Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 137/2020-43

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Ožanou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 15 071,24 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 621,91 Kč, s úrokem z prodlení 8,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 13 621,91 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 1 449,33 Kč, s úrokem 901,29 Kč, s úrokem 18,9 % ročně z částky 13 621,91 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení do zaplacení, s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 1 449,33 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 5 955,70 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 621,91 Kč, s úrokem z prodlení 8,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 13 621,91 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 1 449,33 Kč, s úrokem 901,29 Kč, s úrokem 18,9 % ročně z částky 13 621,91 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení do zaplacení, s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 1 449,33 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 5 955,70 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 15 071,24 Kč, s úrokem 901,29 Kč, s úrokem 18,9 % ročně z 13 621,91 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,68 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z 15 071,24 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právnická osoba uzavřela s žalovaným dne 16. 1. 2018 smlouvu o úvěru a poskytla mu úvěr 15 000 Kč s úrokem 18,9 % ročně, který měl splatit 57 měsíčními splátkami po 433 Kč vždy k 18. dni v měsíci. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, banka úvěr ke dni 24. 1. 2019 zesplatnila v částce 13 621,91 Kč. Dále byla uplatněna smluvní pokuta 0,1 % denně. Pohledávka byla postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Rámcovou smlouvou z 13. 6. 2016 se právnická osoba zavázala poskytovat žalovanému bankovní a platební služby.

4. Návrhem číslo z 16. 1. 2018 žalovaný požádal prostřednictvím internetového bankovnictví o úvěr 15 000 Kč s úrokem 18,9 %, splatný v 57 měsíčních splátkách 401 Kč, ceně pojistného 32 Kč měsíčně, formou automatických inkas z účtu žalovaného. Podle článku 6 je banka oprávněna prohlásit úvěr za okamžitě splatný v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo v případě jiného porušení povinností vyplývajících ze smlouvy. Podle článku 6.2. je žalovaný povinen uhradit i smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, banka je oprávněna odeslat Klientovi písemnou upomínku o prodlení a v tomto případě účtovat Klientovi poplatek za Poštovní upomínku k zaplacení dlužné částky ve výši 499 Kč. Bydliště uvedl žalovaný adresa. Nedílnou součástí Smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, příjmení jméno a Sazebník.

5. Dle záznamu banky žalovaný neměl evidovány dluhy v registru SOLUS. Žalovaný žádal dne 16. 1. 2018 o úvěr 15 000 Kč se splátkou 401 Kč, příjem uvedl 22 000 Kč, výdaje na živobytí 6 000 Kč, výdaje na splátky 6 000 Kč. Celkové započtené splátkové zatížení dle registrů činí 6 259 Kč.

6. Přípisem z 16. 1. 2018 banka návrh úvěrové smlouvy akceptovala a přípisem z 13. 7. 2018 akceptovala dodatek smlouvy.

7. Dle sazebníku soudních poplatků činí poplatek za upomínku 499 Kč.

8. Dle výpisu z běžného účtu za leden 2018 žalovaný splácel půjčky 4 356,39 Kč, příchozí platba je z jiného účtu žalovaného. Úvěr žalovaný čerpal dne 16. 1. 2018 ve výši 15 000 Kč, kdy byl připsán na jeho účet. Dle výpisu z běžného účtu za prosinec 2017 žalovaný splácel půjčky 3 922,32 Kč, příchozí platba je z jiného účtu žalovaného. Dle výpisu z běžného účtu za listopad 2017 žalovaný splácel půjčky 3 922,39 Kč, příchozí platba je z jiného účtu žalovaného.

9. Dopisem z 5. 1. 2019 banka vyzývá žalovaného k úhradě dluhu 1 317,94 Kč s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru. Oznámení zaslala 7. 1. 2019 žalovanému na adresu adresa.

10. Dopisem z 25. 1. 2019 banka informuje žalovaného o zesplatnění dluhu 13 621,91 Kč z důvodu dlouhodobého nesplácení závazků přes upozornění. Oznámení zaslala 25. 1. 2019 žalovanému na adresu adresa.

11. Podle potvrzení byla úplata za postoupené pohledávky uhrazena 26. 9. 2019.

12. Smlouvou o postoupení pohledávek z 25. 9. 2019 právnická osoba postoupila pohledávky ke dni uhrazení úplaty za postoupení žalobkyni. Podle přílohy byla postoupena na žalobkyni i pohledávka za žalovaným číslo ve výši 13 621,91 Kč, jež je předmětem řízení.

13. Dopisem z 1. 10. 2019 banka informovala žalovaného o postoupení pohledávky na běžném účtu číslo žalobkyni. Oznámení zaslala 2. 10. 2019 žalovanému na adresu adresa.

14. Předžalobní výzvou z 31. 10. 2019 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě s upozorněním na podání žaloby. Výzvu zaslal zástupce na adresu adresa.

15. Soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaný uzavřel s právnická osoba dne 13. 6. 2016 rámcovou smlouvu a banka vedla pro žalovaného běžný účet. 16. 1. 2018 čerpal žalovaný od banky úvěr 15 000 Kč, který se zavázal vrátit s úrokem 18,9 % ročně. Banka vycházela při poskytnutí úvěru z tvrzeného příjmu 22 000 Kč, výdajů na žití 6 000 Kč ze splátek jiných dluhů 6 000 Kč měsíčně. V době sjednávání úvěru měl žalovaný další dluhy s měsíčními splátkami dle registrů 6 256 Kč měsíčně. Banka úvěr zesplatnila ve výši 13 621,91 Kč dopisem z 25. 1. 2019 a uplatnila sjednanou smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky.

16. Soud přihlédl k judikatuře Evropského soudního dvora C -449/13 z 18. 12. 2014, že směrnice 2008 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. ….. Směrnice neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.

17. Soud tedy dospěl k závěru, že je povinností poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele jej splatit ve smyslu o spotřebitelském úvěru a vycházet jednak a) z informací uvedených samotným žadatelem dle zákona (kdo jiný má mít nejpřesnější informace než sám spotřebitel),

b) tyto informace ověřit, a to i z listin předložených žadatelem (pracovní smlouva, výplatní pásek, nájemní smlouva apod.). Pravost listin předložených žadatelem není poskytovatel povinen systematicky kontrolovat. K tomu nutno dodat, že stále existuje přečin úvěrového podvodu, že žadatel má v  zákonem stanovenou povinnost uvádět pravdivé údaje a že dle každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání nebo protiprávního činu.

c) rovněž má poskytovatel porovnat údaje takto zjištěné případně s údaji statistickými ohledně nákladů na živobytí (životní minimum, náklady na bydlení)

d) rovněž může ověřit i údaje o dalších závazcích z příslušných databází (NRKI, SOLUS apod.), což by měl být úkon v zásadě běžně činěný s výjimkou např. pouze nízkých úvěrů cca do 5 000 Kč.

18. Poskytovatel úvěru je rovněž povinen uchovávat doklady, dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele má poskytovatel uloženu § 78 uvedeného zákona a prokázat splnění své povinnosti.

19. Ustanovení o spotřebitelském úvěru upravuje relativní neplatnost k námitce spotřebitele. Rovněž důvodová zpráva uvádí relativní neplatnost. Rovněž stanoví, že Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Dle Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dále ukládá soudu přihlížet k neplatnosti ex officio jen u jednání zjevně se příčícímu dobrým mravům, nebo odporujícímu zákonu a narušujícímu veřejný pořádek.

20. Oproti tomu je nutno přihlédnout, že úprava v zákoně o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Směrnice sice nemá přímý účinek mezi soukromými subjekty (neukládá povinnosti ani spotřebiteli, ani poskytovateli úvěru), ale je závazná pro stát a jeho orgány včetně soudů (rozsudek Evropského soudního dvora z 21. 4. 2016 sp. zn. C -377/14), které jsou povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008 /48/, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného, a tudíž i souladu s čl. 288 třetím pododstavcem SFEU. Článek 23 směrnice ponechává na úpravě státu, aby sankce za porušení povinností stanovených směrnicí byly účinné, přiměřené a odrazující. Pokud tyto sankce stanovené národním právním řádem takovéto nejsou, nesmí k nim soud přihlédnout (rozsudek ESD z 27. 3. 2014 sp. zn. C -565/12). Obdobně rozsudek ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR – Finance, se závěrem že soud jsou z úřední povinnosti zkoumat splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost a vyslovit neplatnost smlouvy i tehdy, pokud se jí spotřebitel nedovolá ve smyslu § 87 zákona. Jestliže tedy zákonodárce stanoví jako sankci za porušení povinnosti relativní neplatnost, nejde dle soudu o sankci účinnou a odrazující. Spotřebitelé mnohdy neznají svá práva, ze strany soudu nemohou být hmotně právně poučováni. Mnohdy spotřebitelé jsou reálně nekontaktní i pro soud (fikce doručení), a nemají ani možnost svá práva uplatnit. Poskytovatele úvěrů tedy nic účinně nemotivuje, aby důsledně plnili svou povinnost, když mohou spoléhat, že část žalovaných se nebude řízení účastnit, další část nic nenamítne a teprve až se najde spotřebitel, který bude namítat, tak teprve bude muset prokázat splnění své povinnosti.

21. Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že je nutno vykládat ve smyslu směrnice tak, že k neplatnosti smlouvy soud přihlédne z úřední povinnosti, nikoli pouze k námitce spotřebitele.

22. Banka při poskytnutí úvěru neměla ověřen reálný příjem žalovaného, vycházela z částky 22 000 Kč, ač neměla k dispozici historii příjmů a výdajů žalovaného, kdy příjem nechodil na účet u banky. Žalovaný na účet pouze posílal platby k pokrytí splátek dluhů. Dále banka nezkoumala reálné výdaje žalované na bydlení, vyšla z paušální částky. Tím, že banka neověřila údaje uváděné spotřebitelem (výše reálných příjmů a reálných výdajů zejména na bydlení) a neuchovala dokumenty prokazující tyto skutečnosti, tedy nepostupovala s řádnou péčí a neověřila schopnost žalovaného úvěr splatit ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Následkem porušení zákona je absolutní neplatnost smlouvy o kontokorentním úvěru.

23. Žalovaný je tedy povinen uhradit žalobkyni dle uhradit bezdůvodné obohacení ve výši 13 621,91 Kč (čerpaná jistina úvěru), k úhradě byl vyzvána dopisem z 25. 1. 2019, kterým banka úvěr okamžitě zesplatnila. Je tedy povinen ji vrátit s úrokem z prodlení dle o. z. a ve výši 9,75 % ročně od 25. 1. 2019 do zaplacení. Co do smluvní pokuty 1 449,33 Kč, úroku z prodlení 9,75 % ročně z částky 1 449,33 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení, úroku 901,29 Kč a úroku 18,9 % ročně z částky 13 621,91 Kč od 25. 1. 2019 do zaplacení soud žalobu zamítl. Z neplatné smlouvy nevznikl nárok na úrok a na smluvní pokutu.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle žalobkyně byla úspěšná co do částky 13 621,91 Kč (z 90,4 %), neúspěšná co do částky 1 449,33 Kč (z 9,6 %), má tedy po odpočtu neúspěchu od úspěchu nárok na 80,8 % nákladů. Náklady tvoří soudní poplatek 800 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně 900 Kč za tři úkony právní služby dle advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů 300 Kč, odměna po 1 740 Kč za dva úkony právní služby dle advokátního tarifu 3 480 Kč, náhrada hotových výdajů 600 Kč dle , zmeškaný čas cestou k jednání za dvě půlhodiny 200 Kč a z 1/3 pak 67 Kč dle , cestovné 250,54 Kč a z 1/3 pak 83,50 Kč (ujeto 33 km, vozem se spotřebou 10,6 litrů ceně benzínu 32 Kč za litr a náhradě 4,20 Kč za km dle ), náhrada za DPH 1 140,40 Kč (21 % z 5 430,50). Žalobkyně má nárok na 5 955,70 Kč (80,8 % z 7 370,90).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.