Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 221/2020-57

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 13 999,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 440 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 804,54 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 435 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 11 559,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 564,50 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 440 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 804,54 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 435 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 11 559,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 564,50 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení 13 999,50 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla uzavřena mezi příjmení příjmení anonymizováno, se sídlem adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne datum. Tvrdila, že její právní předchůdce na základě uvedené smlouvy umožnil žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky formou revolvingu až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí a zaplatí úrok ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru v ujednaných měsíčních splátkách. Celkem žalovaný tímto způsobem měl vyčerpat částku 25 097 Kč, přičemž mu vznikla povinnost uhradit poplatky za výběr v celkové výši 3 137,13 Kč a úroky ve výši 8 390,41 Kč. Vzhledem k tomu, že nehradil řádně a včas sjednané splátky úvěru, vznikla mu dále povinnost zaplatit účelně vynaložené náklady právního předchůdce žalobkyně v celkové výši 500 Kč. Žalovaný na svůj dluh k datu datum celkem uhradil 18 662 Kč. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil svou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni. Ta požadovala po žalovaném zaplacení zbývající dlužné jistiny úvěru ve výši 13 999,50 Kč a zákonného úroku z prodlení za dobu od datum (datum uvedené v posledním vydaném výpisu z účtu) do zaplacení.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den datum. Žalobkyně se z tohoto jednání předem omluvila, přičemž souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti ve smyslu , v účinném znění (dále jen„ “). Žalovaný se k jednání dostavil, přičemž uvedl, že nesporuje poskytnutí úvěru, nicméně již není schopen sdělit, jak vysokou částku formou revolvingu vyčerpal. Dluh je připraven uhradit, není tak ovšem schopen učinit jednorázově, neboť má vícero finančních závazků, které se snaží splácet, a není tedy v dobré finanční situaci. Žalovaný proto požádal soud, aby mu umožnil dluh splácet žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši maximálně 250 Kč, protože vyšší částku žalovaný aktuálně není schopen splácet. Na výslovný dotaz soudu žalovaný uvedl, že není schopen jednoznačně říci, zda dne datum čerpal od právního předchůdce žalobkyně 4 000 Kč, neboť od té doby uběhla již značná doba a žalovaný si to nepamatuje.

3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 35 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednaný úrok, jehož výše byla ve smlouvě vyjádřena sazbou 8,5 % měsíčně, a dále poplatek za poskytnutí úvěru, který činil 12,5 % z částky každého čerpání úvěru. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr po celou dobu trvání smlouvy, a to i opakovaně, vždy na základě žádosti podané prostřednictvím webové aplikace dostupné na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně. Jistinu, úrok a poplatek za čerpání úvěru byl povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše odpovídala 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo částce 1 000 Kč podle toho, která z těchto dvou částek bude vyšší. Splátky byly splatné vždy k 30. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem datum. Celkový počet splátek byl závislý na délce doby trvání úvěru a jeho skutečně vyčerpané výši. Pro případ prodlení žalovaného se splacením jakékoliv částky dle smlouvy bylo sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně požadovat po žalovaném náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 250 Kč.

4. Z výpisů právního předchůdce žalobkyně z úvěrového účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný postupně čerpal úvěr tak, že dne datum vyčerpal částku 10 000 Kč, dne datum částku 10 000 Kč a dne datum částku 1 097 Kč.

5. Z přehledu příchozích plateb od žalovaného, který byl soudu předložen žalobkyní, bylo zjištěno, že žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o úvěru uhradil celkem 18 662 Kč, a to tak, že dne datum uhradil 3 600 Kč, dne datum 8 444 Kč, dne datum 384 Kč, dne datum 2 200 Kč, dne datum 1 356 Kč, dne datum 1 288 Kč a dne datum 1 390 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum, respektive seznamu postupovaných pohledávek, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky z datum bylo zjištěno, že žalovaný byl právním předchůdcem žalobkyně písemně informován o postoupení pohledávky a byl vyzván k tomu, aby na svůj dluh ze smlouvy o úvěru napříště plnil již výhradně ve prospěch žalobkyně.

8. Z předžalobní výzvy ze dne datum, která byla dle přiloženého poštovního podacího archu téhož dne odeslána na adresu místa trvalého pobytu žalovaného, bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z předmětné smlouvy o úvěru ve výši 18 462,54 Kč a nákladů jejího právního zastoupení ve výši 7 840 Kč ve lhůtě tří dnů.

9. Z ostatních předložených listinných důkazů nezjistil soud žádné skutečnosti, které by byly jakkoliv relevantní pro rozhodnutí ve věci.

10. Z provedených důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci:

Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne datum umožnil žalovanému opakované čerpání peněžních prostředků formou revolvingu do výše úvěrového limitu 35 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé vyčerpané částky. Úvěr měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 30. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje datum s tím, že výše splátek úvěru měla činit buď 12,5 % z nesplacené jistiny, úroku a poplatku za čerpání úvěru, nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto částek byla vyšší. V případě svého prodlení s úhradou jakékoliv částky dle smlouvy byl žalovaný povinen nahradit právnímu předchůdci žalobkyně jeho účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 250 Kč. Žalovaný formou revolvingu ve dnech datum, datum a datum celkem vyčerpal částku 21 097 Kč. Na svůj dluh ze smlouvy celkem uhradil 18 662 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy o úvěru byla smlouvou ze dne datum postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně následně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“).

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 3 odst. 2 písm. f) ZSÚ se pro účely ZSÚ rozumí zápůjční úrokovou sazbou úroková sazba vyjádřená jako pevná nebo pohyblivá procentní sazba uplatňovaná ročně na čerpanou výši spotřebitelského úvěru.

16. Podle § 106 odst. 1 písm. f) ZSÚ musí smlouva o spotřebitelském úvěru vždy obsahovat informace o zápůjční úrokové sazbě, podmínkách upravujících použití této sazby a popřípadě údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční zápůjční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé zápůjční úrokové sazby, uvádějí se tyto informace o všech zápůjčních úrokových sazbách.

17. Podle § 110 odst. 1 ZSÚ platí, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

18. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci k vedení sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalované pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o revolvingovém úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z.

19. První klíčovou otázkou pro rozhodnutí soudu bylo, jak vysokou částku žalovaný prostřednictvím revolvingu skutečně vyčerpal. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný celkem čerpal peněžní prostředky ve výši 25 097 Kč. Podařilo se jí však prokázat pouze čerpání částky v celkové výši 21 097 Kč, a to prostřednictvím předložených výpisů z úvěrového účtu, podle nichž došlo dne datum k čerpání částky 10 000 Kč, dne datum k čerpání částky 10 000 Kč a dne datum k čerpání částky 1 097 Kč. Pokud jde o zbývající částku ve výši 4 000 Kč, její poskytnutí právním předchůdcem žalobkyně žalovanému soud za prokázané nemá. Jediný důkaz předložený žalobkyní, který nasvědčuje tomu, že tato částka byla žalovanému skutečně poskytnuta, je záznam z interního systému právního předchůdce žalobkyně založený na č.l. 29, na který žalobkyně také poté, kdy ji soud vyzval k doplnění důkazů, ve svém doplnění žaloby z datum odkázala. Tento záznam však sám o sobě nepředstavuje pro soud dostatečný důkaz o tom, že k výplatě předmětné částky žalovanému skutečně došlo. Jestliže žalobkyně k prokázání výplaty ostatních tří částek předložila vedle záznamů z interního systému jejího právního předchůdce ještě výpis z úvěrového účtu, měla by být schopna tímto způsobem doložit i výplatu částky 4 000 Kč. Tím, že se žalobkyně omluvila z nařízeného jednání ve věci, se připravila o možnost, aby jí soud poskytl příslušné poučení ve smyslu , případně dodatečnou lhůtu k doložení chybějících důkazů. Soud však již před zmíněným jednáním žalovanou písemně vyzýval k předložení těchto důkazů a současně ji poučil i o tom, že pokud poskytnutí uvedené částky neprokáže, vystavuje se nebezpečí (byť částečného) zamítnutí žaloby. S ohledem na to, že ani žalovaný neposkytl soudu jednoznačnou odpověď na otázku, zda úvěr v uvedeném rozsahu skutečně čerpal, nezbylo soudu, než vycházet z toho, že žalovanému bylo celkem formou revolvingu poskytnuto pouze 21 097 Kč. Tuto částku tedy soud považoval za vyčerpanou jistinu úvěru.

20. Žalovanému nepochybně ve smyslu příslušných smluvních ustanovení i podle § 2395 o. z. vznikla povinnost právnímu předchůdci žalobkyně, případně následně žalobkyni samotné vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Soud se však dále musel zabývat tím, zda některá smluvní ujednání, najmě ustanovení o výši smluvního úroku z úvěru, respektive o výši poplatku za čerpání úvěru a účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodlením žalovaného, vyhovují kogentním ustanovením ZSÚ a zda tedy žalovanému vznikla povinnost uhradit též úrok z úvěru a poplatek za jeho čerpání v ujednané výši.

21. Jednou z nezbytných informací, kterou musí podle § 106 odst. 1 písm. f) ZSÚ obsahovat smlouva o spotřebitelském úvěru, je informace o výši zápůjční úrokové sazby, kterou je úvěr úročen. Zápůjční úrokovou sazbou se přitom ve smyslu § 3 odst. 2 písm. f) ZSÚ rozumí úroková sazba vyjádřená jako pevná nebo pohyblivá procentní sazba uplatňovaná ročně na čerpanou výši spotřebitelského úvěru. To znamená, že zákon ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby ve smlouvě vyjádřil úrok konkrétním číslem v procentním formátu, které musí být vždy vztaženo k ročnímu období. Je tomu tak dozajista zejména proto, aby byly omezeny nepoctivé praktiky některých poskytovatelů úvěrů, kteří se snaží nalákat spotřebitele na na první pohled nízký úrok, který je však vztažen k jinému než ročnímu časovému období a v konečném důsledku není pro spotřebitele vůbec výhodný.

22. V posuzované věci byl úrok v předmětné úvěrové smlouvě vyjádřen právě měsíční úrokovou sazbou a právní předchůdce žalobkyně tedy porušil svou informační povinnost vůči žalovanému jakožto spotřebiteli plynoucí z citovaného § 106 ZSÚ. Na věc tudíž dopadá úprava obsažená v § 110 odst. 1 ZSÚ, podle něhož v situaci, kdy smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informaci o zápůjční úrokové sazbě, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou platná v den uzavření smlouvy. Současně se v takovém případě nepřihlíží k ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru.

23. V květnu 2017, kdy byla uzavřena posuzovaná smlouva o úvěru, činila dle údajů uvedených na webových stránkách obec národní banky výše dvoutýdenní repo sazby ČNB 0,05 % ročně. Soud proto uzavřel, že žalovanému v důsledku nesprávné informace o výši zápůjční úrokové sazby vznikla z předmětné smlouvy povinnost uhradit úrok pouze ve výši 0,05 % z dlužné jistiny ročně. příjmení další platby sjednané ve smlouvě žalovaný již nebyl povinen hradit, neboť k ujednáním, která založila právo právního předchůdce žalobkyně na jejich zaplacení, nelze ve smyslu § 110 odst. 1 ZSÚ přihlížet.

24. Žalovaný sedmi dílčími platbami celkem na svůj dluh z úvěrové smlouvy uhradil 18 662 Kč (viz odstavec 5 tohoto odůvodnění). Soud tedy při výpočtu výše aktuálně dlužné částky zohlednil nejen data, kdy došlo k čerpání úvěru (odstavec 4 tohoto odůvodnění), ale rovněž úhrady provedené žalovaným. Vyšel tedy z toho, že k datu prvního čerpání úvěru, tj. k datum, činila výše vyčerpané jistiny 10 000 Kč. Tuto částku od následujícího dne, tj. od datum, úročil sazbou 0,05 % ročně, přičemž výše aktuálně dlužné jistiny i úroku se měnila v závislosti na tom, zda došlo k dalšímu čerpání úvěru ze strany žalovaného, nebo zda naopak žalovaný na svůj dluh hradil. Tímto způsobem dospěl soud k závěru, že ke dni vydání tohoto rozsudku, tj. k datum, žalovaný dluží žalobkyni na jistině 2 435 Kč a na úroku 5 Kč, celkem tedy 2 440 Kč. Tuto částku tedy žalovanému uložil k úhradě. Vzhledem k tomu, že v tuto chvíli nelze předjímat, zda vůbec a případně kdy žalovaný uhradí jistinu ve výši 2 435 Kč, nemohl soud přiznat žalobkyni běžící smluvní úrok až do úplného zaplacení dlužné jistiny, neboť žalobkyně v žalobě nepožadovala běžící úrok, nýbrž absolutní částku ve výši 13 999,50 Kč. Mohlo by se tedy stát, že pokud by žalovaný jistinu neuhradil, úrok by postupně narostl do takové výše, že by přesáhl žalobkyní požadovanou absolutní částku. To by ovšem v konečném důsledku znamenalo, že by soud přisoudil žalobkyni více, než požadovala, a to s ohledem na vázanost soudu žalobním petitem nelze připustit. Proto soud přiznal žalobkyni vyčíslil úrok ke dni vydání rozsudku a přiznal žalobkyni absolutní částku ve výši 2 440 Kč.

25. Soud dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 2 435 Kč za dobu ode dne následujícího dni poskytnutí jednotlivých dlužných částek až do zaplacení s tím, že i při výpočtu výše úroku z prodlení zohlednil jednotlivé úhrady žalovaného a pro lepší přehlednost kapitalizoval zákonný úrok z prodlení kde dni vydání rozsudku, tj. k datum, na částku 804,54 Kč. Ta odpovídá zákonné sazbě ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny za dobu ode dne následujícího dni, kdy byly žalovanému poskytnuty jednotlivé části jistiny úvěru, do datum při zohlednění provedených úhrad. Dále byl žalobkyni přiznán i běžící úrok z prodlení za dobu ode dne následujícího dni vydání tohoto rozsudku, tj. od datum do zaplacení. Pro úplnost soud dodává, že nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o o. z., neboť žalovaný se prokazatelně dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí , za jehož účinnosti prodlení nastalo.

26. Ve zbývající části, tj. co do částky 11 559,50 Kč s úrokem z prodlení nad rámec přiznaného úroku z prodlení, soud žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl.

27. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 13 999,50 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 2 440 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 11 559,50 Kč byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu tedy měl procesní úspěch žalovaný. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci tak činí 17 % ku 83 % ve prospěch žalovaného. Tomu by tak mělo ve smyslu svědčit právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, a to v rozsahu 66 % (83 – 17 = 66). Žalovaný však při jednání výslovně uvedl, že mu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

28. Pokud jde o lhůtu k plnění, soud nepominul, že žalovaný s ohledem na svou aktuální nepříznivou finanční situaci žádal o poskytnutí splátkového kalendáře. Soud má však za to, že částka, kterou žalobkyni tímto rozsudkem přiznal, je natolik nízká, že by měl být žalovaný i při zohlednění jeho současných poměrů schopen uhradit ji jednorázově, a že by bylo přílišným zásahem do práv žalobkyně, pokud by takto nízkou částku žalovaný splácel v jím navrhovaných splátkách po 250 Kč. Proto soud uložil žalovanému, aby dlužnou částku uhradil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (srov. ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v obec, a to prostřednictvím Okresního soudu ve obec.

Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.