchůdce žalobkyně (č.l. 35) vyplývalo, že žalovaný nemá žádný záznam (v příjmení, v insolvenčním rejstříku a v registru neplatných dokladů).
5. Z platebních informací právního předchůdce žalobkyně ohledně žalovaného soud zjistil, že žalovaný čerpal dne 9. 10. 2019 částku 18.000 Kč. V informacích bylo uvedeno, že právní předchůdce žalobkyně požadoval částku 250 Kč za prodlení s listopadovou splátkou a dále za prodlení s prosincovou splátkou a dále úrok 4.742,07 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky, jež tvoří předmět tohoto řízení, na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z 9. 3. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil postoupení pohledávek žalovanému.
7. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Předžalobní upomínka a oznámení o postoupení byly odeslány poštou 9. 3.2020 žalovanému, jak je zřejmé z podacího lístku z uvedeného dne.
8. Z databáze časových řad příjmení, vedených Českou národní bankou, z 8. 12. 2020 (č.l. 38) soud zjistil, že v roce 2019 byly nejdražší (úročené) úvěry z kreditních karet v rozmezí 23,97 % p. a. – 24. 11 % p. a. (týkalo se pouze bankovních úvěrů.
9. Ze článku Index odpovědného úvěrování napoví, kde je bezpečné si půjčit a komu se naopak raději vyhnout z 16. 11. 2020 (www.clovekvtisni.cz) soud zjistil, že v žebříčku poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (včetně bank) byla žalobkyně vyhodnocena na 30. místě z 38 (s jednou hvězdičkou ze čtyř možných) a s hodnocením nákladů na splácení úvěru jako velmi vysokých. Z článku Na trhu stále existují problematické půjčky, varuje člověk v tísni z 25. 11. 2019 (www.clovekvtisni.cz) soud zjistil, že z 35 posuzovaných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů byl právní předchůdce žalobkyně hodnocen (celkově) na 34. místě (nejhůře byla hodnocena v nákladech na půjčku při šesti měsících nesplácení, na posledním místě; v počtu hvězdiček měla jednu ze čtyř). V době poskytnutí spotřebitelského úvěru patřil právní předchůdce žalobkyně (zejména v roce 2019) mezi poskytovatele s nejnevýhodnějšími podmínkami mezi posuzovanými.
10. Uvedená skutková zjištění soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci.
11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, zda jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné. Podle čl. 17 odst. 1. písm. c), čl. 18 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis) je dána mezinárodní soudní příslušnost soudů České republiky (spotřebitelský vztah ze smlouvy o revolvingovém úvěru). Podle čl. 3 odst. 1., čl. 6 odst. 2. nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo si účastníci sjednali (v obchodních podmínkách, na které smlouva odkazovala) aplikaci českého práva.
12. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
14. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
15. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
16. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrými mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
18. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku . Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně (příjmení příjmení p.l.c., reg. číslo: C číslo, sídlem adresa, 14 příjmení příjmení, Silema SLM číslo, Malta) poskytnul žalovanému v rámci revolvingového úvěru částku 18.000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými smlouvou, a to včetně poplatku. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, žalovaný ničeho neuhradil. Pohledávky, jež jsou předmětem tohoto řízení, byly na žalobkyni platně postoupeny shora citovanou smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku .
19. Žalobkyně má nepochybně právo na vrácení jistiny. Další ujednání smlouvy o poplatku musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku ) národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
20. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady číslo ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady číslo s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaná se tohoto ujednání nedovolává).
21. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (dostupné na www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokut 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
22. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (nevyváženost vzájemných práv a povinností), protože RPSN dle smlouvy činí 262,91 % (úrok činí 102 % p. a., poplatek za čerpání z každé částky 12,5 %), úvěrujícímu svědčilo právo na poplatek 250 Kč za každý prodlení žalovaného, smluvní pokuta 36,5 % p. a. při prodlení, přičemž jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku a pro rozpor s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 občanského zákoníku . Velmi vysoké náklady na splacení úvěru jsou zřejmé i z porovnání výše úroků bankovních úvěrů a z porovnání poskytovatelů spotřebitelských půjček Člověkem v tísni o. p. s . Koneckonců sama žalobkyně v žalobě počítala s možností, že soud vyhodnotí smlouvu o úvěru jako neplatnou, v takovém případě žádala o přiznání částky 18.000 Kč s přísl. z titulu bezdůvodného obohacení.
23. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Žalobkyně sice tvrdila postup při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, k doložení tohoto postupu předložila pouze výpis z elektronického dotazování ve třech registrech. Není tedy jasné, čeho žalobkyně dovodila způsobilost žalovaného splácet úvěr v maximální výši 80.000 Kč (a odpovídající měsíční splátkou). Protože žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, nemohlo se jí dostat poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. (o povinnosti označit důkazy a důsledcích neoznačení těchto důkazů). Soud tedy vycházel z toho, že žalobkyně neprokázala splnění povinností dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. , a tedy smlouva o úvěru nemůže být platná ve smyslu § 588 občanského zákoníku i z tohoto důvodu. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/18 .
25. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci si povinni vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku . Protože žalovaný ničeho neuhradil, ale byla mu poskytnuta shora uvedená částka podle neplatné smlouvy, je povinen toto poskytnuté plnění vrátit. Soud proto žalobě co do jistiny dluhu v celém rozsahu vyhověl včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku (prodlení se odvozuje dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku od doručení předžalobní výzvy).
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 , § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.435,63 Kč, přičemž tato částka představuje 54,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,45 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22,55 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.163 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23.242 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč. Žaloba byla posouzena jako formulářová s ohledem na to, že žalobkyně u zdejšího soudu uplatňuje svá práva (vyplývající z postoupených pohledávek) v 508 případech; z toho asi ½ jsou věci exekuční, zbytek jsou pohledávkami z různých spotřebitelských vztahů. I když většinu nalézacích řízení nepředstavují věci právního předchůdce žalobkyně, lze z rozsahu postoupení pohledávek dovodit, že žalobkyně (její zástupce) zpracovává žaloby s malým odborným a administrativním vkladem. Z porovnání žaloby v této věci s jinými obdobnými žalobami žalobkyně vyplývá, že žaloby se liší pouze v malé části (individualizačních údajů).
27. Podle § 4 odst. 1 písm. j/ z. č. 549/1991 Sb. a položky 2 bod 2., položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku soud doměřil žalobkyni soudní poplatek za žalobu s ohledem na nevydání elektronického platebního rozkazu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalobkyně a žalovaný povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, můžou se oprávněné osoby domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.