Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 286/2020-48
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 74 761,67 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 25 150 Kč od 7. 11. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 49 611,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 63 934 Kč od 1. 9. 2020 do 6. 11. 2020 a z částky 38 784 Kč od 7. 11. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem ve výši 1,75% ročně z částky 25 150 Kč od 7. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyni se ukládá, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila České republice Okresnímu soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši 733 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 25 150 Kč od 7. 11. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 49 611,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 63 934 Kč od 1. 9. 2020 do 6. 11. 2020 a z částky 38 784 Kč od 7. 11. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem ve výši 1,75% ročně z částky 25 150 Kč od 7. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyni se ukládá, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila České republice Okresnímu soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši 733 Kč.
1. Dne 1. 9. 2020 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky 74 761,67 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná se žalobkyní uzavřela dne 4. 2. 2019 smlouvu o zápůjčce č. 21900073, na základě které byla žalované dne 6. 2. 2019 vyplacena zápůjčka ve výši 51 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši 158 908 Kč (jistina zápůjčky 51 000 Kč a celkové náklady zápůjčky, a to obchodní úrok ve výši 77 908 Kč a administrativní poplatek ve výši 30 000 Kč) v 59 měsíčních splátkách po 2 649 Kč a v 60. závěrečné měsíční splátce ve výši 2 617 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem 22. 3. 2019. Žalovaná však na platby dle smlouvy hradila pouze částečně a dostala se do prodlení s hrazením svých závazků vyplývajících ze smlouvy, proto došlo ke dni 21. 6. 2020 v souladu se smlouvou k zesplatnění celého dluhu. Žalovaná dluží žalobkyni celkovou částku 74 761,67 Kč, která představuje neuhrazenou jistinu ve výši 47 218 Kč, neuhrazené obchodní úroky ve výši 12 466 Kč, neuhrazené měsíční poplatky za správu zápůjčky ve výši 3 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 493,42 Kč, smluvní pokutu za dobu do zesplatnění a po zesplatnění v celkové výši 9 261,38 Kč, náklady spojené s upomínáním ve výši 750 Kč, a zákonný úrok z prodlení z částky 63 934 Kč za dobu od 1. 9. 2020 do zaplacení. Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala.
2. Žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila, k věci se nijak nevyjádřila.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Dne 4. 12 2019 žalovaná s žalobkyní podepsaly listin u s názvem smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla částku ve výši 51 000 Kč a žalovaná se zavázala částku vrátit v 60 měsíčních splátkách ve 2 649 Kč (poslední splátka 2 617 Kč); žalovaná měla celkem žalobkyni vrátit 107 908 Kč. Současně byly sjednány sankce pro případ porušení povinností žalovanou s odkazem na sazebník (ze smlouvy o zápůjčce, z obchodních podmínek, ze sazebníku, ze splátkového kalendáře a jeho výpisu). Zápůjčka byla žalované ze strany žalobkyně vyplacena na její účet dne 6. 2. 2019 (z potvrzení o transakci). Žalovaná se dostala se splátkami do prodlení, nereagovala na upomínky žalobkyně a žalobkyně zápůjčku ke dni 21. 6. 2020 zesplatnila (z upomínek žalobkyně, podacích lístků). Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala (z předžalobní upomínky a podacího lístku).
4. Dále soud v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované zjistil, že žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy měla v listopadu 2018 čistou mzdu okolo 20 600 Kč (z výplatního lístku zřejmě skutečně z listopadu 2018, předložená listin listina je stěží čitelná), přičemž se jednalo o mzdu od právnická osoba & Bellot, kde žalovaná dle svého prohlášení pracovala od roku 2014; dále dle byla dle svého prohlášení vdaná, měla vlastní bydlení, její měsíční výdaje činily částku 4 000 Kč a splátky půjček 4 000 Kč (z výplatního lístku, z nepodepsaného formuláře příjmů a výdajů). Ohledně své totožnosti žalovaná žalobkyni předložila svůj občanský průkaz a rodný list.
5. Dále žalobkyně předložila výpis z účtu žalované za období říjen - prosinec 2018 u ČSOB, z něhož soud zjistil, že se žalovaná v uvedeném období značně potýkala se svou finanční situací a že její příjem zjevně nebyl dostatečný k uspokojení jejích potřeb. V předmětném výpisu je zjevné, že žalobkyně čerpá mnoho spotřebitelských úvěrů od celé řady nebankovních poskytovatelů (právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba) a kromě toho využívá úvěrů své platební karty (debet, kontokorent). Ze zůstatků a výpisů je pak zjevné, že s takto nabytými prostředky žalovaná stěží hospodaří a úvěry čerpá ke krytí úvěrů jiných.
6. Z elektronického výpisu informací dále soud zjistil, že žalobkyně na žalovanou provedla lustraci v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem.
7. Na základě zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná podepsala s žalobkyní dne 4. 2. 2019 listin u s názvem smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně dne 6. 2. 2019 poskytla žalované částku 51 000 Kč. Do dnešního dne žalovaná žalobkyni uhradila částku 25 150 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti zjistila příjem žalované v měsíční výši okolo 21 000 Kč; finanční situaci žalované vyplývající z jejího výpisu z účtu (mnohost spotřebitelských úvěrů od jiných nebankovních poskytovatelů) žalobkyně nijak nezohlednila, skutečné výdaje žalované nezkoumala.
8. Při právním hodnocení soud vycházel z ustanovení § 2390 o. z., dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce podepsaná stranami dne 4. 2. 2019 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána schopnost žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala, a to ani poté, co byla soudem v tomto smyslu poučena podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “).
15. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (PR 21/ 2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. K absolutní neplatnosti při nesplnění podmínek §§ 86 , 87 ZoSÚ srov. rozhodnutí SDEU ve věci C -679 2018, řízení o předběžné otázce ve věci právnická osoba
16. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, a to zejména z důvodu nezkoumání jakýchkoliv jejích výdajů a dále z důvodu zcela zjevně účelového vyhodnocení žalované jako úvěruschopné bez zohlednění její finanční situace a finančního hospodaření. V podrobnostech k tomu soud uvádí následující.
17. V předmětné věci nebyly žalovanou deklarované výdaje nijak doloženy ani objektivizovány. Doložená výše mzdy okolo 20 000 Kč při současném zohlednění mnohosti spotřebitelských úvěrů a bilance žalované na jejím bankovním účtu naopak skýtá prostor pro pochybnosti ohledně úvěruschopnosti žalované. příjmení soud reflektuje, že výklad ustanovení § 86 a 87 ZoSÚ by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání (či dokonce insolvence), ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení. V daném případě bylo při posouzení žalované jakožto žadatele o úvěr uvedeno, že její výdaje představují částku 4000 Kč a že splátky jiných úvěrů jsou také 4 000 Kč. Tím bylo dovozeno bez jakýchkoliv podkladů, že žalované zbývá dostatečné množství volných prostředků na splácení úvěru. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmá úplná absence ověření výdajů žalované ze strany žalobkyně, vedou k závěru, že provedené„ hodnocení klienta“ bylo pouze účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
18. Soud dále doplňuje, že v projednávané věci soud považuje celkové měsíční výdaje žalované ve výši 4 000 Kč za přinejmenším pochybné. I pokud by skutečně bydlela žalovaná tzv.„ ve vlastním“, lze stěží uvěřit a vycházet z toho, že náklady na bydlení a život představují částku 4 000 Kč. K dokreslení účelovosti procesu posuzování úvěruschopnosti soud uvádí, že z výpisu z účtu žalované jednoznačně vyplývá, že před uzavřením projednávané smlouvy se žalovaná značně potýkala se svou finanční situací, jelikož čerpala a splácela mnoho různých nebankovních úvěrů a současně čerpala úvěry u své banky (debety). Předložené výpisy z účtu žalované za období říjen – prosinec 2018 dokládají, že žalovaná nemá racionální náhled nad svou finanční situací, která se zjevně vymkla její kontrole. V tomto směru proto soud uzavřel, že žalobkyni byla známa či musela být známa situace žalované na podzim 2018, tj. že má dlouhodobě potíže s platební a finanční situací. Při zachování podnikatelského profesionálního úsudku mělo být popsané hospodaření žalované pro žalobkyni jasným znakem toho, že se žalovaná nachází v tzv. dluhové pasti.
19. Dále soud k námitkám žalobkyně ohledně odpovědnosti žalovaného za uváděné informace, možnosti jejich prověřování a trestněprávní odpovědnosti dlužníků uvádí, že této argumentaci v daném případě nebylo možné přisvědčit. Dle názoru soudu je zcela zjevné, že instituce, která poskytuje úvěr, má dostatečné nástroje k tomu, aby potřebné doklady (ohledně podstatných příjmů a výdajů) od spotřebitele získala. Je to totiž právě instituce, která poskytuje peníze a disponuje tedy tím, co spotřebitel žádá a potřebuje. Je nasnadě, že pokud si instituce od spotřebitele vyžádá konkrétní jí specifikované podklady (v podstatě ve všech případech stejné či totožné), bude aktivita na spotřebiteli, aby tyto podklady úvěrové instituci doložil pod„ sankcí“ neobdržení prostředků. Převážná aktivita je tedy na spotřebiteli a na úvěrové instituci v zásadě pouze to, aby předložené doklady odborně posoudila a vyhodnotila schopnost spotřebitele úvěr splatit. Zcela zjevně tedy není potíž potřebné doklady zajistit, jak uvádí, žalobkyně, nýbrž je odborně vyhodnotit tak, aby z nich schopnost spotřebitele splácet vyplynula. Ze shodných důvodů jsou bezúspěšné i námitky poskytovatelů úvěrů, že nemohou očekávat podvodné jednání zákazníků a prověřovat pravdivost jejich prohlášení, neboť se mnohdy jedná o osoby v bezvýchodné situaci či osoby, které nad svou finanční situací nemají odborný náhled. Právě z uvedených důvodů proto ZoSÚ stanoví povinnost prověřovat úvěruschopnost poskytovateli úvěru, jakožto odborníkovi působícímu na trhu s úvěrovými produkty.
20. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaná ztratila nad svou situací náhled – tzv. vytlouká klín klínem a bere si půjčky k úhradě půjčky jiné. Žalovaný projevila jistou snahu své dluhy splatit, což vyplývá i ze skutečnosti, že žalobkyni uhradila částku odpovídající zhruba polovině obdržené částky. Byť zdejšímu soudu nepřísluší posuzovat případné trestněprávní jednání žalované, uvádí v této věci, že z jejího jednání a postupu nelze spatřovat úmysl žalobkyni jakkoliv poškodit a přivodit ji svým jednáním škodu. Její chování je spíše výsledkem nezvládnuté úvěrové situace a pasti, která se pro něj stala bezvýchodná. Nadto lze uvést, že proces uzavření smlouvy byl ze strany žalobkyně proveden účelově tak, aby žalovaná na další úvěr dosáhla. Dle názoru tohoto soudu se jedná o modelový případ, na nějž dotčená ustanovení § 86, 87 ZoSÚ míří a který je platnou úpravou zapovězen pod sankcí neplatnosti.
21. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o.z. ve spojení s § 86, 87 ZoSÚ pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o.z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 51 000 Kč převodem na její účet. Jelikož žalovaná žalobkyni zaplatila celkem 25 150 Kč, zůstala jí povinnost vydat částku 25 150 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta; stejně tak nebylo zjištěno, že by se do sféry dispozice žalované dostaly jiné upomínky). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků, poplatků a smluvních pokut (mají oporu v neplatné smlouvě), jakož i úroků z prodlení požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné. Soud nepřihlédl k zápočtům žalobkyně, které provedla ohledně jednotlivých úhrad žalované, neboť zápočty je nutné provádět jen na ty nároky, které skutečně existují (jsou platné). Připuštěním opačného výkladu by došlo ke zcela nesmyslnému množení sporů (ohledně bezdůvodného obohacení ve sféře žalobkyně), které nelze z logiky věci připustit.
22. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu, protože procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
23. Dále soud postupoval podle zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, kdy rozhodl
o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši 733 Kč podle Položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek se v tomto případě vypočítá jako 5 % ze žalované částky, tedy výše soudního poplatku činí 3 660 Kč (soud vycházel z částky 73 195,38 Kč, jelikož od celkové požadované částky 74 761,67 Kč odečetl kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 566,29 Kč). Žalobkyně uhradila soudní poplatek pouze ve výši 2 826 Kč, tudíž je nutné uhradit ČR – Okresnímu soudu v Benešově doplatek soudního poplatku ve výši 733 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).