Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 45/2020-21
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupené titul jméno příjmení, IČO
advokátem sídlem tamtéž
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky částka s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky částka za období od datum. anonymizováno do datum a z částky částka za období od datum do zaplacení.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] za období od [datum]. [anonymizováno] do [datum] a z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení. <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně, uplatněný rozkazní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum, na zaplacení částky částka, představující podle žalobkyně složenou pohledávku na zaplacení nedoplatku vyúčtování ceny energie a souvisejících služeb v částce částka a pojistného v částce částka. Podle tvrzení žalobkyně dodávala žalobkyně na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne datum žalované elektřinu pro potřeby domácnost do odběrného místa na adrese bydliště žalované podle záhlaví tohoto rozsudku a žalovaná elektřinu podle smlouvy odebírala. Podle smlouvy byla cena elektřiny určena ceníkem žalobkyně a splatnost vyúčtování ve faktuře za příslušné zdaňovací období. Takto žalobkyně dne datum vyúčtovala fakturou variabilní symbol částku částka za počet MWh anonymizováno elektřiny odebrané v období od období anonymizováno do datum v ceně částka, částku částka představující smluvní pokutu za prodlením se zaplacením záloh na dodávku elektřiny a částku částka představující zálohy. Nezaplaceno pak zůstala právě částky částka. Podpisem přihlášky k typ pojištění anonymizována dvě slova dle pojistné smlouvy typ pojistné smlouvy číslo uzavřené dne datum mezi právnická osoba jako pojistitelem a název právnická osoba jako pojistníkem, dne datum žalovaná přistoupila jako účastník – pojištěný k typ pojištění anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizováno / příjmení a zavázala se žalobkyni platit úhradu za pojistné ve výši částka měsíčně spolu se zálohou na dodávku elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. Splatnost jednotlivých záloh za dodávku elektřiny byla stanovena plánem záloh ze dne datum na datum den každého měsíce. Žalovaná nesplnila svou povinnost, ke které se podpisem přihlášky k pojištění zavázala, zaplatit úhradu za pojistné, splatnou dne datum. Stejnou žalobou se pak žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení podle výroku I., aniž by žalobu v této části blíže vysvětlila.
2. K jednání nařízenému na den datum anonymizována dvě slova se bez předchozí omluvy nedostavila žádná z účastnic, ani zástupce žalobkyně.
3. Již z žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobkyně neuvedla žádná skutková tvrzení, která by vysvětlovala vyúčtování smluvní pokuty v částce částka. Teprve při zdůvodnění nároku na placení pojistného se sice žalobkyně zmínila také o tom, že se žalovaná (zřejmě v přihlášce k pojištění) měla zavázat k placení záloh na dodávky elektřiny. Lhůta pro jejich zaplacení (podle žalobkyně splatnost) však měla být stanovena, tedy nikoli sjednána, jakýmsi plánem záloh, přičemž nebylo ani uvedeno, jaké (v jaké výši) takto měly být zálohy sjednány, resp. žalovanou přislíbeny a zejména pak jaké tyto zálohy nebyly zaplaceny ta, aby bylo množné hodnotit porušení smluvní povinnosti, utvrzené smluvní pokutou. Rozhodující přitom nakonec také bylo, že žalobkyně se nezmínila o tom, že by snad mělo být právo na smluvní pokutu mezi účastnicemi sjednáno. Vzhledem k tomu bylo nutné žalobu hodnotit jako nedůvodnou ohledně částky částka, účtované právě jako smluvní pokuta.
4. Ohledně žalovaného nároku na zaplacení nedoplatku vyúčtování částka je pak dále zřejmé, že cena dodávané energie měla být podle smlouvy určena ceníkem žalobkyně pro příslušné fakturační období. Protože žalobkyně odkazovala na smlouvu o dodávkách elektřiny, vycházel soud ve vztahu k nároku na zaplacení její ceny ze zákona č. 458/2000 Sb. , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Podle § 50 tohoto zákona platí, že smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. Součástí smlouvy o dodávce elektřiny musí mj. být ujednání o způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny. Způsobem úhrady je bezpochyby myšlena nejen forma platby, tedy způsob, kterým bude úhrada technicky provedena, ale zejména způsob stanovení ceny za dodávku energie. To vyplývá také z právní úpravy koupě, obsažené v § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen„ OZ“), jímž se vztah dodavatele a žalované podle uváděné smlouvy podpůrně řídí ve věcech, neupravených energetickým zákonem, neboť předmětem koupě byla elektřina a její prodej je veřejnoprávně částečně regulován. Lze tedy uzavřít, že na základě uváděné smlouvy vznikla prodávající povinnost dodávat kupující předmět koupě, tj. služby spojené s dodávkami elektrické energie, a kupující povinnost hradit prodávající jejich cenu.
5. Aby byla kupní cena splatná, tj. aby právo na její zaplacení vzniklo a dospělo do nároku, je nezbytné nejen tvrdit, že žalobkyně poskytla žalované služby v uváděném rozsahu a že tyto služby v souladu se smlouvou žalované vyúčtovala, tj. vyzvala ji k placení se specifikací žádané ceny. Z tvrzení žalobkyně se podávalo, že účtovaná cena energie byla přímo vázána na její odebrané množství. Z tohoto důvodu by tedy bylo významné skutkové zjištění o množství energie, dodané podle žalobkyně za předmětné fakturační období. Žalobkyně tvrdila, že služby byly poskytnuty v určitém rozsahu (počet MWh) a že jejich cena byla žalované podle smlouvy vyúčtována. Ve smyslu § 1958 odst. 1 OZ pak žalobkyně tvrdila, že podle ujednání (smlouvy) byla žalovaná povinna vyúčtovanou částku zaplatit ve lhůtě, stanovené v její faktuře, tedy v účetním dokladu, který měla žalované odeslat.
6. K prokázání o množství dodané elektřiny a doručení vyúčtování žalované však žalobkyně neoznačila žádná významný důkaz, resp. jí označené důkazy z podstaty věci nemohly přinést tato tvrzení prokázat.
7. Písemnost označená k důkazu jako smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny mohla jen prokázat, že takové ujednání bylo provedeno. Že tedy účastníce smlouvy zamýšlely zavázat žalobkyni k dodávkám předmětných služeb a žalovanou k jejich odběru ve specifikovaném odběrném místě a k povinnosti platit za tyto služby žalobkyni podle jejích tvrzení cenu. Faktura žalobkyně mohla prokázat, že žalobkyně účtovala žalované uváděné částky. Žalobkyně netvrdila, že by žalovaná ve faktuře (jež je účetním dokladem dodavatelky) nějak osvědčovala správnost údajů v ní uvedených a ani to jistě nebývá obvyklé. Faktura (vyúčtování) přitom nemá charakter veřejné listin y, kde lze vycházet ze správnosti jejího obsahu. Obsah (správnost) účtování žalované ceny v této listin ě (písemnosti) je proto nutné podle § 565 a násl. OZ prokázat, jako každý jiný údaj na soukromé listin ě, jenž není potvrzen procesní protistranou. Průkaznost nelze v takových případech dovodit z toho, že příjemce energie má případně možnost reklamovat případné chyby či svůj nesouhlas s vyúčtováním. Pasivitu žalované v tomto ohledu jistě nelze považovat za konkludentní vyjádření souhlasu. Žádný právní předpis totiž takový následek s nečinností dlužníka nespojuje. Při zjišťování těchto základních skutkových tvrzení zjevně nemohou mít žádanou důkazní hodnotu ani obchodní podmínky dodavatele, nebo jiné výzvy k plnění, ale (jak již bylo výše naznačeno) ani smlouva o dodávkách energie v nespecifikovaném množství do budoucna. Žalobkyni se tedy nepodařilo prokázat tvrzení o rozsahu poskytnutého plnění žalované.
8. Dále je nutné si uvědomit, že vyúčtováním je podle obvyklého významu tohoto slova nutno rozumět vysvětlení stanovení ceny, nikoli samotnou výzvu k plnění, byť ani k vyúčtování žalobkyně nic o jeho doručení žalované nic netvrdila (viz § 570 odst. 1 OZ ), když se zmínila jen odeslání poštovní zásilky na adresu žalované. Důkaz o doručení byl označen jen ve vztahu k následným písemným výzvám k plnění ze dne datum anonymizováno a datum. U nich však nebylo tvrzeno, že by vyúčtování cen obsahovaly. Žalobkyně tedy neprokázala ani to, že by cenu služeb dodávky elektřiny, jež měla žalované poskytnout, žalované také vyúčtovala.
9. Obdobně bylo nutné posoudit také žalobu na placení pojistného částka. Nebylo tvrzeno, že by lhůta pro placení byla sjednána, a proto právo na placení nemohlo dospět do nároku, který by bylo možné uplatnit u soudu.
10. Ze všech těchto důvodů soud výrokem I. žalobu na zaplacení částky v celkové jistině částka zamítl. Nebyla-li žaloba na zaplacení jistiny shledána důvodnou, nelze žalobkyni pochopitelně přiznat ani žalovaný úrok z prodlení. Jestliže totiž nebylo zjištěno prodlení s plněním peněžité povinnosti, není možné dovozovat vznik nároku na její příslušenství, jež je sankcí za toto prodlení. Proto byla žaloba stejným výrokem zamítnuta i v tomto rozsahu.
11. Ohledně povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní soud jen pro úplnost vysvětlení uvádí, že ustanovení § 79 odst. 1 , § 101 odst. 1 a § 120 OSŘ ukládá účastníkům povinnost vylíčit rozhodující skutečnosti a označit důkazy, jichž se účastník (zde žalobkyně) dovolává. Soud nemůže před právním hodnocením za navrhovatele skutková tvrzení domýšlet a nemůže ani vycházet jen pouze ze skutkových (neprokázaných) tvrzení jednoho z účastníků občanského soudního řízení, pokud k tomu nejsou splněny zvláštní, zákonem předepsané podmínky. Z podstaty věci je přitom zřejmé, že podle § 101 odst. 1 písm. b) OSŘ břemeno důkazní tíží vždy toho z účastníků, který pozitivní tvrzení o skutečnosti uplatňuje (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010 , dostupný na: http://www.nsoud.cz/). Stejně jako u hodnocení hmotněprávní pasivity žalované nelze ani z její procesní pasivity dovozovat jiné právní následky, než které zákon výslovně stanoví. Proto není možné uzavřít, že elektřina byla žalované v tvrzeném množství dodána, nebo že tvrzené dodávky byly správně vyúčtovány, protože žalovaná se nijak proti těmto procesním tvrzením žalobkyně nebránila. Ohledně významu procesní pasivity žalovaného lze také odkázat na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 33 Cdo 35/2007 (dostupný na: http://www.nsoud.cz/).
12. V této souvislosti soud podotýká, že soud byl připraven na jednání žalobkyni poučit o tom, že nemá za prokázaná žalobní tvrzení, o která svůj nárok opírá a vyzvat ji k označení dalších důkazů ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ . Výsady této výzvy se však žalobkyně vzdala tím, že se jednání neúčastnila (viz usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 3292/15 , ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. 15 C 71/2014 -37, dostupné na: http://nalus.usoud.cz/ Search/Search).
13. Výrokem II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ , podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci. Protože zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal soud právo na jejich náhradu žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat podle § 202 odst. 2 OSŘ , neboť předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částka.