Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 270/2020-45
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Koniorovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátkou titul jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 500 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč ve lhůtě
tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 500 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.
1. Žalobce podal dne datum k Okresnímu soudu v Litoměřicích žalobu proti žalované
o zaplacení částky ve výši 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že původní věřitel, právnická osoba, IČO uzavřela se právnická osoba, IČO dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, když následně pak právnická osoba uzavřela se žalobcem další smlouvu o postoupení pohledávek dne
datum.
2. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované zápůjčku ve výši 500 Kč převodem na bankovní účet, uvedený žalovanou ve formuláři. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku původnímu věřiteli nejpozději datum. Tuto částku nevrátila, takže žalobce se domáhá jejího zaplacení pouze se zákonným úrokem z prodlení a žalovaná byla opakovaně
o zaplacení této částky vyzývána i v předžalobní výzvě právní zástupkyně žalobce.
3. Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne datum, který se nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou, takže musel být usnesením soudu ze dne datum zrušen.
4. Žalobce předložil k žalobě listinné důkazy, a to smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právnická osoba, IČO a právnická osoba, IČO, podepsanou dne datum a datum, smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právnická osoba, IČO a žalobcem, ze dne datum, podacím archem ze dne datum, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, výzvu právní zástupkyně žalobce k úhradě dluhu ze dne datum, smlouvu o zápůjčce, který na smlouvě není uveden, částečný výpis z účtu původního věřitele ze dne datum a podací arch ze dne datum.
5. Při právním posouzení věci soud rozhodoval podle § 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona
č. 89/2012 Sb., dle něhož nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva
a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
6. Podle § 9 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.
7. Podle § 2395 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky
do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2396 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
9. Podle § 2399 odst. 1 odst. 2 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
11. Podle § 1968 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Podle § 1970 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje
se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 1973 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., dojde-li k dohodě, že dluh již splatný bude plněn ve splátkách a chce-li věřitel, aby dlužník ve splátkách platil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.
14. Podle § 2 nařízení vlády České republiky č. 351/2013, kterým se určuje výše úroků z prodlení
a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce
a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Podle § 19 odst. 1 citovaného nařízení vlády České republiky výše úroku z prodlení, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení, se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb.,
ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.
16. Podle § 1841 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.
17. Podle § 1842 odst. 1 občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku.
18. S ohledem na to, že smlouva mezi účastníky tohoto řízení byla uzavřena tzv. distančním způsobem, soud prvého stupně má zato, že je namístě uvést, že z důvodové zprávy k § 1841
a k § 1842 novely občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., vyplývá, že pokud jde o
tzv. distanční smlouvu, pak tento zákon upravuje těmito ustanoveními zákona, každou smlouvu, uzavřenou mezi spotřebitelem a profesionálem v rámci organizovaného systému prodeje nebo poskytování služeb na dálku bez současné fyzické přítomnosti obou smluvních stran výlučným použitím jedné nebo několika technik komunikace na dálku až do okamžiku uzavření smlouvy
a včetně tohoto okamžiku.
19. Zvláštní ochrana náleží spotřebiteli, je-li s ním uzavírána smlouva za použití prostředků komunikace na dálku a je-li s ním uzavřena smlouva mimo obchodní prostory. V navržených ustanoveních jde o provedení té části směrnice 2011 /83/ o právech spotřebitelů, která zakotvuje ochranu spotřebitele shodnou pro oba dva způsoby uzavírání smluv.
20. Teorie i praxe označují smlouvy uzavírané za použití prostředků komunikace na dálku jako smlouvy distanční. Z toho důvodu se v novele občanského zákoníku, zvolil takový název, který vystihuje, že jde o ustanovení o smlouvách uzavíraných distančním způsobem.
21. Prostředky ochrany spotřebitele, spočívají v povinnosti podnikatele, sdělit spotřebiteli další předsmluvní informace nad rámec informací stanovených v § 1811 odst. 2. Zákon též stanoví některé sankce spojené s tím, že informace nebyly spotřebiteli sděleny. V souladu se směrnicí 2011 /83/ o právech spotřebitelů se jedná o nemožnost požadovat po spotřebiteli daně
a náklady, které nejsou zahrnuty do ceny, pokud o nich podnikatel spotřebitele neinformoval,
a o možnosti prodloužení lhůty pro odstoupení, nebyl-li spotřebitel o právu na odstoupení poučen.
22. Dalším prostředkem je nezměnitelnost předsmluvních informací. Uzavřená smlouva musí být
v souladu s těmito údaji. Údaje se mohou odlišovat jen na základě výslovného ujednání smluvních stran, jinak se za obsah smlouvy považuje údaj pro spotřebitele příznivější.
23. Úprava § 1841, občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., provádí ustanovení směrnice 2002 /65/ o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku, zejména tedy pokud jde o poskytování bankovních služeb, úvěrových služeb a služeb platební povahy, investičních služeb a pojišťovacích služeb.
24. Ustanovení 1841 až 1851, občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., se použijí na smlouvy
o finančních službách uzavřené distančním způsobem, tedy za použití prostředků dálkové komunikace - např. uzavřené na základě návrhu smlouvy rozšiřovaného formou letáku nebo inzerátu, nebo uzavřené na základě faxové nebo telefonické nabídky, s využitím internetu apod. Účelem této právní úpravy je zajistit ochranu spotřebitele - zajistit jeho informovanost, poskytnout mu možnost obrany před nevyžádanými službami, založit mu právo ve stanovené lhůtě od smlouvy odstoupit a další. Problematika smluv uzavíraných distančním způsobem
a jejich právní úpravy souvisí s rozvojem tzv. e-commerce a vyžaduje ochranu spotřebitele jako slabší smluvní strany. Návrh stanovuje podnikateli jako silnější smluvní straně některé povinnosti (zejména povinnost spotřebiteli před uzavřením smlouvy sdělit a po uzavření smlouvy potvrdit určité údaje) a spotřebiteli se zakládají zvláštní práva, mezi nimiž má zásadní význam právo odstoupit od smlouvy.
25. Spotřebitel má právo kdykoli za trvání závazku požadovat po podnikateli poskytnutí stanovených informací v tištěné podobě i právo měnit prostředek komunikace na dálku, pokud to neodporuje povaze poskytované finanční služby.
26. Zákonná úprava zajišťuje spotřebiteli při uzavírání smluv o finančních službách distančním způsobem co největší informovanost. Poskytuje mu tak příležitost k uváženému rozhodnutí
a dává mu možnost od uvedených smluv bez uvedení důvodu a bez sankce odstoupit ve lhůtě čtrnácti dnů a jedná-li se o životní pojištění, pak ve lhůtě třiceti dnů. Po dobu, kdy tato lhůta běží, nesmí podnikatel spotřebiteli finanční služby poskytovat, ledaže by o to spotřebitel sám požádal. Poskytne-li podnikatel spotřebiteli klamavé údaje, bude mít spotřebitel právo odstoupit od smlouvy v subjektivní tříměsíční lhůtě. Právo odstoupit od smlouvy nemá spotřebitel
v případech, kdy cena finanční služby závisí na výkyvech finančních trhů, které podnikatel nemůže ovlivnit. Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, je podnikatel oprávněn požadovat po spotřebiteli zaplacení jen za službu již uskutečněnou a jen v přiměřeném rozsahu - úplata tedy zejména nesmí být taková, aby nahrazovala smluvní pokutu nebo jinou sankci za odstoupení od smlouvy. Dojde-li k odstoupení od smlouvy, vrátí si strany navzájem plnění, která si předtím případně poskytly. Jedná se o veškerá plnění, která si strany poskytly na základě jejich závazkového vztahu. K tomu se stanovuje třicetidenní lhůta.
27. Zákon chrání spotřebitele před nevyžádanými službami. Při poskytnutí takových služeb spotřebiteli nevzniknou žádné povinnosti, zvláště ne povinnost za služby zaplatit.
28. Poskytovatelem služby je jakákoli fyzická nebo právnická osoba, veřejnoprávní nebo soukromá, která je v rámci své obchodní nebo profesní činnosti smluvním poskytovatelem služeb na základě smluv uzavřených na dálku.
29. Podle § 561 odst. 1 občanského zákoníku, z. č. 89/2012 Sb., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
30. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, z. č. 89/2012 Sb., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
31. Po zhodnocení listinných důkazů, připojených k žalobě a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.
32. Soud prvého stupně vycházel při svém rozhodování, ze skutkových zjištění, spočívajících v tom, že právnická osoba, IČO, uzavřela s obchodní společností, právnická osoba, IČO, smlouvu o postoupení pohledávek, která byla podepsána účastníky této smlouvy dne datum a dne datum. Následně pak dne datum byla uzavřena další smlouva o postoupení pohledávek mezi právnická osoba, IČO a žalobcem. Na základě této smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum se žalobce stal vlastníkem pohledávky za žalovanou ve výši 500 Kč s příslušenstvím. Pohledávka vznikla tím, že původní věřitel uzavřel se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku v přesně nezjištěný den smlouvu o zápůjčce, na základě které se zavázal zapůjčit žalované spotřebitelský úvěr v hodnotě 1 000 Kč s tím, že doba trvání spotřebitelského úvěru byla účastníky smlouvy sjednána na 30 dnů. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku původnímu věřiteli spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 250 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem původnímu věřiteli částku ve výši 1 250 Kč v den datum. Původní věřitel převedlo bankovním převodem na účet žalované číslo bankovní účet dne datum částku ve výši 1 000 Kč, která byla z účtu původního věřitele v tento den odepsána. Obchodní právnická osoba, IČO, oznámila žalované dopisem ze dne datum, že pohledávka, která
je předmětem tohoto řízení, byla postoupena, do vlastnictví žalobce, když žalovaná byla vyzvána, aby dlužnou částku zaplatila novému věřiteli. Právní zástupkyně žalobce, v předžalobní upomínce ze dne datum vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 4 378,15 Kč na účet ve výzvě specifikovaný, a to do sedmi dnů od doručení této výzvy. Žalovaná byla upozorněna na to,
že v případě nezaplacení této částky se žalobce s jejím vymáháním obrátí na příslušný soud.
33. Žalobce prokázal listinnými důkazy připojenými k žalobě oprávněnost svého žalobního nároku. Žalovaná se k věci samé nevyjádřila a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobcem, shora specifikované, uplatněné pohledávce, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobci zaplatila částku 500 Kč s příslušenstvím ve lhůtě její splatnosti, takže z tohoto důvodu soud žalobě v celém rozsahu vyhověl tak, jak je to uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
35. Žalobce měl ve věci plný úspěch, byl zastoupen advokátem, takže z tohoto důvodu mu soud přiznal odměnu advokáta podle § 14b), odst. 1, bod 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb. za 1 úkon právní služby z tarifní hodnoty do 10 000 Kč částku 200 Kč, tedy za tři úkony advokáta, a to za přípravu a převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) citované vyhlášky), za písemný návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky), za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1, písm. d) citované vyhlášky, celkem tedy částku 600 Kč.
36. Dále soud přiznal tři režijní paušály ke shora označeným úkonům právní služby po á 100 Kč podle § 14b) odst. 5, písm. a) advokátního tarifu, vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění, vyhlášky
č. 120/2014 Sb. a to za přípravu a převzetí zastoupení, za písemný návrh ve věci samé, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, celkem tedy soud přiznal další částku ve výši 900 Kč. Soud tedy přiznal žalobci za odměnu advokáta a režijní paušály částku 900 Kč.
37. Právní zástupce žalobce prokázal, že je plátcem 21% sazby DPH dle zákona č. 235/2004 Sb.
o dani z přidané hodnoty, takže z tohoto důvodu soud přiznal žalobci další částku ve výši 189 Kč, za zaplacený soudní poplatek pak částku 400 Kč Celkem tedy soud přiznal na náhradě nákladů řízení žalobci částku 1 489 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání podle § 202 odst. 2, občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění, dle něhož odvolání není přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání
a u rozsudku pro zmeškání.