Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 360/2020-17
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 45 950 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 15 450 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 30 500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 210,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 480,67 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 19,52 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 921,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 155,37 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 19 560,83 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 19 560,83 Kč od datum do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 15 450 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 30 500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 210,63 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 480,67 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 19,52 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 921,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 155,37 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 19 560,83 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 19 560,83 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdce (příjmení anonymizována tři slova) uzavřel dne datum na částku 15 000 Kč a dne datum se žalovanou smlouvu o půjčce znějící na částku 25 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná dále zavázala zaplatit spolu s půjčkou ve výši 15 000 Kč poplatek ve výši 3 000 Kč (úrok), 3 000 Kč (administrativní poplatek), 6 000 Kč (poplatek za hotovostní inkaso splátek). Ve smlouvě na půjčku ve výši 25 000 Kč poplatek ve výši 3 500 Kč (úrok), 5 000 Kč (administrativní poplatek), 10 000 Kč (poplatek za hotovostní inkaso splátek). Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření jednotlivé smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit částku ve výši 27 000 Kč u smlouvy uzavřené dne datum v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, na druhou smlouvu částku ve výši 43 500 Kč v 58 týdenních splátkách po 750 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba anonymizována tři slova a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Žalovaná zaplatila celkem částku 6 450 Kč na půjčku ve výši 15 000 Kč, částku 18 100 Kč na půjčku ve výši 25 000 Kč. Ke dni postoupení činila pohledávka u půjčky na 15 000 Kč celkem částku 15 000 Kč na jistině, 1 050 Kč na administrativní činnost, 4 500 Kč na hotovostním inkasu, žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 19,52 % ročně z dlužné jistiny a úrok z prodlení, částečně kapitalizované. U druhé půjčky činí pohledávka částku 5 439,17 Kč na jistině, 3 500 Kč na úroku, 5 000 Kč na administrativní činnost, 4 160,83 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek, žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny a úrok z prodlení, částečně kapitalizované. Žalobkyně o úhradě dlužné částky žalovanou upomínala. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně prostřednictvím vyplnění formuláře, tzv. zákaznické karty, a žalovanou doložených listin v zákaznické kartě uvedených.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. ”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Soud provedl dokazování smlouvami o půjčce ze dne datum a ze dne datum, smluvními podmínkami smluv o půjčce, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum vč. podacího lístku ze dne datum, zákaznickými kartami žalované ze dne datum a ze dne datum a předžalobní výzvou k úhradě ze dne datum vč. podacího lístku ze dne datum.
4. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne datum a dne datum právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvy o půjčce, na základě nichž se věřitel zavázal poskytnout žalované v hotovosti částku 25 000 Kč a 15 000 Kč, a tak učinil, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku společně s poplatkem ve výši 18 500 Kč, tj. celkem se zavázala vrátit 43 500 Kč, resp. s poplatkem 12 000 Kč (tj. celkem 27 000 Kč). Poplatek se skládá z úroku, administrativního poplatku a poplatku za hotovostní inkaso splátek, jak je rozepsáno v odst. 1 tohoto rozsudku. Dlužná částka měla být splacena v 58 pravidelných týdenních splátkách po 750 Kč s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy, u druhé smlouvy v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 450 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná uhradila celkem částku 18 100 Kč na půjčku ve výši 25 000 Kč, částku 6 450 Kč na půjčku ve výši 15 000 Kč, tyto platby byly částečně započteny na jistinu a částečně na poplatky. Pohledávky byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupeny žalobkyni. Žalobkyně žalovanou o úhradu dlužných částek upomínala.
5. Žalobkyně (resp. právní předchůdce žalobkyně) zjišťovala od žalované její úvěruschopnost s výsledkem, že žalovaná pracovala jako pracovnice výdeje u právnická osoba v září 2017 s měsíčním čistým příjmem 13 393 Kč, v prosinci 2017 s čistým měsíčním příjmem 13 572 Kč. Bydlela v nájmu na shodné adrese, když v září 2017 měla údajně nájemné/inkaso 2 000 Kč a osobní výdaje 6 000 Kč, v prosinci 2017 nájemné/inkaso již pouze 1 000 Kč a osobní výdaje 5 000 Kč, a dále splátku úvěru v celkové výši 3 375 Kč. Výdaje domácnosti činily v září 2017 částku celkem 8 000 Kč, použitelný příjem tak činil 5 393 Kč. V prosinci 2017 činily výdaje žalované částku celkem 9 375 Kč, použitelný příjem tak činil 4 197 Kč. Žalovaná měla v době uzavření smluv jedno nezaopatřené dítě.
6. Vzhledem k tomu, že ke sjednání úvěru došlo po datum, je třeba podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na právní posouzení věci použít tento zákon a také zákon č. 257/2016 Sb. , neboť v daném případě jde zjevně o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.
7. Obě smlouvy soud posoudil podle § 2395 o. z., který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
15. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C číslo:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
16. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětné úvěrové smlouvy posoudil jako absolutně neplatné (a to i přes skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované právě vyplněním zákaznických karet), když je zjevné, že žalovaná měla sice pravidelný příjem ze zaměstnání, avšak s ohledem na výši výdajů nízký. V září 2017 jí zbývala částka 5 393 Kč, která po odečtení týdenních splátek ve výši 750 Kč činí 2 393 Kč (4x 750 Kč), u smlouvy uzavřené v prosinci 2017 zbývala žalované částka 4 197 Kč, když po odečtení týdenních splátek ve výši 450 Kč (4x 450 Kč) zbývala žalované částka 2 397 Kč. Žalovaná nemá za těchto okolností finanční prostředky k tvorbě úspor nebo úhradě mimořádných vydání. Objektivně vzato žalované příjem nevystačí ani na úhradu primárních potřeb, jako jsou potraviny, ošacení, obutí, či např. léky a hygienické potřeby. Kromě uvedeného žalovaná uvedla, že má jedno nezaopatřené dítě, kdy péče o nezletilé děti je finančně nákladná. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
17. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).
18. Shora uvedené úvěrové smlouvy tak soud hodnotil s ohledem na skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil podmínky § 86 odst. 1 ZsÚ, jako absolutně neplatné. Právní předchůdce žalobkyně však poskytl žalované peněžní prostředky, které mu žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor právního předchůdce žalobkyně, resp. po postoupení pohledávek na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 15 450 Kč (25 000 Kč - 18 100 Kč = 6 900 Kč u prve uzavřené smlouvy, 15 000 Kč – 6 450 Kč = 8 550 Kč u druhé uzavřené smlouvy), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smluv o úvěru.
19. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se žalovaná bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od datum, neboť ve výzvě podle § 1958 o. z. ze dne datum byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení do 10 dnů ode dne doručení výzvy (podací lístek je ze den datum), domněnka doručení ve smyslu § 573 o. z. nastala dne datum, ode dne následujícího po 10. dni (datum) v souladu s uvedenou výzvou tak je v prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.).
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. podle míry úspěchu za situace, kdy úspěch žalobkyně (34 %) je nižší, než žalované (66 %), když žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
21. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , tj. v obecné pariční lhůtě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.