Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 280/2020-37
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba
sídlem adresa žalobkyně, Kyperská republika
zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 1 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být uzavřena mezi příjmení příjmení anonymizováno, se sídlem adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne datum. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně podle žaloby poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve lhůtě do datum. Tuto povinnost však nesplnil a na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce byla následně právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni smlouvou uzavřenou dne datum. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné jistiny zápůjčky ve výši 1 000 Kč a souvisejícího zákonného úroku z prodlení za dobu ode dne následujícího dni splatnosti zápůjčky do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě, jež mu byla řádně doručena, přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť žádný z nich se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě mu byly formou poštovní poukázky poskytnuty peněžní prostředky ve výši 1 000 Kč. Žalovaný si tuto částku na poště převzal dne datum. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit právnímu předchůdci žalobkyně ve lhůtě do datum Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum byla pohledávka právního předchůdce žalobkyně ze shora uvedené úvěrové smlouvy postoupena na žalobkyni., o čemž byl žalovaný informován dopisem právního předchůdce žalobkyně z datum. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné úvěrové smlouvy předžalobní výzvou své zástupkyně z datum.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění účinném do 30. 11. 2016.
6. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, zatímco úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
7. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se žalobkyně ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou nárokované pohledávky včetně jejího příslušenství.
8. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svou povinnost z této smlouvy splnil, když žalovanému prokazatelně poskytl peněžní prostředky v ujednané výši. Žalovanému tak dle zmiňované smlouvy i dle citovaného ust. § 2395 o. z. vznikla povinnost vrátit právnímu předchůdci žalobkyně jistinu úvěru v ujednaném termínu splatnosti, tj. do datum. Bylo na žalovaném, aby případně prokázal, že tuto povinnost splnil a svůj dluh právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné již zcela či alespoň částečně uhradil. Žalovaný však zůstal v průběhu celého řízení nečinným, k podané žalobě se nevyjádřil a se soudem nekomunikoval. Soud proto vycházel z toho, že na svůj dluh skutečně neuhradil ničeho, a dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná.
9. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1 000 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení za období ode dne následujícího dni splatnosti úvěru do zaplacení. Nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu.
10. Žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch a svědčí jí proto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 968 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 500 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 100 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl., a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 168 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 368 Kč, a to k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
11. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.