Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 135/2020-107
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem 21,9 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,05 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba na zaplacení částky částka s úrokem 19,98 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,05 % p.a. z částky částka od datum do datum a s úrokem z prodlení 8,05 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem 21,9 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,05 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba na zaplacení částky [částka] s úrokem 19,98 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,05 % p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení 8,05 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Prostějově dne datum domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky částka s úrokem 21,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,05 % p. a., s kapitalizovaným úrokem ve výši částka (úrok ve výši 21,90 % ročně z dlužné jistiny částka od datum, kdy vzniklo předchůdci žalobkyně právo na úhradu celé zbývající dlužné částky, do data postoupení datum) a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka (ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od datum, kdy uplynula sedmidenní lhůta po úhradě poslední splátky žalovaným, do datum). Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, IČO, a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i částku částka, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, s úrokovou sazbou ve výši 21,9 % ročně sjednanou v čl. 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky a za hotovostní inkaso splátek. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po částka (poslední splátka částka). Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. Podle smluvních ujednání měl žalovaný zaplatit poslední splátku dne datum a nejpozději marným uplynutím sedmidenní lhůty pro úhradu této poslední splátky byl již žalovaný v prodlení a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné zápůjčce částku částka a na dlužném poplatku částku částka. Žalovaný na tuto dlužnou částku ničeho nezaplatil. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená zápůjčka ve výši částka dále úrokem ve výši 21,9 % ročně a také úrokem z prodlení v zákonné výši.
2. Dále byl uplatněn nárok na zaplacení částky částka s úrokem 21,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,05 % p. a., s kapitalizovaným úrokem ve výši částka (ve výši 21,90 % ročně z dlužné jistiny částka od datum do datum) a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka (8,05 % ročně z částka od datum do datum). Podle žaloby byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba a žalovaným uzavřena dne datum smlouva o zápůjčce číslo na základě které poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný dále zavázal zaplatit částku částka. Celkovou dlužnou částku se pak žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po částka (poslední splátka částka). Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední příslušná splátka byla uhrazena dne datum. Podle smluvních ujednání měl žalovaný zaplatit poslední splátku dne datum a nejpozději marným uplynutím sedmidenní lhůty pro úhradu této splátky byl již žalovaný v prodlení. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení dlužné částky, která činila na dlužné zápůjčce částku částka a na dlužném poplatku částku částka. Žalovaný na tuto dlužnou částku ničeho nezaplatil. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená zápůjčka ve výši částka dále úrokem ve výši 21,9 % ročně a také úrokem z prodlení v zákonné výši.
3. Dále byl uplatněn nárok na zaplacení částky částka s úrokem 19,98 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,05 % p. a., s kapitalizovaným úrokem ve výši částka (19,98 % ročně ý z dlužné jistiny ve výši částka od datum do datum) a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka (8,05 % ročně z částka od datum do datum). Podle žaloby byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba a žalovaným uzavřena dne datum smlouva o zápůjčce číslo na základě které poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný dále zavázal zaplatit částku částka. Celkovou dlužnou částku se pak žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po částka (poslední splátka částka). Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední příslušná splátka byla uhrazena dne datum. Podle smluvních ujednání měl žalovaný zaplatit poslední splátku dne datum a nejpozději marným uplynutím sedmidenní lhůty pro úhradu této splátky byl již žalovaný v prodlení. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení dlužné částky, která činila na dlužné zápůjčce částku částka a na dlužném poplatku částku částka. Žalovaný na tuto dlužnou částku ničeho nezaplatil. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená zápůjčka ve výši částka dále úrokem ve výši 19,98 % ročně a také úrokem z prodlení v zákonné výši.
4. Nakonec byl uplatněn nárok na zaplacení částky částka s úrokem 19,98 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,05 % p. a., s kapitalizovaným úrokem ve výši částka (19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši částka od datum do datum) a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka (8,05 % ročně z částka od datum do datum). Podle žaloby byla mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba a žalovaným uzavřena dne datum smlouva o zápůjčce číslo na základě které poskytl předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný dále zavázal zaplatit částku částka. Celkovou dlužnou částku se pak žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po částka (poslední splátka částka). Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední příslušná splátka byla uhrazena dne datum. Podle smluvních ujednání měl žalovaný zaplatit poslední splátku dne datum a nejpozději marným uplynutím sedmidenní lhůty pro úhradu této splátky byl již žalovaný v prodlení. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení dlužné částky, která činila na dlužné zápůjčce částku částka a na dlužném poplatku částku částka. Žalovaný na tuto dlužnou částku ničeho nezaplatil. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená zápůjčka ve výši částka dále úrokem ve výši 19,98 % ročně a také úrokem z prodlení v zákonné výši.
5. Žalobkyně dále tvrdila, že pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právnická osoba postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Za období od postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětné pohledávky žalobkyně uhrazeno ničeho.
6. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.
7. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o. s. ř. o. s. ř. Soud pak podle § 49 odst. 4 , příp. § 50 o. s. ř. o. s. ř. , považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. Žalobkyně se z jednání omluvila.
8. Na základě žalobkyní doložených listinných důkazů soud zjistil skutkový stav věci, jak je vymezen v žalobě (pro stručnost soud odkazuje na výše uvedená tvrzení žalobkyně). Lze shrnout, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, ve dnech datum, datum, datum a datum smlouvy o zápůjčce. Na základě těchto smluv poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, částka, částka a částka, které žalovaný převzal hotově vždy v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli zapůjčené částky společně se souhrnným poplatkem v částkách, jak byly vymezeny v žalobě. Dále byly dohodnuty podmínky splatnosti zápůjčky formou stanovených týdenních splátek (opět viz žaloba) a výpůjční úroková sazba 21,9 % p.a., resp. 19,98 % p.a., a to v závislosti na počtu dohodnutých splátek. Žalovaný však podle obsahu spisu smluvní závazky nehradil řádně a včas (žalovaný v průběhu řízení netvrdil, ani neprokázal nic jiného), když na jistině zápůjčky zůstaly neuhrazeny částky částka, částka, částka a částka a na poplatcích částky částka, částka, částka a částka. Přitom lhůta splatnosti posledních z dohodnutých týdenních splátek již nesporně ve všech případech uplynula. Pohledávky byly se všemi právy s ní spojenými postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum.
9. Již na tomto základě soud dospěl k závěru, že ve vtahu k prvním dvěma uplatněným nárokům, tj. na zaplacení částky částka s příslušenstvím a částka s příslušenstvím, je žaloba důvodná.
10. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § číslo bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.
11. Na základě výsledků provedeného dokazování lze uzavřít, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly dne datum a datum uzavřeny smlouvy o zápůjčce, žalovaný však řádně a včas nesplnil v rozsahu vymezeném v žalobě svou platební povinnost a žalobě tak nelze upřít opodstatnění. Proto soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni požadovanou částku i s dlužným souhrnným poplatkem a dohodnutým úrokem (§ 2392 o. z.) v kapitalizované výši z dlužné částky zápůjčky do postoupení a dále ve výši 21,9 % ročně od datum do zaplacení. S ohledem na prodlení žalovaného náleží žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ), tj. kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné částky zápůjčky do postoupení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky zápůjčky od datum do zaplacení.
12. Uvedené závěry pak nelze beze zbytku vztáhnout na smlouvy o zápůjčkách uzavřené dne datum a datum. Zde se soud s ohledem na výši poskytnuté zápůjčky (vyšší jak 4.999 Kč) musel zabývat v intencích zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, tím, zda před uzavřením smluv předchůdce žalobkyně řádně posoudil schopnost žalovaného zápůjčku splácet (§ 2 písm. e) zákona).
13. K charakteru smlouvy nutno dodat, že má charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru. Již na tomto místě je potom potřeba poukázat na ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č 43/2013 Sb. , podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 9 odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
14. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne datum, k němuž doložila zákaznické karty žalovaného. Ze zákaznické karty ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný mj. uvedl své poměry tak, že je zaměstnán s příjmy částka měsíčně, má dvě nezaopatřené děti, bydlí v podnájmu, kde hradí částka a jeho další výdaje činí částka vč. splátek zápůjček částka. K prohlášení měly být doloženy pracovní smlouva, výplatní pásky a doklad SIPO, tyto však žalobkyně v průběhu řízení soudu nepředložila. Podobně v zákaznické kartě ze dne datum žalovaný uvedl, že pracuje s příjmy částka, nájemné hradí v částce částka a jeho další výdaje činí částka. Údaje měly být ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a dokladem SIPO (rovněž však nebyly soudu doloženy). Předchůdkyně žalobkyně pak dovodila rozdílem příjmů a výdajů částku zbývající jako„ použitelný příjem“. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v průběhu řízení i přes výzvu soudu nenabídla.
15. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet soud považuje za neprůkazný, neboť žalobkyně jej s výjimkou jednostranného prohlášení žalovaného ve formě zákaznických karet nedoložila žádnými důkazy.
16. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet soud považuje za nedostatečný. Předchůdkyně žalobkyně se podle obsahu spisu jednak spokojila jen s neúplnými údaji (kdy zejména nebyly zjišťovány další osobní poměry žalovaného, jako např. zda žil s někým ve společné domácnosti a jak to ovlivňuje jeho celkovou finanční situaci), a dále některé údaje dostatečně neověřila. Nelze rovněž přehlédnout, že v obou zákaznických kartách jsou poměrně významné rozdíly ve výdajích žalovaného, byť byly vyhotoveny s odstupem jen jednoho měsíce. Podstatné je však zejm. to, že k zákaznickým kartám nebyly v průběhu řízení doloženy žádné dokumenty, prostřednictvím kterých měly být ověřeny údaje uváděné žalovaným, a to jak doklady o jeho příjmech, tak doklady o jeho zejm. pravidelných výdajích. Soud tak neměl možnost náležitě ověřit, zda údaje uváděné žalovaným odpovídaly skutečnosti či nikoliv (příp. zda vůbec byly v dokladech uvedeny – např. v dokladu SIPO).
17. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalovaného („ na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“), kdy i podle odstavce 3 výše citovaného ustanovení je povinností spotřebitel poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tato povinnost však nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ).
18. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr lze chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto poskytovatel úvěru musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje (viz např. nález Finančního arbitra ze dne datum, evidenční číslo: FA/5931/2015, spisová značka FA/SU/192 2014).
19. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaný úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.
20. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů či výdajů by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údajů, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. V posuzované věci byly navíc zjištěny určité rizikové faktory na straně žalovaného, zejm. další dluhy či rozdíly v prohlášeních žalovaného. O to měla být činnost předchůdkyně žalobkyně při ověřování údajů o žalovaném pečlivější vč. zajištění alespoň kopií potřebných dokladů.
21. Na tomto základě proto soud dovodil, že předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když nebylo prokázáno dostatečné ověření příjmů a výdajů žalovaného, příp. zjišťování jeho ostatních poměrů.
22. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost uzavřené smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, působí od počátku a nemůže konvalidovat.
23. S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce pak bylo lze žalobou uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Vzhledem k tomu, že k obohacení žalované došlo za účinnosti zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále o. z.), vycházel soud v dalším z ustanovení § 2991 a násl. o. z.
24. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Z uvedených ustanovení lze dovodit, že pokud dojde ke zrušení smlouvy nebo je smlouva prohlášena za neplatnou, jsou strany smlouvy povinny si vrátit vše, co si plnily.
25. Jak již bylo uvedeno, vzal soud ze smlouvy za prokázané, že žalovanému byly na základě neplatných smluv poskytnuty peněžité prostředky ve výši celkem částka. Podle tvrzení žalobkyně (a přehledu plateb č. l. 27 a 28 spisu) pak žalovaný dosud v období od prosince 2014 do listopadu 2015 uhradil celkem částky na jednotlivé zápůjčky číslo a částka. Na straně žalovaného tedy ke dni rozhodnutí vzniklo obohacení v částce částka. V tomto rozsahu pak soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit.
26. V otázce vzájemného zúčtování plateb dospěl soud k přesvědčení, že soud ve smyslu § 2993 o. z. provede zúčtování všech tvrzených a prokázaných plateb, kdy od jistiny úvěru se odečtou veškeré platby dlužníka z uvedeného vztahu; a případný kladný rozdíl tvoří existující dluh). Ačkoliv dikce zákona upouští od důrazu na vyjádření podmíněnosti vzájemných plnění, nepopírá zcela synallagmatičnost závazků takto vzniklých. Lze pak usuzovat, že i nadále budou aplikovatelné závěry soudní praxe, že v soudním řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné nebo zrušené smlouvy lze přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění žalobce (nebo peněžitá náhrada za ně) přesahuje peněžité plnění (nebo peněžitou náhradu za ně) poskytnuté mu podle smlouvy žalovaným. Jelikož v tomto případě bylo bezdůvodné obohacení v podstatě představováno právě zmíněným rozdílem peněžitých plnění, nebylo třeba se zabývat podmíněností vzájemných závazků stran neplatné smlouvy.
27. Vedle výše přiznaného plnění vznikl podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to od uplynutí lhůty k zaplacení stanovené ve výzvě předchůdce žalobkyně ze dne datum obsažené v oznámení o postoupení pohledávky, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů od doručení oznámení (č. l. 31 spisu). Podle podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne datum z čehož lze za použití ustanovení § 573 o. z. odvodit počátek prodlení žalovaného dne datum. Vzhledem k tomu, že u nároků z bezdůvodného obohacení není splatnost dluhu ujednána mezi účastníky ani stanovena právním předpisem, je tudíž vázána na výzvu věřitele - § 1958 o. z. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
28. Ve zbytku předmětu řízení soud žalobu zamítnul, neboť s ohledem na neplatnost posledně probíraných smluv o zápůjčce, jak ji soud dovodil, nelze ostatní ve smlouvách dohodnutá plnění vč. úroků, úroků z prodlení (vč. kapitalizovaného příslušenství za dobu před splatností, jak ji soud dovodil) či poplatků přiznat.
29. K zaplacení přiznané částky byla žalovanému stanovena obecná třídenní lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), když z obsahu spisu soud neshledal podmínky pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.
30. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je třeba doplnit, že byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne datum a oznámením původního věřitele o postoupení pohledávek z téhož dne adresovaným žalovanému. Podle ust. § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný by byl, nebýt výše uvedených závěrů, povinen plnit žalobkyni.
31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když ve věci úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.