Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
44 C 86/2020-29
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Davidovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 41 884 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05% z této částky od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení
a) částky 31 384 Kč,
b) zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od datum do datum částkou 1 888,58 Kč a úroku z prodlení v zákonné sazbě dále jdoucího z jistiny 10 491,69 Kč od datum do datum,
c) smluvního úroku kapitalizovaného za dobu od datum do datum částkou 5 613,24 Kč a dále jdoucího z částky 10 491,69 Kč od datum do zaplacení v sazbě 23,72% ročně
d) zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od datum do datum částkou 2 656,60 Kč a zákonného úroku dále jdoucího z částky 13 469,91 Kč od datum do datum
e) smluvního úroku kapitalizovaného za dobu od datum do datum částkou 7 890,03 Kč a dále jdoucího z částky 13 469,91 Kč od datum do zaplacení v sazbě 23,72% ročně
f) zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od datum do datum částkou 1 678,33 Kč a zákonného úroku dále jdoucího z částky 7 826,48 Kč od datum do datum
g) smluvního úroku kapitalizovaného za dobu od datum do datum částkou 4 981,45 Kč a dále jdoucího z částky 7 826,48 Kč od datum do zaplacení v sazbě 23,72 % ročně
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05% z této částky od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do požadavku na zaplacení a) částky 31 384 Kč, b) zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od [datum] do [datum] částkou 1 888,58 Kč a úroku z prodlení v zákonné sazbě dále jdoucího z jistiny 10 491,69 Kč od [datum] do [datum], c) smluvního úroku kapitalizovaného za dobu od [datum] do [datum] částkou 5 613,24 Kč a dále jdoucího z částky 10 491,69 Kč od [datum] do zaplacení v sazbě 23,72% ročně d) zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od [datum] do [datum] částkou 2 656,60 Kč a zákonného úroku dále jdoucího z částky 13 469,91 Kč od [datum] do [datum] e) smluvního úroku kapitalizovaného za dobu od [datum] do [datum] částkou 7 890,03 Kč a dále jdoucího z částky 13 469,91 Kč od [datum] do zaplacení v sazbě 23,72% ročně f) zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za dobu od [datum] do [datum] částkou 1 678,33 Kč a zákonného úroku dále jdoucího z částky 7 826,48 Kč od [datum] do [datum] g) smluvního úroku kapitalizovaného za dobu od [datum] do [datum] částkou 4 981,45 Kč a dále jdoucího z částky 7 826,48 Kč od [datum] do zaplacení v sazbě 23,72 % ročně III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala nároku na zaplacení žalované částky z titulu smluv o půjčce číslo ze dne datum, číslo ze dne datum a číslo ze dne datum uzavřených mezi právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, a žalovaným jako zákazníkem dne datum.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud ve věci nenařídil jednání, neboť postupoval v souladu s ust. § 115a o.s.ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v ust. § 120 odst. 2 o.s.ř. Účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, soud bude mít za to, že k tomuto postupu nemají námitky (ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. ). Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.
4. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne datum byla mezi právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, a žalovaným písemně uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž uvedená společnost poskytla žalovanému půjčku ve výši 14 000 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne datum).
5. Žalovaný se zavázal vrátit uvedené společnosti poskytnutou půjčku a dále poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 10 360 Kč (jenž představuje součet kapitalizovaných úroků z půjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní zpracování půjčky a nákladů za hotovostní inkaso splátek) a doplňkovou službu životního pojištění za 348 Kč v 58 týdenních splátkách po 426 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den datum. Uvedené skutečnosti soud zjistil z uvedené smlouvy o půjčce.
6. Žalovaný dosud půjčku nesplatil, její výše aktuálně představuje částka 7 826,48 Kč a část souhrnného poplatku ve výši 2 481,52 Kč, když poslední splátku uhradil žalovaný dne datum.
7. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, zjišťoval jeho příjmy a výdaje a bylo zjištěno, že rozdíl mezi běžnými měsíčními příjmy a běžnými měsíčními výdaji představuje částku 3 700 Kč. Informace poskytnuté žalovaným byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne datum. Žalovaným předložené doklady jsou uvedeny v části„ dokumenty na ověření finanční situace“ (Zákaznická karta ze dne datum).
8. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy o půjčce totožnost žalovaného z občanského průkazu, majetkovou situaci žalovaného ověřil z výplatní pásky a pracovní smlouvy, dle kterých čistá mzda žalovaného činí 14 500 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně ověřil výdaje žalovaného ze složenky SIPO a nájemní smlouvy, dle které žalovaná hradí měsíčně nájemné ve výši 3 500 Kč, výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 3 300 Kč měsíčně.
9. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne datum byla mezi právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, a žalovaným písemně uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž uvedená společnost poskytla žalovanému půjčku ve výši 16 000 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne datum).
10. Žalovaný se zavázal vrátit uvedené společnosti poskytnutou půjčku a dále poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 11 840 Kč (jenž představuje součet kapitalizovaných úroků z půjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní zpracování půjčky a nákladů za hotovostní inkaso splátek) a poplatek za pojištění 406 Kč v 58 týdenních splátkách po 487 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den datum. Uvedené skutečnosti soud zjistil z uvedené smlouvy o půjčce.
11. Žalovaný dosud půjčku nesplatil, její výše aktuálně představuje částka 13 469,91 Kč a část souhrnného poplatku ve výši 4 276,09 Kč, když poslední splátku uhradil žalovaný dne datum.
12. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, zjišťoval jeho příjmy a výdaje a bylo zjištěno, že rozdíl mezi běžnými měsíčními příjmy a běžnými měsíčními výdaji představuje částku 3 600 Kč. Informace poskytnuté žalovaným byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne datum. Žalovaným předložené doklady jsou uvedeny v části„ dokumenty na ověření finanční situace“ (Zákaznická karta ze dne datum).
13. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy o půjčce totožnost žalovaného z občanského průkazu, majetkovou situaci žalovaného ověřil výplatní pásky a pracovní smlouvy, dle kterých čistá mzda žalovaného činí 14 800 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně ověřil výdaje žalovaného nájemní smlouvy a složenky SIPO, dle které žalovaný hradí měsíčně nájemné ve výši 3 500 Kč, výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 3 700 Kč měsíčně.
14. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne datum byla mezi právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, a žalovaným písemně uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž uvedená společnost poskytla žalovanému půjčku ve výši 11 000 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne datum).
15. Žalovaný se zavázal vrátit uvedené společnosti poskytnutou půjčku a dále poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 8 140 Kč (jenž představuje součet kapitalizovaných úroků z půjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní zpracování půjčky a nákladů za hotovostní inkaso splátek) a pojištění 290 Kč v 58 týdenních splátkách po 335 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den datum. Uvedené skutečnosti soud zjistil z uvedené smlouvy o půjčce. Žalovaný dosud půjčku nesplatil, její výše aktuálně představuje částka 10 491,69 Kč a část souhrnného poplatku ve výši 3 338,31 Kč, když poslední splátku uhradil žalovaný dne datum.
16. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, zjišťoval jeho příjmy a výdaje a bylo zjištěno, že rozdíl mezi běžnými měsíčními příjmy a běžnými měsíčními výdaji představuje částku 4 200 Kč. Informace poskytnuté žalovaným byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne datum. Žalovaným předložené doklady jsou uvedeny v části„ dokumenty na ověření finanční situace“ (Zákaznická karta ze dne datum).
17. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy o půjčce totožnost žalovaného z občanského průkazu, majetkovou situaci žalovaného ověřil výplatní pásky a pracovní smlouvy, dle kterých čistá mzda žalovaného činí 15 800 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně ověřil výdaje žalovaného nájemní smlouvy a složenky SIPO, dle které žalovaná hradí měsíčně nájemné ve výši 3 100 Kč, výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč a splátky úvěrů ve výši 4 500 Kč měsíčně.
18. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi společností smlouvy obsahující seznam postoupených pohledávek).
19. Soud zjisti následující skutkový stav: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli tři smlouvy o zápůjčce ve dnech datum, datum a datum, na jejich základě byla žalovanému poskytnuta jistina 14 000 Kč, 16 000 Kč a 11 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté jistiny vždy též spolu se souhrnným poplatkem zahrnujícím úrok, poplatek za administrativní činnost a za hotovostní inkaso. Žalovaný v případě všech výše uvedených smluv svému závazku nedostál, když jistinu a poplatek ve stanovené lhůtě zcela nezaplatil.
20. Na první v pořadí uvedenou smlouvu o zápůjčce dopadá zák. č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z.s.ú. 2010). Podle § 1 tohoto zákona tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
21. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. 2010 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
22. Podle § 9 odst. 3 z.s.ú. 2010 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
23. Podle § 9 odst. 4 z.s.ú. 2010 pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.
24. Na v pořadí druhou a třetí smlouvu pak dopadá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“). Podle § 1 z.s.ú. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, dále jen„ směrnice“), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
25. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
26. Podle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
27. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
28. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
29. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
30. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
31. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
32. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z.s.ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp.zn. 1 As 30/2015 , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.
33. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp.zn. III ÚS 4129/18 , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tento důsledek dovozuje též pro režim úpravy z.s.ú. před účinností novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. (viz rozsudek ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ).
34. Konečně též rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba proti GK) vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
35. V souzené věci právní předchůdce žalobkyně nejednal s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zjistil, že žalovaný již v případě první zápůjčky pobírá čistou mzdu 14 500 Kč měsíčně, jeho výdaje činily 10 800 Kč a kromě nájemného 3 500 Kč a výdajů na domácnost 4 000 Kč byly představovány také splátkou předchozích půjček/úvěrů ve výši 3 300 Kč měsíčně (půjčka předcházející první z předmětných smluv činila celkem 28 600 Kč). Příjem použitelný ve vztahu k první z půjček činil 3 700 Kč a splátky činily 426 Kč týdne, tj. více než 1 600 Kč měsíčně. Soud má za to, že již v případě první zápůjčky žalovaný nebyl s ohledem na výše popsané skutečnosti (osobní a majetkové poměry) schopen první zápůjčku řádně splácet. Přesto mu za prakticky za stejných poměrů právní předchůdce žalobkyně poskytl v časovém odstupu tří měsíců druhou zápůjčku a za další tři měsíce třetí zápůjčku, a to aniž by se výrazně zlepšila majetkový situace či výdělkové poměry žalovaného, přičemž použitelný příjem zůstával přinejmenším na stejné úrovni, zatímco jeho závazky narůstaly.
36. Důsledně tomu nelze než učinit závěr, že již v okamžiku uzavření první smlouvy o zápůjčce právní předchůdce žalobkyně nedostatečně posoudil (vyhodnotil) schopnosti žalovaného poskytnuté částky splácet.
37. Protože všechny předmětné smlouvy o zápůjčce jsou z výše popsaných důvodů v celém svém obsahu neplatné, je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit rozdíl mezi poskytnutou jistinou a částkou, kterou žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil. Ve zbytku soud žalobu zamítl, stejně jako požadavek žalobkyně na zaplacení smluvního úroku z prodlení dílem kapitalizovaného a dílem jdoucího od datum do zaplacení.
38. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému jistinu:
a) u první zápůjčky jistinu ve výši 14 000 Kč, dle žalobních tvrzení žalovaný zaplatil celkem 14 000, nedluží proto na této zápůjčce nic (přeplatil 400 Kč)
b) u druhé zápůjčky jistinu ve výši 16 000 Kč, dle žalobních tvrzení žalovaný zaplatil celkem 10 500 Kč, dluží proto 5 500 Kč
c) u třetí zápůjčky jistinu ve výši 11 000 Kč, dle žalobních tvrzení žalovaný zaplatil celkem
5 600 Kč, dluží proto 5 400 Kč
Žalovaný obdržel celkem 41 000 Kč, zaplatil 30 500 Kč, dluží celkem 10 500 Kč.
39. Podle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
40. Žalovaný pak měl plnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalobkyní vyzván. Za takovou výzvu považuje soud předžalobní upomínku ze dne datum, jíž byla stanovena lhůta k zaplacení do datum. Od následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně má dle ust. § 1970 o.z. nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud byl požadován úrok z prodlení za dřívější období, soud jej zamítl.
41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. , kdy převážně úspěšný žalovaný by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak dle obsahu spisu mu náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.