Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 342/2020-40
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Sylvou Teličkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba žalobkyně, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka na smluvní pokutě, částku ve výši částka jako poplatek za poskytnutí úvěru a částku ve výši částka jako náklady spojené s uplatněním pohledávky, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba žalobkyně, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] na smluvní pokutě, částku ve výši [částka] jako poplatek za poskytnutí úvěru a částku ve výši [částka] jako náklady spojené s uplatněním pohledávky, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum se žalobkyně domáhala
po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalované úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka do datum. Žalovaná na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila. Žalobkyně požaduje uhradit dluh částka za poskytnuté finanční prostředky, dále částku částka jako poplatek za poskytnutí úvěru, částku částka za smluvní pokuty, a částku částka jako náhradu nákladů za vymáhání pohledávky.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.
3. Na výzvu soudu dle § 115a ) o. s. ř. o. s. ř. , zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a ) o. s. ř. o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a ) o. s. ř. o. s. ř. bez jednání.
4. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich tento závěr o skutkovém stavu:
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne datum mezi žalobkyní a žalovanou na základě žádosti žalované, s doložením kopie jejího OP, a že žalované byly poskytnuty rovněž Předsmluvní informace. Předmětem smlouvy o úvěru bylo poskytnutí úvěru žalované ve výši částka Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě a žalovaná projevila vůli uzavřít smlouvu tzv. verifikační platbou dle potvrzení o obdržení a provedení platby. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka do 30 dnů od uzavření smlouvy. Strany se dohodly, že v případě porušení svých smluvních povinností, je žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 15 % jistiny poskytnutého úvěru za každé porušení, případně pouze z jistiny poskytnutého úvěru. Smluvní pokuta činí 2 x částka, celkem tedy částka, což činí 30 % jistiny dle zákona o spotřebitelském úvěru. Strany si dále sjednaly, že v případě zaslání upomínek je žalovaná povinna uhradit částku částka za zaslání první upomínky, částku částka za zaslání druhé upomínky a částka jako paušální náklady při předání případu inkasní agentuře. Z upomínek soud zjistil, že žalovaná měla být vyzývána ke splacení dluhu dne datum, datum a datum.
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník ), smlouvou
o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku , úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek
ze smlouvy trvá.
8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.
9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
10. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku , ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona číslo Sb. “), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.
14. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
15. Soud se v prvé řadě zabýval zkoumáním platnosti uzavřené úvěrové smlouvy a v této souvislosti zejména posuzoval ujednání úvěrové smlouvy o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka a dovodil, že uvedené ujednání o poplatku (odměně) za úvěr je v daném případě v rozporu s dobrými mravy a z toho důvodu absolutně neplatné podle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku . Za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měla žalovaná vrátit více jak dvojnásobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši poplatku za poskytnutí úvěru považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout podle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu.
16. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši poplatku za poskytnutí úvěru na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ustanovení § 576 občanského zákoníku tedy platí, že je-li ujednání od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. příjmení, P. a kol.: občanský zákoník I. obecná část (§ 1 – 654). Komentář k prvnímu vydání. obec C. H. Beck 2014 strana 2060 až 2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o poplatku jakožto odměně za poskytnutí úvěru a že poskytování úvěrů je předmětem činnosti žalobkyně, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru uzavřít. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru. Žalobkyně tak nemá nárok ani na zaplacení smluvní pokuty a dalších nároků vyplývajících z neplatné smlouvy.
17. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku , jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované jistiny úvěru, kterou žalované poskytla, jak bylo zjištěno z potvrzení banky žalobkyně o platbě ze dne datum.
18. Ve zbývajícím rozsahu (náklady spojené s uplatněním pohledávky, smluvní pokuty a poplatek za poskytnutí úvěru) pak byla žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta.
19. O nákladech řízení rozhodl soud dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovaná byla v dané věci převážně úspěšná a měla by tak právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, avšak žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, a soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.