Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 305/2020-24
Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurzem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 10 294,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 294,12 Kč s příslušenstvím, s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) dne datum žalovanému poskytl částku 20 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení neuhrazené části souhrnného poplatku a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky.
Žalovaný proti žalobě namítal, že z předmětné žaloby není srozumitelné, jak žalobkyně vypočetla výši zákonného úroku z prodlení 6 135,85 Kč. Současně žalovaný nastínil své osobní, zdravotní a příjmové poměry a požádal o úhradu dluhu ve splátkách.
K návrhu žalobkyně, aby soud rozhodl rozsudkem pro uznání, když žalovaný nerozporuje v odporu proti platebnímu rozkazu ani jeho odůvodnění žalovanou částku soud poznamenává, že žalovaný nebyl soudem poučen o možnosti vydání rozsudku pro uznání, což představuje překážku pro úvahu o tomto typu rozhodnutí. A to bez ohledu na stanovisko soudu o platnosti či neplatnosti uzavřené smlouvy o půjčce.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný svůj souhlas vyjádřil ve svém podání ze dne datum. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovaným uzavřela Smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) dne datum žalovanému poskytl částku 20 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne datum včetně sjednaného souhrnného poplatku nevrátil. Naposledy předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 20 000 Kč a dále k úhradě souhrnného poplatku ve výši 16 720 Kč, s tím, že dluh měl být uhrazen v 60 týdenních splátkách.
Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 657 občanského zákoníku (ve znění platném do 31. 12. 2013) (dále jen „občanského zákoníku“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené dle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 téhož zákona při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Dle ust. § 513 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
Podle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o půjčce podle § 657 občanského zákoníku, v níž si sjednali úroky dle § 658 občanského zákoníku. Žalovanému byla poskytnuta půjčka ve výši 20 000 Kč, kterou měl vrátit do datum. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z.
Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady číslo ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady číslo s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o půjčce podle § 657 občanského zákoníku.
Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).
Pokud soud přepočte souhrnný poplatek ve výši 16 720 Kč na roční procentní úrok, když dluh (jistina 20 000 Kč) měl být uhrazen v 60 týdenních splátkách, je uvedené ujednání pro rozpor s dobrými mravy neplatné, a proto soud v této části žalobu zamítnul.
S ohledem na výše uvedené, neplatnost sjednání souhrnného poplatku, tak byl žalovaný povinen k úhradě pouze půjčené jistiny dluhu ve výši 20 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě žalovaný uhradil do datum na jistinu dluhu částku 9 705,88 Kč (jistina 20 000 Kč – dlužná jistina k datu datum ve výši 10 294,12 Kč) a na souhrnný poplatek částku 8 114,12 Kč (souhrnný poplatek 16 720 Kč – dlužný poplatek k datu datum ve výši 8 605,88 Kč). Dále dle tvrzení žalobkyně obsažených v žalobě žalovaný uhradil od datum do datum (datum postoupení předmětné pohledávky) částku 4 300 Kč a dále uhradil po datum (po postoupení předmětné pohledávky) celkem částku 5 200 Kč Celkem tak žalovaný uhradil žalobkyni (a jejímu právnímu předchůdci) částku 27 320 Kč.
Dle výše uvedeného tak žalovaný uhradil více, než činila jistina dluhu, a proto soud nevyhověl žalobě ani co do nároku na úhradu neuhrazené jistiny dluhu, když tato byla dle názoru soudu uhrazena platbami, jež žalobkyně započetla na úhradu jistiny a souhrnného poplatku. Proto soud žalobu zamítl i co do žalované částky 10 2094,12 Kč, jež měla představovat neuhrazenou část jistiny dluhu.
Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. Tyto žalobkyně v předmětné žalobě nenárokovala.
Konečně žalobkyně požadovala po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, který odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud však zamítl žalobu i v rozsahu požadovaného zákonného úroku z prodlení když dluh byl již zcela uhrazen a aktuální výše přeplatku 7 320 Kč pokryje i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, avšak žalovaný nebyl právně zastoupen a jiné náklady řízení neuplatnil. Proto soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalobkyně, jež v řízení nebyla úspěšná, nemá právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.