Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 317/2020-12
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 7.322,35 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.500 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 3.822,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.822,35 Kč od datum do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 600 Kč na bankovní účet číslo variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.500 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 3.822,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.822,35 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 600 Kč na bankovní účet [číslo] [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.
2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 7.322,35 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni věřitelem postoupena.
3. Podle § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:
5. Dne datum byla mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 3.500Kč a žalovaný se jej zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.822,35 Kč ve lhůtě do datum RPSN činila 10 536,30 %. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Před podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu.
6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:
7. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
9. Podle § číslo k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
10. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
13. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytnul žalovanému finanční prostředky ve výši 3.500 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr zaplatit do 30 dnů včetně poplatku ve výši 3.822,35 Kč. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, právnímu předchůdci žalobkyně ničeho neuhradil. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny, nicméně smlouvu a její jednotlivá ujednání musel soud podrobit zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.
14. Soud zvažoval, zda tato smlouva jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z datum sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z datum sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
15. Srovnání podmínek půjček či úvěrů, které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé a nehodné soudní ochrany s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může několikanásobně převyšovat částku poskytnutou. Smlouva je dle názoru soudu jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran a pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 580 občanského zákoníku . Pokud soud uvážil, že účastníci sjednali poplatek za poskytnutí úvěru ve výši přesahující jistinu dluhu, RPSN činí více jak 10 500 % (tedy výrazně převyšuje obvyklé RPSN ze spotřebitelských úvěrů) a krátkou dobu splatnosti jednoho měsíce, je třeba smlouvu pro nevyváženost práv a povinností smluvních stran označit jako zjevně nespravedlivou a jako celek ji nelze považovat za souladnou s dobrými mravy a nelze k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku .
16. S ohledem na shora uvedené je nepochybné, že žalovanému se dostalo plnění ve výši 3.500 Kč na základě neplatné smlouvy a žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným platně dle ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, má dle § 2993 občanského zákoníku právo na jeho vrácení. Soud proto žalobě co do částky 3.500 Kč vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení z přiznané částky v souladu s § 1970 občanského zákoníku . Původně sjednanou splatnost lze pokládat za výzvu k vrácení bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru, soud žalobu zamítnul.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s odkazem na §142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
18. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 600 Kč vychází z ust. § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. , podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen žalobkyně, přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou číslo) Sazebníku částku 1.000 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 400 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.