Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
12 C 228/2020-15
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 1 860 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 860 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 860 Kč od 25.12.2017 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 860 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 860 Kč od 25.12.2017 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou, doručenou soudu dne 15.6.2020, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 860 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 860 Kč od 25.12.2017 do zaplacení, včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16.12.2019 mezi právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem a právnická osoba, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 1.12.2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 1500 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 24.12.2017 Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky anonymizováno, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www.ferratum.cz zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 1500 Kč a splatností dne 24.12.2017. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného bankovní účet. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který byl určen jako rodné číslo žalovaného. Žalovaný se dle Smlouvy o úvěru číslo jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 360 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 24.12.2017. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého výpisu z bankovního účtu původního věřitele, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 22.1.2020. Celková výše nároků žalobkyně činí celkem 1860 Kč. Podáním ze dne 8.9.2020 žalobkyně doplnila tvrzení, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že žalovaný byl lustrován z veřejné dostupných databází.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti: Dne 1.12.2017 byla mezi právnická osoba příjmení anonymizována dvě slova C číslo, se sídlem adresa, 14 příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, Malta (jako úvěrujícím) a žalovaným (jako úvěrovaným) pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku uzavřena Smlouva o úvěru. Úvěrující se zavázal poskytnout ve prospěch úvěrovaného částku 1 500 Kč na jeho bankovní účet a ten se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 24.12.2017 a dále se zavázal zaplatit poplatek ve výši 360 Kč (ze smlouvy ze dne 1.12.2017). Na základě uzavřené smlouvy byla právnická osoba příjmení p.l.c. dne 1.12.2017 bezhotovostním převodem na účet č. bankovní účet, který uvedl žalovaný, zaslána částka 1 500 Kč (z výpisu z účtu ze dne 1.12.2017). Žalovaný v řízení ani netvrdil, že by jakoukoliv část dluhu uhradil. Společnost anonymizována dvě slova anonymizováno anonymizována dvě slova anonymizováno anonymizována dvě slova, sídlem, anonymizována dvě slova, číslo anonymizováno, země, anonymizována dvě slova číslo anonymizováno postoupila soubor pohledávek, včetně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo oznámeno žalovanému právnická osoba anonymizována dvě slova anonymizováno, (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.12.2019 mezi právnická osoba, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22.1.2020). Žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení výzvou ze dne 22.1.2020 (z předžalobní upomínky ze dne 22.1.2020 včetně podacího lístku). K tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nedoložila (ani neoznačila) žádný důkaz, a tato tvrzení tak nebyla prokázána.
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 2991 odst.1,2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi právnická osoba příjmení anonymizováno a žalovaným dne 1.12.2017 soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právnická osoba příjmení anonymizováno a žalovaným byla dne 1.12.2017 uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č.145/2010 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (poskytovatele úvěru) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Z uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně soudy v rámci rozhodovací praxe opakovaně dospěly k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal, tedy že se jedná o neplatnost absolutní, protože stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp.zn. 8 Co 47/2018, viz také rozsudek SDEU ze dne 5.3.2020, č.j. C-679/18).
12. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, avšak nijak neprokázala, že by žalovaný úvěrující společnosti (poskytovateli úvěru) poskytl jakékoliv informace, na základě nichž by poskytovatel úvěru mohl posoudit úvěruschopnost žalovaného, včetně získání informací z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohla ani být poučena o následcích, které zákon spojuje s neunesením břemene tvrzení a důkazního břemene k uvedeným skutečnostem.
13. S ohledem na neunesení důkazního břemene stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, shledal soud předmětnou úvěrovou smlouvu podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na stávající rozhodovací praxi nadřízeného soudu a SDEU, neplatnou, a proto plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyně tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 a násl. OZ.
14. K tomu, aby žalobkyně mohla být s nárokem na vydání bezdůvodného obohacení úspěšná, musela mimo jiné tvrdit a prokázat svou aktivní legitimaci, tedy že je věřitelem žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalovaným a právnická osoba příjmení p.l.c, která zaslala na účet žalovaného částku ve výši 1 500 Kč, tedy že ochuzenou a zároveň oprávněnou domáhat se pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení (původně ze smlouvy) je uvedená společnost. Pokud žalobkyně tvrdila, že původním věřitelem pohledávky byla právnická osoba anonymizována tři slova, společnost s ručením omezeným, která poskytuje úvěry prostřednictvím stránek www.ferratum.cz, tak tato skutečnost nejenže prokázána nebyla, ale naopak z výše uvedeného je zřejmé, že původním věřitelem pohledávky byla právnická osoba příjmení p.l.c. Žalobkyně dále tvrdila a prokázala, že mezi žalobkyní coby postupníkem a právnická osoba anonymizována tři slova, společnost s ručením omezeným, jako postupitelem byla uzavřena smlouva o postoupení (mimo jiné) předmětné pohledávky, což bylo žalovanému postupitelem oznámeno. Žalobkyně však v kontextu výše uvedených skutkových zjištění neuvedla žádná tvrzení, z nichž by vyplývalo, na základě jaké právní skutečnosti došlo k tomu, že právnická osoba anonymizována tři slova, společnost s ručením omezeným, byla v době postoupení pohledávky žalobkyni, věřitelem žalovaného (§ 1879 o.z.), když původním věřitelem byla právnická osoba příjmení anonymizováno, tedy že vůbec mohlo dojít k převodu práv a povinností věřitele na žalobkyni, natož aby tuto skutečnost jakkoliv prokázala. Soud je toho názoru, a to při respektování judikatury Nejvyššího soudu ČR, podle níž platí, že ve vztahu mezi postupníkem (žalobkyní) a dlužníkem (žalovaným) není otázka platnosti postoupení významná, a současně platí, že notifikační úkon (oznámení postoupení viz § 1882 o.z.), v tomto případě vyvolá zamýšlené právní důsledky týkající se osoby oprávněné přijmout plnění, a to i tehdy, jestliže k cessi vůbec nedošlo či postupní smlouva byla anonymizováno, přičemž otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.2.2010 sp. zn. 21 Cdo 5438/2007), že pokud bylo předloženo oznámení o postoupení pohledávky ze právnická osoba anonymizována tři slova na žalobkyni bez toho, aniž by zároveň bylo jakkoliv prokázáno, že tato společnost byla věřitelem předmětné pohledávky (např. oznámením o postoupení pohledávky vydaným původním věřitelem, pokud ji tento postoupil na právnická osoba anonymizována tři slova), nemůže tato skutečnost sama o sobě být důkazem o aktivní legitimaci v projednávané věci ve smyslu ust. §1882 o.z. Jinými slovy samotné oznámení či prohlášení třetí osoby, naprosto odlišné od původního věřitele pohledávky vyplývající z úvěru (úvěrujícího), u níž není ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že se stala věřitelem namísto věřitele původního, nemůže způsobit následky předvídané ust. § 1882 o.z., když postupitelem dle tohoto ustanovení může být toliko věřitel (viz ust. § 1879 o.z.).
15. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by právnická osoba anonymizována tři slova byla věřitelem předmětné pohledávky, který by byl oprávněn tuto pohledávku následně postoupit na žalobkyni, nemohl soud učinit závěr o tom, že se žalobkyně stala věřitelem předmětné pohledávky, resp. že žalobkyně je stran předmětné pohledávky aktivně legitimovaná k podání žaloby, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.) podle něhož měl-li účastník ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl plně úspěšný žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady v rámci tohoto řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).