Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 177/2020-13

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Starou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

doručovací adresa: adresa žalovaného

pro zaplacení 2 757 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 757 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 757 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených nákladů léčení, které žalobkyně vynaložila na léčbu zranění svého pojištěnce anonymizována dvě slova (dále jen„ poškozený“), jež poškozenému způsobil žalovaný dne datum.

3. Podle není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se ve věci nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

4. Lustrací žalovaného v informačním systému základních registrů bylo zjištěno, že žalovaný má bydliště evidované na v záhlaví uvedené adrese v České republice, je státním příslušníkem Polské republiky. Soud se proto nejprve zabýval pravomocí českého soudu ve věci rozhodnout, neboť se jedná o tzv. věc s cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen především zkoumat svou mezinárodní příslušnost.

5. Pro posouzení této otázky je třeba postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“), u něhož je dána teritoriální působnost (věc se týká České a Polské republiky, členů Evropské unie), časová působnost (řízení bylo zahájeno po datum) i věcná působnost (jde o spor o náhradu škody).

6. Příslušnost zdejšího soudu nelze založit na základě článku 26 Nařízení Brusel I bis, neboť žalovaný se na výzvu soudu k žalobě nevyjádřil, ale bylo zjištěno bydliště na území ČR (příslušnost podle článku 4, resp. článku 14 a násl. nařízení Brusel I bis), jakož i vznik škody na území ČR (příslušnost podle článku 7 nařízení Brusel I bis), je tedy dána příslušnost zdejšího soudu.

7. Mezi Českou republikou a Polskem je třeba mimosmluvní vztahy založené po 11. 1. 2009 posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále jen Nařízení Řím II). Podle čl. 4 nařízení Řím II platí, že nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem. Rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy podle č. 15 tohoto nařízení se řídí zejména základ a rozsah odpovědnosti, včetně určení osob, které mohou nést odpovědnost za své jednání; důvody pro vyloučení odpovědnosti, omezení odpovědnosti a rozdělení odpovědnosti; určení vzniku škody, její povahy a posouzení nebo nárokovaného odškodnění; opatření, která může soud přijmout v rozsahu své pravomoci podle procesního práva, aby zabránil vzniku nebo trvání škody na zdraví nebo na majetku anebo aby zajistil náhradu této škody; otázka, může-li dojít k převodu práva na uplatnění nároku na náhradu škody nebo odškodnění, včetně děděním, a další otázky.

8. Nebyla-li provedena volba práva podle čl. 14 nařízení Řím II, je zřejmé, že se věc řídí českým právem, neboť škodní událost se stala v ČR a obě strany měly v té době bydliště/sídlo v ČR. Užší vazba na jinou zemi je tedy vyloučena.

9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný dne datum v přesně nezjištěné době nejméně od údaj o čase hodin do údaj o čase hodin v obec, na ulice, u domu adresa, u bankomatu právnická osoba, zezadu přistoupil k poškozenému stojícího u bankomatu a nejméně jednou ho úmyslně udeřil rukou sevřenou v pěst do obličeje. Následkem úderu poškozený upadl na chodník. Tímto napadením poškozenému způsobil zranění spočívající ve zlomenině nosních kostí, zhmoždění obličeje a tržné ráně pravého lokte. Jednání žalovaného bylo předmětem řízení Okresního soudu v Mladé Boleslavi, který vydal trestní příkaz č.j. ze dne 2. 10. 2018, kterým byl žalovaný uznán vinným z přečinu ublížení na zdraví podle a přečinu výtržnictví podle . Žalobkyně uhradila náklady léčení poškozeného, který byl jejím pojištěncem, v celkové výši 2 757 Kč. Následně dopisem ze dne datum vyzvala žalovaného, aby jí vynaložené náklady nahradil. Žalovaný neuhradil ničeho, přestože upomínku osobně převzal.

10. Podle , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

11. Na základě shora uvedeného dospěl soud k právnímu závěru, že žalobkyně v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči poškozenému, jenž byl pojištěncem žalobkyně, vynaložila náklady na léčbu poškozeného ve výši 2 757 Kč a vzniklo jí tak v souladu s  právo na úhradu těchto nákladů vůči žalovanému. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, ocitl se ve smyslu , (dále jen „ “), v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení dlužné částky spolu s úroky z prodlení. Na základě uvedeného soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

12. O příslušenství dlužné částky ve formě zákonného úroku z prodlení jdoucího ode dne následujícího po dni splatnosti dlužné částky, tj. od datum, do zaplacení soud rozhodl podle ve spojení s  , přičemž přihlédl k tomu, že žalobkyně požadovala úrok z prodlení toliko ve výši 9,75 % ročně.

13. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle , když neshledal důvody pro její prodloužení.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s  za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč představující 100 Kč za každý ze tří úkonů dle uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.