Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 247/2020-37
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do datum.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum]. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že dne datum uzavřela původní věřitelka právnická osoba se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které se zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit věřitelce poskytnuté finanční prostředky a zaplatit poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek, tj. celkovou částku částka ve 13 měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka měla být uhrazena do datum právnická osoba převedla část závodu ke dni datum na právnická osoba, která smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný dosud dluží jistinu úvěru ve výši částka. Původní věřitelka zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to tak, že zjišťovala pravidelný měsíční příjem žalovaného, zejména pracovní smlouvou, výpisem z účtu či potvrzením o výši příjmů.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je obec, ulice a číslo. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10 ). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř. , a to ke dni datum. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, a proto soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř.
3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
4. právnická osoba jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel podepsali dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému a také před podpisem smlouvy poskytla úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli jistinu ve výši částka a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši částka, a to ve 13 měsíčních splátkách po částka RPSN činila 187,6 %. Před podpisem smlouvy vyplnil žalovaný žádost o poskytnutí úvěru, ve které uvedl, že je zaměstnán u právnická osoba na dohodu o provedení práce, jeho čistý měsíční příjem činí částka (což bylo doloženo dohodou o provedení práce), jinak je na Úřadu práce. Jeho další příjmy měly údajně činit částka, ale nebyly nijak upřesněny, ani doloženy. Průměrné měsíční výdaje na domácnost činí anonymizována dvě slova právnická osoba prodala část závodu právnická osoba (včetně pohledávky, která je předmětem tohoto řízení). právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.
5. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, ačkoliv má v tomto ohledu břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že žalovaný dosud neuhradil jistinu úvěru ve výši částka.
6. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru důsledně zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Z žádosti o úvěr podepsané žalovaným vyplývá, že v době podpisu smlouvy o úvěru byl žalovaný v evidenci úřadu práce a jeho jediným doloženým měsíčním příjmem byl příjem z dohody o provedení práce ve výši částka měsíčně. Údajné příjmy ve výši částka nebyly nijak doloženy a za předpokladu, že byl žalovaný v evidenci úřadu práce, by se snad mohlo jednat o sociální dávky, což by však nasvědčovalo právě tomu, že žalovaný byl v době podpisu smlouvy o úvěru v hmotné nouzi, a nebyl tedy ze svých příjmů schopen pravidelně splácet částku částka měsíčně. O tom ostatně svědčí i to, že žalovaný dosud dluží jistinu úvěru ve výši částka. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původním věřitelem a žalovaným za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši částka. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z., a žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud neuhradil jistinu úvěru ve výši částka. Je třeba připomenout, že žalovaný má břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a v jaké výši úvěr splatil. Žalovaný netvrdil, že by snad na úvěr uhradil vyšší částku, než tvrdí žalobkyně. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku částka z titulu bezdůvodného obohacení.
11. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je ze shora uvedených důvodů neplatná, nemohl soud vycházet z data splatnosti sjednaného v této smlouvě. Jak vyplývá z ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., splatnost pohledávky nastává na základě výzvy věřitele (resp. uplynutím přiměřené lhůty od doručení takové výzvy). Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, která byla žalovanému odeslána dne datum, dne datum se tak výzva dostala do dispozice žalovaného, který měl dlužnou částku uhradit bez zbytečného odkladu, tj. do 5 dnů (do datum). Pokud tak neučinil, ocitl se dnem datum v prodlení s úhradou dluhu. Od tohoto data pak byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení dle § 1970 o.z., a to ve výši stanovené vyhláškou č. 351/2013 Sb. , přičemž ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty.
12. Žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná, neúspěch se týkal jen části příslušenství, současně odeslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, a proto soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení, tedy zejména zaplacený soudní poplatek ve výši částka, odměnu na právní zastoupení za 3 úkony právní služby po částka dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši částka.
13. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.