Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 226/2020-19
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Fejtovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky částka zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky [částka] zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkem částky částka. Žalobní návrh odůvodnila tím, že dne datum na žádost žalovaného poskytla žalovanému po prověření jeho úvěruschopnosti úvěr ve výši částka. Úvěr byl splatný dne datum. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši částka. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil. Smlouvou bylo ujednáno oprávnění žalobkyně pro případ prodlení žalovaného požadovat po žalovaném náhradu nákladů ve výši částka, resp. ve výši částka, za odeslání písemné upomínky k úhradě, poplatek na náklady pověřené inkasní agentury ve výši částka a dle článku 7.2. a 7.3. smlouvy smluvní pokutu ve výši 30 % jistiny. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny částka, smluvní pokuty ve výši částka, když tuto pokutu vypočetla dle § 121 ZoSÚ ve výši 30% z jistiny úvěru, poplatek za poskytnutí ve výši částka, poplatek na pověření inkasní agentury ve výši částka a náklady na upomínky ve výši částka, celkem tedy částka. Žalovaný na výzvu žalobkyně k zaplacení dlužné částky nereagoval. Dále žalobkyně tvrdila, že posoudila úvěruschopnosti žalovaného z čestného prohlášení žalovaného, vyžádáním potvrzení o jeho příjmech, porovnala jeho příjmy a výdaje, přičemž provedla lustraci v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru dlužníků, vše s negativním výsledkem
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. K jednání dne datum se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, svoji nepřítomnost neomluvili. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vyšel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů, jak umožňuje ustanovení § 101 odst. 4 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)
4. V odůvodnění tohoto rozsudku bude uveden pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu věci stručné právní posouzení věci, jak umožňuje ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti rozsudku není přípustné odvolání.
5. Z provedených důkazů je prokázán tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně podniká v předmětu činnosti poskytování a zprostředkování nebankovních úvěrů (z veřejného rejstříku). Dne datum uzavřeli žalobkyně jako podnikatelka a žalovaný jako spotřebitel smlouvu, a to elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku, kterou nazvali smlouva o úvěru. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne datum peněžní prostředky ve výši částka, a to bezhotovostní platbou na účet žalovaného. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal žalobkyni vrátit tuto částku částka a dále zaplatit úrok ve výši 39 % ročně a jednorázový poplatek ve výši částka, to vše do 30 dnů (z uvedené smlouvy ze dne datum, z předsmluvní informace ze dne datum, z potvrzení právnická osoba ze dne datum). Z uvedené smlouvy o úvěru se dále podává, že účastníci sjednali pro případ prodlení žalovaného s plněním dle smlouvy povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu všech nákladů, které jí vznikly v důsledku prodlení žalovaného, to jest úroky z prodlení v zákonné výši, dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení, poplatek ve výši částka za první upomínku k úhradě dlužné částky po 7 dnech prodlení s úhradou úvěru, poplatek ve výši částka za druhou upomínku k úhradě dlužné částky po 20 dnech prodlení s úhradou úvěru, poplatek ve výši částka za náklady spojené s předáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury právnická osoba Žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení dlužné částky dopisy ze dne datum a datum, jejichž odeslání žalovanému je prokázáno z potvrzení – dokladu - o odeslání u dopisu z datum, a dále byl žalovaný upomínán rovněž prostřednictvím inkasní agentury právnická osoba dopisem ze dne datum, který byl odeslán žalovanému, jak se podává z potvrzení o odeslání (z uvedených dopisů a potvrzení o odeslání). Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného přímo z kopie jeho dokladu totožnosti. Žalobkyně ve vztahu k tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného tvrdila, že tuto úvěruschopnost prověřila, z čestného prohlášení žalovaného, vyžádáním potvrzení o jeho příjmech, porovnala jeho příjmy a výdaje, přičemž provedla lustraci v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a registru dlužníků, vše s negativním výsledkem. Důkazy k těmto tvrzením však žalobkyně nepředložila a ani nenavrhla a vzhledem k tomu, že k jednání se žalobkyně nedostavila, nemohla být při jednání proto poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř., když navíc v předvolání k jednání již byla poučena, aby takové důkazy předložila právě nejpozději při jednání, jinak neunese ve vztahu k těmto tvrzením důkazní břemeno. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně ve vztahu k tvrzení, že před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne datum posoudila úvěruschopnost žalovaného, neunesla břemeno důkazní. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný na v žalobě uplatněné pohledávky ničeho neuhradil, žalovaný toto tvrzení nepopřel, a protože toto tvrzení nebylo ani žádným důkazem vyvráceno, soud z něj vychází.
6. Uvedený skutkový stav soud hodnotil právně, přičemž vyšel zejména z následujících zákonných ustanovení:
§ 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
§ 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
§ 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
§ 588 věta první o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
§ 2 odst. 3 o.z., výklad právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
§ 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
§ 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
§ 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZoSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
§ 86 odst. 2 věta první ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
§ 87 odst. 1 z.č. ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Při právním hodnocení prokázaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že dne datum uzavřeli žalobkyně jakožto úvěrující a žalovaný jakožto úvěrovaný smlouvu, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. a dle § 104 a následujících z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně proto poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni jednak úvěr ve výši částka, dále úrok z této částky úvěru ve výši 39 % ročně, jednorázový poplatek za poskytnutí ve výši částka, do 30 dnů. Pro případ prodlení s plněním závazků dle uvedené smlouvy se žalovaný dále zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je v prodlení, a to za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a poplatek za první upomínku částka, poplatek za druhou upomínku částka a poplatek ve výši částka za náklady spojené s předáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky inkasní agenturou právnická osoba Žalobkyně uplatnila v žalobě pohledávku z titulu nesplacené jistiny úvěru ve výši částka, dále pak z titulu jednorázového poplatku ve výši částka, poplatků za upomínky ve výši částka a částka, poplatku za vymáhání inkasní agenturou ve výši částka a dále z titul smluvní pokuty, kterou nárokuje ve výši 30% z jistiny úvěru tedy ve výši částka. V součtu tak žalobkyně uplatnila pohledávku za žalovaným ve výši částka. Účastníci si tedy jednak sjednali odměnu za poskytnutí částky ve výši 39 % ročně, což činí částka ročně, a byť není tento úrok žalobou uplatněn, byl sjednán a soud toto ujednání nemohl přehlédnout a hodnotí jej v kontextu ostatních smluvních ujednání a jednak, kromě tohoto úroku, si sjednali jednorázový poplatek ve výši částka, tedy 106,8% za 30 dnů a v přepočtu 1 299,4% ročně. Sjednaná výše jednorázového poplatku, který není ničím jiným než odměnou za poskytnutí peněz a zjevnou snahou žalobkyně jako silnější smluvní strany obejít v rozporu s dobrými mravy ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR vztahující se zejména k výši úroku z úvěru. Sjednaný úrok spolu s jednorázovým poplatkem je pak dle obecného chápání pravidel poctivého a slušného podnikání navýšením, které několikanásobně překračuje průměrnou úrokovou míru, za kterou banky poskytovaly domácnostem (spotřebitelům) úvěry se splatností do 1 roku k datu uzavření předmětné smlouvy o úvěru (viz webové stránky České národní banky – veřejná databáze statistik ARAD), a proto je celková výše odměny za poskytnutí úvěru v rozporu s dobrými mravy jak má na mysli ust. § 2 odst. 3 a § 580 odst. 1 o.z. Přestože dle § 2395 o.z. je na účastnících úvěrové smlouvy (smluvní volnost), v jaké výši si úroky (odměnu) z úvěru sjednají, je nutno citované ustanovení vykládat v souladu s ust. § 2 odst. 3 o.z., které je korektivem smluvních ujednání, jež jsou v rozporu s dobrými mravy, jako je tomu právě v tomto případě. Jelikož ujednání úroku z úvěru a o jednorázovém poplatku za poskytnutí úvěru jsou náležitostmi smlouvy o úvěru, které zásadním způsobem ovlivňují celý obsah smlouvy, je nutno smlouvu posuzovat jako celek. Úrok a jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru jsou odměnou za poskytnutí peněz, z nichž žalobkyně generuje svůj zisk, a je tedy zřejmé, že bez ujednání o úroku a poplatku za poskytnutí úvěru, by smluvní strany smlouvu neuzavřely. Proto soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru ze dne datum tak, jak byla sjednána mezi žalobkyní a žalovaným, je absolutně neplatná ve smyslu cit. ust. § 580 a k této neplatnosti soud přihlédl v souladu s ust. § 588 o.z., neboť byla vzhledem k výši sjednaných úrokům spolu s výší jednorázového poplatku sjednána v rozporu s dobrými mravy. Uvedená smluvní ujednání o smluvních pokutách a poplatcích za upomínky jsou pak akcesorickými závazky, a je-li neplatný hlavní závazek, nejsou platně sjednány ani tyto akcesorické závazky, tedy závazky odvozené od závazku hlavního. Předmětná smlouva o úvěru je však absolutně neplatná i z dalšího důvodu. Žalobkyně uzavřela předmětnou smlouvu jakožto podnikatelka a profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů, a bylo proto její povinností v souladu s cit. ust. § 86 odst. 1 a § 86 odst. 2 ZoSÚ před uzavřením smlouvy posoudit schopnost žalované úvěr splácet, a to mimo jiné i na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného, který smlouvu uzavřel jakožto spotřebitel. Žalobkyně však neprokázala, že tuto povinnost splnila, a tudíž o této rozhodné skutečnosti (povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného) neunesla břemeno důkazní. Soud proto vyložil ustanovení § 86 ZoSÚ a § 580, § 588 o.z. ve prospěch žalovaného, jakožto spotřebitele (použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější dle § 1812 odst. 1 o.z.) tak, že žalobkyně zákonné povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy o úvěruschopnost žalovaného nedostála, a dospěl proto k závěru, že smlouva je absolutně neplatná. Soud má za to, že dlouhodobě uplatňovaná a obecně známá koncepce ochrany spotřebitele zakotvená ve směrnicích Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 a směrnici 93/13, ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie a také Nejvyššího soudu ČR vztahující se ke smlouvám o spotřebitelském úvěru, nemůže vést k jinému výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ než takovému, že při neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ, je nutno posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne datum jako absolutně neplatnou a k této neplatnosti pak soud přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu § 588 o.z. Shodný závěr při posouzení platnosti úvěrové smlouvy dle § 86, § 87 ZoSÚ a dle § 580 a § 588 o.z. přijal i Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 27. 5. 2020 č.j. 15 Co 30/2020-80 ve věci vedené u nadepsaného soudu pod sp. zn. 17 C 237/2019. Žalobní nároky z neplatné smlouvy o úvěru ze dne datum nemůže soud důvodně přiznat. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný přijal dne datum od žalobkyně plnění z neplatné smlouvy ve výši částka, kterou dosud žalobkyni nevrátil. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., které je žalovaný povinen vrátit žalobkyni v souladu s ust. § 2991 odst. 1 o.z. a § 87 odst. 1 o.z. Soud proto v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku částka. Třídenní lhůta k plnění je stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve vztahu k dalším v žalobě uplatněných nárokům nad částku částka se jedná o nároky z neplatné smlouvy, které nelze důvodně přiznat, a proto soud co do částky částka (částka – částka) žalobu zamítl.
8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky částka, neúspěšná byla co do částky částka. Byla tedy úspěšná méně než z 50 % uplatněného nároku, a tedy jí právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší, přičemž žalovanému podle obsahu spisu dosud žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 odst. 1 o.s.ř.).