Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 128/2020-31
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 43 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá co do částky 26 400 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 800 Kč od datum do datum a s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 26 400 Kč od datum do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 400 Kč s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 17 400 Kč od datum do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá co do částky 26 400 Kč s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 800 Kč od [datum] do [datum] a s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 26 400 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 400 Kč s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 17 400 Kč od [datum] do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina úvěru ve výši 20 000 Kč, úrok 4 700 Kč, poplatek za správu úvěru 3 700 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 5 400 Kč, smluvní pokuta 10 000 Kč za prodlení se splacením v maximální zákonné výši se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný řádně a včas nehradil ve splátkách, celkem uhradil pouze 2 600 Kč. Do prodlení se žalovaný dostal dne datum, úvěr se pro prodlení stal splatným dne datum. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána prostřednictvím anonymizována dvě slova, finanční analýzy, byly posuzovány jeho příjmy a výdaje.
2. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.
4. Výplatní páska žalovaného ze anonymizováno rok prokazuje, že žalovanému bylo na anonymizováno strženo 1 056 Kč, za anonymizováno rok bylo žalovanému strženo na anonymizováno 247 Kč a za anonymizováno rok bylo žalovanému na anonymizováno strženo 1 285 Kč. Mzda žalovaného se pohybovala po srážkách kolem částka.
5. Smlouva o úvěru číslo ze dne datum prokazuje, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr ve výši 20 000 Kč jistiny, za úvěr měl cekem uhradit 37 200 Kč v 14 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil čerpání úvěru ve výši 20 000 Kč v hotovosti.
6. Předžalobní upomínka prokazuje, že žalovaný byl vyzván dopisem ze dne datum k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
7. Poštovní podací arch ze dne datum prokazuje odeslání upomínky žalovanému.
8. Soud zamítl provést důkaz Předpisem splátek ke smlouvě o úvěru 14M, Předžalobní upomínkou, Credit Scoringem, Finanční analýzou, Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru 14 měsíců s poplatkem za uzavření smlouvy, Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru, neboť s ohledem na níže uvedený právní názor soudu nejsou podstatné pro rozhodnutí.
9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, že žalovaný vyčerpal 20 000 Kč od žalobkyně na základě uzavřené úvěrové smlouvy, uhradil 2 600 Kč. V době uzavření úvěrové smlouvy byl žalovaný v anonymizováno, byly mu prováděny anonymizována tři slova. Jakékoli další důkazní prostředky týkající se zkoumání úvěruschopnosti bylo již zbytečné provádět.
10. Po právní stránce soud věc posoudil níže uvedeným způsobem.
11. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
13. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
14. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve věci bylo prokázáno, že žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného, když mu poskytla další úvěr, přestože věděla či musela vědět z výplatních pásek žalovaného, že jsou mu prováděny srážky ze mzdy. Soud je názoru, že nikdo, komu jsou prováděny srážky ze mzdy, není úvěruschopný, neboť je zjevné, že již v době minulé nebyl schopen splácet řádně a včas své závazky, další závazek tak pouze jeho situace zhorší.
18. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému. Úvěrová smlouva byla soudem pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného posouzena jako neplatná, neboť žalovanému byly v době poskytnutí úvěru prováděny nucené srážky ze mzdy. Soud je toho názoru, že dlužníkovi, kterému jsou prováděny nucené srážky z příjmů, nelze poskytnout řádně další úvěr, neboť by se dostal do ještě hlubší dluhové pasti. Takový dlužník je jednoznačně neúvěruschopný. Skutečnost, že bylo žalovaným uhrazeno pouze 2 600 Kč na úvěr, závěr soudu jenom potvrzuje. Soud se tedy dále zaobíral tím, zda a v jakém rozsahu vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.
21. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
23. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno 20 000 Kč a žalovaný uhradil 2 600 Kč, žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 17 400 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od první prokazatelně odeslané upomínky žalovanému ze dne datum, kdy tento dopis se musel dostat do sféry dispozice žalovaného nejpozději třetí den od odeslání, tedy dne datum, žalovaný se tak dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od datum. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.
24. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla převážně neúspěšná a žalovanému pro jeho pasivitu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu , zák. č. 99/1963 Sb. , a exekučního řádu, zák. č. 120/2001 Sb.