Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 302/2019-63
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupené titul jméno příjmení, IČO
sídlem adresa, číslo obec
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného, okres obec
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku povinen zaplatit žalobkyni částku částka a částku částka s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky částka za období od datum do zaplacení.
II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky částka.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku částka.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] a částku [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky [částka].</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku [částka].</b>
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne datum, na zaplacení částky částka s úrokem z prodlení podle výroku I. Ta představovala jednak nedoplatek pojistného částka, žalovaného za období od datum anonymizováno do datum, poplatek částka a zákonný úrok z prodlení z uvedeného pojistného za období od datum do datum v částce částka. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne datum účastníci pojistnou smlouvu číslo jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla registrační značka, značka automobilu, pojištění asistence a úrazové pojištění dopravovaných osob, s počátkem pojištění od sjednání smlouvy na dobu neurčitou, s ročním pojistným částka, které bylo splatné 2krát ročně, vždy k splatnost anonymizováno 7 slov po částka. Pojistné nebylo žalovaným zaplaceno právě za žalované období. Ohledně žalovaného poplatku žalobkyně pouze uvedla odkaz na čl. 4 odst. 10 všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel specifikace číslo a sazebník poplatků. Žaloba na zaplacení úroku z prodlení nebyla dále blíže vysvětlena.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den datum anonymizována dvě slova se nedostavil žádný z účastníků, ani jejich zástupců, přičemž pouze žalobkyně a její zástupkyně svou neúčast předem omluvily.
3. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla skutečně v den uváděný žalobkyní uzavřena výše uvedená smlouva (s formátem číslo), která obsahovala ovšem jen ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uváděného vozidla, a to od sjednání smlouvy. Sjednáno bylo pojistné ve výši uváděné žalobkyní, které mělo být placeno pololetně v uváděných dnech. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že žalovaný byl ve smlouvě označen jako pojistník a žalobkyně jako pojistitel.
4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, poplatek, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen„ OSŘ“).
5. Žalobkyně právně hodnotila, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva. Uvedené ujednání účastníků by tedy bylo nutné hodnotit jako pojistnou smlouvu, jejíž režim se řídil ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a podpůrně § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen„ OZ“).
6. Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné do doby zániku pojištění, resp. do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo, stalo-li se tak dříve, než uplynula sjednaná doba (§ 13 odst. 2 ZPOPV). Doba pro placení pojistného byla účastníky sjednána v souladu s § 2783 odst. 1 OZ . Za žalované období tedy mělo být zaplaceno žalované pojistné do datum.
7. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalované období v poměrné výši částka je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , neboť tato část pojistného nebyla zaplacena ve sjednané lhůtě (§ 1958 odst. 1 OZ ). Soud proto žalobě výrokem I. v tomto rozsahu vyhověl. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ .
8. Výrokem II. pak soud zamítl žalobu na zaplacení poplatku v částce částka, neboť žalobkyně nevysvětlila, na jakém skutkovém základě by žalovaný byl povinen tuto částku žalobkyni platit. Pokud snad žalobkyně nárok na zaplacení této částky žalobkyně opírala o přílohu smlouvy účastníků pak je zřejmé, že žalovaná povinnost by vznikla jen tehdy, pokud by se žalovaný k placení poplatku výslovně zavázal, tedy pokud by s existencí této své povinnosti vyslovil souhlas ve smyslu § 1817 OZ . To však žalobkyní tvrzeno nebylo. Vztah účastníků je totiž nutné hodnotit jako spotřebitelský, neboť žalobkyně v něm vystupovala jako podnikatel, zatímco u žalovaného souvislost s podnikáním nebyla tvrzena ani zjištěna (viz §§ 419 , 420 a 1810 OZ ). Pojistné podmínky navíc podle rozumného očekávání průměrného spotřebitele měly v souladu s § 2774 odst. 1 OZ nastavit jen podrobnosti o vzniku, trvání a zániku pojištění, specifikovat pojistnou událost, výluky z pojištění a způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost. Jestliže tedy žalobkyně skryla do tohoto vedlejšího dokumentu, jímž se mělo ujednání smluvních stran řídit, ustanovení o odkazu na další přílohový dokument, který teprve zakotvil další platební povinnost žalovaného, pak se ve smyslu § 1817 OZ jedná o zakázané jednání, k němuž se podle § 1812 odst. 2 OZ nepřihlíží.
9. Pokud snad měla částka částka představovat náhradu nákladů vymáhání nezaplaceného pojistného, jak by se mohlo jevit z návrhu výroku obsaženém v žalobě, pak žalobkyně ohledně tohoto hmotněprávního příslušenství žalované pohledávky (§ 513 OZ ) v rozporu s § 101 odst. 1 písm. a) OSŘ netvrdila, o jaké konkrétní náklady se mělo jednat a v rozporu s § 120 odst. 1 věta první OSŘ v tomto směru neoznačila žádné důkazy. Ani z tohoto pohledu tak žaloba na zaplacení částky částka nemohla být úspěšná.
10. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ , podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce částka s běžícím příslušenstvím, jež v kapitalizované výši v den vyhlášení rozsudku činilo částka a žalovaný byl procesně úspěšný v částce částka. Míra procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši částka činila ~ 81,4 % a míra procesního úspěchu žalovaného ~ 18,6 %. Žalobkyně měla proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru ~ 62,8 %.
11. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši částka, odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci, vždy po částka za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů (původního) zástupce žalobkyně za tyto tři úkony po částka a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku. Celkem tedy žádala nahradit částku částka.
12. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady: na soudní poplatek v částce částka; odměnu svého (původního) zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) po částka podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje (původního) zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 po částka za dva zohledněné úkony a odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad (původního) zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty.
13. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce částka. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku částka (~ 62,8 %). O splatnosti k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ .
14. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby (původního) zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ , které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyni přiznat. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014 , podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ .
15. V daném případě je navíc zřejmé, že náklady na výzvu před podáním žaloby učiněnou (původním) advokátním zástupcem žalobkyně by nebyly vynaloženy účelně s ohledem na postavení žalobkyně, jako společnosti, zabývající se poskytováním pojištění a inkasováním pojistného, v jejíchž možnostech jistě je vyzvat své dlužníky k placení jejich dluhů. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014 , usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015 , usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014 , či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014 .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.