Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 339/2020-23
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Ožanou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 5 090 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 650 Kč, s úrokem z prodlení 192,24 Kč, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 650 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 440 Kč s úrokem z prodlení 983,19 Kč, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 3 269,90 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem 3 481,59 Kč, s úrokem 23,72 % ročně z 3 919,90 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 650 Kč, s úrokem z prodlení 192,24 Kč, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 650 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 440 Kč s úrokem z prodlení 983,19 Kč, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 3 269,90 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem 3 481,59 Kč, s úrokem 23,72 % ročně z 3 919,90 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 5 090 Kč s úrokem 3 481,59 Kč, úrokem 23,72 % ročně z částky 3 919,90 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení 1 175,43 Kč, s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z 3 919,90 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právnická osoba anonymizována tři slova, uzavřela dne 16. 2. 2015 smlouvu o půjčce s žalovaným a předala mu částku 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit s úrokem 23,72 % ročně, poplatky 1 200 Kč, 2 400 Kč a úrokem 840 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč Poslední splátka byla stanovena na 28. 3. 2016. Žalovaný dosud uhradil 5 350 Kč, dluží jistinu 3 919,90 Kč, poplatek za výběr splátek 1 170,10 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Smlouvou o půjčce z 16. 2. 2015 se právnická osoba anonymizována tři slova zavázala poskytnout žalovanému částku 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit s poplatkem za administrativní činnost 1 200 Kč, úrokem 840 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí částky 6 000 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Podle článku 1 smluvních podmínek úroková sazba činí 23,72 % ročně.
4. Dle karty zákazníka uvedl žalovaný příjem 10 000 Kč a další příjem 13 505 Kč, výdaje na bydlení 7 301 Kč, na domácnost 11 400 Kč, což mělo být zjištěno z pracovní, nájemní smlouvy, výpisu z účtu, výměru státní podpory a SIPA.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek z 6. 12. 2019 právnická osoba anonymizována tři slova postoupila pohledávky uvedené v příloze žalobkyni ke dni uzavření smlouvy. Podle přílohy byla postoupena i pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo ve výši 5 090 Kč.
6. Oznámením o postoupení pohledávky právnická osoba anonymizována tři slova oznámila postoupení pohledávky žalovanému. Oznámení bylo zasláno poštou žalovanému 7. 1. 2020.
7. Předžalobní výzvou zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě s upozorněním na podání žaloby. Výzva byla zaslána žalovanému poštou dne 10. 5. 2020.
8. Soud přihlédl k judikatuře Evropského soudního dvora C -449/13 z 18. 12. 2014, že směrnice 2008 neobsahuje taxativní výčet informací, s jejichž pomocí má poskytovatel úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a neupřesňuje ani, zda tyto informace mají být kontrolovány, a pokud ano, jakým způsobem. V souladu se svým zněním naopak čl. 8 odst. 1 směrnice 2008 ve spojení s bodem 26 jejího odůvodnění přiznává poskytovateli úvěru prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. Z toho vyplývá, že poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. ….. Směrnice neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Rovněž dle ustálené judikatury Krajského soudu v Ostravě, poskytovatel úvěru je povinen zkoumat a doložit reálné příjmy žadatele a reálné výdaje žadatele na bydlení a případné jiné závazky žadatele.
9. Soud tedy dospěl k závěru, že je povinností poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele jej splatit ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru a vycházet jednak a) z informací uvedených samotným žadatelem dle § 9 odst. 3 zákona (kdo jiný má mít nejpřesnější informace než sám spotřebitel),
b) tyto informace ověřit, a to i z listin předložených žadatelem (pracovní smlouva, výplatní pásek, nájemní smlouva apod.). Pravost listin předložených žadatelem není poskytovatel povinen systematicky kontrolovat. K tomu nutno dodat, že stále existuje přečin úvěrového podvodu, že žadatel má v §9 odst. 3 zákonem stanovenou povinnost uvádět pravdivé údaje a že dle § 6 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání nebo protiprávního činu.
c) rovněž má poskytovatel porovnat údaje takto zjištěné případně s údaji statistickými ohledně nákladů na živobytí (životní minimum, náklady na bydlení)
d) rovněž může ověřit i údaje o dalších závazcích z příslušných databází (NRKI, SOLUS apod.), což by měl být úkon v zásadě běžně činěný s výjimkou např. pouze nízkých úvěrů cca do 5 000 Kč.
10. Zákon nestanovil výslovně povinnost uschovávat doklady a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud tak ovšem podnikatel nečinil, vystavil se riziku neprokázání splnění své výše uvedené povinnosti.
11. Předchůdkyně žalobkyně nezkoumala, resp. nedoložila reálné příjmy žalovaného a reálné výdaje na bydlení (ustálená judikatura KS Ostrava požaduje doložení reálných příjmů a výdajů žadatele o úvěr) a tedy znemožnila přezkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet. Tedy nezkoumala s řádnou péčí tuto schopnost žalovaného úvěr splácet. Následkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.
12. Žalovaný čerpal částku 6 000 Kč, dosud uhradil 5 350 Kč, je tedy z neplatné smlouvy dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku povinen uhradit částku 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č 351/2013 Sb. , který za dobu od 5. 4. 2016 do 6. 12. 2019 činí 192,24 Kč a od 7. 12. 2019 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevzniklo právo na úhradu poplatků, úroků a v důsledku zápočtu plnění vždy na jistinu nevznikl ani nárok na část úroků z prodlení.
13. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. žalobkyně nebyla převážně úspěšná, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.