Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 60/2020-81

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a JUDr. Zuzany Krejsové ve věci

žalobkyně:

; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti;

žalovanému:

; jméno jméno celé jméno žalovaného, narozený dne 24. 5. 1959

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky ve výši 51 265,34 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalobkyně do rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 5. 2020, č. j. -46

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku pod bodem II v části, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1 723,10 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně od 3. 12. 2019 do zaplacení a zaplacení úroku ve výši 20 % ročně z částky 36 001,88 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 81 928 Kč, a ve výroku III, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku pod bodem II v části, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 1 723,10 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně od 3. 12. 2019 do zaplacení a zaplacení úroku ve výši 20 % ročně z částky 36 001,88 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 81 928 Kč, a ve výroku III, potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora citovaným rozsudkem soud stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 28 621 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně od 3. 12. 2019 do zaplacení (výrok I) a ve zbývající části, to je o zaplacení částky 15 748 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně od 3. 12. 2019 do zaplacení, o zaplacení částky 6 896,34 Kč, úroku 79,25 % ročně z částky 36 001,88 Kč od 25. 6. 2019, žalobu zamítl (výrok II). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Soud vycházel ze zjištěného skutkového stavu, podle kterého účastníci uzavřeli 12. 12. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 40 000 Kč, příjmení se zavázal poskytnuté prostředky splatit v 18 měsíčních splátkách po 3 793 Kč při úrokové sazbě 109,43 % ročně. Žalovaný by měl celkem při splnění smluvních povinností zaplatit žalobkyni 68 274 Kč. Žalovaný zaplatil pouze první tři splátky, tedy celkem 11 379 Kč a žalobkyně využila svého práva na zesplatnění úvěru. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ujednání o úroku v nominální výši 76,24 % ročně je ujednáním nemravným a tedy podle neplatným. Dovodil, že ujednání o úroku je esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez něhož nemůže být smlouva platná a nelze aplikovat ustanovení ani 576 o. z. Žalobě proto vyhověl jen zčásti, a to podle ustanovení o. z., o bezdůvodném obohacení, které na straně žalovaného vzniklo.

2. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Napadala pouze část zamítavých výroků, a to v rozsahu, ve kterém soud nepřiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 1 723,10 Kč představující kapitalizovaný úrok do dne zesplatnění přepočítaný na sazbu 20 % ročně se zákonným úrokem z prodlení 9,785 % ročně od 3. 12. 2019 do zaplacení a úrok ve výši 20 % ročně z částky 36 001,88 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 81 928 Kč. Odvolání obsahuje obecnou právní argumentaci k posuzovaným právním otázkám, bez uvedení skutkových okolností daných v přezkoumávané věci. Žalobkyně považuje nárokovaný úrok za sjednaný v „ zákonných limitech“ a proto nebyl důvod jej ani částečně nepřiznat. Poukázala na zásadu smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů a na povinnost upřednostňovat výklad právních jednání, který bude respektovat jejich platnost. Mezi účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru považuje za platnou v celém rozsahu, a to včetně ujednání o výši úroku. Na ujednání o výši úroku nelze aplikovat ustanovení § 1813 o. z., a tudíž ani ustanovení § 1815 o. z. Pokud soud dovodil, že dohodnutá sazba úroku je nepřiměřenou, mohlo by se jednat o neúměrné zkrácení (§ 1793 o. z.), jehož by se žalovaný musel dovolat, což se nestalo. Případně by se mohlo jednat o nezákonné určení množstevního rozsahu nezpůsobující neplatnost celé smlouvy a soud měl, pokud dovodil, že je sjednání úroku vzhledem k jeho výši neplatné, uložit žalovanému povinnost zaplatit úrok ve výši, kterou by shledal odpovídající ustanovení § 1802 o. z., a neměl požadavek na úrok zcela zamítnout. Navrhla změnu odvoláním napadené části rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo žalobě vyhověno.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil, nezúčastnil se ani odvolacího jednání.

4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v části odvoláním napadené, přihlédl k důvodům uvedeným v odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je v napadené části věcně správné, avšak na základě odlišných právních závěrů.

5. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změny ani v odvolacím řízení, a odvolací soud proto z něho vycházel. Posuzovanou smlouvou o úvěru se žalovaný zavázal k placení úroku ve výši 109,43 % ročně. Protože získal prostředky ve výši 40 000 Kč, měl za 18 měsíců, to je rok a půl, zaplatit žalobkyni 68 274 Kč. Výše úroku byla sjednána transparentně a žalobkyně splnila v té souvislosti i informační povinnost vůči žalovanému, která jí ze zákona o spotřebitelském úvěru plyne. Oproti žalobkyni odvolací soud stejně jako soud prvního stupně považuje dohodnout výši úroku za nepřiměřenou. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. , stejně jako v soudem prvního stupně citovaném rozhodnutí , hodnotil jako nepřiměřený úrok zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček. Úrok ve výši 109,43 % ročně a rovněž žalobou uplatňovaný úrok ve výši 76,25 % ročně je nutné hodnotit jako úrok v rozporu s dobými mravy, protože jeho výše několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Podle databáze ČNB činila úroková sazba u spotřebitelských úvěrů se splatností 1 – 5 roků 9 % ročně. Tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje více než desetkrát.

6. I za účinností nového a zákona o spotřebitelském úvěru č. , který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, lze aplikovat judikatorní závěry, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výše) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku, jak nesprávně dovodil soud prvního stupně. V té souvislosti odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. nebo Odvolací soud proto souhlasí se stanoviskem žalobkyně, že neplatné sjednání výše úroku neznamená, že úvěrovaný nemá povinnost platit žádné úroky, protože by se nejednalo o smlouvu o úvěru, a bylo by to zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Odvolací soud proto nesdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že nepřiměřeně vysoký (nemravný) úrok vede sám o sobě k neplatnosti celé úvěrové smlouvy. V případě neplatného ujednání jen o výši úroku by se aplikovalo ustanovení a žalovanému by byla uložena povinnost zaplatit úrok ve výši určené podle o. z., to je ve výši úroků požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla úvěrovaného v době uzavření smlouvy. Nutnost shledat neplatnou celou smlouvu neplyne ani z příjmení Ústavního soudu sp. zn. nebo navazující judikatury.

7. Dospěl-li odvolací soud i přes shora uvedené shodně se soudem prvního stupně k tomu, že zkoumaná smlouva o úvěru je neplatná jako celek, je tomu tak proto, že ujednání o výši úroku je třeba zkoumat v souvislostech s dalším obsahem smlouvy. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem. Žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Ustanovení č. l. 2 2. a 6. 4. smlouvy o„ přirůstání úroku běžícího do zaplacení“ a konstrukce„ nové jistiny“, která však žádnou jistinou úvěru není, protože nejde jen o nesplacenou část žalobkyní poskytnutých peněz, ale zahrnuje i její odměnu, spolu s ujednáním o právu žalobkyně požadovat předčasné splacení celého úvěru v důsledku kvalifikovaného prodlení žalovaného, vytváří významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Tato ujednání také nesplňují požadavek na jasnost a srozumitelnost veškerých sdělení vůči spotřebiteli podle § 1811 o. z. Stěží lze předpokládat, že uvedené formulace budou srozumitelné průměrnému spotřebiteli, a ten že bude schopen posoudit důsledky takového ujednání na obsah jeho povinností. Anatocismus, to je ujednání o právu požadovat úrok z úroku není ujednáním obecně zakázaný. Zejména ve smlouvách, jejichž účastníkem je spotřebitel, však nesmí jeho sjednání vytvářet nepřiměřenou nerovnováhu v právech smluvních stran v jeho neprospěch. Odvolací soud přihlédl také k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti určené v ustanovení § 132 zákona o spotřebitelském úvěru.

8. Zhodnotil-li uvedené okolnosti odvolací soud v jejich souhrnu, dospěl stejně jako soud prvního stupně k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům zjevně příčí. Odvolací soud respektuje zásadu smluvní volnosti a autonomie vůle jako základních principů, na kterých je soukromé právo postaveno. Ani respekt k těmto zásadám, ale nemůže vést k akceptaci takového obsahu spotřebitelské smlouvy, který v rozporu s obecnou představnou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutno považovat za absolutně neplatnou (§ 580 o. z.).

9. Je-li smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla předmětné peněžní prostředky žalovanému, neplatná, může se žalobkyně domáhat toliko jejich vrácení jako bezdůvodného obohacení. Má proto právo požadovat nevrácenou část poskytnutých peněžních prostředků a úrok z prodlení ve výši určené právní úpravou, protože žalovaný byl k jejich vrácení vyzván a se splněním své povinnosti je v prodlení. V tomto rozsahu soud prvního stupně žalobě již pravomocným výrokem pod bodem I přezkoumávaného rozsudku vyhověl. Pokud byla žaloba ve zbývajícím rozsahu, napadeném odvoláním žalobkyně, zamítnuta, odvolací soud tento výrok včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení podle potvrdil.

10. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodl podle ve vztahu k  za situace, kdy žalovanému v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat za splnění podmínek stanovených v  dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město k Nejvyššímu soudu v Brně.