Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 139/2020-43
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 101 929,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 84 942,65 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 84 942,65 Kč od 27. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba co do zaplacení částky 47 175,91 Kč se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 856 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 84 942,65 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 84 942,65 Kč od 27. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba co do zaplacení částky 47 175,91 Kč se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 856 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.
1. Žalobce se nejprve žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 4. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 46 064,52 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 38 233,81 Kč od 27. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem kapitalizovaným za období od 24. 7. 2019 do 26. 11. 2019 částkou 13 632,84 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel se žalovaným dne 23. 3. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru (anonymizováno půjčka číslo), jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky ke smlouvě a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se seznámil a souhlasil s podmínkami, což stvrdil svým podpisem. Na základě této smlouvy žalobce žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, který byl čerpán bezhotovostně a jednorázově převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s dohodnutým úrokem ve výši 111,35% ročně ve 30 měsíčních splátkách po 4 988 Kč, se splatností k 23. dni v měsíci, počínaje dnem 23. 4. 2018. Žalobce svoji povinnost splnil, žalovaný však ujednané povinnosti nedostál, když sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalobce byl v souladu s článkem VI odst. 2 písm. a) Podmínek oprávněn při prodlení žalovaného s jakoukoliv úhradou měsíční splátky účtovat poplatek za každou upomínku, a to ve výši 450 Kč. Dle shodného článku VI. odst. 3 písm. a) Podmínek je dále žalobce oprávněn požadovat po žalovaném i zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč. Podle článku VI. odst. 3 písm. b) Podmínek je dále žalobce oprávněn požadovat po žalovaném i zaplacení úroku z prodlení v zákonné sazbě. Protože se žalovaný dostal do prodlení s placením úvěru, došlo ke dni 26. 11. 2019 k zesplatnění celého zůstatku úvěru. Dle článku VI. odst. 3 písm. a) Podmínek je od data následujícího po datu zesplatnění žalovaný povinen uhradit žalobci i smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž je v prodlení. Žalovaný však ničeho nezaplatil. Žalobci tak dluží částku 46 064,52 Kč, sestávající se z jistiny úvěru ve výši 38 233,81 Kč, úroků ke dni zesplatnění v částce 13 632,84 Kč, smluvní pokuty ve výši 499 Kč, poplatků v částce 1 350 Kč (za odeslání tří upomínek), dále smluvní pokuty za prodlení s úhradou zesplatněné pohledávky vyčíslené ke dni 30. 4. 2020 částkou 5 981,71 Kč Ani přes výzvu ze dne 25. 3. 2020 žalovaný své povinnosti nesplnil.
2. Žalobce se dále žalobou doručenou žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 4. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 55 865,47 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 46 708,84 Kč od 27. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem, jež kapitalizoval za období od 19. 7. 2019 do 26. 11. 2019 částkou 16 555,73 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel se žalovaným dne 18. 4. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru (anonymizováno půjčka číslo), jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky ke smlouvě a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se seznámil a souhlasil s podmínkami, což stvrdil svým podpisem. Na základě této smlouvy žalobce žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč, který byl čerpán bezhotovostně a jednorázově převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s dohodnutým úrokem ve výši 104,84% ročně ve 20 měsíčních splátkách po 5 375 Kč, se splatností k 18. dni v měsíci, počínaje dnem 18. 5. 2019. Žalobce svoji povinnost splnil, žalovaný však ujednané povinnosti nedostál, když sjednané splátky nehradil řádně a včas. Žalobce byl v souladu s článkem VI odst. 2 písm. a) Podmínek oprávněn při prodlení žalovaného s jakoukoliv úhradou měsíční splátky účtovat poplatek za každou upomínku, a to ve výši 450 Kč. Dle shodného článku VI. odst. 3 písm. a) Podmínek je dále žalobce oprávněn požadovat po žalovaném i zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč. Podle článku VI. odst. 3 písm. b) Podmínek je dále žalobce oprávněn požadovat po žalovaném i zaplacení úroku z prodlení v zákonné sazbě. Protože se žalovaný dostal do prodlení s placením úvěru, došlo ke dni 26. 11. 2019 k zesplatnění celého zůstatku úvěru. Dle článku VI. odst. 3 písm. a) Podmínek je od data následujícího po datu zesplatnění žalovaný povinen uhradit žalobci i smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž je v prodlení. Žalovaný však ničeho nezaplatil. Žalobci tak dluží částku 55 865,47 Kč, sestávající se z jistiny úvěru ve výši 46 708,84 Kč, úroků ke dni zesplatnění v částce 16 555,73 Kč, smluvní pokuty ve výši 499 Kč, poplatků v částce 1 350 Kč (za odeslání tří upomínek), dále smluvní pokuty za prodlení s úhradou zesplatněné pohledávky vyčíslené ke dni 30. 4. 2020 částkou 7 307,63 Kč Ani přes výzvu ze dne 25. 3. 2020 žalovaný své povinnosti nesplnil.
3. Usnesením ze dne 13. 7. 2020 č.j. 25 C 139/2020 -28 soud spojil řízení vedená pod spisovou značkou 25 C 139/2020 a 36 C 181/2020 ke společnému řízení.
4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listin y mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. K nařízenému ústnímu jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, rovněž nepožádal o odročení tohoto jednání, žalobce svoji neúčast omluvil. Soud proto postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
5. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne 28. 3. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 111,35% ročně ve 30 měsíčních splátkách po 4 988 Kč, splatných k 23. dni běžného měsíce, počínaje dnem 23. 4. 2018. Celková výše spotřebitelského úvěru činila částku 149 640 Kč. Nedílnou součást dané smlouvy tvořily smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (citovaná smlouva). Ze smluvních podmínek, k nímž žalovaný připojil dne 27. 3. 2018 svůj podpis, mj. vyplývá, že v případě prodlení s úhradou splátky dle smlouvy je klient (žalovaný) povinen uhradit zejména poplatek za upomínku v sazbě 450 Kč, dále smluvní pokutu v částce 499 Kč (maximálně 2 999 Kč za rok) a dojde-li k zesplatnění, pak i smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž je v prodlení, rovněž je povinen zaplatit i úrok z prodlení v zákonné výši (smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru). Přehledné splácení dluhu je rozepsáno ve splátkovém kalendáři, z něhož soud ověřil, že žalovaný byl povinen splácet poskytnuté peněžní prostředky ve 30 pravidelných měsíčních splátkách po 4 988 Kč, splatnost první nastávala dne 23. 4. 2018 a poslední dne 23. 9. 2020 Celkem měla splacená částka dosáhnout výši 149 640 Kč. Obdobné informace vyplývají i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z nichž je dále patrné i to, že RPSN činí 189,02%. Tento formulář žalovaný podepsal dne 27. 3. 2018 (zmíněný formulář). Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady soud ověřil, že dne 28. 3. 2018 byla na účet č. bankovní účet byla poukázána částka 50 000 Kč. Ze zprávy právnická osoba vyplývá, že majitelem označeného účtu je žalovaný (zmíněné potvrzení a zpráva právnická osoba ze 7. 10. 2020). Z listin y nazvané rozložení plateb/splátky soud zjistil, že ze strany žalovaného byla zaplacena celkem částka 11 766,19 Kč. Žalobce žalovaného vyzval, k úhradě dluhu, a to nejprve upomínkou ze dne 28. 8. 2019 (upomínka číslo), dále upomínkou ze dne 12. 9. 2019 (upomínka číslo), také upomínkou ze dne 24. 9. 2019 (upomínka číslo), dále upomínkou ze dne 24. 10. 2019 (upomínka číslo – upozornění před vymáháním celého zůstatku úvěru). Dopisem ze dne 29. 11. 2019 žalobce oznámil žalovanému, že došlo dne 26. 11. 2019 k zesplatnění úvěru. Následovala i upomínka, kterou žalobce žalovanému zaslal prostřednictvím svého zástupce (předžalobní upomínka z 25. 3. 2020). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobci zaplatil.
6. Účastníci dále uzavřeli dne 18. 4. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 104,84% ročně ve 20 měsíčních splátkách po 5 375 Kč, splatných k 18. dni běžného měsíce, počínaje dnem 18. 5. 2019. Celková výše spotřebitelského úvěru činila částku 107 500 Kč. Nedílnou součást dané smlouvy tvořily smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (citovaná smlouva). Ze smluvních podmínek, k nímž žalovaný připojil dne 18. 4. 2019 svůj podpis, mj. vyplývá, že v případě prodlení s úhradou splátky dle smlouvy je klient (žalovaný) povinen uhradit zejména poplatek za upomínku v sazbě 450 Kč, dále smluvní pokutu v částce 499 Kč (maximálně 2 999 Kč za rok) a dojde-li k zesplatnění, pak i smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž je v prodlení, rovněž je povinen zaplatit i úrok z prodlení v zákonné výši (smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru). Přehledné splácení dluhu je rozepsáno ve splátkovém kalendáři, z něhož soud ověřil, že žalovaný byl povinen splácet poskytnuté peněžní prostředky ve 20 měsíčních splátkách po 5 375 Kč, splatnost první nastávala dne 18. 5. 2019 a poslední dne 18. 12. 2020 Celkem měla splacená částka dosáhnout výši 107 500 Kč. Obdobné informace vyplývají i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z nichž je dále patrné i to, že RPSN činí 172,46%. Tento formulář žalovaný podepsal dne 18. 4. 2019 (zmíněný formulář). Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady soud ověřil, že dne 26. 4. 2019 byla na účet č. bankovní účet byla poukázána částka 50 000 Kč. Ze zprávy právnická osoba vyplývá, že majitelem označeného účtu je žalovaný (zmíněné potvrzení a zpráva právnická osoba ze 7. 10. 2020). Z listin y nazvané rozložení plateb/splátky soud zjistil, že ze strany žalovaného byla zaplacena celkem částka 3 291,16 Kč. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu, a to nejprve upomínkou ze dne 23. 8. 2019 (upomínka číslo), dále upomínkou ze dne 7. 9. 2019 (upomínka číslo), dále upomínkou ze dne 19. 9. 2019 (upomínka číslo) a rovněž upomínkou ze dne 19. 10. 2019 (upomínka číslo). Dopisem ze dne 29. 11. 2019 žalobce oznámil žalovanému, že došlo dne 26. 11. 2019 k zesplatnění úvěru. Následovala i upomínka, kterou žalobce žalovanému zaslal prostřednictvím svého zástupce (předžalobní upomínka z 25. 3. 2020). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobci zaplatil.
7. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle ust. § 1796 NOZ neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.
10. Podle ust. § 2991 odst. 1 , 2 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. NOZ dvě smlouvy o úvěru. Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením. Podle ust. § 580 NOZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 NOZ ). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 2x 50 000 Kč zaplatit žalobci i úrok v prvním případě ve výši 111,35% ročně, ve druhém případě ve výši 104,84% ročně, což za 30 měsíců, respektive 20 měsíců u druhé smlouvy, úplného splacení mělo činit částku 149 640 Kč a částku 107 500 Kč. V případě prodlení pak nastupovaly další sankce, jež žalobce vyčíslil částkou v prvním případě 7 830,71 Kč (5 981,71 Kč + 1 350 Kč + 499 Kč), ve druhém případě částkou 9 156,63 Kč (7 307,63 Kč + 1 350 Kč + 499 Kč). Je lhostejno, že část nazval poplatkem, neboť v řízení nebylo prokázáno, že dané paušálně stanovené poplatky korespondovaly se skutečnou výší nákladů za odeslání jednotlivých upomínek. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení.
12. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018 , vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník “), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech číslo Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009 ). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 NOZ vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 NOZ . Žalobce je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaný nepochybně věděl, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 NOZ (§ 1802 NOZ ), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaný zavázal k placení úroku ve výši 111,35 % ročně a 104,84% ročně. jméno výši však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností od jednoho roku do pěti let však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření úvěrové smlouvy 8,19% ročně, resp. 8,23% ročně, tyto sazby úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje (cca 13x). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobcem, jíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Jak již bylo zmíněno, pro případ prodlení nastupovaly další sankce, které byly zcela zjevně rovněž nepřiměřeně vysoké, při porušení téže povinnosti měl být žalovaný stižen několika vedle sebe stojícími sankcemi (tj. smluvní pokutou a tzv. náklady za upomínky, které však nejsou skutečně vynaloženými náklady, nýbrž sankcemi stanovenými žalobcem ve svém sazebníku v souvislosti s prodlením žalovaného a jež bylo na místě hodnotit v souladu s ust. § 2048 a násl. NOZ ). Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah spotřebitelské smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu (viz § 1810 a násl. NOZ , jež je rovněž namístě v daném případě aplikovat). Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě.
13. Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v Plzni č.j. 25 Co 255/2019 -91, sp. zn. 25 Co 277/2019 , č.j. 25 Co 325/2019 -116).
14. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že žalobci náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytl žalovanému, když se o tuto částku žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť mu bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 NOZ . Soud proto žalobci přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 NOZ , spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků a dále úroku z prodlení ve výši dle ust. § 1970 NOZ ve spojení s prováděcím předpisem (ust. § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb. ), neboť žalovaný, který byl řádně vyzván k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení. S ohledem na výše rozebrané soud zamítl žalobu co do rozdílu nad poskytnutými peněžními prostředky, když zohlednil částečné plnění ze strany žalovaného (2x 50 000 Kč – 11 766,19 Kč – 3 291,16 Kč = 84 942,65 Kč), jež žalobci náleží z titulu bezdůvodného obohacení, tj. co do částky 47 175,91 Kč (59 697,36 Kč + 72 421,20 Kč = 132 118,56 Kč – 84 942,65 Kč) byla žaloba zamítnuta, když soud neshledal oprávněným ani nárok žalobce na zaplacení jím kapitalizovaného úroku. Žalovanému byla pro splnění této povinnosti určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z výše rozebraných důvodů žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
15. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. a ustanovením § 151 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby úspěch žalobce spočíval v 64,3 % (neúspěch 35,7 %), proto má s přihlédnutím k ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. právo na přiznání účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 28,6 % Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 4 078 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva k plnění) á 5 180 Kč dle ustanovení § 6 odst. 1 , § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 AT. Podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb. tj. o částku 3 452,40 Kč. Celková výše účelně vynaložených nákladů řízení byla vypočtena částkou 23 970,40 Kč, 28,6 % z této částky činí po zaokrouhlení částku 6 856 Kč, jež byla výrokem III. tohoto rozsudku žalobci přiznána. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. Soud pro úplnost doplňuje, že bylo na žalobci, aby se choval hospodárně a v rámci jedné žaloby požadoval přiznání nároků vyplývajícího z obou smluv. Pokud tak neučinil, nelze mu přiznat dvojí náklady za právní zastoupení, neboť nejde o účelně vynaložené náklady. Nelze přitom přehlédnout, že obě žaloby žalobce podal v jeden den.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň – město.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.