Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 198/2020-59
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Dášou Kozákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 28 631,65 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 631,65 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 063 Kč od datum do zaplacení ve výši 10 % ročně, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 631,65 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 063 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou na zaplacení částky ve výši 28 631,65 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo téhož dne žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč vyplatila. Žalovaný se zavázal zápůjčku splácet spolu s obchodním úrokem ve výši 24 039 Kč a administrativním poplatkem ve výši 14 400 Kč, celkem tedy v částce 58 430 Kč, počínaje dne datum, a to ve 47 měsíčních splátkách po 1 218 Kč a dále v závěrečné splátce ve zbývající výši 1 193 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel jednotlivé splátky řádně a včas, žalobkyně neuhrazenou část jistiny zápůjčky ke dni datum zesplatnila. Žalovaná částka se skládá z dosud neuhrazené části jistiny zápůjčky ve výši 15 652 Kč, z neuhrazené části obchodních úroků do zesplatnění ve výši 2 461 Kč a z neuhrazené části administrativního poplatku do zesplatnění ve výši 1 200 Kč. Žalobkyně dále požaduje náhradu účelně vynaložených nákladů (upomínečné) ve výši 750 Kč (když dle čl. 10 smlouvy o zápůjčce ve spojení se sazebníkem úroků byla sjednána paušální výše 4 000 Kč, kterou však žalobkyně nepožaduje v celém rozsahu). Ze součtu těchto částek (20 063) žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení, a to v kapitalizované výši 271,84 Kč do data zesplatnění, dále od data zesplatnění do data datum v kapitalizované výši 649,30 Kč (celkem tedy v kapitalizované výši 921,14 Kč), a dále běžící od data datum do zaplacení. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokuty za prodlení žalovaného se splácením dle sazebníku, za dobu do zesplatnění ve výši 4 939 Kč (0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky, nejvýše však 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, celkem nejvýše 3 000 Kč v kalendářním roce, v němž došlo k prodlení) a ve výši 2 708,51 Kč za dobu od zesplatnění do datum (0,1 % denně z dlužné částky po zesplatnění).
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci:
4. Žalobkyně sjednala s žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce číslo podle níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný oproti tomu počínaje dne datum zavázal splatit spolu s obchodním úrokem ve výši 24 039 Kč a administrativním poplatkem ve výši 14 400 Kč (48× 300 Kč), celkem tedy částku 58 439 Kč, a to ve 47 měsíčních splátkách po 1 218 Kč a dále v závěrečné 48. splátce ve zbývající výši 1 1 934 Kč. Sjednaná pevná výše úroku činí 46 %, RPSN 93,6 % Smluvní strany sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením jakékoli splátky nebo její části a dále pro případ neuhrazení veškerých nároků po zesplatnění smluvní pokutu ve výši dle sazebníku, zde 0,5% denně z aktuální výše dlužné splátky, maximálně do výše 500 Kč za prodlení s každou splátkou, nejvýše 3 000 Kč v kalendářním roce a po zesplatnění ve výši 0,1% denně z aktuální výše celkové dlužné částky a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši dle sazebníku, zde 350Kč za první měsíc, 750 Kč za druhý měsíc. příjmení zápůjčky ve výši 20 000 Kč byla žalovanému vyplacena dne datum /viz smlouvu zápůjčce na č. l. 11 spisu včetně splátkového kalendáře na č. l. 13, sazebník na č. l. 14, obchodní podmínky na č. l. 15-19, výdajový pokladní doklad na č. l. 12 Žalobkyně před uzavřením shora uvedené smlouvy o zápůjčce ověřila, že žalovanému, který byl toho času zaměstnán, byla za měsíc listopad 2017 vyplacena anonymizováno náhrada v částce 3 890 Kč a za měsíc anonymizováno rok čistí mzda ve výši 14 665 Kč. Podle výpisu z účtu za měsíc anonymizováno rok vykazoval žalovaný počáteční zůstatek - 9 674,84 Kč a konečný - 9 496,45Kč. Na účet byla v měsíci lednu 2018 připsána mzda v částce 13 161 Kč a anonymizováno za měsíc prosinec 2017 v částce 1 242 Kč, z účtu byla odepsána částka 1 008,83Kč jako splátka úvěru, jehož nesplacená jistina představovala do datum částku 10 569,83 Kč a zbývající počet splátek byl 13. Měsíční výdaje žalovaný, jako číslo vlastník rodinného domu, vymezil částkou 3 000 Kč na nájemné a částkou 1 200 Kč na energie. Žalobkyně dále získala informace na základě lustrací evidencí, a to insolvence, katastr nemovitostí, kdy zjistila, že žalovaný není veden jako dlužník a že vlastní nemovitost s výše uvedeným podílem /viz formulář příjmů a výdajů na č. l. 47, výpis z účtu žalovaného na č. l. 43-46, výstup z insolvenčního rejstříku na č. l. 50-51, informace o pozemku na č.l. 48-49 Žalobkyně žalovanému jistinu zápůjčky poskytla, žalovaný však jednotlivé částky nehradil řádně a včas. Žalobkyně proto zesplatnila jistinu zápůjčky ke dni datum. Žalovaný v souhrnu uhradil žalobkyni na předmětný dluh ke dni datum částku ve výši 21 528 Kč /viz vyčíslení pohledávky na č. l. 20, výpis splátkového kalendáře na č. l. 21, výzvu k úhradě na č. l. 23, oznámení o zesplatnění na č. l. 24, včetně poštovního podacího lístku na č. l. 54 Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky předžalobní výzvou /viz předžalobní výzva na č. l. 22, včetně poštovního podacího lístku na č. l. 53
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícím závěrům: Žalovaný s žalobkyní sjednal smlouvu o zápůjčce, na základě níž mu žalobkyně poskytla zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem a administrativním poplatkem, tedy v celkové částce 58 439 Kč v 47 splátkách ve výši po 1 218 Kč a dále v závěrečné 48. splátce ve zbývající výši 1 934 Kč počínaje dnem datum. Žalovaný svůj závazek řádně neplnil, když do datum uhradil toliko 21 528 Kč, přičemž žalovaný netvrdil ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni na úvěr zaplatil více.
6. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce, vycházeje přitom z obsahu smlouvy o úvěru, podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).
7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.
12. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, která s ohledem na postavení žalovaného podléhá režimu ZoSÚ. Soud se proto zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. Žalobkyně se z hlediska zkoumání úvěruschopnosti spokojila s prohlášením žalovaného o tom, že je aktuálně zaměstnán se mzdou 16 300 Kč a že jeho výdaje představují částku 4 200 Kč. Předložené výplatní pásky za měsíc anonymizováno a anonymizováno rok, ovšem co do výše mzdy s prohlášením žalovaného nekorespondují, když deklarují příjem nižší. Pokud pak žalobkyně disponovala i výpisem z účtu žalovaného za měsíc anonymizováno rok, nelze ponechat stranou, že počáteční i konečný zůstatek byl v mínusových hodnotách, vždy dalece přes 9 000 Kč a dále, že ačkoli to žalovaný v prohlášení neuvádí, byl prostřednictvím jeho účtu splácen úvěr. Celkové výdaje, které žalovaný vymezil v souhrnné částce 4 200 Kč pokrývající toliko nájem a energie jsou zcela nereálné, neboť jen životní minimum, které představuje minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních potřeb, které nezahrnuje náklady na bydlení, bylo v roce 2018 stanoveno na částku 3 410 Kč. Lze tedy shrnout, že žalobkyně se z hlediska zkoumání úvěryschopnosti omezila toliko na dvě výplatní pásky, výpis z účtu se záporným zůstatkem, výstup z insolvenčního rejstříku a informace z katastru nemovitostí, které svědčí o tom, že žalovaný je v rozsahu číslo vlastníkem nemovitosti. Za popsané situace nelze než konstatovat, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně rozhodně s odbornou péčí nepostupovala. Její postup je odborné péči velmi vzdálen, naopak jej lze označit za zcela lehkomyslný, když se i přes nezanedbatelný záporný zůstatek na bankovním účtu žalovaného a bez bližších znalostí jeho konkrétních výdajů rozhodla finanční prostředky žalovanému poskytnout. Soudu zcela uniká, na základě jakých zjištění mohla žalobkyně rozumně dospět k závěru, že žalovaný bude vůbec a řádně schopen úvěr ve sjednaných splátkách splácet, když tomu jeho finanční situace, tak jak byla žalobkyní zmapována, ani v nejmenším neodpovídá. V tomto směru soud konstatuje, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ dostála, neunesla a to ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., kterého se jí při ústním jednání dostalo. Pro absenci dostatečných tvrzení a důkazů z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí zkoumána.
18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, čj. číslo jednací, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K takovémuto porovnání však vzhledem k nedostatku podkladů v daném případě nemohlo vůbec dojít a evidentně ani nedošlo.
19. Podepsaný soud si stojí za tím, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. spisová značka nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. ústavní nález) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. kupř. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. spisová značka nebo sp.zn. spisová značka, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
20. V poměrech projednávané věci tedy soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ke dni datum vrátil, a to v částce 21 528 Kč. Za situace, kdy předmětem zápůjčky byla částka 20 000 Kč, nelze proto uzavřít, že by se žalovaný vůči žalobkyni jakkoli obohatil. Soud proto žalobu zamítl, když současně neshledal, že by se žalovaný z hlediska vydání bezdůvodného obohacení dostal do prodlení.
21. K otázce prodlení soud uvádí, že ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, je povinen bezdůvodné obohacení dle § 2991 a 2993 o. z. vrátit, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Žalovaný by tak byl povinen vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Výzva k plnění, kterou obsahovalo oznámení o zesplatnění zápůjčky, byla žalobkyní odeslána dne datum, tedy již poté, co žalovaný svými platbami ke dni datum uhradil částku 21 528 Kč. Do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení se tudíž žalovaný dostat nemohl.
22. O povinnosti k náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnému žalovanému, který byl v řízení zcela pasivní, žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.