Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
46 C 158/2020-35
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Benešovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
fakticky bytem adresa
o 41 585, 06 s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 486 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 486 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení 35 099,06 Kč s úrokem z prodlení z částky 12 371,09 Kč od datum do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 13 860 od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 486 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 486 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení 35 099,06 Kč s úrokem z prodlení z částky 12 371,09 Kč od [datum] do zaplacení a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 13 860 od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Mostě dne datum se žalobkyně domáhala zaplacení částky 41 585,06 Kč s úrokem z prodlení z částky 18 857 od datum do zaplacení, s 0,1 % úrokem z prodlení denně z částky 13 860 od datum do zaplacení. Podle žaloby, žalobkyně a žalovaná mezi sebou distančně prostřednictvím elektronických prostředků uzavřely elektronicky dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě níž žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty bankovním převodem. Úvěr byl splatný v 72 měsíčních splátkách po 309 Kč v celkové výši 22 225 Kč. Žalobkyně žalované poskytla rovněž tzv. doplňkovou inkasní službu a službu„ podpora“. Protože žalovaná úvěr řádně nesplácel a dostal se do prodlení se splátkou splatnou ke dni datum, žalobkyně žalovanou nejprve písemně upomínala a následně úvěr zesplatnila ke dni datum. Dle žalobkyně žalovaná uhradila z celkové částky pouze 3 114 Kč. Žalobkyně na základě žaloby požaduje jednak dlužnou jistinu ve výši 11 504,73 Kč, dlužné úroky ve výši 8 867,97 Kč poplatky za inkasní služby ve výši 3 300 Kč (tj. 66 x 50 Kč), poplatky za doplňkové služby podpora – odklad ve výši 2 376 (66 x 36 Kč), podpora – nemoc ve výši 4 092 (66 x 62 Kč), podpora – práce ve výši 4 092 (66 x 62 Kč) poplatky za upomínky ve výši 1 600 Kč (2 x 300 Kč a 2 x 500 Kč) a smluvní pokuty ve výši 89,72 Kč a 3,20 Kč. Z dílčích částek požaduje žalobkyně úrok z prodlení ve smluvní výši 0,1 % denně.
2. K jednání soudu se žalobkyně nedostavila, z jednání se omluvila a souhlasila s projednáním věci bez její účasti.
3. Žalovaná při jednání soudu uvedla, že v říjnu 2019 uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím e- mailové komunikace. Žalovaná potvrdila, že úvěr činil 12 000 Kč, celková částka jí však nebyla vyplacena, část ve výši kolem 5 000 Kč byla použita žalobkyní na úhradu předchozího závazku z úvěru poskytnutého žalobkyní žalované. Dle žalované jí na její účet byla žalobkyní poskytnuta pouze částka kolem 4 000 Kč. Žalovaná dále uvedla, že v době uzavřené úvěrové smlouvy měla příjem pouze z rodičovského příspěvku, který pobírala ve výši 11 500 Kč měsíčně. příjmení další příjmy neměla. Úvěr u žalobkyně si žalovaná vzala za účelem splacení předchozího závazku, který měla u žalobkyně.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, jakož i souvisejících listin, tedy z příloh tvrzené smlouvy o úvěru a e- mailové korespondence účastníků okresní soud zjistil, žalobkyní předložená smlouva (včetně příloh) není podepsaná ani jedním z účastníků. Žalovaná však při jednání soudu učinila nesporným, že uvedenou smlouvu se žalovanou uzavřela. Rovněž tak žalovaná nezpochybnila, že žalobkyni předložila při uzavírání smlouvy kopii jejího občanského průkazu a rodného listu.
6. Z listin y, na které se nachází zřejmě fotografie monitoru počítače s údajem o souhlasu s inkasem, soud nezjistil žádnou rozhodnou skutečnost.
7. Z listin y, na které se nachází potvrzení o platbě ve výši 10 Kč na účet žalobkyně, soud zjistil, že k zaplacení částky mělo dojít dne datum z účtu označeného jménem žalované.
8. Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne datum vyplývá, že žalobkyně informovala žalovanou o vyplacení částek na její účet.
9. Z výpisu z účtu žalobkyně vedeného u anonymizována dvě slova vyplývá, že na účet žalované byla dne datum poukázána platba 4 384 Kč a na účet označený jako účet název žalobkyně tj. na účet žalobkyně částka 5 216 Kč. Žalovaná učinila při jednání soudu nesporným, že částka kolem 5 000 Kč (konkrétní částku si nepamatovala) byla použita k úhradě jejího předchozího závazku u žalobkyně.
10. Z dopisu ze dne datum doloženého včetně dokladu o odeslání vyplývá, že žalobkyně úvěr zesplatnila a po žalované požadovala úhradu 49 132 Kč. Dle oznámení o zesplatnění bylo žalovanou na dlužnou částku zaplaceno 3 114 Kč. Žalobkyně touto výzvou vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do datum, žalovaná byla upozorněna na možnost podání žaloby.
11. Z upomínek číslo ze dne datum a datum a číslo ze dne datum a datum plyne, že žalobkyně žalovanou upomínala. Upomínky byly doloženy včetně dokladů o odeslání.
12. Z listin předložených žalobkyní k prokázání toho, že řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy soud zjistil, že žalovaná v době uzavření smlouvy nebyla vedena jako dlužník v insolvenčním rejstříku, v nebankovním registru.cz ani v centrální evidenci exekucí (dle výpisů z příslušných evidencí).
13. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne datum soud zjistil, že žalované byl v době uzavírání smlouvy vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 11 500 Kč (z důvodu celodenní péče o nezaopatřené dítě).
14. Z výpisu z běžného účtu žalované za období od datum do datum vyplývá, že výdaje žalované přesahovaly významně její příjmy. Vlastním příjmem žalované dle výpisu byl pouze rodičovský příspěvek ve výši 11 500 Kč. Další příjem od anonymizována dvě slova byl příjmem ze zaměstnání přítele žalované. Z výpisu rovněž vyplývá výdaj na bydlení (nájem) ve výši 4 500 Kč.
15. Důkaz znaleckým posudkem číslo auditní zprávou produktu – spotřebitelský úvěr z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru vypracovanou Institutem aplikovaného práva z.s. a dopisem obec národní banky ze dne datum soud neprovedl, neboť jím měly být prokázány otázky právní nikoliv skutkové. Rovněž tak okresní soud neprovedl důkaz zprávou organizace Člověk v tísni“, neboť tvrzení, která měla být touto zprávou prokázána, nejsou pro rozhodnutí věci významná.
16. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že v projednávané věci bylo prokázáno, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena úvěrové smlouva ve znění předloženém žalobkyní.
17. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
18. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
22. K výkladu § 86 z. s. ú. se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
23. Ustanovení § 86 z. s. ú. je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
24. V posuzovaném případě uzavírala (podle žaloby) žalobkyně s žalovanou úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která při tom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se přitom o úvěr, která by naplňoval znaky vymezené v § 4 z. s. ú. a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Je proto třeba předmětný úvěr posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
25. Okresní soud se proto, jak je již uvedeno výše, zabýval otázkou platnosti této smlouvy ve smyslu výše citovaných § 86, 87 z. s. ú. a § 588 o. z. pod sankcí neplatnosti smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.
26. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek. Předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
27. Účelem úpravy neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. tudíž není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před výše uvedenými negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede, a tedy ochrana veřejného pořádku. Jedná se tudíž ve smyslu výše citovaného § 588 o. z. o tzv. neplatnost absolutní, k níž je soud povinen i bez návrhu přihlédnout (jak ostatně vyložil i Soudní dvůr EU).
28. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. je přitom rozhodující posouzení, zda žalobkyně dostála své zákonem jí stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí. Okresní soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Konstantní soudní judikatura obecně zastává názor, že zpravidla nepostupuje s odbornou péčí ten, kdo se spokojí s neověřenými ústními informacemi druhé smluvní strany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ). Shodně i v případě posuzování platnosti spotřebitelských úvěrů pak dospívá k závěru, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 SpotřÚ 2010 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ; k obdobným závěrům dospěl již dříve, vycházeje z judikatury Soudní dvora Evropské unie ve svém rozhodnutí citované, i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo). K těmto závěrům judikatury obecných soudů se rovněž s odkazem na konkrétně citovanou judikaturu Soudní dvora Evropské unie přihlásil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 .
29. Z dokladů předložených žalobkyní k prokázání řádného posouzení úvěruschopnost žalované vyplývá, že žalobkyně vycházela pouze z předloženého potvrzení o přiznání dávky státní sociální podpory – rodičovského příspěvku, která činila 11 500 Kč měsíčně. Ze současně připojeného výpisu z účtu vyplývá, že jediným příjmem žalované byl rodičovský příspěvek. Platba od anonymizována tři slova obec a obec byla dle vyjádření žalované mzdou vyplácenou ve prospěch přítele žalované. Z výpisu rovněž vyplývají výdaje žalované na bydlení (4 500 Kč měsíčně), které nebyly při uzavírání úvěrové smlouvy zohledněny. Je zřejmé, že příjem žalované z rodičovského příspěvku na výdaje žalované nepostačoval. Ostatně skutečnost, že částka 5 216 Kč z celkové částky 12 000 Kč měla být poskytnuta na úhradu předchozího závazku žalované u žalobkyně, prokazuje, že žalovaná v okamžiku sjednávání dalšího úvěru u žalobkyně úvěruschopná nebyla. Pokud přesto žalobkyně úvěr žalované poskytla, nesplnila svou zákonnou povinnost s řádnou péčí prověřit úvěruschopnost žalované.
30. Na právní posouzení věci soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po datum).
31. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
32. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
33. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
34. Podle § 1958 obč. zák., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
35. V projednávané věci z žalobkyní předložených důkazů vyplývá, že žalované na účet přišla jen částka 4 384 Kč a částka 5 216 Kč byla použita na úhradu předchozího dluhu žalované u žalobkyně (tuto skutečnost učinila žalovaná nespornou). Na takto poskytnutou částku ve výši 9 600 Kč bylo zaplaceno pouze 3 114 Kč. Žalovaná se tak obohatila pouze o 6 486 Kč.
36. Pokud žalobkyně tvrdí, že částka 2 400 Kč byla použita na zaplacení poplatku na náklady spojené s vyřízením úvěru, pak s ohledem na skutečnost neplatného uzavření smlouvy, nelze k započtení této částky přihlížet.
37. Žalovaná pak měla dluh splnit dle oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum do 3. 8 2020. Dne datum se žalovaná dostala do prodlení, a od tohoto okamžiku žalobkyni náleží nárok na úroky z prodlení v zákonné výši.
38. Okresní soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 6 486 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl.
39. Jen na okraj a pro úplnost okresní soud podotýká, že i kdyby dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně prověřila, musel by nutně aplikovat závěry Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16 ze dne datum, neboť předmětná smlouva (nepodepsaná ani žalobkyní) naplňuje znaky smlouvy lichevní. Úvěrovaná, která na jejím základě měla obdržet částku 12 000 Kč (ve skutečnosti pak ještě sníženou o náklady žalobkyně ve výši 2 400 Kč), má na jejím základě zaplatit částku více než trojnásobně vyšší. Jedná se v jejím případě o zjevný exces, kterému právo nemůže poskytnout oporu. Okresní soud pro stručnost odkazuje plně na argumentaci Ústavního soudu v citovaném nálezu.
40. Okresní soud by tak nesměl opomenout hrubý nepoměr v tvrzené úvěrové smlouvě. Nejde o to, že by žalovaná neměla splácet své dluhy, ale že by měla platit jen to, co lze považovat za dluhy řádné, tak, aby nedocházelo ke zneužívání tísně chudých lidí a překračování mezí slušnosti, tedy k nemravnému obchodu s chudobou.
41. S ohledem na skutkový závěr o neexistenci uzavření platné smlouvy mezi účastníky nebyla platně sjednána ani ujednání o smluvních úrocích, smluvní pokutě či o poplatcích za zasílání upomínek ani jiných poplatcích (poplatky za inkasní služby). Ostatně, kdyby samotné uzavření smlouvy mezi účastníky prokázáno bylo, nebylo prokázáno sjednání uvedených tvrzených ujednání.
42. Nadto, podle § 122 odst. 1 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení. Neplatné je (by bylo) proto ujednání o smluvním úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 13 860 Kč. Uvedené ujednání je nadto neplatné i s ohledem na § 1813 o.z.
43. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Procesně převážně úspěšné žalované přitom podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly, ani žádné náklady řízení při jednání soudu neuplatnila.
44. O lhůtě k plnění okresní soud rozhodnul podle § 160 o.s.ř. , když s ohledem na výši částky, která byla žalované uložena k zaplacení, neshledal důvody pro stanovení lhůty delší než zákonné.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu a řádu exekučního, zákona č. 120/2001 Sb.