Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 95/2020-42

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem JUDr. Štěpánem Slavíkem v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem trvale ulice a číslo, PSČ obec

o zaplacení 5 410 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o 5 410 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od datum do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o 5 410 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. od [datum] do zaplacení se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Příbrami dne datum domáhala zaplacení částky 5 410 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení. Nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne datum, na základě které poskytla žalovanému jistinu 12 000 Kč a žalovaný se smlouvou zavázal jistinu vrátit spolu s dohodnutým kapitalizovaným úrokem v částce 9 240 Kč v týdenních splátkách po částka. První splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě prodlení se stává celý dluh splatný při splatnosti nejbližší splátky. Žalovaný platil nepravidelně a uhradil pouze částku 15 830 Kč. Při vydělení výší týdenních splátek se tak dostal do prodlení ke dni datum, když splatnost zůstatku pohledávky nastala datum.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu žádným způsobem nevyjádřil. K první jednání ve věci se žalovaný nedostavil bez omluvy, žalobkyně se omluvila a soud jednal dle ustanovení . , , dále jen „ “ v jejich nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými a z nich zjistil následující skutečnosti. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum číslo soud zjistil, že se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným. Dle této smlouvy poskytne žalobkyně žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 12 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavazuje kromě jistiny zaplatit také sjednaný úrok 4 200 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso 2 640 Kč, celkem tedy 21 240 Kč v 60 týdenních splátkách po částka. Úroková sazba činí podle smlouvy 66 % p. a. Článek IV. Smlouvy obsahuje předtištěné prohlášení klienta (žalovaného) o tom, že poskytl veškeré pravdivé, úplné a správné údaje a podklady a není a nehrozí mu insolvence. Ve formuláři pro standartní informace o spotřebitelském úvěru je opětovně předtištěna zápůjční úroková sazba ve výši 66 % p. a. (tato výše úroku odpovídá součtu sjednaného úroku a dalších sjednaných poplatků). Podle evidenční karty klienta bydlel žalovaný v době žádosti o úvěr v nájmu s partnerkou, byl svobodný, měl u žalobkyně již dříve půjčku, pracoval na plný pracovní úvazek, což měl doložit pracovní smlouvou a výplatní páskou. Jeho čistý měsíční příjem činil částka a měsíční výdaje byly odhadnuty na částka, z toho inkaso činilo částka, zálohy na energie částka, splátky dřívější půjčky částka a jiné výdaje domácnosti částka. Použitelné příjmy by tak činily částka měsíčně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne datum. Podle žaloby uhradil žalovaný na dluh 15 830 Kč.

4. Soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § číslo a § číslo odst. 1, a , , dále jen „o. z.“, ustanovení tohoto zákoníku o spotřebitelských smlouvách a , o spotřebitelském úvěru. Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění shora uvedeného o uzavření smlouvy za podmínek v ní sjednaných, o poskytnutí dohodnuté výše úvěru způsobem shora uvedeným, o částečné úhradě ze strany žalovaného, z předžalobní výzvy, jakož i z údajů zjištěných ze smlouvy samotné, standartních informací a karty klienta.

5. Podle ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní.

9. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany žalobkyně za splněnou.

10. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že žalobkyně postupovala při sjednávání smlouvy a jejím uzavírání z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalovaného zcela formalisticky. Žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, jakým dalším způsobem ověřovala solventnost žalovaného (veřejně dostupné rejstříky a registry) ani skutečné příjmy a výdaje žalovaného, který uvedl, že žije s partnerkou. Není zřejmé, zda tato osoba je na něm finančně závislá, zda se podílí nějakým způsobem na nákladech provozu domácnosti apod. Při započtení uvedených pravidelných výdajů žalovaného a přičtení měsíčních splátek sjednaného úvěru v částce 1 416 Kč (354 x 4) by žalovanému na měsíc zůstávalo částka na veškeré nikoliv běžné výdaje. I při sečtení částky částka a v kartě klienta uvedené částky částka na jiné výdaje, než je nájem, energie a splátky předchozího úvěru, činí suma na veškeré živobytí – jídlo a nápoje, drogerie, zdravotní potřeby, ošacení, telefon, případné obvyklé internetové, televizní a telefonní poplatky - částka, tj. částka na den. Už ze samotného tohoto faktu je zřejmé, že přes veškerá ve formulářích smlouvy, standartních informací a karty klienta předtištěná prohlášení, ani žalovaný ani žalobkyně neuvážili náležitě solventnost a schopnost žalovaného k přijetí dalšího závazku smlouvou sjednávaného a nelze tak zjistit, jakým způsobem vlastně věřitel došel k závěru o dostatečné disponibilitě žalovaného, a jakým způsobem jinak ověřoval úvěruschopnost žalovaného.

11. Ohledně shodné povinnosti upravené v předchozí právní úpravě , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 právní praxe byla jednotná v tom, že se jedná o absolutní neplatnost smlouvy při nedodržení podmínek tohoto ustanovení, a to i když tento zákon takový důsledek výslovně nestanovil. Na tom se sjednotila i judikatura.

12. I při výkladů po 1. 12. 2016 platné právní úpravy obsažené v citovaných ustanoveních je třeba postupovat podle zásady rovnosti a zásady ochrany slabší strany upravené právě v právních předpisech na ochranu spotřebitele. Touto slabší stranou je bezesporu spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. To vše bylo zákonodárci zohledňováno a právě proto byla zákonem stanovena povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ne spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele by zákonem nastavené účinné vyvažování znemožnila, naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, pokud by soud sám nemohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky porušení povinnost poskytovatele v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz např. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 31. 5. 2019).

13. I když obsah povinností jednat při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zákon o spotřebitelském úvěru neobsahuje, je možné vycházet z definice obsažené v dalších právních předpisech. Například , o ochraně spotřebitele ve znění pozdějších předpisů stanoví, že„ odbornou péčí“ se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. V tomto směru lze odkázat i na závěry přijaté Nejvyšším správním soudem v rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , ve kterém vyslovil závěr, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadoval doklady k jeho tvrzení. Věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat a nikoliv se spokojit s jeho nedostatečně doloženým prohlášením. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěrů postupovat tak aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárně chráněným zájmem je však i zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními důsledky.

14. Soud postupoval ve smyslu uvedených závěrů, pokud se zabýval otázkou posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní před uzavřením úvěrové smlouvy bez ohledu na nečinnost žalovaného. V tomto směru lze odkázat například na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. , podle kterého by obecné soudy měly vést poskytovatele úvěru k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Nelze samozřejmě opominout, že zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách a spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102/. Čl. 8 směrnice ukládá členským státům zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné na základě vyhledání v příslušné databázi. V bodě 26 odůvodnění směrnice je kladen důraz na to, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, ani neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti. Stejně tak spotřebitel by měl jednat obezřetně a dodržovat své smluvní povinnosti. Poskytovatel úvěru tak musí v každém jednotlivém případě, s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem, zvážit, zda se jedná o všechny potřebné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

16. Soud vyhodnotil provedené dokazování jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti dle ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala naplnění zákonné povinnosti náležitého posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavření smlouvy a smlouvu tak je třeba posoudit jako neplatnou.

17. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 12 000 Kč a on do podání žaloby uhradil žalobkyni 15 830 Kč, nic jí nedluží a soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

18. O nákladech řízení bylo podle rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na to, že žalobkyně byla neúspěšnou účastnicí řízení a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( . ).