Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 145/2020-30

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 142 025,43 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 723 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 164,09 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 723 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 115 302,43 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 41 060,97 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 022,78 Kč, úroku ve výši 34,08 % ročně z částky 138 391,43 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 115 302,43 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 723 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 164,09 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 723 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 115 302,43 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 41 060,97 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 022,78 Kč, úroku ve výši 34,08 % ročně z částky 138 391,43 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 115 302,43 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 142 025,43 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena úvěrová smlouva číslo na základě které žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky žalobkyni splatit v 84 měsíčních splátkách po 5 199 Kč, z nichž první byla splatná ke dni 1. 1. 2017. Tato smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně. Tento způsob uzavření smlouvy byl podmíněn registrací žalované do webového systému žalobkyně, kdy v rámci tohoto procesu žalovaná vyplnila své základní osobní údaje, načež jí byla zaslána potvrzovací SMS s kódem, kterým žalovaná posléze stvrdila svou registraci. Po ověření totožnosti prostřednictvím kontrolních otázek si žalovaná v dalším kroku zvolila své přihlašovací jméno, heslo a bezpečnostní otázky pro případ budoucího ověření pro přihlášení. Po přihlášení do webového rozhraní žalobkyně se žalované zobrazil návrh smlouvy dle jejích požadavků, s nímž žalovaná souhlasila, na základě čehož jí byla zaslána další SMS s potvrzovacím kódem. Smlouva pak byla ze strany žalované konečně podepsána zadáním tohoto SMS kódy ve webovém rozhraní žalobkyně. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, k tomuto žalobkyně uvedla, že toto posouzení je prováděno prostřednictvím automatizovaného systému na základě parametrů vytvořených odbornými zaměstnanci. Tento model je založen na posouzení příjmové a výdajové stránky klienta a zhodnocení dalších proměnných, kterými jsou například věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Jestliže má žalobkyně pochybnosti o tvrzení klienta, přistupuje k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Dále žalobkyně za účelem eliminace případných dalších pochybností ohledně bonity klienta provádí jeho kontrolu v úvěrových registrech SOLUS a NRKI. Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně nesplácela a žalobkyně proto v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnila ke dni 28. 8. 2019. Žalovaná pak žalobkyni zůstala dlužna nesplacenou část jistiny ve výši 138 391,43 Kč. Dále žalobkyně po žalované požaduje zaplacení kapitalizovaného úroku za období od 29. 8. 2019 do 17. 2. 2020, který vyčíslila částkou 41 060,97 Kč, úroku ve výši 34,08 % ročně z částky 138 391,43 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, poplatků ve výši 195 Kč, poplatků za pojištění ve výši 2 109 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 330 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč a s ohledem na prodlení žalované rovněž zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 12. 9. 2019 do 17. 2. 2020 ve výši 6 186,87 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 142 025,43 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v  , (dále jen „ “), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 150 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala splatit tuto částku společně s úrokem ve výši 34,08 % ročně v 84 měsíčních splátkách po 5 199 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně. Tato smlouva byla uzavřena shora popsaným způsobem, kdy žalovaná smlouvu podepsala prostřednictvím SMS kódu zadaného ve webovém rozhraní žalobkyně, což je patrné z doloženého dokumentu s názvem„ dohledání informací o činnosti klienta“. Ve smlouvě pak bylo uvedeno, že žalovaná je podnikatelka a její čistý měsíční příjem činí 39 000 Kč, má vlastní bydlení a má vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Z doloženého potvrzení o provedené tuzemské platbě je zřejmé, že žalobkyně dne 28. 11. 2016 zaslala žalované částku 150 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě. Dle doloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná celkově z titulu předmětné smlouvy uhradila částku 123 277 Kč.

4. Dopisem ze dne 28. 8. 2019 byla žalovaná z důvodu prodlení s úhradou závazků ze smlouvy vyzvána ke splacení celého úvěru, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy, kdy k tomuto žalobkyně doložila rovněž podací arch.

5. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána také předžalobní upomínkou ze dne 13. 12. 2019, k níž žalobkyně opět doložila také podací arch.

6. Podle , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru (účinném do 30.11.2016), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Podle , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle , je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

10. Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle , k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Podle , písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

14. Podle , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v  nebo .

15. Podle , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

16. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne datum finanční prostředky ve výši 150 000 Kč, které měla žalovaná v souladu se smlouvou splatit v pravidelných měsíčních splátkách. Soud dospěl k závěru, že ze strany žalované došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený zadáním SMS kódu v jejím uživatelském účtu ve webovém rozhraní žalobkyně, kam měla po provedené registraci přístup pouze žalovaná. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. ). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.

17. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se soud musel zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku sp. zn. ze dne 1. 4. 2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Pokud jde o příjmy žalované, žalobkyně ničím nepodložila, že byly z její strany jakkoli ověřovány kupříkladu prostřednictvím doloženého daňového přiznání za situace, kdy žalovaná měla být dle údajů uvedených ve smlouvě podnikatelkou. Co se týče výdajů žalované, o tyto se žalobkyně zjevně vůbec nezajímala, neboť nejsou uvedeny ani v samotné smlouvě, a to ani co do nákladů na bydlení, jež obvykle tvoří podstatnou část výdajů každé domácnosti. Jestliže žalovaná uváděla, že bydlí ve vlastní nemovitosti, bylo dle názoru soudu povinností žalobkyně tuto informace prověřit například výpisem z katastru nemovitostí. Navíc, i kdyby žalovaná bydlela ve vlastní nemovitosti, musely by jí nutně vznikat náklady spojené se službami spojenými s bydlením. Vzhledem k tomu, že žalovaná v době poskytnutí úvěru splácela ještě další dva úvěry, dala by se ze strany žalobkyně očekávat zvýšená míra pozornosti při zkoumání majetkových poměrů žalobkyně. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované.

18. Shora citované ustanovení , explicitně nestanoví, zda je následkem porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele absolutní či relativní neplatnost uzavřené smlouvy, a je proto třeba vycházet z obecné úpravy neplatnosti v citovaných ustanoveních . Je zřejmé, že nový již rozpor se zákonem nepovažuje automaticky za důvod absolutní neplatnosti. Pro posouzení toho, o jaký druh neplatnosti se v konkrétním případě jedná, je podstatné, zda je neplatnost stanovena v zájmu některého z účastníků, anebo zda právní jednání kromě zákona porušuje také veřejný pořádek. V daném případě by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti je stanovena pouze v zájmu spotřebitele. Nicméně součástí veřejného pořádku je mimo jiné také ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné, do této skupiny osob patří rovněž spotřebitelé, neboť jejich postavení je ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat smluvní podmínky. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl (a tyto závěry jako správné převzal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. ), že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

19. Předmětnou smlouvu je tedy nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 150 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení.

20. Jelikož žalovaná již uhradila částku ve výši 123 277 Kč, zbývá jí uhradit na jistinu částku 26 723 Kč. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl včetně požadovaných úroků z prodlení z této částky. Pokud jde o úroky z prodlení, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou pak splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Žalobkyně doložila dopis ze dne 28. 8. 2019, kterým byla žalovaná vyzvána k úhradě do 14 dnů od jeho sepsání, tj. do 11. 9. 2019, přičemž jeho odeslání podložila podacím archem. Ode dne 12. 9. 2019 tak žalobkyni vzniklo právo požadovat úroky z prodlení. Za období od 12. 9. 2019 do 17. 2. 2020 pak má žalobkyně nárok na kapitalizovaný úrok ve výši 1 164,09 Kč a dále má nárok na úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 26 723 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení. Ve zbývající části, tj. co do částky 115 302,43 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 41 060,97 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 022,78 Kč, úroku ve výši 34,08 % ročně z částky 138 391,43 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 115 302,43 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Je zřejmé, že ve věci byla převážně úspěšná žalovaná a ta by tak měla vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované v řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.