Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 293/2020-28
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 25 592 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 14 086 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 086 Kč od 11. 11. 2020 do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 11 506 Kč
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 079,13 Kč,
s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 142,08 Kč a
zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do 10. 11. 2020 a z částky 914 Kč od 11. 11. 2020 do zaplacení a
úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 14 086 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 086 Kč od 11. 11. 2020 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 11 506 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 079,13 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 142,08 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do 10. 11. 2020 a z částky 914 Kč od 11. 11. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se <b>zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 7. 2020 na žalovaném domáhala zaplacení částky 25 592 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, se sídlem adresa, obec (dále jen„ příjmení jméno“) a žalovaným byla dne 14. 4. 2016 uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 2 100 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 406 Kč, v pravidelných týdenních splátkách po 457 Kč Poslední splátka byla stanovena na 25. 5. 2017. Žalovaný porušil svou povinnost splácet, na poskytnutý úvěr uhradil pouze 914 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila právnická osoba anonymizováno na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno.
2. Žalobkyně dále obecně uvedla, že příjmení jméno s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva.
3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.
4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci. Žalobkyně je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 14. 4. 2016 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla zápůjčku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni spolu s úrokem ze zápůjčky 23,72 % ročně v kapitalizované výši 2 100 Kč, odměnou za administrativní činnost 3 000 Kč, náklady hotovostního inkasa ve výši 6 000 Kč a poplatkem za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 406 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 457 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy do konce dalšího týdenního období. Svým podpisem potvrdil převzetí půjčky ve výši 15 000 Kč v hotovosti (ze smlouvy o půjčce číslo). Žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil na úhradu poskytnuté zápůjčky pouze 914 Kč, následně již neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne 6. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky uvedené v Příloze číslo„ Seznam postoupených pohledávek“ této smlouvy postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni. Jednou z postoupených pohledávek je pohledávka za žalovaným (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 6. 12. 2019 bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě (z dopisu ze dne 6. 12. 2019 a z podacího lístku). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvvy včetně dokladu o odeslání).
5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz zákaznickou kartou. Z této listin y soud zjistil, že žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že bydlí s rodiči, je zaměstnán jako taxikář s příjmem 10 500 Kč a s dalším blíže nespecifikovaným příjmem 8 000 Kč. Výdaje uvedl v celkové výši 7 000 Kč, představující výdaje za bydlení, jídlo, dopravu, telefon, oblečení, léky. Dle odškrtnutých políček v kartě zákazníka žalovaný doložil k ověření svého příjmu výpis z účtu a pracovní smlouvu, žádná z těchto listin však soudu spolu s kartou doložena nebyla.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru.
7. Podle § 2390 o. z. se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.
8. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze anonymizována tři slova), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne 14. 4. 2016 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný spotřebitelský úvěr/zápůjčku splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že řádně zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. V daném případě soud ve smyslu výše citované judikatury uzavřel, že samotné prohlášení žalovaného o majetkových poměrech, které není nijak objektivně doloženo, není pro řádné zkoumání úvěruschopnosti dostatečné. Uvedené přitom dle názoru tohoto soudu platí i ohledně zákaznické karty, která je dle svého obsahu v podstatě rovněž toliko prohlášením žalovaného. V předmětné kartě žalovaný pouze deklaruje své majetkové a osobní poměry, jakékoliv další podklady, z nichž by soud mohl posoudit náležité zkoumání úvěruschopnosti, chybí. Závěr právní předchůdkyně žalobkyně o tom, že je žalovaný schopen dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Tvrzení, že si od žalovaného před uzavřením smlouvy nechala předložit doklady, nijak žalobkyně nedoložila. K žalobě žalobkyně přiložila kartu zákazníka, ve které žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako taxikář s příjmem 10 500 Kč měsíčně a dalším blíže nespecifikovaným příjmem 8 000 Kč, nemá žádné nezaopatřené děti a bydlí u rodičů. Výdaje uvedl částkou 7 000 Kč, z toho 2 500 Kč výdaje na bydlení, 4 000 Kč výdaje domácnosti (jídlo, léky, doprava, oblečení) a 500 Kč výdaje za telefon. Dle zaškrtaných políček v zákaznické kartě měla právní předchůdkyně žalobkyně k ověření uvedených údajů k dispozici výpis z účtu a pracovní smlouvu, žádná z těchto listin však soudu jako důkaz předložena nebyla. Rovněž nebylo uvedeno a doloženo, jakým způsobem žalobkyně ověřila výdaje žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. , tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem. Myšlenkový proces, z něhož byla dovozena úvěruschopnost žalovaného, je proto nepřezkoumatelný. Nadto soud podotýká, že z obsahu spisu nevyplývá, že (zda) si právní předchůdkyně obstarala výpisy z veřejně přístupných registrů, případně z jakých registrů si tyto výpisy učinila a k jakým závěrům dospěla. Proces přezkoumání úvěruschopnosti je myšlenkovým postupem, který je možné objektivizovat a přezkoumat toliko předložením odpovídajících listin. Žalobkyně v tomto smyslu žádné listin y soudu nepředložila. Soud pochopitelně bere na vědomí, že půjčky u nebankovních institucí čerpají osoby potýkající se s finančními potížemi, právě i z těchto důvodů však soud musí trvat na řádném doložení zkoumání úvěruschopnosti tak, aby tuto mohl přezkoumat, neboť – jak uvedeno shora – úvěrování těchto osob musí být pečlivě zkoumáno, jelikož jejich dluhová past vede k celospolečenským negativním důsledkům.
18. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce částku 15 000 Kč. Jelikož žalovaný na tuto částku žalobkyni zaplatil pouze 914 Kč, má povinnost vydat žalobkyni zbývající částku 14 086 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, úroků a úroků z prodlení soud žalobu zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, který byl ve věci převážně úspěšný, žádné náklady neuplatňoval (soud při výpočtu úspěchu a neúspěchu zohlednil rovněž příslušenství ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 či nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).