Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 30/2020-23
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 31 608,42 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 5 380 Kč od 17. 8. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v celém zbývajícím rozsahu částečně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 5 380 Kč od 17. 8. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v celém zbývajícím rozsahu částečně zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 31 608,42 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 1 779,96 Kč, v kapitalizovaném smluvním úroku ve výši 3 068,98 Kč, v zákonném úroku z prodlení z částky 9 158,01 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení a dále ve smluvním úroku ve výši 15 % ročně z částky 8 570,85 Kč (odpovídající dlužné jistině) od 22. 5. 2019 do zaplacení. Částka 31 608,42 Kč sestává z neuhrazené jistiny ve výši 8 570,85 Kč, kapitalizovaného úroku za sjednanou dobu ve výši 587,16 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 3 341,42 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 604,17 Kč, úhrady za hotovostní splátky ve výši 2 088,40 Kč, smluvní pokuty ve výši 16 416,42 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku od 17. 8. 2017 do prodlení do postoupení ve výši 1 779,96 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba, IČO) dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen Smlouva), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit včetně navýšení o 9 812 Kč (úroky a poplatky) ve 14ti měsíčních splátkách po 1 558 Kč. Žalovaný úvěr nejprve splácel, následně se však ocitl v prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 16. 6. 2016 a její přílohy – předpisu splátek soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla dne 16. 6. 2016 žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr s dohodnutým úrokem a poplatky dle podmínek ve smlouvě sjednaných ve 14 měsíčních splátkách po 1 558 Kč RPSN byla sjednána ve výši 187,6 %. Ze žalobních tvrzení i transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný od 16. 6. 2016 do 2. 1 2019 splatil v sedmi splátkách celkem 6 620 Kč.
4. Postoupení žalované pohledávky žalobkyni bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2019 s přílohou a oznámením postupitele ze dne 29. 5. 2019.
5. Soud má tedy za prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 16. 6. 2016 smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet ve 14 měsíčních splátkách á 1 558 Kč měsíčně. RPSN byla sjednána ve výši 187,6 %. Žalovaný přestal řádně a včas platit splátky, když uhradil do 2. 1. 2019 celkem pouze 6 620 Kč a žalobkyně uplatnila po žalovaném výše uvedené nároky, které vyjmenovává ve svém žalobním návrhu. Žalobkyně při sjednání úvěru nezkoumala ani příjmy žalovaného, ani jeho výdaje.
6. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání a nemohla být proto soudem poučena podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) o povinnosti tvrdit a neprokázat odborné zkoumání schopnosti žalovaného splácet sjednaný úvěr.
7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
8. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smluv o půjčkách věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
13. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 12 000 Kč s RPSN 187,6 %.
14. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ byla zapracována do zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Touto problematikou se v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republik y). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119 -39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
15. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení.
16. V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru jakožto bezdůvodného obohacení.
17. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015 . Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně smluvních pokut i úroků zamítl.
18. Pokud jde o jistinu samotnou (12 000 Kč), tato byla částečně uhrazena zaplacenými splátkami v celkové výši 6 620 Kč, a po právu tak žalobkyni náleží pouze rozdíl ve výši 12 000 mínus 6 620, tj. 5 380 Kč.
19. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že smlouva o úvěru je neplatná dále i pro rozpor s dobrými mravy pro lichevní úroky a poplatky. Při posouzení platnosti, resp. neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba také posoudit výši úroků a poplatků, zda je přiměřená či nikoliv. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR lze za nepřiměřenou výši RPSN zpravidla mít takovou výši, která podstatně přesahuje RPSN v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším RPSN uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Za nepřiměřenou RPSN nemusí být považována taková, která dosahuje výše obvyklé RPSN poskytované bankami dvakrát až třikrát (sp. zn.: 21 Cdo 1484/2004 ). Z veřejně dostupných zdrojů na webových stránkách České národní banky, www.cnb.cz, (Hlavní menu, Statistika, ARAD-systém časových řad, Výběr dat, Měnová a finanční statistika, Měnová statistika, Úrokové sazby MFI, Nové obchody, Úrokové sazby) vyplývá, že RPSN spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem činila v 2. čtvrtletí 2016 cca 11 %. V daném případě tak RPSN přesahuje obvyklou míru v bankovním sektoru v roce 2016 poskytovanou domácnostem nikoliv třikrát, ale více než patnáctkrát. Z toho lze učinit nepochybný závěr, že sjednaná míra RPSN je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, což činí úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou dle § 588 NOZ . Shora uvedený judikát lze vztáhnout i na období po účinnosti nového občanského zákoníku , neboť filosofií nového občanského zákoníku zjevně není oslabit pozici spotřebitelů při sjednávání spotřebitelských smluv s podnikateli.
20. Soud se dále zabýval oddělitelností ujednání o nepřiměřené RPSN od ostatních ujednání smlouvy a dospěl k závěru, že toto ujednání není od ostatních částí smlouvy oddělitelné, je naopak jeho integrální součástí a za neplatné je tak nutno prohlásit nejen ujednání o nepřiměřeném RPSN, ale celou úvěrovou smlouvu. Tento závěr soud učinil na základě skutečnosti, že výše RPSN byla v úvěrové smlouvě pevně stanovena, když jiná možnost výše úroku připouštěna nebyla. Bez sjednání tohoto nepřiměřeného úroku by tak nedošlo k poskytnutí úvěru žalovanému. Z těchto okolností lze dospět k závěru, že neplatně sjednaný úrok činí absolutně neplatnou celou smlouvu o úvěru. Viz také rozhodnutí Krajského soudu v Ústí and Labem sp. zn. 95 Co 146/2017 . Vzhledem k tomu, že ujednání o RPSN je ve smlouvě o úvěru jedním z nejzásadnějších ujednání, a je podstatnou náležitostí takové smlouvy, má soud za to, že neplatnost tohoto ujednání nelze oddělit od ostatních částí smlouvy o úvěru, když nelze rozumně předpokládat dle § 576 o. z., že by obě strany smlouvu uzavřeli i bez tohoto ujednání, pokud by jeho neplatnost rozpoznali včas.
21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. a contrario. Žalovaný měl ve věci převážný úspěch, ale žádné náklady mu nevznikly, proto soud rozhodl jak uvedeno výše.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím zdejšího soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.