Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 91/2020-118
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 6.338,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6.338,72 Kč, úrok
23,88 % ročně z částky 6.338,72 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6, 338,72 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku
600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 6.338,72 Kč, úrok 23,88 % ročně z částky 6.338,72 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6, 338,72 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne datum, doplněným podáním ze dne datum a podáním ze dne datum domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 6.338,72 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o kreditní kartě, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový limit až do výše 10.000 Kč. Nedílnou součástí byly obchodní podmínky banky, všeobecné obchodní podmínky a ceník. Žalovaný sjednané podmínky porušil, když přestal řádně hradit sjednané minimální splátky úvěru. Banka dne datum smlouvu vypověděla a účet uzavřela. Žalovaný byl vyzván k úhradě přípisem dlužné částky 6.338,72 Kč spolu s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 266,96 Kč. Žalovaný dne datum provedl úhradu 200 Kč, která byla započtena na úrok z prodlení. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluveného úroku 23,88 % ročně z částky 6.338,72 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. K tomuto dni činil dluh žalovaného částku 8.801,56 Kč. Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila svá tvrzení ohledně skladby dlužné částky, přičemž podrobně rozvedla jednotlivé platby žalovaného, s uvedením, k úhradě jakého nároku byly započteny. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 3.230,56 Kč, představující nesplacenou jistinu úvěru a částky
3.108,16 Kč představující neuhrazené poplatky za služby a smluvní pokuty. Žalovanému byla dne datum zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaný se ve věci vyjádřil podáním ze dne datum a dále podáním ze dne datum. Žalovaný učinil nesporným, že dne datum uzavřel s právnická osoba anonymizováno smlouvou o kreditní kartě s úvěrovým limitem 10.000 Kč, ze kterého vyčerpal 9.000 Kč. Dále učinil nesporným, že ke dni datum došlo k uzavření účtu a následně k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný dále uvedl, že na úhradu úvěru zaplatil ve 34 měsíčních splátkách celkem 17.335,32 Kč, kterými dle svého názoru úvěr včetně úroků zcela splatil. Žalovaný namítl, že banka neoprávněně provedla srážky v celkové výši 6.000 Kč jako náklady z prodlení, ačkoli byl úvěr řádně hrazen inkasem z účtu bankovní účet. Žalovaný dále rozporuje vznik nároku na zaplacení nákladů spojených s prodlením ve výši 6.000 Kč !
3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Podle ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu , v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Soud ve věci provedl dokazování listinami — smlouvou o úvěru ze dne datum, standartními informacemi o spotřebitelském úvěru ze dne datum, žádostí o zřízení kartového účtu a karty ze dne datum, žádostí o poskytnutí úvěrového produktu, platební bilancí, obratovou historií kreditní karty, výpisy z kartového účtu za období od datum do datum, všeobecnými obchodními podmínkami právnická osoba, obchodními podmínkami, sazebníkem právnická osoba, ceníkem právnická osoba, výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne
datum včetně dodejky, smlouvo o postoupení pohledávek, včetně přílohy — seznamu pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému, předžalobní výzvou k plnění ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému, z nichž učinil následující závěr o skutkovém stavu:
6. Dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaný smlouvu o úvěru s úvěrovým limitem až 10.000 Kč Smlouvou byl sjednán úrok 23,88 % ročně. Smlouvou byl dále sjednán poplatek za správu a vedení kartového účtu ve výši 59 Kč měsíčně. Úvěr byl poskytnut na období jednoho roku. Celkem měl žalovaný za dobu trvání smlouvy zaplatit
12.107 Kč. V případě prodlení dlužníka se splátkou úvěru je sjednána smluvní pokuta ve výši dle ceníku a náklady spojené se správou úvěru v prodlení a s případným vymáháním úvěru. Dále je věřitel oprávněn požadovat splacení veškerých pohledávek z úvěru. V žádosti o zřízení kartového účtu žalovaný prohlásil, že přistupuje k pojištění vyčerpané částky a prohlašuje, že převzal příslušné pojistné podmínky.
7. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého ve smlouvě o úvěru se předmětný smluvní vztah řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník a zákonem číslo 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru.
8. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši 9.000 Kč. Jelikož žalovaný úvěr nesplácel řádně, využil právní předchůdce žalobkyně oprávnění dle smlouvy a úvěr zesplatnil dne datum. Následně došlo k platnému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.
9. Jelikož se v předmětné věci jedná o smlouvu spotřebitelskou (tedy smlouvou uzavřenou mezi spotřebitelem a podnikatelem), musí soud z moci úřední posoudit, zda jednotlivá ujednání spotřebitelské smlouvy nejsou nepřípustná, a to bez dalšího či zda jsou nepřípustná pro jejich rozpor s požadavkem dobré víry znamenající k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran — jedná se tak o obsahovou kontrolu těchto ujednání. Cílem však není stanovit absolutní rovnost práv a povinností účastníků daného závazkového právního vztahu — úkolem soudu je odstranit významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků.
10. Soud tedy při posuzování smlouvy o úvěru a konkrétních ujednání postupoval v souladu s ustanovením § 1813 občanského zákoníku , kdy aplikoval test nepřiměřenosti ujednání konkrétní smlouvy — posuzoval tedy, zda se jedná o smluvní ujednání, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, zdali jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a zdali je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Preambule směrnice Rady 93/13/, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, která byla provedena zákonnými ustanoveními § 1813 a § 1814 občanského zákoníku , stanoví, že při hodnocení kritéria„ dobré víry“, resp.„ přiměřenosti“ je nutno vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran, zda měl spotřebitel nějakou pohnutku k tomu, aby souhlasil s podmínkou, a zda zboží bylo dodáno, nebo služby poskytnuty, na zvláštní objednávku spotřebitele. Ustanovení § 1813 občanského zákoníku z přezkumu vylučuje ujednání o předmětu plnění a ceně. Z přezkumu tak nejsou vyloučeny ujednání o sankcích, ať už jde o úroky z prodlení, nebo smluvní pokuty, např. ve formě různých sankčních poplatků (srovnej Smith versus Mortgage Express, unreported, 2. 2. 2007).
11. Vzhledem k vyjádření žalovaného ve věci zabýval se soud oprávněností nároku žalobkyně na zaplacení smluvních pokut a nákladů spojených s prodlením účtovaných žalovanému za dobu trvání smlouvy v celkové výši 6.000 Kč. V článku 4.4 smlouvy je sjednána smluvní pokuta pro případ, že žalovaný nezaplatí splátku řádně a včas. Co do výše smluvní pokuty a podmínek uplatnění odkazuje smlouva na ceník. Stejně tak i v případě nákladů se správou úvěru v prodlení. Soud konstatuje, že ceníky předložené žalobkyni k důkazu, se nenachází na listin ě opatřené podpisem žalovaného. Smluvní pokuta a náklady spojené se správou úvěru v prodlení tak, jak jsou koncipovány v žalobkyni předložených listinách (smlouvě, VOP a ceníku) nejsou, z pohledu práva na ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách, sjednány platně. Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listin ě, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listin u, na které je podpis spotřebitele, pak soud v souladu s ustanovením § 2048 a násl. občanského zákoníku k ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá (srovnej např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 , rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 19C 344/2016 ). S ohledem na nálezovou judikaturu a vzhledem k námitce žalovaného proti účtování nákladů prodlení, pak soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě a nákladech spojených se správou úvěru v prodlení a s vymáháním úvěru s odkazem na ceník je neplatné a poplatky v celkové výši 6.000 Kč byly žalovanému účtovány nedůvodně.
12. Dále se soud zabýval nárokem žalobkyně na zaplacení poplatku za pojištění a shledal tento nárok zcela nedůvodným, když chybí jakékoli ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným o povinnosti žalovaného platit poplatek za sjednané pojištění, ujednání o výši poplatku a jeho splatnosti. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno k prokázání vzniku nároku na zaplacení tohoto poplatku, když z článku 5 úvěrové smlouvy, ani ze žádosti o zřízení kartového úču a karty taková povinnost žalovaného nevyplývá. Žalobkyně (resp. její právní předchůdce) tak žalovanému účtovala na poplatku za pojištění bez právního důvodu částku 2.189,13 Kč.
13. Soud se zabýval nárokem žalobkyně z poplatku 59 Kč měsíčně za vedení kartového účtu. Poplatek byl sjednán přímo ve smlouvě a jeho účelem je krýt náklady související se správou účtu. Poplatky za vedení účtu v celkové výši 2.065 Kč (35 x 59) byly žalovanému účtovány po právu.
14. Soud shledal důvodným nárok žalobkyně na zaplacení smluvního úroku 23,88 % ročně vyčísleného žalobkyni ke dni datum v celkové výši 3.906,83 Kč, neboť tento smluvní úrok je sjednán přímo ve smlouvě o úvěru a jeho výše není nepřiměřená.
15. Dále se soud zabýval dalšími poplatky účtovanými žalobkyni s odkazem na ceník, a to poplatkem za půjčku na kartě 290 Kč, poplatkem„ poštovné — výpis“ 11 x 9,50 Kč celkem 104,50 Kč, poplatkem poštovné – výpis 3 x 30 Kč celkem 90 Kč a poplatkem 19 Kč za zvolené služby. Jak bylo uvedeno výše, dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listin ě, na které je podpis spotřebitele. Soud dospěl k závěru, že uvedené poplatky nejsou sjednány ve smlouvě o úvěru ani nijak upraveny jinou listino u, na které je podpis žalovaného. S přihlédnutím k argumentaci žalovaného, pak soud dospěl k závěru, že účtování poplatků za půjčku na kartě, poštovného a poplatku za zvolené služby není podloženo platným smluvním ujednáním a tyto poplatky byly žalovanému účtovány nedůvodně.
16. Žalovanému byla poskytnuta částka 9.000 Kč. Žalobkyně důvodně účtovala zaplacení smluvního úroku 23,88 % ročně ke dni datum ve výši 3.906,83 Kč, úroku z prodlení 8,58 Kč a poplatků za vedení účtu celkem 2.065 Kč Celkem měl tedy žalovaný zaplatit částku 14.980,41 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku celkem 17.288,36 Kč. Tato částka vyplývá ze žalobkyni předložených výpisů z kartového účtu, tvrzení žalobkyně i žalovaného. Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaný svůj dluh z úvěru včetně platně sjednaného příslušenství již zcela uhradil.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl zcela úspěšný žalovaný. Dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 občanského soudního řádu a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Uvedeným právním předpisem je vyhláška číslo 254/2015 Sb. , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Soud žalovanému přiznal náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč (tj. 2 x 300 Kč za 2 úkony dle §2 , odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky 254/2015 Sb. , a to odpor a vyjádření ve věci samé).
18. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (dle ustanovení §202 odst. 2 občanského soudního řádu ).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.