Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
106 C 340/2020-48
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Hermannovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 19 121 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 7 900 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení,
do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 11 221 Kč
-) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 967,04 Kč,
-) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 679,96 Kč,
-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 10 420,83 Kč
od 15. 6. 2018 do 19. 3. 2020,
-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 2 520,83 Kč
od 20. 3. 2020 do zaplacení,
-) spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 420,83 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 7 900 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do částky 11 221 Kč</b> <b>-) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 967,04 Kč,</b> <b>-) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 679,96 Kč,</b> <b>-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 10 420,83 Kč od 15. 6. 2018 do 19. 3. 2020,</b> <b>-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 2 520,83 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 10 420,83 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobou, jež byla doručena soudu dne 15. 7. 2020, spolu s doplněným podáním ze dne 10. 11. 2020, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 19 121 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba a žalovaným došlo dne 30. 1. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně celkovou částku ve výši 13 125 Kč, jež představuje úrok v pevné části ve výši 2 683 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 3 830 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 6 612 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, poslední splátka byla stanovena na 26. 3. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, porušil závazky ze smlouvy, poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 18. 4. 2017. Na dlužnou částku bylo ze strany žalovaného zaplaceno celkem 7 100 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 postoupena s účinností ke dni 14. 6. 2018 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018. Od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ničeho uhrazeno. Žalobkyně požaduje uhradit celkovou částku 19 121 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 420,83 Kč, dlužného poplatku ve výši 8 700,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 679,96 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 967,04 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 10 420,83 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 10 420,83 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení.
Právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., kdy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr,
a to především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a jsou obsahem zákaznické karty. Právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzeních žalovaného uvedených v zákaznické kartě.
Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu, ovšem bezvýsledně.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
K jednání, jež se ve věci konalo dne 14. 12. 2020, se nedostavil žalovaný, svou neúčast neomluvil, zástupce žalobkyně se rovněž nedostavil, svou neúčast omluvil. Soud jednal a rozhodl o věci vycházeje přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
V daném případě soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:
ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovaným dne 30. 1. 2017, že uvedeného dne účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce číslo na základě které se věřitel zavázal poskytnout zákazníkovi zápůjčku ve výši 15 000 Kč a zákazník se zavázal zaplatit poplatek ve výši 13 125 Kč, sestávající z úroku ve výši
2 683 Kč, částky za zpracování ve výši 3 830 Kč a částky za administrativní činnost ve výši
6 612 Kč. Celková částka, kterou se zákazník zavázal zaplatit, činí 28 125 Kč. Celkovou dlužnou částku se zákazník zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 469 Kč a poslední splátku ve výši 452 Kč. Zákazník podpisem smlouvy potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši zápůjčky. Žalovaný smlouvu podepsal.
Ze zákaznické karty ze dne 30. 1. 2017 vzal soud za prokázáno, že žalovaný v zákaznické kartě uvedl své osobní údaje včetně data narození, rodného čísla, adresy trvalého pobytu. Jeho totožnost byla ověřena dle občanského průkazu. Dále žalovaný uvedl náhradní kontaktní adresu. Dále uvedl, že pobírá mzdu od zaměstnavatele právnická osoba Žalovaný uvedl měsíční příjmy – čistý příjem žadatele 9 996 Kč, ostatní příjmy žadatele – 5 500 Kč, celkem 15 496 Kč. Žalovaný uvedl výdaje – odhadované měsíční výdaje 9 700 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, předložil doklad totožnosti a pracovní smlouvu, výpisy z bankovního účtu a výplatní pásky za říjen, listopad, prosinec 2017. Údaje stvrdil svým podpisem.
Z tabulky umoření vzal soud za prokázáno, že žalovaný zaplatil 7 100 Kč.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba a žalobkyní dne 14. 6. 2018 vzal soud za prokázáno, že postupitel a postupník se dohodli, že postupitel postoupí pohledávky za dlužníky uvedené v příloze číslo smlouvy.
Z přílohy číslo smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázáno, že postoupena byla pohledávka za žalovaného ze smlouvy číslo.
Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2018 vzal soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně oznamuje žalovanému, že postoupil pohledávku ze smlouvy o zápůjčce číslo.
Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 12. 3. 2020 vzal soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě pohledávky ze smlouvy číslo nejpozději ve lhůtě do 19. 3. 2020.
Z podacího lístku ze dne 13. 3. 2020 vzal soud za prokázáno, že uvedeného dne právní zástupce žalobkyně odesílal žalovanému korespondenci.
Na základě provedeného dokazování činí soud závěr o skutkovém stavu: dne 30. 1. 2017 uzavřel žalovaný a právní předchůdce žalobkyně smlouvu o zápůjčce číslo na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč v hotovosti, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek ve výši 13 125 Kč, sestávající z úroku ve výši 2 683 Kč, částky za zpracování 3 830 Kč a částky za administrativní činnost 6 612 Kč. Celkovou částku ve výši 28 125 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 469 Kč a poslední splátku ve výši 454 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal. Zároveň žalovaný dne 30. 1. 2017 sdělil skutečnosti uvedené v zákaznické kartě, a to datum narození, bydliště, rodné číslo. Jeho totožnost byla ověřena dle občanského průkazu. Dále sdělil údaje o tom, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, pobírá mzdu od zaměstnavatele právnická osoba Žalovaný uvedl měsíční příjmy – čistý příjem žadatele 9 996 Kč, ostatní příjmy žadatele – 5 500 Kč, celkem 15 496 Kč. Žalovaný uvedl výdaje – odhadované měsíční výdaje 9 700 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, předložil doklad totožnosti a pracovní smlouvu, výpisy z bankovního účtu a výplatní pásky za říjen, listopad, prosinec 2017. Údaje stvrdil svým podpisem. Žalovaný celkem zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně na zápůjčku částku 7 100 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 14. 6. 2018 byla postoupena pohledávka za žalovaného. Postoupení pohledávky bylo oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018. Předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2020 právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k plnění neuhrazené pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo ve lhůtě do 19. 3. 2020.
Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne 30. 1. 2017 ve smyslu ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. smlouva o zápůjčce.
Soud zároveň na danou věc aplikuje i zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
Podle ust. § 2 zák. č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Ze strany žalobkyně bylo soudu poskytnuto tvrzení, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce právní předchůdce žalobkyně jako věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet zápůjčku. Bylo vycházeno z informací od žalovaného, které byly zaznamenány do zákaznické karty, současně byly ověřovány oproti dokladům od žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzeních žalovaného uvedených v zákaznické kartě. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, pobírá mzdu od zaměstnavatele právnická osoba Žalovaný uvedl měsíční příjmy – čistý příjem žadatele 9 996 Kč, ostatní příjmy žadatele – 5 500 Kč, celkem 15 496 Kč. Žalovaný uvedl výdaje – odhadované měsíční výdaje 9 700 Kč. Žalovaný dále uvedl, že je svobodný, předložil doklad totožnosti a pracovní smlouvu, výpisy z bankovního účtu a výplatní pásky za říjen, listopad, prosinec 2017.
Soud má za to, že informace, které právní předchůdce žalobkyně získal od žalovaného, jsou pro posouzení schopnosti splácet zápůjčku žalovaným zcela nedostatečné a nedostatečně ověřeny. Žalobkyně předložila soudu pouze zákaznickou kartu, ve které je uváděn příjem žalovaného z hlavního pracovního poměru ve výši 9 996 a ostatní příjmy 5 500 Kč Tyto příjmy nejsou žádným způsobem doloženy, nebyla ověřena výše mzdy a ani není zřejmé, o jaký konkrétní příjem ve výši 5 500 Kč se u žalovaného jedná. Rovněž nebyly žádným způsobem ověřeny odhadované měsíční výdaje a nejsou uvedeny žádné další výdaje, např. náklady na bydlení.
Žalobkyně se nedostavila k soudnímu jednání, proto jí nemohlo být dáno ze strany soudu poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování k tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Poučovací povinnost soudu se váže toliko na jednání. Další důkazy ze strany žalobkyně nebyly soudu označeny a předloženy.
Soud má za to, že při zkoumání úvěruschopnosti nelze vyjít pouze z informací od žalovaného, které byly v dané věci nedostatečně podloženy. Je nutné, aby si žalobkyně opatřila takové informace, které by jí umožnily podrobně analyzovat veškeré příjmy a výdaje žalovaného a zároveň, aby byly zajištěny veškeré podklady, ze kterých bylo vycházeno.
Právní předchůdce žalobkyně tedy nezkoumal schopnost žalovaného splácet zápůjčku s odbornou péčí. S odkazem na ust. § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. hodnotí soud smlouvu o zápůjčce ze dne 30. 1.2 2017 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným jako neplatnou pro rozpor se zákonem (§ 580 odst. 1 o. z.)
Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku. K neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží soud i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Při výkladu ust. § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 AS 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V důsledku neplatnosti smlouvy jsou neplatná i vedlejší ujednání.
Za situace, kdy smluvní ujednání hodnotí soud jako neplatné a dle tvrzení žalobkyně bylo žalovanému poskytnuto plnění ve výši 15 000 Kč, má soud za to, že nárok žalobkyně vůči žalovanému je možno posoudit z titulu mimosmluvního ujednání ve smyslu ust. § 2991 o. z. jako plnění bez právního důvodu. S ohledem na tvrzení žalobkyně, že žalovanému bylo žalobkyní poskytnuto plnění ve výši 15 000 Kč, zároveň žalovaný již poskytl plnění ve výši 7 100 Kč, je na místě přiznat žalobkyni plnění v rozdílu těchto částek, tedy částku 7 900 Kč (15 000 – 7 100), výrok I. rozsudku. Aktivní legitimace žalobkyně je dána dle ust. § 1879 a násl. o. z.
Splatnost pohledávky je odvíjena od předžalobní výzvy k plnění právního zástupce žalobkyně, ve které byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 19. 3. 2020. Ode dne následujícího, tj. 20. 3. 2020 se pak žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalobkyni vzniklo právo na přiznání příslušenství, zákonného úroku z prodlení. Soud je vázán žalobním požadavkem žalobkyně ohledně výše zákonného úroku z prodlení, když jehož výše nepřevyšuje sazbu stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
Tak jak je to uvedeno ve výroku II. rozsudku, byla žaloba v této části zamítnuta s ohledem na právní názor soudu ohledně neplatnosti smlouvy a posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení. Zamítnuto bylo rovněž příslušenství.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.