Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 309/2020-36
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Ožanou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 27 066,31 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 10 596 Kč, s úrokem z prodlení 77,02 Kč, s úrokem z prodlení 10 % ročně z 10 596 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, a dále částku 5 867 Kč, s úrokem z prodlení 53,24 Kč, s úrokem z prodlení 10 % ročně z 5 867 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 6 807,01 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z 3 783,70 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, částky 3 796,30 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z 1 568,30 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 1 452 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 10 596 Kč, s úrokem z prodlení 77,02 Kč, s úrokem z prodlení 10 % ročně z 10 596 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, a dále částku 5 867 Kč, s úrokem z prodlení 53,24 Kč, s úrokem z prodlení 10 % ročně z 5 867 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 6 807,01 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z 3 783,70 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, částky 3 796,30 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z 1 568,30 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 1 452 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 15 029,70 Kč, 270 Kč, 2 103,31 Kč, 8 085,30 Kč, 186 Kč a 1 392 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z 14 379,70 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení 77,02 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z 7 435,30 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení 53,24 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 17. 5. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. anonymizováno. Žalovanému byl poskytnut úvěr 13 299 Kč na koupi zboží. Poskytnutý úvěr měl žalovaný s úrokem 40,09 % ročně uhradit v 24 měsíčních splátkách po 901 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 4. 2019. Žalovaný neuhradil splátku splatnou 15. 7. 2019. Pro prodlení s úhradou splátek žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalovaný dluží splátky 4 505 Kč, dále na jistině 9 874,70 Kč, poplatky za upomínky 450 Kč a 200 Kč za zesplatnění, úrok z prodlení 73 Kč a smluvní pokutu 270 Kč a dále smluvní pokutu 0,1 % denně z 874,70 Kč od 18. 12. 2019 do podání žaloby. Schopnost žalovaného posuzovala žalobkyně jako člen skupiny Komerční banky. a.s., dle údajů poskytnutých žalovaným, dle informací ze skupiny, dle statistických údajů. Žalobkyně prověřila SOLUS, Centrální evidenci exekucí, NRKI, BRKI, svůj registr rizikových subjektů Komerční banky. Příjem uvedl žalovaný 17 600 Kč, na bydlení 2 900 Kč a 200 Kč další výdaje. Rovněž 17. 5. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru anonymizováno a uhradila prodejci 6 490 Kč, které měl žalovaný vrátit s úrokem 46,20 % ročně 15 měsíčními splátkami po 623 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný neuhradil splátku splatnou 15. 7. 2019 a dluží splátky 3 115 Kč, jistinu 4320,30 Kč, za upomínky 450 Kč, 200 Kč, pokutu 186 Kč a úrok z prodlení 51 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Mandátní smlouvou z 9. 5. 2013 žalobkyně zmocnila právnická osoba, aby jménem žalobkyně uzavírala s klienty úvěrové smlouvy k úhradě ceny zboží prodávaného touto společností.
4. Smlouvou o úvěru z 25. 3. 2019 č. anonymizováno se žalobkyně zastoupená právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 13 299 Kč na účet prodejce za účelem koupě televizoru. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit s úrokem 40,09 % ročně a pojistným 94 Kč měsíčně v 24 měsíčních splátkách po 901 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 4. 2019 Smluvní pokuta je sjednána 10 % z dlužné částky pro případ prodlení s úhradou splátek vyplývajících ze smlouvy a 10 % z dlužné částky pro případ prodlení s úhradou plnění vyplývajícího ze smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodních podmínek smlouvy o úvěru právnická osoba číslo z 1. 5. 2018. Příjem uvedl žalovaný 17 600 Kč čistého měsíčně. Náklady na bydlení 2 900 Kč, další výdaje 200 Kč. Bydliště uvedl ulice a číslo, obec. Sjednáno je oprávněn žalobkyně úvěr zesplatnit v případě neuhrazení tří a více splátek nebo neuhrazení dluhu ani přes výzvu žalobkyně. Sjednáno je užití poplatků dle sazebníku. Žalovaný potvrdil převzetí podmínek a sazebníku.
5. Dle výpisu z účtu dne 8. 4. 2019 žalobkyně uhradila na účet právnická osoba částku 13 299 Kč.
6. Dle přehledu splátek žalovaný uhradil celkem 2 703 Kč, neuhradil splátku splatnou 15. 7. 2019 a následující splátky. Žalobkyně účtovala 3 x poplatek 150 Kč za upomínku, 200 Kč za zesplatnění, 3x smluvní pokutu 90 Kč.
7. Dopisem z 27. 11. 2019 žalobkyně zesplatnila úvěr číslo anonymizováno s dlužnými splátkami 4 505 Kč, dlužnou jistinou 9 874 Kč, smluvní pokutu a úroky 343 Kč, poplatky 650 Kč. Žalobkyně stanovila datum úhrady do 17. 12. 2019. Dopis žalovaný převzal dle poštovní dodejky dne 2. 12. 2019 na adrese adresa.
8. Smlouvou o úvěru z 17. 5. 2019 č. anonymizováno se žalobkyně zastoupená právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6 490 Kč na účet prodejce za účelem koupě mobilu. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit s úrokem 46,20 % ročně a pojistným 46 Kč měsíčně v 15 měsíčních splátkách po 623 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 6. 2019 Smluvní pokuta je sjednána 10 % z dlužné částky pro případ prodlení s úhradou splátek vyplývajících ze smlouvy a 10 % z dlužné částky pro případ prodlení s úhradou plnění vyplývajícího ze smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodních podmínek smlouvy o úvěru právnická osoba číslo z 1. 5. 2018. Příjem uvedl žalovaný 16 000 Kč čistého měsíčně. Náklady na bydlení 3 000 Kč, další výdaje 901 Kč splátka úvěru. Bydliště uvedl adresa. Sjednáno je oprávněn žalobkyně úvěr zesplatnit v případě neuhrazení tří a více splátek nebo neuhrazení dluhu ani přes výzvu žalobkyně. Sjednáno je užití poplatků dle sazebníku. Žalovaný potvrdil převzetí podmínek a sazebníku.
9. Dle výpisu z účtu dne 30. 5. 2019 žalobkyně uhradila na účet právnická osoba částku 6 490 Kč.
10. Dle přehledu splátek žalovaný uhradil celkem 623 Kč, neuhradil splátku splatnou 15. 7. 2019 a následující splátky. Žalobkyně účtovala 3 x poplatek 150 Kč za upomínku, 200 Kč za zesplatnění, 3x smluvní pokutu 62 Kč.
11. Dopisem z 27. 11. 2019 žalobkyně zesplatnila úvěr číslo anonymizováno s dlužnými splátkami 3 115 Kč, dlužnou jistinou 4 320 Kč, smluvní pokutu a úroky 237 Kč, poplatky 650 Kč. Žalobkyně stanovila datum úhrady do 17. 12. 2019. Dopis žalovaný převzal dle poštovní dodejky dne 2. 12. 2019 na adrese adresa.
12. Předžalobní upomínkou z 22. 5. 2019 a 26. 6. 2020 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě s upozorněním na podání žaloby. Podle poštovní obálky zásilka byla zaslána a podle záznamu pošty dne 26. 5. 2020 vrácena s poznámkou na uvedené adrese neznámý. Podle poštovní obálky zásilka byla zaslána na adresa a podle záznamu pošty dne 30. 6. 2020 vrácena s poznámkou na uvedené adrese neznámý.
13. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: žalovaný dne 25. 3. 2019 převzal od prodejce televizor za kupní cenu 13 299 Kč, kterou uhradila dne 8. 4. 2019 za žalovaného žalobkyně na účet prodejce. Žalobkyně tak učinila na základě smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr s úrokem 40,09 % ročně a pojistným 94 Kč měsíčně v 24 měsíčních splátkách po 901 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 4. 2019 Smluvní pokuta je sjednána 10 % z dlužné částky pro případ prodlení s úhradou splátek vyplývajících ze smlouvy a 10 % z dlužné částky pro případ prodlení s úhradou plnění vyplývajícího ze smlouvy. Žalovaný uhradil, byť ne vždy včas, celkem 3 splátky, 4. splátku splatnou 15. 7. 2019 a následující již neuhradil. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 2 703 Kč, kterou si žalobkyně započetla na úhradu 3 splátek, poplatků, smluvních pokut a úroků z prodlení. Dopisem z 27. 11. 2019 žalobkyně zesplatnila úvěr číslo anonymizováno s dlužnými splátkami 4 505 Kč, dlužnou jistinou 9 874 Kč, smluvní pokutu a úroky 343 Kč, poplatky 650 Kč. Žalobkyně stanovila datum úhrady do 17. 12. 2019. Dopis žalovaný převzal dle poštovní dodejky dne 2. 12. 2019 na adrese adresa.
14. Žalovaný dne 17. 5. 2019 převzal od prodejce mobilní telefon za kupní cenu 6 490 Kč, kterou uhradila dne 30. 5. 2019 za žalovaného žalobkyně na účet prodejce. Žalobkyně tak učinila na základě smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr s úrokem 46,20 % ročně a pojistným 46 Kč měsíčně v 15 měsíčních splátkách po 623 Kč vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 6. 2019 Smluvní pokuta je sjednána 10 % z dlužné částky pro případ prodlení s úhradou splátek vyplývajících ze smlouvy a 10 % z dlužné částky pro případ prodlení s úhradou plnění vyplývajícího ze smlouvy. Žalovaný 2. splátku splatnou 15. 7. 2019 a následující již neuhradil. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 623 Kč, kterou si žalobkyně započetla na úhradu splátek, poplatků, smluvních pokut a úroků z prodlení. Dopisem z 27. 11. 2019 žalobkyně zesplatnila úvěr číslo anonymizováno s dlužnými splátkami 3 115 Kč, dlužnou jistinou 4 320 Kč, smluvní pokutu a úroky 237 Kč, poplatky 650 Kč. Žalobkyně stanovila datum úhrady do 17. 12. 2019. Dopis žalovaný převzal dle poštovní dodejky dne 2. 12. 2019 na adrese adresa.
15. Soud přihlédl k judikatuře Evropského soudního dvora C -449/13 z 18. 12. 2014, že směrnice 2008 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. ….. Směrnice neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.
16. Soud tedy dospěl k závěru, že je povinností poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele jej splatit ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru a vycházet jednak a) z informací uvedených samotným žadatelem dle § 84 odst. 2 zákona (kdo jiný má mít nejpřesnější informace než sám spotřebitel),
b) tyto informace ověřit, a to i z listin předložených žadatelem (pracovní smlouva, výplatní pásek, nájemní smlouva apod.). Pravost listin předložených žadatelem není poskytovatel povinen systematicky kontrolovat. K tomu nutno dodat, že stále existuje anonymizováno úvěrového podvodu, že žadatel má v § 84 odst. 2 zákonem stanovenou povinnost uvádět pravdivé údaje a že dle § 6 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání nebo protiprávního činu.
c) rovněž má poskytovatel porovnat údaje takto zjištěné případně s údaji statistickými ohledně nákladů na živobytí (životní minimum, náklady na bydlení)
d) rovněž může ověřit i údaje o dalších závazcích z příslušných databází (NRKI, SOLUS apod.), což by měl být úkon v zásadě běžně činěný s výjimkou např. pouze nízkých úvěrů cca do 5 000 Kč.
17. Poskytovatel úvěru je rovněž povinen uchovávat doklady, dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele má poskytovatel uloženu § 78 uvedeného zákona a prokázat splnění své povinnosti.
18. § 87 zákona č. 57/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru upravuje relativní neplatnost k námitce spotřebitele. Rovněž důvodová zpráva uvádí relativní neplatnost. Rovněž § 574 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku stanoví, že Na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Dle § 586 Je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dále § 588 občanského zákoníku ukládá soudu přihlížet k neplatnosti ex officio jen u jednání zjevně se příčícímu dobrým mravům, nebo odporujícímu zákonu a narušujícímu veřejný pořádek.
19. Oproti tomu je nutno přihlédnout, že úprava v zákoně o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Směrnice sice nemá přímý účinek mezi soukromými subjekty (neukládá povinnosti ani spotřebiteli, ani poskytovateli úvěru), ale je závazná pro stát a jeho orgány včetně soudů (rozsudek Evropského soudního dvora z 21. 4. 2016 sp. zn. C -377/14), které jsou povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008 /48/, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného, a tudíž i souladu s čl. 288 třetím pododstavcem SFEU. Článek 23 směrnice ponechává na úpravě státu, aby sankce za porušení povinností stanovených směrnicí byly účinné, přiměřené a odrazující. Pokud tyto sankce stanovené národním právním řádem takovéto nejsou, nesmí k nim soud přihlédnout (rozsudek ESD z 27. 3. 2014 sp. zn. C -565/12). Obdobně rozsudek ESD C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR – Finance, se závěrem že soud jsou z úřední povinnosti zkoumat splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost a vyslovit neplatnost smlouvy i tehdy, pokud se jí spotřebitel nedovolá ve smyslu § 87 zákona. Jestliže tedy zákonodárce stanoví jako sankci za porušení povinnosti relativní neplatnost, nejde dle soudu o sankci účinnou a odrazující. Spotřebitelé mnohdy neznají svá práva, ze strany soudu nemohou být hmotně právně poučováni. Mnohdy spotřebitelé jsou reálně nekontaktní i pro soud (fikce doručení), a nemají ani možnost svá práva uplatnit. Poskytovatele úvěrů tedy nic účinně nemotivuje, aby důsledně plnili svou povinnost, když mohou spoléhat, že část žalovaných se nebude řízení účastnit, další část nic nenamítne a teprve až se najde spotřebitel, který bude namítat, tak teprve bude muset prokázat splnění své povinnosti.
20. Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že je nutno § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vykládat ve smyslu směrnice tak, že k neplatnosti smlouvy soud přihlédne z úřední povinnosti, nikoli pouze k námitce spotřebitele.
21. Žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet vyšla pouze z prohlášení žalovaného o výši jeho příjmů, které nejsou navíc nijak doloženy. Výše jeho reálných příjmů a reálných výdajů - zejména na bydlení zjišťována nebyla. Podle ustálené judikatury Krajského soudu v Ostravě nestačí zkoumat pouze registry (rozsudek ze dne 15. července 2019 č.j. 15 Co 128/2019 – 109) Pokud tedy žalobkyně spatřovala splnění své povinnosti zkoumat schopnost žalované úvěr řádně splácet pouze v tom, že prověřila příjmovou stránku majetkové sféry žalované (pravidelnými příjmy u právnická osoba), pak to zcela zjevně nepostačuje. Na tomto závěru o nedostatečném zkoumání majetkových poměrů žalované nemůže nic změnit ani okolnost, že žalobkyně učinila dotaz v systému CBCB, podle nějž měla žalovaná veden další závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru ve výši 768 Kč měsíčně. Žalobkyně je totiž povinna prověřovat i výdajovou stránku majetkové sféry žalované (výdaje za bydlení, případně další pravidelné výdaje), což však žalobkyně nijak neučinila a v tomto ohledu vyšla pouze z tvrzení uváděných samotnou žalovanou. Dále nestačí ani pouze zkoumat příjmy bez zkoumání výdajů např. rozsudek ze dne 14. března 2019, č. j. 8 Co 70/2019 -111 Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je pak nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť například ze samotné informace o čistých příjmech spotřebitele není možné říct, tedy v tomto konkrétním případě o výši cca 25.000 Kč měsíčně, zda bude schopen platit splátku ve výši 3.274 Kč, když nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje, tedy zda například vyživuje další osoby, jaké jsou náklady s bydlením apod. Z toho důvodu nelze žalovaným poskytnuté potvrzení o jeho příjmu od zaměstnavatele považovat za dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dále obdobné závěry např. rozsudky KS Ostrava sp. zn. 15 Co 181/2019 , 8 Co 202/2018 , 15 Co 388/2018 , 15 Co 146/2019 .
22. Námitka, že žalovaný uhradil některé ze splátek a tedy byl evidentně schopen úvěr splácet, není důvodná a nejde ani o přepjatý formalismus. Skutečnost splátek nic nevypovídá o tom, že žalovaný mohl úvěr splácet z jiných čerpaných úvěru, nebo pouze z omezených úspor nebo z příjmů jiného člena domácnosti apod. a jinak být během měsíce v mínusu. Námitky, že žalovaný je povinen uvést pravdivé údaje pod hrozbou případného spáchání trestného činu úvěrového podvodu rovněž neobstojí. Případné spáchání trestného činu nemá vliv na platnost samotné smlouvy a nemůže zprostit poskytovatele úvěru povinnosti mu uložené. Pokud by tomu tak bylo, poskytovatele nic nemotivuje skutečně úvěryschopnost ověřovat. Ani námitka nepoctivosti dle § 4, přiléhavěji spíše dle § 6 o. z., není důvodná, neboť zákon předpokládá poctivost žadatele o úvěr, a zákon ani směrnice neukládá poskytovateli povinnost systematicky ověřovat pravost předložených dokladů. Tzn. např. padělané výpisy z účtu, padělané výplatní pásky apod. skutečně budou vyhodnoceny k tíží žadatele v tom smyslu, že jeho nepoctivé jednání nezpůsobí neplatnost smlouvy. Ovšem nevyžádání dokladů ze strany poskytovatele, je kladeno k jeho tíži s případnou sankcí neplatnosti smlouvy. Situace, kdy spotřebitel přijde do prodejny pouze s občanským průkazem a odchází se zbožím v hodnotě desetitisíců, aniž by prodejce reálně cokoli zkoumal, zákonodárce zjevně neschvaluje. Poukaz na § 4 o. z., že spotřebitel s rozumem průměrného spotřebitele má být schopen sám posoudit svou schopnost úvěr splácet, má určitou relevanci, avšak zákonodárce pociťuje zadlužení spotřebitelů jako rizikové, a proto cíleně zvláštním zákonem přenáší část odpovědnosti i na poskytovatele úvěru.
23. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně u úvěru, nedostatečně zkoumala a ověřovala reálné příjmy a výdaje žalovaného, aby vyloučila neschopnost žalovaného úvěr. Porušení této povinnosti a v důsledku důkazního neprokázání této skutečnosti i nepřezkoumatelnosti postupu a úvah žalobkyně má za následek sankci v podobě neplatnosti úvěrové smlouvy dle § 87 uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru.
24. Na základě neplatné smlouvy jsou strany povinny si vrátit vzájemná plnění dle § 2991 o. z. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 13 299 Kč, dosud uhradil 2 703 Kč, je tedy povinen uhradit žalobkyni 10 596 Kč, s úrokem z prodlení 77,02 Kč, s úrokem z prodlení 10 % ročně z 10 596 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevznikl nárok na smluvní pokuty a poplatky.
25. Na základě neplatné smlouvy jsou strany povinny si vrátit vzájemná plnění dle § 2991 o. z. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 6 490 Kč, dosud uhradil 623 Kč, je tedy povinen uhradit žalobkyni 5 867 Kč, s úrokem z prodlení 53,24 Kč, s úrokem z prodlení 10 % ročně z 5 867 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevznikl nárok na smluvní pokuty a poplatky.
26. Žalobkyně nebyla úspěšná co do částky 10 603,31 Kč, tedy z 39 %, a úspěšná co do částky 16 463 Kč, tedy z 61 %. Po odpočtu neúspěchu od úspěchu má právo na náhradu 22 % nákladů řízení. Soudní poplatek činí 1 083 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. za prvé tři úkony právní služby 900 Kč, náhrada hotových výdajů 300 Kč, odměna za účast u jednání 2 220 Kč dle § 7 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů 300 Kč dle §13 advokátního tarifu, ½ cestovného tj. 290 Kč, ½ zmeškaného času cestou z obec do obec a zpět tj. za 6 půlhodin 600 Kč, náhrada za DPH 907,20 Kč (21 % z 4 320). Žalobkyně má nárok na 1 452 Kč (22 % = z 6 600,20). Žalobkyně zastoupená týmž zástupcem vymáhá pohledávky z úvěru na koupi zboží na ustáleném vzoru (např. 20 C 151/2020 , 20 C 338/2019 , 20 C 340/2019 ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.