Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 287/2020-105
Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 6 487,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 6 487,40 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 12 137 Kč ve výši 10 % ročně od datum do datum ve výši 229,25 Kč, úrokem z prodlení z částky 10 137 Kč ve výši 10 % ročně od datum do datum ve výši 118,27 Kč, úrokem z prodlení z částky 8 637 Kč ve výši 10 % ročně od datum do datum ve výši 71,98 Kč, úrokem z prodlení z částky 7 137 Kč ve výši 10 % ročně od datum do datum ve výši 63,44 Kč, úrokem z prodlení z částky 5 637 Kč ve výši 10 % ročně od datum do datum ve výši 123,70 Kč, úrokem z prodlení z částky 5 137 Kč ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, a s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 6 795,28 Kč od datum do datum, úrokem ve výši 35 % ročně z částky 6 341,39 Kč od datum do datum, úrokem ve výši 35 % ročně z částky 4 841,39 Kč od datum do datum, úrokem ve výši 35 % ročně z částky 3 341,39 Kč od datum do datum, úrokem ve výši 35 % ročně z částky 1 841,39 Kč od datum do datum a úrokem ve výši 35 % ročně z částky 1 341,39 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 28 728,00 Kč, se zamítá.
II. Řízení se v části, kterou se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení úroku ve výši 67,64 % ročně z částky 6 795,28 Kč od datum do datum, úroku ve výši 67,64 % ročně z částky 6 341,39 Kč od datum do datum, úroku ve výši 67,64 % ročně z částky 4 841,39 Kč od datum do datum, úroku ve výši 67,64 % ročně z částky 3 341,39 Kč od datum do datum, úroku ve výši 67,64 % ročně z částky 1 841,39 Kč od datum do datum a úroku ve výši 67,64 % p. a. z částky 1 341,39 Kč od datum do zaplacení, zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 6 487,40 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 12 137 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 229,25 Kč, úrokem z prodlení z částky 10 137 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 118,27 Kč, úrokem z prodlení z částky 8 637 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 71,98 Kč, úrokem z prodlení z částky 7 137 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 63,44 Kč, úrokem z prodlení z částky 5 637 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] ve výši 123,70 Kč, úrokem z prodlení z částky 5 137 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a s úrokem ve výši 35 % ročně z částky 6 795,28 Kč od [datum] do [datum], úrokem ve výši 35 % ročně z částky 6 341,39 Kč od [datum] do [datum], úrokem ve výši 35 % ročně z částky 4 841,39 Kč od [datum] do [datum], úrokem ve výši 35 % ročně z částky 3 341,39 Kč od [datum] do [datum], úrokem ve výši 35 % ročně z částky 1 841,39 Kč od [datum] do [datum] a úrokem ve výši 35 % ročně z částky 1 341,39 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 28 728,00 Kč, se zamítá. II. Řízení se v části, kterou se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení úroku ve výši 67,64 % ročně z částky 6 795,28 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 67,64 % ročně z částky 6 341,39 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 67,64 % ročně z částky 4 841,39 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 67,64 % ročně z částky 3 341,39 Kč od [datum] do [datum], úroku ve výši 67,64 % ročně z částky 1 841,39 Kč od [datum] do [datum] a úroku ve výši 67,64 % p. a. z částky 1 341,39 Kč od [datum] do zaplacení, zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalované po částečném zpětvzetí žaloby zaplacení částky uvedené ve výroku I. s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících pro žalovanou ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi účastníky dne datum. Žalobkyně dle této smlouvy žalované poskytla úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši efektivní úrokové sazby 167,75 % ročně splácet v 18 splátkách po 1 330 Kč měsíčně, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2018 dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Žalovaná sjednané podmínky smlouvy řádně neplnila a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty dle bodu 6.1. smluvních ujednání v celkové výši 1 996 Kč, neboť se dostala do prodlení s úhradou splátky číslo o délce 30 dnů, a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smluvních ujednání v celkové výši 1 800 Kč neboť se dostala do prodlení s úhradou splátky číslo o délce 15 dnů. V důsledku tohoto prodlení žalované došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to k datu datum. Podle bodu 6.3. smluvních ujednání se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny. Tuto novou jistinu ve výši celkem 8 341,39 Kč (odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 6 795,28 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 1 546,11 Kč) byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni v den následující po dni zesplatnění. Žalovaná po zesplatnění celého úvěru zaplatila dalších 7 000 Kč, a proto aktuální dlužná nová jistina ke dni podání žaloby činí 1 341,39 Kč. Dále žalobkyně požadovala po žalované smluvní pokutu v částce 1 350,40 Kč, a to dle bodu 6.5. smluvních ujednání, který stavil výši smluvní pokuty na 0,1 % z dlužné nové jistiny ve výši 8 341,39 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem datum do dne vyhotovení žaloby, tj. do dne datum. Dále se žalobkyně vůči žalované domáhala úroků z poskytnutí úvěru ve výši 102,64 % ročně z dlužné původní jistiny od datum do jejího zaplacení. Uvedené částky žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní výzvy.
2. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku za poskytnutí úvěru ve výši 67,64 % ročně z částky 6 795,28 Kč od datum do datum, úroku ve výši 67,64 % ročně z částky 6 341,39 Kč od datum do datum, úroku ve výši 67,64 % ročně z částky 4 841,39 Kč od datum do datum, úroku ve výši 67,64 % ročně z částky 3 341,39 Kč od datum do datum, úroku ve výši 67,64 % ročně z částky 1 841,39 Kč od datum do datum a úroku ve výši 67,64 % p. a. z částky 1 341,39 Kč od datum do zaplacení. Soud proto s ohledem na ust. § 96 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) výrokem III. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil, když souhlas žalované s částečným zpětvzetím žaloby vzhledem k okamžiku zpětvzetí žaloby nebyl třeba.
3. K nařízenému jednání se žalovaná, která byla řádně předvolána, bez omluvy nedostavila a k věci se ani nijak nevyjádřila. Soud věc projednal v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
4. Smlouvou o úvěru ze dne datum číslo (dále jen smlouva) ve spojení s oznámením věřitele o schválení úvěru, předsmluvním formulářem, formulářem pro hodnocení klienta, splátkovým kalendářem ke smlouvě a kartou klienta, má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala splácet včetně sjednaného úroku v efektivní úrokové sazbě ve výši 167,75 % ročně, a to v 18 měsíčních splátkách po 1 330 Kč splatných počínaje od července 2018 vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Tato úroková sazba byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru (viz část A) smlouvy). Podle části B) smlouvy, a to konkrétně bodu 6.1. smlouvy, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou takovou splátku. Podle bodu 6.2. smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením klienta, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se klient dostane do prodlení. Podle bodu 6.5. smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den následující po dni zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení. Z dokladu o vyplacení úvěru (č. l. 17) má soud za prokázané, že dne datum byla ve prospěch žalované odepsána z účtu žalobkyně částka 12 000 Kč. Z karty klienta ve spojení výzvami k zaplacení má soud za prokázané, že žalovaná na úhradu poskytnutého úvěru zaplatila před prohlášením úvěru žalovanou za splatný celkem jedenáct splátek. Z tohoto důkazu též plyne, kdy a v jakých částkách žalovaná dluh splácela a že žalobkyně její platby započítávala vždy na úhradu jistiny a úroku z úvěru. Žalovaná byla o splácení upomínána, jak plyne z upomínek ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum (č. l. 27-29). Dle splátkového kalendáře (č. l. 38 p. v. spisu), který v sobě obsahuje splátku efektivního úroku ve výši 167,75 % ročně, měla být dvanáctá splátka ve výši 1 330 Kč zaplacena dne datum, však tato byla splacena až dne datum (viz karta klienta – č. l. 37), čímž proto dle žalobkyně došlo k zesplatnění úvěru. Žalobkyně přitom vychází z bodu 6.3. smlouvy, podle kterého jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů smlouvy, automaticky dojde k zesplatnění úvěru. K tomuto dni se pak stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, dle bodu 6.4. smlouvy. Žalobkyně vycházela z toho, že ke dni zesplatnění úvěru se stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději do dne následujícím po dni, kdy k zesplatnění došlo, jak má soud za prokázané z oznámením o zesplatnění úvěru ze dne datum (č. l. 36). Z karty klienta má soud též za prokázané, že po zesplatnění úvěru byla na splacení úvěru žalované uhrazena ještě částka v celkové výši 7 000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne datum (doloženou včetně podacího archu z následujícího dne) je prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě zbývajícího dluhu a upozorněna na možnost jeho soudního vymáhání. Z výpisu ze systému příjmení a z listin y hodnocení klienta ke smlouvě číslo ve spojení s výplatními páskami a pracovní smlouvou žalované je prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalované. Ze statistického seznamu obec národní banky - úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v období od 5/ 2018 do 7/ 2018 - má soud za prokázané, že za červen 2018 činila průměrná sazba úroků z úvěru poskytovaná bankami domácnostem 8,55 % ročně.
5. Soud při právní kvalifikaci uzavřené smlouvy o úvěru ze dne datum vycházel z ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
6. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory z obdobných smluv již byly předmětem přezkoumání zdejším soudem, ale i nadřízeným Krajským soudem v Českých Budějovicích – pobočka v obec. Na tuto skutečnost byla žalobkyně opakovaně upozorňována jak písemně, tak ústně při jednání s tím, že není důvod se odchylovat od ustálené judikatury. Konkrétně byly takto žalobkyni připomínány rozsudky, kde také vystupovala na straně žalobkyně a které jsou jí tedy dobře známy, a to např. ze dne 22. 3. 2018, č. j. 15 Co 69/2018 – 93, ze dne 22. 3. 2018, č. j. 15 Co 86/2018 – 129 nebo ze dne 9. 5. 2018, č. j. 15 Co 119/2018 – 64. V souladu s právními závěry v nich vyslovenými dospěl podepsaný soud po přezkoumání a zhodnocení provedených důkazů k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela nedůvodná. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu např. ze dne 23. 11. 2017, č. j. 23 C 193/2017 – 36; ze dne 29. 11. 2017, č. j. 24 C 192/2017 – 50; ze dne 4. 12. 2017, č. j. 24 C 147/2017 – 100; ze dne 27. 2. 2019, č. j. 24 C 416/2018 – 69; ze dne 19. 12. 2019, č. j. 24 C 335/2019 – 67; ze dne 16. 7. 2020, č. j. 8 C 99/2020 – 26 je žalobkyně stále upozorňována na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , sp. zn. 20 Cdo 474/2006 , sp. zn. 32 Co 2773/2009 a sp. z n. 32 Cdo 3516/2009 , od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů 21 Cdo 486/2002 a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 3010/2007 a obdobně rozsudek ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005 ).“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp.zn. 32 Cdo 3516/2009 uzavřeli-li účastníci smlouvy ujednání o výši úroků neplatně, má věřitel právo na úroky v obvyklé výši, a to za účinnosti o. z. ve smyslu § 1802 o. z. (dříve dle § 502 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník). Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz příjmení, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).
7. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne datum byla mezi účastníky sjednána efektivní úroková sazba z úvěru ve výši 167,75 % ročně, což představuje nominální úrokovou sazbu 102,64 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou (dále jen ČNB) pro období červen 2018 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,55 % ročně. Na tomto závěru o skutkovém stavu nic nezměnily ani listin y předložené žalobkyní v průběhu řízení (č. l. 59-63). Jedná se o zcela totožné listin y, které žalobkyně předložila již ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 24 C 416/2018 nebo sp. zn. 8 C 99/2020 . Žalobkyně tak znovu předložila dopis nazvaný Informace o zápůjčních úrokových sazbách obvyklých na trhu pro účely uplatnění výjimky z plné působnosti zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a soud nemá důvod nic měnit na svých závěrech uvedených v rozsudku ze dne ze dne 27. 2. 2019, č. j. 24 C 416/2018 - 69. I nadále zastává stanovisko, že z předložené listin y neplyne, kdo jí vydal ani komu je adresována, jde tedy o anonymní dopis vyjadřující osobní názory neidentifikovatelné osoby bez jakékoli právní relevance. Dále žalobkyně předložila ty samé dopisy od právnická osoba a od právnická osoba adresované Krajskému soudu v Hradci Králové. I zde zůstává jejich právní hodnocení stejně, že ani jeden z těchto dopisů nijak nevyvrací výše uvedené statistické údaje zveřejněné ČNB o obvyklé výši úvěrů za období, kdy byla uzavřena smlouva, která je předmětem tohoto řízení. Z prvního z uvedených dopisů vyplývá, že v něm jsou uvedené údaje o výši sazby z ledna roku 2013 - v dané věci byla smlouva sjednána o více než 5 let později. V druhém z uvedených dopisů není uvedená výše obvyklého úročení vůbec časově zařazena a stejně jako při minulém jednání k dotazu soudu žalobkyně nebyla schopná uvést, k jakému časovému období či k jakým finančním produktům se v dopise uvedené rozpětí sazeb úroků vztahuje; pak ale nejsou výše uvedené údaje ČNB za období června 2018 nejen vyvráceny, ale ani zpochybněny. Stejně tak dopis ČNB ze dne datum se nijak konkrétně nevyjadřuje k sazbě úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu v rozhodném období března 2016. I v této věci žalobkyně uvedla, že v tomto dopise je zásadním jeho předposlední odstavec ohledně amerických hypoték. Jeho obsah se ale týká zajištěných úvěrů v úrokové statistice; soud však nepoužívá statistiku zajištěných úvěrů. Pokud se jedná o americké hypotéky, tak z rozhodovací činnosti soudu je známo, že tyto se v českém prostředí prakticky nevyskytují.
8. Dohodnutá výše úroků 102,64 % ročně tedy podstatně převyšuje (více jak dvanáctinásobně) výše uvedenou obvyklou úrokovou míru evidovanou ČNB, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Tento závěr je v souladu s předchozími rozhodnutími odvolacího (i zdejšího) soudu, kdy jako neplatné byly shledány sjednané úroky např. i ve výši 86,21 % ročně (č. j. 15 Co 69/2018 –93). Nemůže přitom obstát argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučena ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K témuž právnímu závěru dospěla též všechna výše uvedená rozhodnutí odvolacího soudu. Jedná se přitom o důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, a proto soud považuje ve smyslu § 576 o. z. za neplatnou jen tuto část uvedené smlouvy úvěru, kde byly sjednány úroky z úvěru v nemravné výši 102,64 % ročně. Na uvedených závěrech nemůže nic změnit ani částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní co do úroku ve výši 67,64 % ročně, neboť soud poměřuje korektivem dobrých mravů právní jednání účastníků, tedy uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne datum, a nikoli nyní žalobou uplatňovaný úrok. I zde se jedná o shodný právní závěr, jaký je i ve všech výše uvedených rozhodnutích odvolacího soudu. Protože úroky sjednané mezi účastníky byly neplatné a žalobkyně má v souladu s výše citovaným § 1802 o. z. nárok na úroky obvyklé, tj. ve výši 8,55 % ročně, musel soud provést přepočet částek, které žalovaná zaplatila a žalobkyně je započítávala na nemravně vysoké úroky.
9. Postupoval přitom tak, že vyšel ze smluvního ujednání účastníků, že splátkou úroků, na kterou žalobkyně započítávala platby žalované, se rozumí dohodnutý úrok 102,64 % ročně. Tento zápočet je vzhledem k výše dovozené neplatnosti sjednaných úroků nesprávný. Žalobkyně má nárok na úroky v obvyklé výši (§ 1802 o. z.), a proto soud vypočítal u každé splátky, jakou část z ní lze zahrnout na tyto úroky v obvyklé výši s tím, že ve zbývající části je třeba platbu žalované posoudit jako úhradu jistiny. V dané věci žalovaná zaplatila před prohlášením úvěru za splatný 11 splátek, kolik z každé splátky si žalobkyně započítávala na nemravný úrok vyplývá ze splátkového kalendáře (č. l. 38 p. v.), proto je výpočet obvyklého úroku náležejícího žalobkyni následující: 1. splátka 85,50 Kč (1 026, číslo x 8,55) . 2. splátka 83,36 Kč (1 000, číslo x 8,55), 3. splátka 80,97 Kč (972, číslo x 8,55), 4. splátka 78,40 Kč (941, číslo x 8,55), 5. splátka 75,67 Kč (908, číslo x 8,55), 6. splátka 72,68 Kč (872, číslo x 8,55), 7. splátka 69,43 Kč (833, číslo x 8,55), 8. splátka 65,84 Kč (790, číslo x 8,55), 9. splátka 62,07 Kč (744, číslo x 8,55), 10. splátka 57,88 Kč (694, číslo x 8,55) a 11. splátka 53,35 Kč (640, číslo x 8,55). Celkem tedy náleží žalobkyni z těchto splátek obvyklý úrok v celkové výši 785,15 Kč (tj. součet výše vypočtených obvyklých úroků). Žalobkyně si však na úroky zaúčtovala z těchto splátek celkem 8 525,28 Kč. Z uvedeného vyplývá, že na úhradu jistiny žalovaná při výše uvedeném právním posouzení zaplatila ve skutečnosti o 7 740,13 Kč více, když tato částka představuje rozdíl mezi součtem splátek nemravného úroku ve výši 102,64 % (8 525,28 Kč) a součtem splátek obvyklého úroku ve výši 8,55 % (785,15 Kč).
10. Ke dni žalobkyní žalované zaslanému dopisu o zesplatnění ze dne datum tedy žalovaná dlužnou jistinu včetně úroků žalobkyni dávno zcela splatila, a to již desátkou splátkou, když dle obecného schématického výpočtu přeplatků 1. splátkou byla splacena jistina 1 244,50 Kč (vždy splátka 1 330 Kč mínus vždy výše vypočteného úroku – tj. u první splátky mínus 85,50 Kč, atd.), 2. splátkou 1 246,64 Kč, 3. splátkou 1 249,03 Kč, 4. splátkou 1 251,60 Kč, 5. splátkou 1 254,33 Kč, 6. splátkou 1 257,32 Kč, 7. splátkou 1 260,57 Kč, 8. splátkou 1 264,16 Kč, 9. splátkou 1 267,93 Kč, 10. splátkou 1 272,12 Kč, což činilo celkem částku 12 571,20 Kč. Jak již bylo výše uvedeno, touto desátkou splátkou byl úvěr žalované zcela splacen včetně výše uvedených vypočtených úroků, resp. byl přeplacen o 571,20 Kč a 11. splátkou bylo zaplaceno dalších 1 276,65 Kč, tedy přeplatek na úvěru činil ke dni datum částku 1 847,85 Kč. Na poskytnutý zcela splacený úvěr pak bylo zaplaceno ještě dalších 7 000 Kč – dne datum částka 2 000 Kč, dne datum částka 1 500 Kč, dne datum částka 1 500 Kč, dne datum částka 1 500 Kč a dne datum částka 500 Kč, jak plyne z karty klienta. Celkem tedy bylo na splacený úvěr zaplaceno o 8 847,85 Kč více.
11. Vzhledem k výše uvedenému přeplatku, avšak zároveň prodlení žalované se splátkami, které plynou z karty klienta, se soud při posuzování žalobkyní uplatněného nároku na smluvní pokuty dle čl. 6 a nákladů dle čl. 6 smlouvy musel zabývat detailně, zda v tom kterém jednotlivém případě splatnosti splátky byla žalovaná v prodlení a pokud ano, v jaké délce, a to právě s ohledem na okamžik zápočtu přeplatku, a tedy zda vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 499 Kč, anebo na náhradu nákladů ve výši 200 Kč, či nikoli. Z karty klienta ve spojení s výše uvedenými výpočty obvyklého úroku tak plyne, že konkrétně 1. splátku splatnou dne datum žalovaná zaplatila řádně jistinu a přeplatek činil 940,93 Kč (1 330 Kč - 85,50 Kč - 303,57 Kč, tj. zaplacená částka mínus obvyklý úrok mínus splátka jistiny dle splátkového kalendáře; ke stejné částce dospějeme i výpočtem 1 026,43 Kč - 85,50 Kč, tj. rozdíl mezi nemravně vysokým úrokem ve splátce číslo dle splátkového kalendáře a obvyklým úrokem). Při splatnosti 2. splátky dne datum se započetl přeplatek nejprve na obvyklý úrok a dále na jistinu dle splátkového kalendáře, tedy k uvedenému dni měla žalovaná stále ještě přeplatek ve výši 528,04 Kč (940,93 Kč - 83,36 Kč - 329,53 Kč), tedy nebyla nikdy se splátkou číslo v prodlení a žalobkyni tedy nikdy nevzniklo v souvislosti s touto splátkou právo na náklady dle čl. 6 smlouvy. Před splatností 3. splátky dne datum žalovaná dne datum zaplatila částku 1 330 Kč, tedy k tomuto dni přeplatek narostl na částku 1 858,04 Kč (528,04 Kč + 1 330 Kč) a tento činil dne datum při splatnosti 3. splátky po započtení na úrok a dále na jistinu částku 1 419,35 Kč (1 419,35 Kč - 80,97 Kč - 357,72 Kč), a to do datum, kdy žalovaná zaplatila další částku 1 330 Kč. Tím jí k tomuto dni vznikl přeplatek na splátkách úvěru ve výši 2 749,35 Kč (1 419,35 Kč + 1 330 Kč). Při splatnosti 4. splátky dne datum se započetl přeplatek nejprve na úrok a dále na jistinu, tedy k uvedenému dni měla žalovaná přeplatek ve výši 2 282,63 Kč (2 749,35 Kč - 78,40 Kč - 388,32 Kč) a navíc dne datum zaplatil částku 1 330 Kč, čímž její přeplatek stoupl na částku 3 612,63 Kč (2 282,63 Kč + 1 330 Kč). Při splatnosti 5. splátky dne datum se započetl přeplatek nejprve na úrok a dále na jistinu, tedy k uvedenému dni měla žalovaná přeplatek ve výši 3 115,43 Kč (3 612,63 Kč - 75,67 Kč - 421,53 Kč). Žalovaná pak zaplatila dne datum částku 1 330 Kč, čímž se zvýšil přeplatek na úvěru na částku 4 445,43 Kč. Při splatnosti 6. splátky dne datum činil po započtení na splátku úroku a jistiny přeplatek částku 3 915,16 Kč (4 445,43 Kč - 72,68 Kč - 457,59 Kč) a žalovaná tedy nikdy nebyla v prodlení se splátkou číslo číslo není tak důvodný nárok na náklady dle čl. 6 smlouvy z těchto splátek. Žalovaná zaplatila žalobkyni dne datum částku 1 330 Kč, čímž se zvýšil přeplatek na úvěru na částku 5 245,16 Kč. Při splatnosti 7. splátky dne datum se započetl přeplatek nejprve na úrok a dále na jistinu, tedy k uvedenému dni měla žalovaná přeplatek ve výši 4 679 Kč (5 245,16 Kč - 69,43 Kč - 496,73 Kč). Žalovaná pak zaplatila dne datum částku 1 330 Kč, takže při splatnosti 8. splátky dne datum činil celkový přeplatek 6 009 Kč (4 679 Kč + 1 330 Kč), který k uvedenému dni činil po započtení na splátku úroku a jistiny částku 5 403,94 Kč (6 009 Kč - 65,84 Kč - 539,22 Kč). Žalovaná zaplatila žalobkyni dne datum částku 1 330 Kč, čímž se zvýšil přeplatek na úvěru na částku 6 733,94 Kč. Při splatnosti 9. splátky dne datum se započetl přeplatek na úrok a dále na jistinu, tedy k uvedenému dni měla žalovaná přeplatek ve výši 6 086,53 Kč (6 733,94 Kč - 62,07 Kč – 585,34 Kč). Při splatnosti 10. splátky dne datum se započetl přeplatek na úrok a dále na jistinu, tedy k uvedenému dni měla žalovaná přeplatek ve výši 5 393,24 Kč (6 086,53 Kč - 57,88 Kč - 635,41 Kč). Žalovaná zaplatila žalobkyni dne datum částku 1 330 Kč, čímž se zvýšil přeplatek na úvěru na částku 6 723,24 Kč. Při splatnosti 11. splátky dne datum se započetl přeplatek na úrok a dále na jistinu, tedy k uvedenému dni měla žalovaná přeplatek ve výši 5 980,13 Kč (6 723,24 Kč - 53,35 Kč – 689,76 Kč). Dne datum žalovaná zaplatila žalobkyni částku 2 660 Kč, čímž se zvýšil její přeplatek na úvěru na částku 11 300,13 Kč. Při splatnosti 12. splátky dne datum se započetl přeplatek na obvyklý úrok a dále na jistinu, tedy k uvedenému dni měla žalovaná stále přeplatek ve výši 10 507,95 Kč (11 300,13 Kč - 43,42 Kč - 748,76 Kč). Při splatnosti 13. splátky dne datum se započetl přeplatek nejprve na obvyklý úrok a dále na jistinu, tedy k uvedenému dni měla žalovaná stále přeplatek ve výši 9 716,11 Kč (10 507,95 Kč - 43,08 Kč - 812,8 Kč). Z uvedeného zcela zjevně plyne, že žalovaná nebyla nikdy v prodlení s úhradou splátky číslo o délce 15 dnů, logicky tak nebyla v prodlení ani se splátkou číslo o délce 30 dnů, tedy žalobkyni nevnikl nárok na jí požadovanou náhradu nákladů dle čl. 6 smlouvy ani na smluvní pokutu dle čl. 6 smlouvy. Vzhledem k výši přeplatku, který trvá do současné doby, žalovaná nebyla ani v prodlení po dobu delší než 65 dnů, nemohl se uplatnit ani čl. 6 smlouvy o automatické splatnosti celého dluhu a vzniku„ nové jistiny“. Nárok žalobkyně na zaplacení nové jistin, která se má skládat z dlužné jistiny a z dlužných běžných úroků, tedy není důvodný, neboť žalovaná žádnou jistinu ani běžný úrok nedlužil a nedluží (úroky a jistina byly naopak přeplaceny). Žalobkyní vznesený nárok na další smluvní pokutu dle čl. 6 smlouvy proto není dán, neboť ve skutečnosti tu není a nikdy nebyla žádná nová jistina a tedy logicky ani žádné prodlení žalované se zaplacením nové jistiny.
12. Lze proto shrnout, že nárok žalobkyně na novou jistinu ani na smluvní pokuty není z výše podrobně uvedených důvodů dán, a proto není dán ani nárok na požadované úroky z prodlení z důvodu akcesority příslušenství a žaloba žalobkyně byla proto zcela zamítnuta.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , který stanoví, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byla v řízení úspěšná žalovaná, neboť žaloba žalobkyně byla zamítnuta zcela. Žalované tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.