Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 1/2020-14
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní titul Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 449 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do smluvní pokuty ve výši 949 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 538,64 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 4 500 Kč od
28. 11. 2019 do 29. 7. 2020 zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 891,38 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do smluvní pokuty ve výši 949 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 538,64 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 4 500 Kč od 28. 11. 2019 do 29. 7. 2020 zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 891,38 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným nadepsanému soudu dne 30. 7. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 5 449 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovaným rámcovou smlouvu o úvěru číslo na ní navazující smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalovanému dne 20. 12. 2017 na jeho účet částku 4 500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce poskytnuté peněžní prostředky ve lhůtě do 3. 4. 2018. Jelikož žalovaný této své povinnost včas a řádně nedostál, byla mu původní věřitelkou účtována smluvní pokuta dle čl. 12 odrážka číslo smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za období od 4. 4. 2018 do 31. 10. 2019 ve výši 949 Kč. Původní věřitelka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2019 s účinností ke dni 27. 11. 2019 postoupila svou pohledávku za žalovaným ve výši 5 449 Kč na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 7. 1. 2020. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky upomínkou ze dne 9. 7. 2020.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Na základě listin založených ve spise dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
4. Výpis z obchodního rejstříku žalobkyně dokládá právní subjektivitu žalobkyně.
5. Z rámcové smlouvy o úvěru číslo ze dne 20. 12. 2017, jednotlivé smlouvy o úvěru číslo ze dne 20. 12. 2017 a profilu žalovaného jakožto klienta právní předchůdkyně žalobkyně
číslo má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, uzavřela s žalovaným za pomoci prostředků komunikace na dálku dne 19. 12. 2017 rámcovou smlouvu o úvěru a na jejím podkladě smlouvu o úvěru číslo kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku 4 500 Kč a žalovaný se zavázal ve lhůtě 44 dnů tuto částku původní věřitelce vrátit. Úrok byl sjednán ve výši 1 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky dle bodu 12 odrážky číslo smlouvy o úvěru.
6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývá, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy seznámen s jeho právy a povinnostmi vyplývajícími mu z uzavírané smlouvy o úvěru.
7. Z výpisu z účtu původní věřitelky ze dne 20. 12. 2017 a faktury číslo z 20. 12. 2017 se podává, že původní věřitelka převedla na účet č. bankovní účet částku 4 500 Kč a že téhož dne vystavila žalovanému fakturu na zaplacení částky 4 500 Kč se splatností dne
2. 2. 2018.
8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2019 včetně její přílohy, potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 30. 10. 2019 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 9. 1. 2020 žalobkyně doložila, že původní věřitelka postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru číslo ve výši 5 449 Kč na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem původní věřitelky ze dne 7. 1. 2020 podaným k poštovní přepravě dne 9. 1. 2020.
9. Výzvou před podáním žaloby ze dne 9. 7. 2020 včetně poštovního podacího archu z 10. 7. 2020 žalobkyně doložila, že její právní zástupce žalovaného před podáním žaloby vyzvala k zaplacení žalované částky upomínkou ze dne 9. 7. 2020 podanou následujícího dne k poštovní přepravě.
10. Žalobkyně netvrdila, že by zkoumala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného
a ani z předložených listin tato skutečnost nevyplývá.
11. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím bankovního převodu na jeho účet č. bankovní účet dne 20. 12. 2017 částku 4 500 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, ani následně po postoupení pohledávky žalobkyni na předmětný závazek ničeho neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru neověřila úvěruschopnost žalovaného. K zaplacení dluhu byl žalovaný vyzván oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 odeslaným mu dne 9. 1. 2020 a předžalobní upomínkou ze dne 9. 7. 2020 odeslanou mu následujícího dne.
12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
13. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Žalovaný byl spotřebitelem. Dle ustanovení § 419 z. č. 89/2012Sb, občanský zákoník (dále jen „o. z.“)„ spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“
14. V daném případě žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostála povinnosti stanovené jí v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr vůbec nezkoumala.
15. Pokud jde o charakter neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru uzavřené dle § 2395 a násl. o. z., uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž i do zájmů celé společnosti a narušila tak zjevně veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost viz rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 2178/2018 . Povinnost poskytovatele úvěru prověřit úvěryschopnost zakotvuje směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“). Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (právnická osoba v . jméno příjmení a další) vyložil čl. 8 směrnice 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudní dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. V souladu s evropskou legislativou, která našla odraz v citovaných tuzemských rozhodnutích vyšších soudů je nutno interpretovat znění § 86 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že neprověření úvěryschopnosti žalovaného je důvodem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, nikoli neplatnost relativní (viz též I US 199/11).
16. Na podkladě uvedených zjištění soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr. Právní jednání, jehož výsledkem byla smlouva o úvěru tak odporuje postupu předepsanému zákonem a je podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné; k této absolutní neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného vyčíslil soud částkou 4 500 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (4 500 Kč), a částkou, kterou jí, popř. po postoupení pohledávky žalobkyni žalovaný uhradil (0 Kč). Žalovaná pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z.
17. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně uzavřena, nemohla být ani platně stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky (4 500 Kč) až od 30. 7. 2020, tj. ode dne podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.
18. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neprokázala platné uzavření smlouvy o úvěru včetně sjednání v žalobě uplatněné smluvní pokuty, soud žalobu co do částky 949 Kč představující smluvní pokutu, částky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 538,64 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 4 500 Kč od 28. 11. 2019 do 29. 7. 2020 částečně zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 970,23 Kč, přičemž tato částka představuje 65,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82,58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17,42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 449 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze 2,5 úkonů uvedených v § 11 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.
20. Z částky 1 368 Kč činí 65,16 % částku 891,38 Kč a tuto je žalovaný povinen zaplatit, jak je uvedeno ve výroku III.
21. Soud postupoval při stanovení náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 14b AT, jelikož se v dané věci jedná o tzv. formulářovou žalobu – žalobkyně uplatňuje opakovaně nárok na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobné věci (jenom u zdejšího soudu bylo vedeno řízení o obdobném návrhu žalobkyně z úvěrové smlouvy v nedávné době: viz řízení vedená pod sp. zn. 11 C 122/2020 8 C 201/2020 ), jednotlivé žalobkyní vymáhané nároky se přitom liší pouze údaji týkajícími se žalovaných, identifikací smlouvy a vymáhanými částkami.
22. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.