Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 269/2020-32
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
doručovací adresou adresa žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně částka měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek.
II. Co do částky částka a úroku z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po nejméně [částka] měsíčně, splatných vždy do každého 26. dne v měsíci, za který splátka přísluší, počínaje měsícem, následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabyde právní moci, pod sankcí ztráty výhody splátek. II. Co do částky [částka] a úroku z prodlení v sazbě 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.
2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, plnění z úvěrové smlouvy ze dne datum s jistinou částka, sjednané s právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba, která nebyla do datum vrácena spolu s poplatkem částka. Obchodního úroku ani smluvní pokuty se žalobkyně nedomáhá.
3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého bydliště by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soud ji však kontaktoval na emailové adrese email a žalovaná sdělila, že pracuje v SRN a uvedla adresu pro doručování jak v záhlaví shora s tím, že na této dne datum návrh převzala do vlastních rukou.
4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 17 žalobkyně prokázala sjednání úvěrové smlouvy s jistinou částka. Poplatek je sjednán jako částka„ po slevě“, resp. částka„ před slevou“ a v čl. XV soud dohledal ustanovení o věrnostním programu, kdy sleva ve výši částka může být dle uvážení věřitele přiznána při řádném a včasném dodržení závazku ze smlouvy. Poskytnutí úvěrové jistiny částka dne datum na účet č. bankovní účet bylo prokázáno výpisem transakce č. l. 26. Již samotným oznámením o postoupení pohledávky č. l. 15 původním věřitelem žalobkyně prokázala, že na ni předmětná pohledávka přešla. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 15 p. v.) vypracování i zaslání (č. l. 16) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. o. s. ř. na adresu žalované dle smlouvy. Dle přehledu všech řízení žalované u zdejšího soudu (č. l. 30) byly proti žalované nařízeny dne 9. 10. 2017 ve sp. zn. spisová značka a dne 17. 7. 2018 ve sp. zn. spisová značka dvě exekuční řízení pro jistiny částka, resp. částka (další tři pozdější exekuce žalované již nelze vzhledem ke sjednávání úvěru dne datum zohlednit).
5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně spolu usilovaly o sjednání závazku ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , ve znění platném a účinném ke dni sjednání smlouvy, s charakterem spotřebitelského závazku., z něhož žalobkyně poskytnutím úvěrové jistiny plnila, žalovaná však nesplacením sjednaného plnění nikoliv. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud dovozuje (a to ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C číslo), že splnění této povinnosti je třeba z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti a to i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni datum.
6. Pokud se týká zjištění řízení žalovaného u zdejšího soudu, jedná se o elementární činnost soudu, spojenou i se snahou o řádné doručení návrhu, k čemuž je nezbytné zkoumat i kontaktní údaje z jiných, předchozích řízení, kterými již soud disponuje. Údaj o předchozích exekucích žalovaného tak vyplynul přímo ze spisu a takový postup zcela jistě nelze považovat za přehnanou iniciativu soudu v občanském soudním řízení sporném, nota bene při povinnosti soudu zkoumat platnost spotřebitelského závazku z úřední povinnosti. příjmení aktivitu soud přitom nečinil. V projednávaném případě žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, zda a jakým způsobem zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet. S ohledem na zjištění soudu by to však bylo nadbytečné a soud tedy žalobkyni k doplnění ani nevyzýval. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet, pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná. Dle názoru soudu by však měl být dotaz do Centrální evidence exekucí (dále jen„ příjmení“) učiněn. Ostatně žalobkyně účtuje poplatek za sjednání smlouvy, náklady takového (zpoplatněného) dotazu by tedy bylo možno hradit samotnými dlužníky. Zejména v projednávaném případě spotřebitelského„ rychloúvěru“ s krátkou splatností tedy právní předchůdkyně žalobkyně měla standardně přistupovat k dalším způsobům ověření bonity žalované. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, příjmení), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI, NRKI či příjmení, s nimiž měla právní předchůdkyně žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků, údaj z příjmení je však v tomto ohledu nepominutelný, neboť případná probíhající exekuce naznačuje nejen špatnou platební morálku, ale rovněž celkovou nesolventnost povinného, který nehradí závazek i za cenu značného navýšení dodatečných nákladů (což platí tím více, oč je vymáhaná jistina nižší). Nadto je údaj z příjmení oproti databázím soukromoprávních subjektů obdařen limitně vysokou mírou spolehlivosti tam obsažených údajů. A to evidovaných zpravidla podstatně dříve, než dlužník vůbec začne figurovat v insolvenčním rejstříku, přístup do kterého je bezplatný. Případná exekuce přitom může pocházet od jakéhokoliv věřitele - oprávněného, tedy např. i sousedské půjčky, což představuje podstatně širší pole záběru, nežli jiné zmiňované databáze.
7. Z těchto důvodů soud považuje dotaz do příjmení za naprosté minimum úsilí, mimo ojedinělé případy, kdy se ověření zdá nadbytečné (což však zjevně není projednávaný případ). Žalobkyni ani nelze klást k tíži záznamy o pozdějších řízeních žalované jen u zdejšího soudu, či záznamy, k nimž nemá legitimní přístup (výkon rozhodnutí). Z úřední činnosti zdejšího soudu je však zřejmé, že žalovaná v době sjednávání závazku již nejméně jedné exekuci prokazatelně čelila (u exekuce z roku 2017 lze mít bez dalšího prověřování pochybnosti, zda již nebyla uhrazena, soud okolnost prvního zápisu a výmazu z příjmení neověřoval). Je tedy zřejmé, že pokud by věřitel učinil dotaz do příjmení, musel by takovou skutečnost zjistit a zápůjčku neposkytnout. Je také otázkou, zda údaje v jiných databázích svědčily o žalované lépe, když v roce 2016 čelila jiné exekuci, byť pro zcela marginální částku.
8. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem), jak ve svém podání tvrdí žalobkyně. Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám. Toto ustanovení má tak nepochybně i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně tedy do jisté míry má i povinnost předcházet úvěrovým podvodům a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s rostoucí výší poskytované jistiny. V případě inkasování takto vysoké odměny za poskytnutí zápůjčky (vedle samotného obchodního úroku, který věřitel rovněž ujednal a který je sám o sobě na hranici obvyklého úroku v místě a čase) však nelze akceptovat, aby věřitel takový dotaz, byť zpoplatněný, neučinil. Případnou trestněprávní rovinu jednání žalované soud pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného trestního oznámení, čemuž tak soud v tomto řízení nebude asistovat.
9. Dle názoru soudu je tedy poskytnutí takové zápůjčky ve smyslu § 9 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru již proto nedbalé a soud posoudil smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Žalobkyně tak má nárok toliko na vrácení poskytnuté úvěrové jistiny z titulu nároku na vydání předmětu bezdůvodného obohacení a na úrok z prodlení z této částky, běžící nejpozději od žalobkyní požadovaného data (které soud není oprávněn překročit), když sazba 9,75 % ročně odpovídá tehdy platnému nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V tomto rozsahu soud žalobě výrokem I vyhověl, ve zbytku ji výrokem II zamítnul jako nedůvodnou.
10. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť i nadále platí nouzový stav, spojený s útlumem ekonomiky s dopadem hlavně na spotřebitele a také se jedná o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud vůči žalované povolil v roce 2019 další 3 exekuce. Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla. Ostatně žalobkyně nesplnila povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované (byť před následky jejího vlastního neuváženého jednání) poskytl přibližně půlroční splátkový kalendář, aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný zvláštní důvod a sama žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalované upřednostněn na úkor žalobkyně tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Pokud má někdo nést tíži případného mírnějšího splátkového kalendáře, nechť je to třetí osoba, se kterou si případně žalovaná sjedná (konsolidační) úvěr a třetí osoba s tím bude souhlasit, po žalobkyni to již vzhledem k okolnostem nelze spravedlivě požadovat. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Žalovaná by měla nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu), aby se nedopouštěla trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.