Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 154/2020-24
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení částky 23 180 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 630 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše v pravidelných splátkách po částka měsíčně splatných vždy do 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 11 550 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 630 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše v pravidelných splátkách po [částka] měsíčně splatných vždy do 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 11 550 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 23 180 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované úvěr 15 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni celkem částku 26 550 skládající se z půjčené jistiny částka a kapitalizovaného úroku částka, a to vše v týdenních splátkách po částka. Žalovaná splácela nepravidelně, kdy uhradila žalobkyni pouze částku 3 370 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení.
2. Soud usnesením vyzval žalovanou ke zjištění stanoviska k jeho zamýšlenému postupu dle
§ 115a o. s. ř. Žalovaná proti tomuto postupu neměla námitek, žalobkyně vyjádřila souhlas již v žalobě, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.
3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne
datum žalobkyně poskytla žalované hotovostní bezúčelový úvěr 15 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit celkem částku 26 550 Kč (jistina částka, úrok částka, poplatek za zpracování a doručení úvěru částka a poplatek za hotovostní inkaso splátek částka) v 60 týdenních splátkách po částka. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 66 % p.a. Převzetí hotovosti potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná žalobkyni uhradila dle platební historie částku 3 370 Kč. Dle evidenční karty klienta žalovaná při uzavření smlouvy o úvěru uvedla, že pracuje anonymizována dvě slova ve právnická osoba, je v anonymizována dvě slova, má anonymizována dvě slova anonymizováno role v řízení anonymizováno. Její celkové příjmy činily dle evidenční karty částku částka měsíčně a výdaje celkem částku částka měsíčně. Dle evidenční karty měla v době poskytnutí úvěru žalovaná anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizováno. Žalované byla dle poštovního podacího archu zaslána předžalobní výzva ze dne datum, kterou byla v souladu s § 142a o. s. ř. vyzvána k zaplacení dlužné částky. Z obsahu spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. spisová značka soud zjistil, že od stejného věřitele, tedy od žalobkyně, byly žalované poskytovány postupně úvěry od roku rok, vždy dalším úvěrem hradila předchozí. První úvěry si vzala v době, kdy anonymizována dvě slova anonymizováno, měla anonymizováno role v řízení anonymizováno, role v řízení anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova. V současné době je situace jiná, je anonymizováno, anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova, anonymizována dvě slova, anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizováno role v řízení anonymizováno. Nyní pracuje s příjmem cca částka a pobírá anonymizováno částka. anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizováno částka. Zůstatek jejích dluhů činí cca částka.
4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
5. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaná jako spotřebitel.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Soud se zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to z pohledu toho, zda ze strany žalobkyně byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany žalobkyně za splněnou. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že žalobkyně postupovala před sjednáváním smlouvy a jejím uzavírání z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalované zcela formalisticky. Žalobkyně ani netvrdila, ani žádnými listinnými důkazy nedoložila, že vůbec byla zjišťována úvěruschopnost žalované dle zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná tvrzení obsažená v evidenční kartě klienta, nemohou obstát. Přitom nelze z předložené evidenční karty klienta zjistit, jakým způsobem žalobkyně došla k závěru o dostatečné disponibilitě žalované, a jakým způsobem konkrétně ověřovala úvěruschopnost žalované.
9. Ohledně shodné povinnosti upravené v předchozí právní úpravě § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 právní praxe byla jednotná v tom, že se jedná o absolutní neplatnost smlouvy při nedodržení podmínek tohoto ustanovení, a to i když tento zákon takový důsledek výslovně nestanovil. Na tom se sjednotila i judikatura. I při výkladů po 1. 12. 2016 platné právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb. je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele by zákonem nastavené účinné vyvažování znemožnila, naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, pokud by soud sám nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky porušení povinnost poskytovatele v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 81/2019 ze dne 31. 5. 2019). Zákonná úprava realizovaná zákonem
č. 257/2016 Sb. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěrů samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
10. Soud tak uzavřel otázku platnosti zkoumané smlouvy tak, že tuto považuje za absolutně neplatnou pro porušení povinnosti žalobkyně posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, když v žalobě chybí dostatečné skutkové tvrzení o získání zákonem požadovaných informací k prověření schopnosti dlužníka, tedy žalované, splácet poskytnutý úvěr a tato skutečnost nevyplývá ani z předložených a soudem provedených listinných důkazů, když žalobkyně doložila soudu pouze evidenční kartu klienta, kdy se jedná o informace sdělené žalovanou žalobkyni, avšak žalobkyně tvrzení uvedená v kartě nikterak nepodložila, resp. nedoložila důkazy prokazující tato tvrzení.
11. S ohledem na učiněný závěr soud přiznal žalobkyni nárok na vrácení nesplacené části jistiny, neboť převzetím úvěru bez platně uzavřeného smluvního vztahu vzniklo žalované na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku), a to v rozsahu, ve kterém nebyla převzatá částka dosud uhrazena, a to včetně zákonných úroků z prodlení přiznaných dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z této částky, když žalovaná se dostal s úhradou dluhu do prodlení. Takto převzala žalovaná částku 15 000 Kč a vrátila pouze částku 3 370 Kč, dluží tak žalobkyni stále částku 11 630 Kč, a proto jí soud uložil povinnost uhradit dlužnou částku s příslušenstvím, a ve zbytku žalobu zamítl. Soud přihlédl ke skutečnostem, které žalovaná uvedla na jednání ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 5 C 162/2020, a to zejména k invaliditě žalované, k vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti a rozhodl o úhradě dlužné částky splátkách dle
§ 160 o. s. ř. ve výši částka, které soud považuje za přiměřené. Pokud tyto povolené splátky nebude žalovaná respektovat, celý dluh se stane splatným najednou.
12. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, resp. jejich náhradu nepožadovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Pokud by povinná dobrovolně nesplnila povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zákon č. 120/2001 Sb.).