Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 242/2020-32
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení částky 24 958,05 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 3. 11. 2020 do zaplacení z částky 20 000 Kč.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 4 958,08 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z částky 24 958,05 Kč od 23. 1. 2020 do 2. 11. 2020 a dále z částky 4 958,05 Kč od 3. 11. 2020 do zaplacení a o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 7 862,12 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 2 169 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 3. 11. 2020 do zaplacení z částky 20 000 Kč. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 4 958,08 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z částky 24 958,05 Kč od 23. 1. 2020 do 2. 11. 2020 a dále z částky 4 958,05 Kč od 3. 11. 2020 do zaplacení a o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 7 862,12 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 2 169 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa].
1. Žalobce se žalobou ze dne 25. 6. 2020 na žalované domáhal zaplacení částky 24 958,05 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 13. 9. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 111,33 % p.a. v pravidelných třiceti měsíčních splátkách po 1 999 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka (dále jen„ Podmínky“). Žalovaná porušila svou povinnost splácet, když ničeho neuhradila a věřitel proto přistoupil k zesplatnění dluhu ke dni 22. 1. 2020. Žalobce požadoval uhradit dlužnou jistinu ve výši 20 000 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 499 Kč, účtovanou dle čl. VI. odst. 3 písm. a) Podmínek, poplatky ve výši 1 350 Kč za odeslání tří upomínek dle čl. VI. odst. 2 písm. a) Podmínek, smluvní pokutu ve výši 3 109,05 Kč, dle čl. VI. odst. 3 písm. a) Podmínek (ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny ode dne zesplatnění do podání žaloby), úrok z úvěru ve výši 7 862,12 Kč (vypočteno od data poskytnutí úvěru do zesplatnění pohledávky) a zákonné úroky z prodlení z částky 20 000 Kč od 23. 1. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.
3. Žalobce byl poučen dle § 118a) o. s. ř., že je povinen doplnit tvrzení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované a k tomu označit důkazy s tím, že v případě, že tyto důkazy dle poučení neoznačí, může to mít za následek neunesení důkazního břemene. Pro takový případ soud poučil žalobce o možnosti absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a jiného právního posouzení věci v rámci bezdůvodného obohacení.
4. Ohledně úvěruschopnosti žalobce předně uvedl, že dle současné právní úpravy je řádné prověření úvěruschopnosti zkoumáno jen k námitce žalovaného a neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu, že úvěruschopnost nebyla řádně ověřena, je neplatností relativní. I přes to však žalobce uvedl, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně zjišťoval úvěruschopnost, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele, prověřena na základě informací od žalovaného, který v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u právnická osoba, k čemuž doložil výplatní lístek za období červenec 2019. Z výplatního lístku byla zjištěna rovněž čistá měsíční mzda žalovaného ve výši 15 492 Kč. Žalobce výši příjmu ze zaměstnání, jiné příjmy a výdaje ověřil rovněž z výpisu z účtu žalovaného za měsíce červenec a srpen roku 2019. Dále ověřil záznamy o žalovaném v bankovním a nebankovním registru (anonymizováno a anonymizováno), kde žádný záznam nenalezl. Žalobce má za to, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr posoudil s odbornou péčí, na základě dostatečných informací získaných i od žalované a vynaložením maximálního úsilí.
5. Soud z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 13. 9. 2019 uzavřel žalobce se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč (ze smlouvy o úvěru). Úvěr se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách po 1 995 Kč, celkem se žalovaná zavázala zaplatit 59 850 Kč. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu a poplatky spojené s prodlením (z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze smlouvy, splátkového kalendáře). Při uzavírání smlouvy měl žalobce k dispozici výplatní lístek za měsíc červenec 2019, ze kterého byl zjištěn příjem žalované ve výši částka. Dále měl žalobce k dispozici výpisy z účtu žalované za měsíce červenec a srpen roku 2019, kde byl tento příjem žalované potvrzen. Z těchto výpisů dále vyplývá, že na počátku měsíce července měla žalovaná na účtu zůstatek částka a na konci částka. V měsíci srpnu pak měla žalovaná s počátečním zůstatkem anonymizováno konečný zůstatek částka. Žalovaná neuhradila ničeho, dostala se do prodlení s úhradou hned první splátky a žalobce přistoupil k zesplatnění dluhu k 22. 1. 2020 (z upomínek a oznámení o zesplatnění). Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání).
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 13. 9. 2019 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobce sice ověřil příjem žalované z výplatní pásky a výpisu z účtu, ale již nijak neověřoval její výdaje, přičemž z výpisu z účtu je zřejmé, že žalovaná neměla v červenci ani v srpnu volné finanční prostředky na sjednanou měsíční splátku ve výši 1 995 Kč Ani ověření výše příjmu nelze považovat za dostatečné, neboť žalobce vyšel z výše příjmu pouze za dva měsíce, nepožadoval např. předložení potvrzení zaměstnavatele nebo pracovní smlouvy. V souzené věci lze tak uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů.
18. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (anonymizováno číslo s. anonymizováno), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze anonymizována tři slova), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu název soudu (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
19. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy prověřena. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek anonymizována dvě slova mezinárodní organizace ze dne datum ve věci právnická osoba anonymizována dvě slova číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články anonymizováno a anonymizováno směrnice anonymizována dvě slova a anonymizováno rok číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí anonymizována dvě slova mezinárodní organizace je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).
21. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 20 000 Kč. Jelikož žalovaná na tuto částku žalobci ničeho nezaplatila, má povinnost vydat žalobci zbývající částku 20 000 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny (poplatků a smluvních pokut), úroků a úroků z prodlení soud žalobu zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že jejich náhradu soud přiznal procesně úspěšnějšímu žalobci a uložil žalované uhradit žalobci částku 2 169 Kč. Při plném úspěchu ve věci by žalobci náležela částka 3 615 Kč sestávající ze soudního poplatku ve výši 999 Kč, a dále z odměny advokáta ve výši 1 200 Kč za 4 úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (kvalifikovaná předžalobní výzva, příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, účast u jednání), přičemž odměna za jeden úkon činí částku 300 Kč. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za tyto 4 úkony ve výši 100 Kč za každý úkon dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem 400 Kč. Náklady dále představuje cestovné ve výši 162 Kč za dvě cesty z obec do obec na soudní jednání a zpět vlakem. Dále žalobci náleží náhrada nákladů za čas advokáta strávený cestou z obec do obec na soudní jednání a zpět v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu, tzn. za vyúčtované 4 půlhodiny náleží náhrada ve výši 400 Kč. K odměně a hotovým výdajům dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobce dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši 454,02 Kč. Žalobkyni přitom náleží 60 % z částky 3 615 Kč, protože byla úspěšná ohledně částky 20 000 Kč (80 %) a neúspěšná ohledně částky 4 958 Kč (20 %).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).