Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 30/2020-23

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 31 608,42 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 5 380 Kč od 17. 8. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v celém zbývajícím rozsahu částečně zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 5 380 Kč od 17. 8. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v celém zbývajícím rozsahu částečně zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 31 608,42 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 1 779,96 Kč, v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 3 068,98 Kč, v zákonném úroku z prodlení z částky 9 158,01 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení a dále ve smluvním úroku ve výši 15 % ročně z částky 8 570,85 Kč (odpovídající dlužné jistině) od 22. 5. 2019 do zaplacení. Částka 31 608,42 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 8 570,85 Kč, kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu ve výši 587,16 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 3 341,42 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 604,17 Kč, úhrady za hotovostní splátky ve výši 2 088,40 Kč, smluvní pokuty ve výši 16 416,42 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku od 17. 8. 2017 do prodlení do postoupení ve výši 1 779,96 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba, IČO) dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen Smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit včetně navýšení o 9 812 Kč (úroky a poplatky) ve 14ti měsíčních splátkách po 1 558 Kč. Žalovaný úvěr nejprve splácel, následně se však ocitl v prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 16. 6. 2016 a její přílohy – předpisu splátek soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla dne 16. 6. 2016 žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem a poplatky dle podmínek ve smlouvě sjednaných ve 14 měsíčních splátkách po 1 558 Kč RPSN byla sjednána ve výši 187,6 %. Ze žalobních tvrzení i transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný od 16. 6. 2016 do 2. 1 2019 splatil v sedmi splátkách celkem 6 620 Kč.

4. Postoupení žalované pohledávky žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2019 s přílohou a oznámením postupitele ze dne 29. 5. 2019.

5. Soud má tedy za prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 16. 6. 2016 smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách á 1 558 Kč měsíčně. RPSN byla sjednána ve výši 187,6 %. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky, když uhradil do 2. 1. 2019 celkem pouze 6 620 Kč a žalobkyně uplatnila po žalovaném výše uvedené nároky, které vyjmenovává ve svém žalobním návrhu. Žalobkyně při sjednání úvěru nezkoumala ani příjmy žalovaného, ani jeho výdaje.

6. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání a nemohla být proto soudem poučena podle a 3 , (dále jen „ “) o povinnosti tvrdit a neprokázat odborné zkoumání schopnosti žalovaného splácet sjednaný úvěr.

7. Podle , (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Podle se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smluv o půjčkách věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 12 000 Kč s RPSN 187,6 %.

14. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ byla zapracována do , o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Touto problematikou se v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné ( y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. a řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j.  -39) směřují obecné soudy k aplikaci odst. l , a téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

15. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení.

16. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru jakožto bezdůvodného obohacení.

17. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. . Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně smluvních pokut i úroků zamítl.

18. Pokud jde o jistinu samotnou (12 000 Kč), tato byla částečně uhrazena zaplacenými splátkami v celkové výši 6 620 Kč, a po právu tak žalobkyni náleží pouze rozdíl ve výši 12 000 mínus 6 620, tj. 5 380 Kč.

19. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že smlouva o úvěru je neplatná dále i pro rozpor s dobrými mravy pro lichevní úroky a poplatky. Při posouzení platnosti, resp. neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba také posoudit výši úroků a poplatků, zda je přiměřená či nikoliv. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR lze za nepřiměřenou výši RPSN zpravidla mít takovou výši, která podstatně přesahuje RPSN v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším RPSN uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Za nepřiměřenou RPSN nemusí být považována taková, která dosahuje výše obvyklé RPSN poskytované bankami dvakrát až třikrát (sp. zn.: ). Z veřejně dostupných zdrojů na webových stránkách České národní banky, www.cnb.cz, (Hlavní menu, Statistika, ARAD-systém časových řad, Výběr dat, Měnová a finanční statistika, Měnová statistika, Úrokové sazby MFI, Nové obchody, Úrokové sazby) vyplývá, že RPSN spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem činila v 2. čtvrtletí 2016 cca 11 %. V daném případě tak RPSN přesahuje obvyklou míru v bankovním sektoru v roce 2016 poskytovanou domácnostem nikoliv třikrát, ale více než patnáctkrát. Z toho lze učinit nepochybný závěr, že sjednaná míra RPSN je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, což činí úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou dle . Shora uvedený judikát lze vztáhnout i na období po účinnosti nového , neboť filosofií nového zjevně není oslabit pozici spotřebitelů při sjednávání spotřebitelských smluv s podnikateli.

20. Soud se dále zabýval oddělitelností ujednání o nepřiměřené RPSN od ostatních ujednání smlouvy a dospěl k závěru, že toto ujednání není od ostatních částí smlouvy oddělitelné, je naopak jeho integrální součástí a za neplatné je tak nutno prohlásit nejen ujednání o nepřiměřeném RPSN, ale celou úvěrovou smlouvu. Tento závěr soud učinil na základě skutečnosti, že výše RPSN byla v úvěrové smlouvě pevně stanovena, když jiná možnost výše úroku připouštěna nebyla. Bez sjednání tohoto nepřiměřeného úroku by tak nedošlo k poskytnutí úvěru žalovanému. Z těchto okolností lze dospět k závěru, že neplatně sjednaný úrok činí absolutně neplatnou celou smlouvu o úvěru. Viz také rozhodnutí Krajského soudu v Ústí and Labem sp. zn. . Vzhledem k tomu, že ujednání o RPSN je ve smlouvě o úvěru jedním z nejzásadnějších ujednání, a je podstatnou náležitostí takové smlouvy, má soud za to, že neplatnost tohoto ujednání nelze oddělit od ostatních částí smlouvy o úvěru, když nelze rozumně předpokládat dle § 576 o. z., že by obě strany smlouvu uzavřeli i bez tohoto ujednání, pokud by jeho neplatnost rozpoznali včas.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn a contrario. Žalovaný měl ve věci převážný úspěch, ale žádné náklady mu nevznikly, proto soud rozhodl jak uvedeno výše.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím zdejšího soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.