Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 109/2020-37
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 35 839,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 509 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 509 Kč od datum do zaplacení v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu.
II. Žaloba se zamítá co do částky 18 330,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 29 040,06 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení z částky
11 531,06 Kč ve výši 10% ročně od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 509 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 509 Kč od [datum] do zaplacení v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 1 500 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu. II. Žaloba se zamítá co do částky 18 330,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 29 040,06 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení z částky 11 531,06 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 29 040,06 Kč, smluvní pokuty za prodlení s úhradou 499 Kč a za zesplatnění ve výši 4 949,95 Kč, poplatky 1 350 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo ze dne datum, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaný bezhotovostně čerpal a měl jej hradit v 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč měsíčně. První splátka byla splatná datum. Za prodlení s úhradou splátky byla žalovanému účtována smluvní pokuta 499 Kč a za odeslání upomínky poplatek
450 Kč. Pro prodlení žalovaného s úhradou byl úvěr zesplatněn ke dni datum.
2. V rámci doplnění žaloby k výzvě soudu sdělila žalobkyně, že neví, zda žalovaný vznesl námitku neplatnosti smlouvy, proto výzvu považuje za předčasnou. Úvěruschopnost zkoumala lustrací žalovaného v evidenci exekucí, BRKI/NRKI, ověření pohybů na účtu žalovaného a informacemi přímo od žalovaného, příjem žalovaného byl 17 578 Kč.
3. Žalovaný k žalobě uvedl, že smlouvu o úvěru uzavřel, peníze čerpal, potvrdil své příjmy ve výši 17 578 Kč, uvedl, že úvěr přestal hradit, protože manželka byla nezaměstnaná, pak si práci našla a zase o ni přišla. Výdaje na bydlení činí 10 000 Kč měsíčně, mají s manželkou 3 děti, snaží se přivydělat si brigádně. Neví, zda byla manželka v době uzavření úvěrové smlouvy nezaměstnaná.
4. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spisu.
5. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně.
6. Potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne datum prokazuje, že žalovanému byla zaslána částka 30 000 Kč dne datum.
7. Zesplatnění ze dne datum prokazuje, že úvěr žalovaného byl zesplatněn ke dni datum.
8. Předžalobní upomínka ze dne datum prokazuje, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.
9. Poštovní podací arch ze dne datum prokazuje odeslání dopisu žalovanému.
10. Rozložení plateb prokazuje, že žalovaný uhradil celkem 12 491 Kč.
11. Smlouva o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo prokazuje, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru ve výši 30 000 Kč s úrokem 111,33% ročně, splátky na 30 měsíců ve výši 2 992 Kč, celkem k úhradě 89 760 Kč.
12. Výplatní páska žalovaného za číslo prokazuje příjem žalovaného 17 578 Kč.
13. Výpis z účtu žalovaného za anonymizováno rok prokazuje výdaj 12 000 Kč dne datum, který žalovaný vysvětlil jako nájemné 10 000 Kč a doplatek dluhu na nájemném 2 000 Kč, příchozí platbu 6 420 Kč ze dne datum od úřadu práce. Žalovaný uvedl, že neví, jestli byla manželka v té době nezaměstnaná.
14. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Upomínka č. I, Upomínka č. II, Upomínka č. III, Splátkový kalendář, Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.
15. Na základě zjištění učiněných z předložených listin a obrany žalovaného dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, soud však dospěl k závěru, že nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Příjmy žalovaného byly tvořeny mzdou ve výši 17 578 Kč a neznámým příjmem od Úřadu práce ve výši 6 420 Kč, tedy celkem 23 998 Kč. Výdaje byly tvořeny náklady na bydlení 10 000 Kč (jsou potvrzovány výpisem z účtu žalovaného) a dále životním minimem členů domácnosti, kterých je pět, v roce 2019 bylo životní minimum na dospělou osobu 2x 3 410 Kč (žalovaný a manželka) a životní minimum na nezletilé děti minimálně ve výši 3x 1 740 (3 děti věkem do 6ti let jakožto nejnižší částka), výdaje tak celkem tvořily minimálně 22 040 Kč. Žalovanému tak mohlo měsíčně zůstat k dispozici maximálně 1 958 Kč, což není ani měsíční splátka úvěru. Žalobkyni v rámci posuzování úvěruschopnosti vůbec nezajímaly výdaje žalovaného, nezajímala se o náklady na bydlení, nezajímala se o počet vyživovacích povinností a ani o případné příjmy manželky žalovaného pro zohlednění v rámci nákladů na bydlení.
16. Po právní stránce soud věc posoudil níže uvedeným způsobem.
17. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
19. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
20. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když toto neprokázala, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z nákladů na bydlení ve výši 1 400 Kč, tato částka je velmi nízká a na první pohled budí pochybnosti, přesto se s ní žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti spokojila a nijak ji dále nepřezkoumávala. To vše za situace, kdy sama žalobkyně minimálně musela vědět o dalších úvěrech žalovaného a neznámých výdajích žalovaného, které také nezohlednila.
24. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
25. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
26. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, z předložených listin vyplývá, že žalobkyně vůbec nezohlednila výdaje žalovaného a tyto ji ani nezajímaly. Soud toto dovozuje ze skutečnosti, že žalovaný nebyl dotazován na náklady na bydlení a ani na počet vyživovacích povinností. Zkoumat schopnost splácet úvěr (tedy úvěruschopnost) pouze zkoumáním příjmů bez zkoumání mandatorních či alespoň minimálních výdajů je zcela nedostatečné. Kdyby žalovaný spolubydlel s dalšími osobami za 3 000 Kč měsíčně, byl by úvěruschopný, ovšem pokud žije s manželkou a 3 dětmi, tak se jeho výdaje natolik zvýší, až se stane neúvěruschopným. Podstatné ani není, zda má opravdu žalovaný manželku či děti a kolik, podstatné je, že žalobkyně v tomto směru zcela nedostatečně zkoumala výdajovou stránku žalovaného při posuzování úvěruschopnosti. Úvěrová smlouva byla soudem pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného posouzena jako neplatná. Skutečnost, že bylo žalovaným uhrazeno pouze 12 491 Kč na úvěr, závěr soudu jenom potvrzuje. Soud se tedy dále zaobíral tím, zda a v jakém rozsahu vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.
27. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
28. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
29. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno 30 000 Kč a uhradil 12 491 Kč, žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 17 509 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od první prokazatelně odeslané upomínky žalovanému ze dne datum, kdy tento dopis se musel dostat do sféry dispozice žalovaného nejpozději třetí den od odeslání, tedy dne datum, žalovaný se tak dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od datum. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.
30. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 14 Co 36/2020 -63 ze dne 19.5.2020.
31. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že stanovené povinnosti uložil žalovanému splnit ve splátkách po
1 500 Kč měsíčně, neboť takto bude dlužná částka uhrazena do 1 roku.
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr jejich úspěchu ve sporu byl obdobný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu , zák. č. 99/1963 Sb. , a exekučního řádu, zák. č. 120/2001 Sb.