Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 303/2020-19
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Umlaufem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro částka s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba na zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. od datum do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p.a. od [datum] do zaplacení se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím, uváděje, jak uvedeno v žalobě.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání.
Ze smlouvy o úvěru ze dne datum a smluvních podmínek smlouvy o úvěru soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka a závazek žalovaného tuto částku včetně souhrnného poplatku částka (zahrnujícího kapitalizovaný úrok, poplatek za zpracování úvěru a poplatek za inkaso) v souvislosti s poskytnutím úvěru vrátit v 60 týdenních splátkách po částka. Ze smluvních podmínek vyplývalo, že žalobkyně má právo úvěr zesplatnit, pokud se dostane žalovaný do prodlení a pokud nesplní svou povinnost ani ve lhůtě 30 dnů k upomínce žalobkyně. Účastníci ve smluvních podmínkách sjednali poplatek za upomínku částka, poplatek za osobní upozornění ve výši nedoplatku částka, poplatek za zahájení vymáhání dluhu ve výši částka, smluvní pokutu za prodlení 0,1 % denně (s omezením na 50 % celkové výši úvěru, nejvýše částka), RPSN ve výši 195,34% a obchodní úrok ve výši 66 % p.a.
Z přehledu splácení úvěru soud zjistil, že žalovaný uhradil částka.
Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného ke splnění dluhu.
Soud převzal výše uvedená dílčí skutková zjištění jako závěr o skutkovém stavu ve věci samé.
Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dluSžníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Na posuzovanou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z datum, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z datum, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru částka při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši částka za každou upomínku, pokuta částka v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované zápůjčky vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může násobně převyšovat částku poskytnutou. Smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, RPSN dle smlouvy činí 195,34 %, žalobkyně má právo na zesplatnění dluhu (včetně poplatků) v případě nezaplacení i části jedné splátky v dodatečné lhůtě 30 dnů, jsou sjednány vysoké poplatky za upomínání a vymáhání ve výši dosahující, popř. převyšující výši jedné splátky, je sjednána smluvní pokuta za prodlení ve výši 36,5 % p.a. (neplatnost je dána § 580 odst. 1 občanského zákoníku; jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku) a pro rozpor s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku).
Žalovanému se dostalo plnění ve výši částka v souladu s neplatnou smlouvou, na splátkách uhradil částka, tj. závazek k vydání bezdůvodného obohacení ve výši jistiny dle § 2993 věta první občanského zákoníku zanikl zcela. Všechna ostatní plnění žalobkyně požaduje podle neplatné smlouvy, a proto v této části soud rovněž žalobu zamítnul
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.