Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 421/2014-357

Obvodní soud pro Prahu 2 se sídlem Francouzská 808/19, Praha 2, rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o částku 100 000 Kč

takto:

I. Žaloba aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení 7,75% ročně od 30.12.2011 se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení 7,75% ročně od 30.12.2011 se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala dne 26. 11. 2014 náhrady škody a nemajetkové újmy z titulu tvrzeného nesprávného úředního postupu a vydání nezákonného rozhodnutí. Uvedla k tomu, že ve smyslu zákona žádá o odškodnění, neboť státní orgány svým rozhodnutím, nesprávným právním názorem jí poškodily na vlastnických právech. Jak dále uvedla, řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné posouzení věci. Ze zjištěných skutečností soud vyvodil nesprávné právní názory a soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci je založen na rozpornosti skutkových zjištění. Soudy rozhodovaly v rozporu se zákonem, rozsudky byly vyneseny na základě nesprávného právního názoru a dalších, hrubě byla tím porušena vlastnická práva žalobkyně. Jde o řízení vedená u Okresního soudu Brno-venkov č.j. a , přičemž žalobkyně tvrdila, že v souvislosti s uvedenými řízeními jí vznikla majetková újma 3 900 000 Kč, 420 000 Kč a nemajetková újma 500 000 Kč. Požadovala též nemajetkovou újmu a namítala, že řízení ve věci č.j. trvalo nepřiměřeně dlouho, a to 16 let.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Uvedla k tomu, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost uvedenou v ust. zákona , a tento nárok u žalované před podáním žaloby neuplatnila. Pokud jde o žalobu, tu považuje žalovaná za zmatenou a rozsáhlou. Pokud jde o jednotlivé nároky, pak žalovaná dále uvádí, že ze žaloby vyplývá, že se jedná o tři nároky, náhradu škody ve výši 3 900 000 Kč za řízení vedené u soudu obec sp.zn. . Další náhrada škody za ušlý zisk 420 000 Kč se týká řízení vedeného u stejného soudu pod sp.zn. , přičemž ze žalobních tvrzení uvedených v žalobě pak nevyplývá příčinná souvislost s ohledem tedy na tvrzený vznik škody týkající se ušlého zisku a příčinnou souvislost v pochybení žalované. Pokud jde o další nárok, který uplatnila žalobkyně, jedná se o nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč, žalovaná podotýká, že k náhradě újmy musejí být nutně splněny tři podmínky tj. existence nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí dále vznik škody a příčinná souvislost. Pokud jde o obě řízení, výše zmiňovaná, pak nebyl žalovanou shledán nesprávný úřední postup soudu, nebyly shledány žádné průtahy a ani nezákonné rozhodnutí. Pokud se týká tvrzení žalobkyně, z té žaloby vyplývá, že žalobkyně nesouhlasí s rozhodnutími soudu. Žalovaná dále zdůrazňuje, že jedná se o nezávislý rozhodovací proces, do kterého žalovaná nesmí zasahovat, jak v řízení shora zmiňovaném tak . Pokud jde o řízení , to pravomocně skončilo dne 30. 12. 2011; z hlediska nesprávného úředního postupu se posuzují, resp. zahrnují do toho i opravné prostředky a tímto byl naposled nález Ústavního soudu z roku 2014 konkrétně 30. 1. 2014. Přitom žaloba byla podána 26. 11. 2014 a pak žalovaná vznesla námitku promlčení, pokud jde o nemajetkovou újmu. Nadto není dán nesprávný úřední postup ani nezákonné rozhodnutí a žalobkyně nijak neprokazuje škodu tedy ani není tak prokázáno, že by zde byla nějaká příčinná souvislost. S ohledem na nedůvodnost žaloby navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Soud v průběhu řízení rozhodl o změně žaloby, tuto připustil, když žalobkyně požadovala nově částky oproti původně požadovaným částkám navýšené na 3 956 626 Kč a 636 000 Kč jako majetkové újmy a jako nemajetkové újmy pak částku 500 000 Kč.

4. Soud ve věci již dříve rozhodl a žalobu žalobkyně (pravomocně) zamítl, rozsudkem č.j. ze dne 6.6.2019; k odvolání žalobkyně byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen, vyjma částky 100 000 Kč a v tomto rozsahu byla věc vrácena zpět (se zrušením rozsudku v uvedené části) soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Soud s ohledem na v převážné části potvrzený zamítavý výrok rozsudku zdejšího soudu ze strany odvolací instance, odkazuje na skutková zjištění a právní hodnocení uvedená v předmětném rozsudku. Ohledně částky 100 000 Kč, která zůstala k projednání, jako satisfakce za psychické útrapy žalobkyně za dobu jejího nástupnictví po úmrtí otce až do dne 30.1.2014, tj. do rozhodnutí Ústavního soudu ČR č.j. -153 soud uvádí:

6. Žalobkyně byla účastníkem posuzovaných řízení před Okresním soudem Brno-venkov č.j. a .

7. Pokud jde o řízení ve věci , toto bylo zahájeno 14. 1. 1997 původně proti otci žalobkyně a pravomocně skončené bylo již proti celé jméno žalobkyně (v prozkoumávaném řízení neúspěšné) a skončilo dne 16. 11. 2012. Poté pokračovalo již jen ve vztahu k rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2014, jímž byla ústavní stížnost žalobkyně odmítnuta. Usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2014 bylo rozhodnuto, že se ústavní stížnost celé jméno žalobkyně odmítá. Řízení v souhrnu trvalo 16 let.

8. Pokud jde o řízení č.j. téhož nalézacího soudu, pak toto probíhalo od 11. 2. 2008, kdy žalobkyně vystupovala též v posici žalobkyně a trvalo až do 21. 11. 2014, kdy vzala žalobu zpět. Z uvedeného tedy plyne, že toto řízení trvalo 6 let a skončilo z iniciace žalobkyně, která vzala žalobu zpět.

9. Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle je jednou z forem objektivní odpovědnosti státu, jíž se nelze zprostit a která je založena na současném splnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Existence příčinné souvislosti (vztah příčiny a následku) mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody je tedy jedním z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem nesprávného úředního postupu, tedy je-li nesprávný úřední postup a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich vede k zamítnutí nároku na náhradu škody (viz usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 23. 2. 2005, sp. zn.: , usnesení Nejvyššího soudu České republiky č.j. -113 ze dne 9. 11. 2011).

10. Podle ust. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 2 citovaného zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Je zde tedy dána objektivní odpovědnost státu bez ohledu na zavinění.

12. Podle ust. § 3 stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena (dále jen„ úřední osoby“), c) územní samosprávné celky, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem (dále jen„ územní celky v přenesené působnosti“).

13. Podle ust. § 5 stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, správním řízení nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 8 odst. 1 cit. zákona, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, lze uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud, rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

15. Podle § 13 cit. zák. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon po provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postu rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Podle § 31a cit. zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků, způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Po částečném zrušení původního rozsudku zdejšího soudu odvolacím soudem zbylo k projednání posoudit nemajetkovou újmu žalobkyně ve výši 100 000 Kč jako satisfakci za její tvrzené psychické útrapy trvající od právního nástupnictví, jak uvedla, tedy od úmrtí otce do dne 30. 1. 2014, tj. do rozhodnutí Ústavního soudu ČR vydaného pod č.j. -153. Žalobkyně má za to, že tato újma má původ v porušení zásady na právo na rodinný život garantované článkem 8. Úmluvy, tyto újmy byly způsobeny státem důsledkem dlouho trvajících soudních řízení.

18. Žalobkyně odůvodňuje svoje nároky v žalobě ze dne 26. 11. 2014 (na straně 8, dále v doplnění ze dne 6. 3. 20015 na straně 5 tohoto podání a dále v doplnění ze dne 25. 7. 2016, na straně 3 a násl.,) ze kterých je patrné, že otec žalobkyně trpěl neustálou persekucí a bojem o svůj majetek, byl člověkem, který se nevzdal, byl principiální a zásadový člověk a právě popsaným jednáním ze strany státu mu byla způsobená psychická újma způsobená strachem o rodinu a život, jenž vyústila do jeho zdravotních problémů. Otec žalobkyně se vždy domáhal svého práva a nikdy se v uplatňování svého práva nevzdal, jelikož byl přesvědčen, že předmětné nemovitosti mu právem náleží. Žalobkyně od dětství byla v rodině přímo účastná řešení problematiky znovu získání vlastnického práva k předmětným nemovitostem jejího otce a jeho zdravotních problému a trápení, že se nemůže domoci svého majetku, když důsledkem bylo dokonce odloučení otce od rodiny a následné zdravotní a psychické problémy všech. Nicméně žalobkyně nezůstala svému otci ničemu dlužná a dále pokračuje v uplatňování svých práv dle principů otce, jelikož je doteď přesvědčena (byť prohrála soudní spory), že tyto nemovitosti otci náležely, následně i žalobkyni a byly tyto protizákonně, proti jeho vůli odňaty. Psychická újma otce žalobkyně i samotné žalobkyně vznikla neustálými dlouhotrvajícími soudními jednáními ze strany státu, když tímto svým jednáním stát porušil zásadu práva na rodinný život garantovanou u základních práv a svobod ale i článkem 8 Úmluvy, jelikož jejich rodinný život byl značně ztížen a nemohla tímto žalobkyně prožít spokojené dětství a toto ji ani otec nemohl nikterak zajistit.

19. Žalobkyně tvrdí, že v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení a nepředvídatelnosti soudních rozhodnutí, byly ji způsobené výše uvedené újmy a vznikl jí tak nárok na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení a za porušení zásady na rodinný život. Takový nárok by však mohl být vznesen jen v souvislosti s nezákonným rozhodnutím, pokud by bylo v řízení vydáno, protože samotný fakt, že účastník duševně strádá jako účastník řízení, v němž neuspěl (t. j. podle výsledku řízení je vedl nedůvodně), odpovědnost státu za takto vzniklou nemajetkovou újmu založit nemůže. V takovém případě totiž duševní strádání není důsledkem nesprávného úředního postupu (o němž principielně nelze uvažovat, skončilo-li řízení rozsudkem), ani nezákonného rozhodnutí (když rozsudek jako nezákonný nikdy zrušen nebyl, tj. je stále pravomocný a závazný). Především však nelze shledat (nebyl ani tvrzen) odpovědnostní titul, na jehož základě by takový nárok mohl vzniknout. Tento požadavek proto není opodstatněný již co do základu, a proto též úvaha o jeho promlčení je proto nadbytečná a nepřípadná.

20. Žaloba ve zbývající části byla proto jako nedůvodná zamítnuta.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. , když podle zásady úspěchu ve sporu soud úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení, a to 3 režijních paušálů po 300 Kč (převzetí věci a vyjádření k žalobě, účast u jednoho jednání soudu); celkem částku 900 Kč, dle vyhl.č.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.