Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 290/2020-23
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne datum ve znění jeho doplnění domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku jako dlužného plnění ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne datum, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši částka v 60 týdenních splátkách po částka. Před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované kontrolou databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou dokumentů předložených při sepisování evidenční karty klienta, kontrolou v evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, kontrolou platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocením aktuální finanční situace dle podkladů zaznamenaných v evidenční kartě a vyhodnocením příslušné lokality bydliště na základě vědomostí z praxe. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila žalobkyni pouze splátky v celkové výši částka a dále již na svůj závazek ničeho nehradila, stal se celý zbylý dluh žalované vůči žalobkyni splatným ke dni datum. Žalobkyně žádala přiznat rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, ovšem pouze od doby původně sjednané splatnosti smlouvy, tj. od datum, byť by mohla požadovat úrok z prodlení za dobu delší.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou anonymizováno republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 18 odst. 2 nařízení Rady (EU) číslo ze dne datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky (čl. 62 odst. 1 citovaného nařízení).
4. celé jméno žalované dokazování učinil soud následující skutková zjištění:
5. Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši částka v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaná se zavázala splatit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky spolu úrokem částka, poplatkem za zpracování a doručení úvěru částka a poplatkem za hotovostní inkaso splátek částka v 60 týdenních splátkách po částka s první splátkou splatnou dne datum. Zápůjční úroková sazba činila 66 % ročně, RPSN činila 195,34 %. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala od žalobkyně částku částka při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky žalobkyně ke smlouvě o spotřebitelském úvěru (smlouva o spotřebitelském úvěru). V den podpisu smlouvy žalovaná vyplnila se zástupkyní žalobkyně evidenční kartu, v níž uvedla, že bydlí v nájmu, je vdaná, nevlastní vůz ani nemovitost. U kolonky adresy výběru není uvedeno, kolik žije v domácnosti vyživovaných osob ani počet osob žijích v domácnosti celkově. Žalovaná dále uvedla, že pracuje na plný pracovní úvazek u právnická osoba, což žalobkyně nijak neověřovala, nevyžádala si žádné doklady k zaměstnání žalované. Žalovaná uvedla, že její měsíční mzda činí částka, její„ jiné“ náklady činí částka a výdaje na půjčky u právnická osoba pak částka, náklady na nájemné zůstaly nevyplněny. Disponibilní zůstatek žalované byl v kartě zaznamenán ve výši částka. Jediným dokumentem, který zástupkyně žalobkyně při podpisu evidenční karty ověřila u žalované, byl občanský průkaz, žádné další dokumenty k osvědčení uváděných skutečností nepožadovala (evidenční karta klienta). Žalobkyně poskytla žalované při podpisu smlouvy formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (formulář).
6. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela, uhradila žalobkyni pouze ve 43. týdnu roku 2017 částku částka, v 9. týdnu roku 2018 částku částka, v 10. týdnu roku 2018 částku částka, v 16. týdnu roku 2018 částku částka a ve 49. týdnu roku 2018 částku částka (tabulka splátek). Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění jejího dluhu předžalobní výzvou ze dne datum odeslanou téhož dne (předžalobní výzva včetně podacího archu).
7. Pop stránce soud věc posoudil následovně:
8. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (příjmení) číslo 2008 ze dne datum, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovensko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z čl. V smlouvy o spotřebitelském úvěru.
9. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. právnická osoba GK, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Žalobkyně se z nařízeného ústního jednání omluvila, čímž se připravila o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , o povinnosti tvrzení (doplnění tvrzení ohledně procesu ověření úvěruschopnosti žalované) a především s ní související povinnosti důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Soud přitom nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Splnění své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované žalobkyně dokládala tzv. evidenční kartou klienta, v níž však některé podstatné údaje schází (počet osob v domácnosti, počet vyživovaných osob, kolik činí platby za nájemné) nebo nejsou uváděné údaje nijak doloženy – v kartě dokonce není žádný záznam o tom, že by pracovnice žalobkyně ověřila u žalované jiný doklad než občanský průkaz. To vše za situace, kdy zjištěné majetkové poměry jsou dle získaných údajů pro úvěruschopnost hraniční: použitelný měsíční zůstatek žalované měl činit částka a odečteme-li od něj splátku úvěru částka měsíčně (4 x týdenní splátka částka), získáme zůstatek částka, z nějž musela žalovaná ještě pokrýt minimálně náklady na nájemné.
14. V souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalované. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je tak smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované poskytla v hotovosti finanční prostředky ve výši částka při podpisu smlouvy a žalovaná žalobkyni celkem zaplatila pouze částku částka. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co jí bylo na základě této smlouvy plněno. Soud proto výrokem I. uložil žalované, aby žalobkyni zaplatila rozdíl mezi vyčerpanými peněžními prostředky a provedenými úhradami, tj. částku částka (částka – částka). Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. od původní splatnosti úvěru, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
17. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky částka (v žalobě označené jako úrok, dle provedeného dokazování se jedná o úrok částka spolu s plněními označeními jako poplatek za zpracování a doručení úvěru částka a poplatek za hotovostní inkaso splátek částka) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od datum do zaplacení, soud žalobu výrokem II. zamítl, jelikož ujednání o poplatcích a úroku z úvěru byla dohodnuta ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním.
18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , jelikož procesně úspěšnější byla v tomto řízení žalovaná (o 2,4 % po odečtení jejího úspěchu 51,2 % od úspěchu žalobkyně 48,8 %), které však žádné náklady v řízení nevznikly, tudíž výrok soudu zní, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
19. Třídenní lhůta ke splnění její povinnosti byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.